Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423558/bmid_krvavy-polednik-aneb-vecerni-cervan-VnB-423558.jpg
4
435
435
Zásadní dílo současného nejoceňovanějšího amerického autora z roku 1985, které se již zařadilo do kánonu klasické americké literatury. Zcela syrovým a drastickým způsobem vypráví o dobývání amerického Západu a je charakterizován jako katalog násilí, krveprolévání, brutality a krutosti.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West, 1985
více info...
Přidat komentář
Jako akční krvák perfektní, ale vzhledem k počtu stran bych čekal větší prokreslení/hloubku postav a příběh nepostavený jen na přesunu z jednoho místa na druhé provázeného vražděním a pleněním. Alespoň u kluka a soudce by prospělo seznámení s jejich minulostí a vývojem, který je přivedl až do Glantonovy bandy vrahounů.
Kniha dobře přibližuje genocidu Indiánů, páchanou vládami Mexika i USA. Zvláště u Mexika překvapuje, jak vysoké odměny tato chudá země vyplácela lovcům Indiánů...
Povinná četba pro všechny milovníky westernu.
Kniha plná násilí a zase násilí. O tom ale konec konců historie lidstva je...
Není to lehké čtivo a člověk se musí před každým otevřením knihy obrnit. Mně osobně trvalo několik týdnů, než jsem celý příběh po dočtení vstřebal.
Existujou čtyry věci, který můžou zničit svět prohlásil.
Ženský, whisky, prachy a negři
Krvavý poledník je kniha z dob Divokého západu. Kluk se přidá ke Glantonově bandě, která na pomezí Texasu a Mexika vraždí indiány, aby za jejich skalpy dostávala od místních zaplaceno. Jenže násilí plodí násilí a kdo je v právu a kdo vraždí kohokoliv jen z opilosti, potěšení nebo pro peníze?
Soudce se pousmál. Každý člověk, až už v mé knize je nebo není, bytuje ve všech ostatních lidech, a ti zas na oplátku v něm, a tak dále v nekonečně spletitém řetězci bytí a svědectví až k nejzažšímu prahu světa.
Zapomeňte na westerny, které znáte z televize či romantických knih. Realita byla mnohem horší a tato kniha je toho důkazem. Nenajdete zde kladného hrdinu, pouze podlé charaktery, vrahy a zloděje, chudáky, žebráky, mexikány, negry a indiány. Vůbec to není lehké čtení, příběh se čte opravdu těžce, je plný filozofie a myšlenek, což mě v knihách hodně baví.
Válka je nejpřesnějším druhem věštby. Jde totiž o zkoušku vůle jednoho a zkoušku vůle druhého v rámci vůle vyšší, kterážto musí, jelikož obě vůle váže, nutně dospět k výběru. Válka je nejvyšší hrou, poněvadž válka v posledku vnucuje jednotu bytí. Válka je bůh.
I když jsem se příběhem pomalu a těžce prokousával, přesto mě svým způsobem bavil. McCarthy prostě popsal tehdejší realitu, která k mravnosti a čestnosti lidí měla hodně, ale hodně daleko.
Napij se, vyzval ho. Pořádně se napij. Této noci možná požádají duše tvé od tebe.
(SPOILER)
Nyní jsi uvědomuji, že když jsem prvně Krvavý Poledník otevřel, nebyl jsem na text dostatečně seřízený. Co tím myslím? Násilí, genocida, skalpy, neboli témata, která ve mně vzbudila zájem, byla barvena s jakousi odtažitostí, nestranností, či odstupem, a já do látky dostatečně neproniknul. Současně tak psychologizovaná byla i postava "protagonisty" příběhu, jehož jméno nebylo nikdy vyřčeno, a my ho známe pouze jako chlapce. Teď vidím, že jedno nutně souvisí s druhým. Svým komentářem bych rád informačně podpořil ty, kterým kniha, postavy v ní, či autorův styl jednoduše nesedly, a jestliže se ke knize v budoucnu třeba vrátí, aby jejich nadšení bylo alespoň z poloviny takové jako to moje.
