Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151724/bmid_krvavy-polednik-aneb-vecerni-cervan-Lon-151724.jpg
4
434
434
Když v roce 1985 vydal Cormac McCarthy svůj pátý román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, dočkal se pouze vlažného a rozpačitého přijetí. Postupem času však zájem čtenářstva i kritické obce narůstal a v dnešní době se kniha těší takřka kultovnímu statusu – je označována za McCarthyho vrcholné dílo a zároveň za jeden z nejdůležitějších amerických románů 20. století.Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Co však Krvavý poledník od jiných historických próz zásadně odlišuje, je autorův osobitý styl a hloubka filozofické vize. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha.Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný. Chyťte se hrušky sedla – vyrážíme!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West, 1985
více info...
Přidat komentář
Není snadné pročíst se ke konci. McCarthy nic neulehčuje a jeho odpovědi postrádají nezbytné otázky, které čtenáři vyskakují někdy, kdy už příliš pozdě se vracet. Hádat co krom historických pramenů sloužilo k inspiraci a hledání významů je materiálem pro mnohem obšírnější elaboráty a povolanější pisálky. Za sebe mohu prohlásit, že stojí za to si tuhle kultovku přečíst. I přes její mnohovýznamnost, náročnost a neuchopitelnost. Z Krvavého poledníku nejvíce vystupuje ikonická (a objemná) postava soudce Holdena. A jeho hry. A jeho oběti. Román, kde má kámen vyšší hodnotu než lidský život.
Muž z Glantonovy bandy říká: "Bůh je parchant, který sesílá jen samý trápení". Kněz Tobin, člen stejné party tvrdí: "Bůh přes svou nespravedlivost lidi miluje". Já si dovolím tvrdit: "Bůh vše vidí, ale do ničeho nezasahuje". Jak jinak by to mohl nechat bez povšimnutí? Krutý román, kde se vraždí na potkání, mnohdy bez jakéhokoliv důvodu. Musím ještě zdůraznit, že autor čerpal z pravdivé a autentické historie americko-mexického pomezí mezi léty 1849-1850, kde po válce platilo právo silnějšího a to doslova. Šílená a děsivá kniha, která ukazuje pravou podstatu celého lidského rodu a jeho hlavní rysy. Totiž krutost a násilí. A soudce Holden? Pro mě nejpříkladnější ukázka schizofrenie..
Nesnadno se tato knížka čte - rozhodně se nejedná o odpočinkovou četbu - je to náročné. Je psaná bez emocí a nezávisle shrnuje fakta. Je krutá a syrová, přesto pro náročné čtenáře doporučuju! Jinak 2015 bude dotočený film na námět této knihy, režie: Todd Field!!!
Klasicky výborný Mccarthy.Syroví svět s reálnými postavami.Western bez vize komerční romantiky.
Válka je nejpřesnějším druhem věštby. Jde totiž o zkoušku vůle jednoho a zkoušku vůle druhého v rámci vůle vyšší, kterážto musí, jelikož obě vůle váže, nutně dospět k výběru. Válka je nejvyšší hrou, poněvadž válka vposledku vnucuje jednotu bytí. Válka je bůh.
Tož vydejme se na tu pouť nekonečnými pláněmi americko-mexického pomezí s tlupou nájemných zabijáků a lovců skalpů.
Pro milovníky filosofických úvah a větvených ideí je Krvavý poledník talířem s dobrotami. Já jsem ale mezi naditými odstavci vyzobával drsný příběh ze západu a vzpomínal na trefnost Cesty nebo Téhle země. Nenechte se tedy zmást lákavými anotacemi - tohle vskutku není ten sympaticky přímočarý McCarthy.
Tato kniha v sobě skrývá mnoho vrstev a ani napodruhé jsem zdaleka nepobral všechno. Je to ale především o násilí v člověku, o tom, jak mělko je ukryto pod vnější fasádou a jak snadno se dostává na povrch. Glantonova banda začíná svou pouť s nějakým, byť značně pochybným cílem-lovit skalpy Apačů, kteří terorizují mexické obyvatelstvo. První výprava taková alespoň je. Lovci skalpů jsou samozřejmě drsní a krutí lidé, jejichž koně jsou ověšeni řemením z lidských kůží a sami muži na krku nosí škapulíře z lidských uší. Ale přece jen, chovají se alespoň v mezích drsné pohraniční normy. Jenže brzy začínají zabíjet stejně tak indiány, jako samotné Mexičany, které měli chránit, vždyť kdo rozezná skalp indiánský a mexický. No a v závěru už zabíjejí jen pro zabíjení samé, protože už nic jiného neumí a ani umět nechtějí. Z davu bezejmenných vrahounů vyčnívají tři postavy-sám Glanton, kluk, který jediný snad projevuje alespoň občas něco jako svědomí, ale hlavně soudce Holden. Jeho postava je nejzajímavější. Co je vůbec zač? Je to Ďábel? Podvodný šarlatán? Osud? Odpověď na tuto otázku vám McCarthy nedá, rozhodněte se sami. Je to pekelné čtení, ale je i pekelně dobré.