V roce v 1974 se McCarthy přestěhoval do El Pasa v Tennessee aby podpořil imerzi svého díla tím, že věrně vykreslí kulturu a prostředí Amerického jihozápadu. Na svém díle zde pracoval dalších deset let, naučil se španělsky, jazyk, kterým mnoho postav vystupující v jeho příběhu mluví. Tím chci říct, že autor nelenil. Co se týče inspirace pro BM, jsou jimi především dvě díla: "My Confession: Recollections of a Rogue jehož autor Samuel E. Chamberlain s Glantonovým gangem lovců lidí jezdil, a který McCarthymu posloužil jako věrohodný zdroj jejich zvěrstev. Druhé dílo je "Ztracený Ráj" od Miltona, sám jsem toto dílo nečetl, takže si nejsem jistý, jak moc je jeho inspirace znát, nicméně je zde paralela mezi Luciferem, a hlavním antagonistou příběhu, Soudcem Holdenem, když oba vystoupají na vrchol vulkánu, a z dostupných elementů syntetizují střelný prach.
V dalších pár odstavcích shrnu příběh tak jak mu já rozumím, jestliže jste knihu nečetli, doporučuji přeskočit, neboť v těch pár strohých odstavcích nelze vystihnout hloubku díla. Ten, kdo umí anglicky, nechť se podívá na toto shrnutí: https://www.youtube.com/watch?v=eu6STuj4njw
Ve své podstatě je příběh jednoduchý, ačkoliv jeho interpretace je už tvrdší oříšek. Ve stručnosti se odehrává v letech 1849-1850 a vypráví o chlapci, který se přidává do společnosti Glantonova gangu lovců lidí, jejichž zdrojem bohatství jsou zpeněžené skalpy Indiánů. V jejich společnosti se nachází i Soudce, ale raději než lidská bytost je všude-přítomnou silou zodpovědnou za orchestr událostí, jimiž si hrdlořezové projdou. Soudce tvrdí, že posláním/údělem člověka je válka: “It makes no difference what men think of war, said the judge. War endures. As well ask men what they think of stone. War was always here. Before man was, war waited for him. The ultimate trade awaiting its ultimate practitioner. That is the way it was and will be. That way and not some other way."
Když se chapec prvně setkává s postavou Soudce ve městě Nacodoches o několik měsíců dřívě než ho znovu spatří ve společnosti lovců lidí pod "vedením" Glantona. Soudce, popsán jako sedm stop vysoký, holý a albín, vkráčí do stanu, kde vystupujícího kněze obviní z negramotnosti, hochštaplerství, smilstva a pedofilie. Kněz se pod baráží těchto obvinění na nic nezmůže, jelikož soudce je přesvědčivý "and has his way with words." Vypukne vřava, kněz je zmasakrován městem, kterému hlásal slovo boží společně s mnoha dalšími obětmi. Po tom všem je Soudci v baru položeno množství otázek, aby objasnil, jak se to o knězi dozvěděl načež on odpoví, že toho chlapa nikdy nespatřil. Kolemsedící to pobaví a koupí mu panáka. Co z toho můžeme usoudit? Je možné, že kněze obvinil pro vlastní pobavení, ovšem faktem je, že Soudce sám je vyšinutý vrah a pedofil, neboť po zbytek příběhu se v každém městě, kde se Soudce vyskytne ztrácejí děti, jen aby později byly objeveny zubožené tak, jak by to pouze člověk s nevídanou silou dokázal.
Glantonův gang, nyní za přítomnosti chlapce, přichází na to, že mezi skalpem Indiána a Mexičana nelze usoudit rozdíl, a tak namísto vraždění domorodců začnou masakrovat Mexické usedlosti, a skalpovat jejich obyvatele jen aby je později proměnili ve zlato v Chihuahua City. Mezi obyvateli měst, a Glantonovým gangem často dochází ke konfliktům, neboť konvence a normy jsou členům společenství cizí. Mezi členy existuje pouze pokřivená morálka, loajalita vůči gangu, a jediné pravidlo je ho nikdy neopustit. Po opuštění města se Glanton rozhodne obsadit plavidlo, na kterém okrádá a vraždí, dny tráví v rauši a svým jednáním, alespoň dle mé interpretace, zradí to, co gang pro Soudce představoval - mechanismus, jenž uskutečňoval svým jednáním jeho filozofii - "This is the nature of war, whose stake is at once the game and the authority and the justification. Seen so, war is the truest form of divination. War is the ultimate game because war is at last a forcing of the unity of existence. War is god."
Jejich usedlost napadnou Indiáni, a jejich útok přežije pouze 5 členů gangu, mezi nimi i chlapec. Z chlapce se stává muž, získává různá zaměstnání a v přesto, že neumí číst, nosí u sebe malou Bibli. Po deseti letech se objeví v baru, bez hlubšího odůvodnění proč tam je (alespoň tak tvrdí), a Soudce, se kterým se zde setkává, ne od den starší než když na něm spočinul očima naposledy, mu promlouvá do duše. V tomto závěrečném monologu Soudce vyjádří své nespokojení z nenaplněného potenciálu chlapce. Dalo by se tvrdit, že jsou svými opaky, neboť soudce holduje vůli jejímu naplnění skrz násilí, zatímco chlapec je unášen větrem. Tanec má, tak jak mu rozumím, je teleologická aktivita jedince, jehož účelem je naplnit pouze svou roli v tom, čemu Holden holduje, neboli válce. Závěr se dá interpretoval mnoha způsoby, já upřednostňuji ten, kde chlapec je Soudcem znásilněn a zabit.
Netradiční western, historické svědectví či prostě jen román o genocidě, který využívá širokou škálu mýtů a symbolů z kultur
spojených s kolonizací multietnického prostředí Divokého západu, v němž žádná z postav není nositel pozitivních hodnot a ve kterém lze jen těžko hledat nějaké mravní ponaučení či etické východisko... no není divu, že se tahle kniha zprvu v Americe neuchytila.
Ale spíš než cokoli jiného, je pro mne Krvavý poledník román, který připomíná víc literární hru, na níž čtenáře nejvíce baví spojování všemožných narážek, parafrází a odkazů na Bibli, Shakespeara a mnoho jiných, doplněno McCarthyho uměním příběh místy okořenit hořkou satirou či černým humorem. Tahle hra nabádá čtenáře poskládat nějaký ten správný celek, jenže to je v tomto autorově mišmaši opravdu těžký úkol, takže nezbyde, než přijmout buďto jeden a to jen čtenářův vlastní, na druhého nepřenositelný celek, který si uchová jen pro sebe a nebo dílo jednoduše uzná za celku nedosažitelným... za mne může být obojí správně.
Hypnoticky temná a krutá poezie v próze. McCarthy je mistr v tom, jak zasněným poetickým jazykem dokáže popisovat bezútěšnost krajin, temnoty lidských duší a jaksi nevzrušivě až snad lhostejně ty nejhorší činy, kterých jsou jeho antihrdinové schopni.
"Neměli bychom se domnívati, že život temnoty jest pohroužen v útrapách a ztracen jakoby v zármutku. Žádného rmoucení není, neboť zármutek jest pohlcen smrtí, a smrt a umírání jsou pravým životem temnoty." "Krvavý poledník" mi připomíná stav, kdy vás rozpálené Slunce přivádí k šílenství. Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Je to ale především o násilí v člověku, o tom, jak mělko je ukryto pod vnější fasádou a jak snadno se dostává na povrch. McCarthy tomu dává doslova biblické rozměry, jeho výjevy jsou apokalypsou. Syrové a živé, bez debaty násilím nejvíce prošpikovaná kniha, jakou jsem kdy četl. U stromu ozdobeného nemluvňaty a u prvního velkého vraždění, kdy se obcuje s mrtvolami a z kůže se vyrábí opasky jsem některé věty četl i třikrát, abych si dostatečně vychutnal tu sílu. Co by ostatním zabralo několik stránek, McCarthy zvládne v jednoduchých větách, a i tak je to relativně dlouhá kniha. Soudce Holden je definitivně jedna z nejvíce fascinujících postav literatury, na kterou jsem narazil, ale trochu mě mrzí, že v jejím stínu stojí vůdce gangu, Glanton, který mi místy připadal snad ještě šílenější (a na rozdíl od soudce skutečně existoval a má reálný předobraz). Banda vraždících mašin a nespoutané zabíjení, čekejte spousty krve, násilí, skalpování, vraždění, mučení... Pro mě totální bomba, která mi ve všech ohledech naprosto sedla. Měl jsem pocit, že jsem pochopil každý detail knihy, každou větu a že i v nic neříkajících dialozích se skrývají velká moudra o životě, zlu a nás lidech samotných
V tomto historickém románu se dostaneme na pomezí Texasu a Mexika v letech 1849-1850. Román je příběhem fiktivního bezejmenného kluka, ale autor vychází z dobových událostí. Určité ideály, které možná máte o divokém západu vezmou za své. Děj je v podstatě přehlídkou násilí Gantonova gangu, krev teče proudem, skalpy se vrší jeden na druhý, prach a špína cest se vám dostanou pod kůži. Netradiční, temný western, není to rozhodně lehké čtení. Dalo mi to zabrat a nečetlo dobře, jak stylově tak obsahově.