Krvavý poledník je protkán filozofickými úvahami a co se týče morální stránky, nezastavuje se před ničím. Ovšem navzdory dobrému hodnocení jsem se do knihy nemohl dostat ani jsem se neubránil občasnému pocitu nudy, což jsem po výtečné Cestě nečekal. Brutální scény, kterých je opravdu dost, mi nevadily, ale jak se začaly shlukovat do velkého množství, přestaly být tak zajímavé, stejně tak i dějová linka neúnavného tažení Glantonovy tlupy zabijáků při honbě za indiánskými skalpy.
Samotné McCarthyho vyprávění je v Krvavém poledníku na můj vkus dosti nezúčastněné, což nezachránily ani poeticky laděné popisy vyprahlé krajiny a všudepřítomného spalujícího žáru. Jako plus můžu uvést postavu soudce Holdena a literární kořeny knihy, které sahají do historie hraničního území Spojených států a Mexika.
Kniha mi připomíná stav, kdy vás rozpálené Slunce přivádí k šílenství. Motiv řádění gangu na texasko-mexické hranici v letech 1849-1850 hlásá skrze násilí a brutalitu pravdu o podstatě lidského druhu. McCarthy tomu dává doslova biblické rozměry, jeho výjevy jsou apokalypsou. Syrové a živé, bez debaty násilím nejvíce prošpikovaná kniha, jakou jsem kdy četl. Co by ostatním zabralo několik stránek, McCarthy zvládne v jednoduchých větách a i tak je to relativně dlouhá kniha. Soudce Holden je definitivně jedna z nejvíce fascinujících postav literatury, na kterou jsem narazil, ale trochu mě mrzí, že v jejím stínu stojí vůdce gangu, Glanton, který mi místy připadal snad ještě šílenější (a na rozdíl od soudce skutečně existoval a má reálný předobraz). Banda vraždících mašin a nespoutané zabíjení, čekejte spousty krve, skalpování, vraždění (připomnělo mi to, když jsme zabíjeli krávy a ovce na Islandu, všude bylo tolik krve, vnitřnosti, hlavy, člověk začne vidět rudě, začně být zvláštně hypnotizovaný a posedlý, pokračovat v tom dál). Ohromně se těším, až si tohle budu číst v průběhu let znovu a znovu, protože nevěřím, že tohle autor u mě čímkoliv překoná. Tohohle McCarthyho bych doporučoval číst velmi pomalu. A samozřejmě nemůžu nezmínit už roky odsouvanou filmovou adaptaci, mezi jejíž ideální sestavu by patřil Sam Peckinpah na režijní sesli, za kamerou bratři Coenové, kteří by se snažili nenásilně ovlivňovat Peckinpahův úsudek, v roli Holdena Marlon Brando a v roli Glantona Tom Hardy. No, sakra, to by bylo něco. Vážně něco. 'Blood Meridian' je definitivně McCarthyho opus magnum a kdybych od něj měl doporučit jednu jedinou knihu, byla by to tahle.
Herdek filek, jak tak koukám do zdejší anotace kolik paralel se vším a odkazů na všechno ta kniha obsahuje, tak si až musím dát facku, že jsem si jich nevšimnul...
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea na pozadí skutečných událostí skalpováníAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Tak jsem během mýho zkoumání nejpopulárnějších současnejch spisovatelů paradoxně narazil u toho, komu jsem věřil nejvíc. Podle všeho tohle měla bejt pro mě ideální kniha, ale způsob jakým je to psaný je strašně těžkej a nečtivej. Hromada popisů, filsoofování a podobenství jsou duležitější než samotnej příběh. Nejsem ten, kdo dokáže ocenit odkazy na Hieronima Bosche, bibli a klasický filosofy. Jsem zvědavej na film, protože příběh má pořádnou atmsoféru, je ale utopenej v hromadě slov.