Kolonizace divokého Západu je často až romanticky idealizovaná, pokud si tyhle představy chcete nechat vyvrátit, sáhněte po Krvavém poledníku Cormaca McCarthyho. Kromě toho, že píše naprosto fantasticky, vám westernovou idylku solidně rozmetá nekončícím násilím páchaným prakticky na všem co se hýbe. Ne, dobro tady fakt nečekejte, nejsou tu hodní kovbojové a zlí indiáni, zmrdi jsou tu všichni. A ještě ke všemu má kniha víc vrstev jak cibule, pokud prahnete po přímočarém příběhu, rovnou ruce pryč a zůstaňte u Vinnetoua.
McCarthy vytáhl z amerických dějin dost krvavou část o řádění Glantonova gangu (čerpal např. ze vzpomínek jednoho z členů), nechvalně proslulých lovců skalpů, kteří masakrovali Apače a jejich skalpy prodávali. Jejich byznys model se později rozrostl na všechny, kdo měli tmavší vlasy a pleť - nikdo nepoznal, že nejsou apačské a tak masakrovali na mexické hranici sedláky a další civilní obyvatelstvo. Neustálý koloběh vraždění, ožírání a násilností už je ke konci lehce úmornější, ale McCarthy zvládá mezi 100+1 způsoby smrti ještě filozofovat, hrát si se symboly a motat vám hlavu mnoha nejednoznačnostmi.
Krvavý poledník není úplně snadné čtení na cestu tramvají do práce, pokud s McCarthym chcete začít, volte spíš Cestu nebo Tahle země není pro starý, tady si fakt doporučuju vyhradit si čas a pořádně se začíst. Bude vás to bavit, ale bude to občas trochu bolet. Ale to tak u těch nejlepších věcí občas je.
Jo a soudce Holden je jedna z nejodpornějších postav, na kterou jsem kdy narazil. Howgh!
Nie je to ľahké čítanie. Pre mňa ani nie tak kvôli brutalite, ale miestami absencii nosnej dejovej línie a lyrickým pasážam. To však knihe neuberá na sile, skôr naopak. V mnohom mi to pripomínalo Bielu veľrybu, kde sú scény masakrovania veľrýb striedané náboženskými témami a filozofickými zamysleniami. Čítal som súbežne aj e-book verziu, čiže viem porovnať pridanú hodnotu audioknihy. Interpretácia výborná, posúva zážitok na ďalšiu úroveň, pretože kniha je písaná bez priamej reči, odosobnene a keď ju čitateľ číta rýchlo neprežije tak podrobne ten biblicko katastrofický rozmer, ktorý so sebou nesie. Výborné sú tiež hudobné predely, ktoré vytvárajú atmosféru. Drobnú výtku mám však ku absencii prekladov španielských fráz. Tam, kde je v knihe podrobný slovník pojmov, v audio verzii nie je nič. Obzvlášť pri dialógoch by preklad španielštiny v interpretácii určite nebol na škodu. V audioverzii tiež chýba doslov ku historickému pozadiu deja, ktorý si poslucháč môže nájsť niekde na Wikipédii, ale v tlačenej verzii je priamo súčasťou knihy a poskytuje dodatočné informácie. Určite však stojí za vypočutie.
tato kniha bola pre mna taky maly omyl ani neviem ako som sa k nej dostal ale citanie bolo rovnake utrpenie ako zazivali postavy v knihe :D dej absolutna nula. taketo knihy nazyvam atmosfericke. Autor chcel co najviac precitit krvavu vojnu s indianmi a mexicanmi, co sa mu do bodky podarilo, ale na mna to uz bolo prilis. Vrazdilo sa, skalpovalo a "jelo se dal". Cela kniha. Par casti bolo fakt dobrych ale bolo ich ako safranu.
Tanec špíny, tanec krve, tanec zoufalství, tanec bolesti, tanec bohů, tanec beznaděje, tanec zapomnění, tanec v tichu, tanec smrti .... tanec bláznů.
"Soudce nikdy nespí. Soudce nikdy nezemře."
Krvavý poledník je přehlídkou krvavé podívané krvavých amerických dějin z doby krvavé mexicko-americké války z poloviny 19. století, která překreslila hranice mezi USA a Mexikem. McCarthy nedovolí čtenáři vydechnout a nadechnout se čerstvého vzduchu prérie. Dostává se mu jen palčivého vzduchu naplněného horkým pískem tamní pouště a pachem krve, výkalů, strachu a bolesti. Kdeže jsou romantické mayovky z německé dílny. Zhluboka se nadechněte, obrňte svou mysl a ponořte se do šíleného pekla Cormeca McCarthyho, kam dobro dostalo stopku. Z plejády postav v románu vyčnívají bezejmenný kluk a soudce. Ne mládí, ne život, ne budoucnost, ne naděje. Jenom děs, hrůza, rigidní systém a jeho prokletí zástupci. Pouze postava soudce přežije všechny nástrahy od nemocí, bitev a nájezdů Komančů po zásah vojenských složek a vězení. Pouze to nejhorší z člověka přežije a raduje se ze smrti přátel i nepřátel, dětí i dospělých, bílých, rudých i černých... Když nezastřelíš, budeš zastřelen. Není to zbloudilý jedinec, kdo rozsévá smrt. Zlo je všude. Nechtěla bych vidět do hlavy McCarthyho, když tohle psal. Děsivá projekce minulosti.
Je to pár týdnů, co Cormac McCarthy umřel z přirozených příčin v požehnaném věku bezmála 90 let, a já mám naštěstí stále ještě co objevovat v jeho literární tvorbě.
"Pouze ten, kdo se cele a beze zbytku odevzdal krvelačenství války, kdo bojoval v aréně, zažil hrůzu hrůz a konečně pochopil, že promlouvá k hloubi jeho srdce, pouze takový člověk umí tancovat."
Můžete zapomenout na Vinnetoua a jiné romantické kovbojky, tohle je western bez příkras. Surový a naturalistický svět dobývání Ameriky, kde neexistuje postav a kultur kladných ani vítězných, jen nekonečný koloběh zmaru a krvavého boje o přežití.
Příběh se nečte snadno a to mluvím jak o formě textu, tak o obsahu. Strohé a jednoduché věty střídají obsáhlé lyrické části, či filozofické úvahy. Vše je přitom pečlivě zavěšeno na historický hřebík. K plnému pochopení významu knihy jedno přečtení nestačí, možná ani dvě.
Kniha je právem americkou i světovou klasikou, ale není pro každého čtenáře.
Večerní červánky na západě ... pohasínají.
Uhlíky ohniště též se ztrácí do noci.
Ranní slunce je nevykřeše zpět.
Poušt je chladná v noci.Ve dne spaluje a vysává těla.
Zbydou torza a kostry.Rodí se a zanikají.Vychází nad obzor a zapadají.
Jedno srdce zapadlo za obzor.Nadobro.
Přečtete,odložíte,uléháte.Něco si naplánovat aniž tušíte.Ráno však dalo všemu úplně jiný rozměr.Nevěřícný výraz.
Naklikat něco jako koment a hajdy dál.To prostě nešlo.
To je tak,když si uděláte,za nějaký čas s autorem jakýsi vztah.
Žijete a obýváte svět,který stvořil.Prožíváte,dýcháte za postavy.Prostředí do vás vstupuje.
To vše a zaslouženě představuje dílo,jako je Krvavý poledník.
Výjevy šokující,omamné.Je jen na čtenáři,jak se s tím popasuje.
Strohé typické líčení až na dřen.Někdy,něco na způsob sureálného snu.
Krajiny zmaru,smrti,šílenství a podobných strastí.Těžko představitelných soudných dní.Bez řádu a jakoby bez vyložených pravidel.Se smyslem k zvrácené morálce.V podstatě však ve víru dějin-nic nového.
Skalpujeme rádi.Proč ? Protože můžem.
U Mexikánů přenocujem.Takové pitky svět neviděl.Chlast tu dostává nový význam.Dámské pohlaví taky ví své.Orgie a zábava jak z kolosea.A to je pořád malá představa.Násilí přitahuje.
Tyhle věci člověk dokáže.Co člověk,monument v podobě lidstva.
Ještě někdy někoho uslyším říci : tato doba je v úpadku,svět se v zádel obrací.Jak si to ti lidé červánkově mýtusově malují,že jsou poslední slušná generace :)
Postava Soudce nemá obdoby.A to i tehdy,kdy máte jakoby hodně načteno.Jsou chvíle,kdy ho chápete,rozumíte,vše do sebe zapadá,ten chlap má něco v hlavě.V tu ránu se stane a pak zase něco ...
A další postavy a krajina tu nejsou jen ledajakou kulisou.
Mohlo by se toho napsat rozebrat vyspekulovat mnoho o tomto zásadním dílku z Cormacovy knihovny.
Mnohovrstevnatá,někdy i schválně matoucí,čerpající z historie.
Absolutní Cormac McCarthy,tak jak ho znáte,nebo alespon tušíte.
Vynášet do nebes není třeba,kniha to udělá sama.
Proč budoucího čtenáře ochudit o tolik.Nemůže se líbit každému i to je pochopitelné.
Leží kámen osamocený.Leží si věky na slunci.Někdy ve výhni,jindy zas ve stínu přilehlého keře (jistě má nějaké jméno,to lidé mu ho dali) nebo soudce ? Kdo je ?
Nebesa nahoře s oblaky.Všechny ty červánky a krvavé poledníky tu budou,dokud MY tu budem.Alespon zatím.Narození a mrtví.
Plují si.Někam.Tak to je.Tak to má být.Tak to bude.Nám jde z toho hlava kolem.
Proč to má a nebo řád by mělo mít.
Nad tím vším studený nepředstavitelný nepochopitelný prostor vesmíru.
Nelze ho nemít rád ani milovat.
Lhostejný temný chladný mrazivý,co se děje tady,je mu u prdele.
S hvězdami všemi. S jejich ohýnky v jejich nitru.
Dávají život i ho berou.
Umělecké dílo, které není pro každého. Kniha je plná krásných metafor, přirovnání a hlubokých symbolů.
Próza je silně stylizovaná a musí se číst pomalu, aby vám neunikl význam určitých vět.
Užil jsem si knihu? Nejsem si tím jistý. Zas tak mě to nebavilo a přesto na tu knihu musím pořád myslet a určité scény, nebo postavy jako soudce Holden mi v paměti utkvěly nejspíš do smrti.
Tehdy to pro mě bylo velmi útrpné. Nikoli kvůli obsahu, nýbrž kvůli slohu, na nějž jsem se nedokázal naladit. Přišlo mi to takové stroze popisné, nenořící se do nitra postav. Kvůli tomu jsem se tou knihou pronudil a zaklapl jí s tím, že konec je stejně vyprázdněnej jako zbytek. Nebylo tam pro mě, čeho se chytit, ale uznávám, že to byla má chyba. Po letech jsem narazil na nějaké interpretace a musím říct, že tam je řada zajímavých témat mezi řádky, ale já to tehdy neobjevil, protože mě ta kniha prostě obtěžovala, čímž do mě její rozměr nikterak neprostupoval. I teď po letech si však stále myslím, že bych si Krvavý Poledník neužil, protože mi prostě nevyhovuje ten zvláštně odměřenej styl psaní. Hrozně rád bych to však chtěl vidět zfilmované...
Vůbec mě to nebavilo. Kniha není ucelený román, ale každá kapitola je spíše povídka ve které tečou potoky krve. Občas zmatený děj, občas mi vůbec nebylo jasné, co se odehrává. V knize chybí přímá řeč. To k přehlednosti nikterak nepřispívá.
Sledujeme bandu pro mě neznámých hrdlořezů, co se potulují krajinou. Postavy nejsou nijak vykresleny, jen je prostě popisováno co se zrovna děje. V bandě je kolem asi 20 zabijáků a měl jsem zmatek kdo je kdo. Banda neznámých idiotů zabíjí jiné neznámé a tak je vám vlastně úplně jedno co se v knize děje. Pravděpodobně hlavní postava, takzvaný kluk není ani pojmenovaná. Možná někdo v Krvavém poledníku hledá nějaký hlubší přesah, pro mě to bylo jen nesmyslné násilí, které bylo každou kapitolu to samé. Tlupa někam přijela, pozabíjela vše co se dalo a odjela. Dobře beru kdyby se to stalo na ploše jedné kapitoly, ale tenhle scénář byl každou kapitolu a už mě to vůbec nebavilo. Dávám jednu hvězdu za opravdu krásné popisy krajiny, to se povedlo.
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea na pozadí skutečných událostí skalpováníAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Vysoké hodnocení, lákavá anotace, ale velké zklamání. Příliš mnoho brutality, vulgárností, oplzlostí, ale absence dějové linky, která by vytvořila napětí, jeho gradaci a vzbudila zájem čtenáře sledovat další vývoj. Sem tam nějaká filozofická úvaha či poetický slovník, ale to je málo. Velmi ploché vyprávění, jakoby obyčejný deník od ničeho k ničemu. Nastolené téma bylo možno uchopit daleko poutavěji, více fakticky, přívětivěji.