Krycí jméno Studentka
Milena Štráfeldová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493199/bmid_kryci-jmeno-studentka-mQC-493199.jpg
5
186
186
„Plať pravidelně známky ROH a my ti dovolíme jezdit na nákupy do NDR. Drž hubu, a můžeš si koupit trabanta...“ I takovými pravidly se řídil náš každodenní život v předlistopadovém Československu. Odpudivá husákovská normalizace nás nutila k přetvářce, předstírané loajalitě, kompromisům a lhaní, jen abychom mohli vést jakžtakž normální život. Otevřeně se proti ní postavil jen málokdo. K těmto odvážným patřila i chartistka Lilian Landová, studentka jednoho z pražských gymnázií, kterou však StB v roce 1979 dohnala k sebevraždě. Její příběh se stal volnou inspirací pro román Krycí jméno Studentka. Život románové Lídy se od jejího reálného předobrazu v mnohém liší, obě se však staly obětí stejného režimu. Obě žily v době, o které jsme si možná naivně mysleli, že je už minulostí. Historie se ale ráda vrací a totalitní režimy, jak to dnes ukazuje putinovské Rusko, minulostí rozhodně nejsou. Osud Lilian či Lídy by tak měl být i varováním, abychom návrat totality nedopustili.... celý text
Přidat komentář
Autorka svůj příběh zasadila do období socialismu, kdy ve společnosti převládala předstíraná loajalita k režimu, aktivita příslušníků StB, udavačství a kolektivní strach. Kniha je napsaná čtivou formou, děj čtenáře úplně pohltí a představivost jede na plné obrátky.
"Ve kterém okamžiku velkých dějin začíná naše malá osobní historie?"
Chvílemi hodně silné, ale o to více rezonující čtení..
Kdybych mohla, dám deset hvězd. Svědectví o hnusu budování socialismu a deformování morálky celé republiky napříč desetiletimi. Hluboká úcta těm, co se vzepřeli a šli proti bezcharakternímu, bezskrupulóznímu a bohužel mnohem silnějšímu nepříteli.
Mocná je zbraň, mocnější je právo, co je nejmocnější...pravdomluvné slovo..
Náhodná půjčka v knihovně....a taková trefa do černého!
Toto čtení mě opravdu pohltilo. A to i přesto, že je kniha inspirována skutečným příběhem a smutné vyústění příběhu je už od začátku známo. Cesta, kterou hlavní hrdinka prošla, než se dostala do toho bodu, kdy už nemohla dál, je neuveřitelně poutavá a z dnešního pohledu těžko pochopitelná.
Čtivost je perfektní, i když to určitě není čtení pro příjemný a pohodový večer – naopak, je to dost trpká kniha.
Autorce se podařilo skvěle vykreslit atmosféru proměn doby plné nejistoty, strachu, realistického obrazu režimu a jeho dopadu na lidskou osobnost.
Velice dobře bylo také vystiženo, jak je z pozice moci vlastně jednoduché zlomit člověka, a pak následně jak dokáže bezmoc a beznaděj ovládnout celý náš život. A v mnoha případech to bývá bohužel i fatální.
Trochu mě sice zarazilo, že velká otázka pointy knihy pro mě zůstala nezodpovězena (nebo jsem ji přehlédla??), ale nakonec jsem si uvědomila, že je to vlastně jedno. Asi není úplně důležité poznání identity toho, kdo hlavní hrdinku k jejímu činu dohnal – těch viníků byla totiž celá řada.
Hodně se nabízí otázka: Má vůbec právo někdo někoho soudit?
Vzhledem k širokému časovému úseku, který kniha popisuje, je to vlastně takový generační román, který mapuje postupně dětství, mládí a dozrávání jednotlivých postav, jejich touhy a očekávání od života, až po pomalé vystřízlivění, pochopení reality a hledání cesty z beznaděje.
Zajímavé jsou i příběhy vedlejších postav, které rozšiřují hlavní kostru vyprávění – například líčení komunistického řešení náboženské otázky ve smyslu zbavit se nepohodlných věřících.
Celá kniha je psaná lehkým a jednoduchým jazykem, domnívám se, že je čitatelná napříč generacemi, od té teenagerovské až po zralý věk.
Pro mě to byl bravurně napsaný příběh, který ačkoliv se čte úplně sám, lehko z něj opravdu není.
Myslím, že je dobré opakovaně se vracet k takovým příběhům, možná právě i v této době, protože často podléhám pocitu, že lidská paměť je čím dál kratší a pojem „svoboda“ pro spoustu lidí už pomalu ztrácí důležitost
Na knihu jsem onehdy narazila čirou náhodou na knižním pultu, po přečtení anotace jsem neváhala a knihu si koupila. Autorka čtenáře provede příběhem, který v sobě má část skutečných událostí z roku 1977 i dřívějších let. Dívka jménem Lilian Landová kvůli neustálému nátlaku Státní bezpečnosti spáchala sebevraždu a zemřela v pouhých 20 letech, obětovala svůj život kvůli režimu, který zde po dlouhá léta panoval. Její hrdinské činy jako podepsání Charty 77 symbolizují neuvěřitelnou statečnost, kterou v sobě měla jako tak mladá dívka. Nebála se projevit svůj názor, přestože věděla, co to pro ni bude v profesním i osobním životě znamenat.
Mnohokrát jsem se při čtení musela zastavit, zdaleka se nejedná o odpočinkovou četbu. Kniha vás donutí zamýšlet se o všem, co kolem vás je, a čeho si musíte vážit, mnozí v dnešní době v několika koutech našeho světa stále touží po svobodě a panuje místo ní diktatura. Mrzí mě, že se musíme v 21. století neustále pozastavovat na takových situacích, jimiž si tolik lidí musí procházet. Tudíž dnes zavzpomínejme. Važme si svobody a míru, kterou v České republice máme. Můžeme studovat, cestovat, projevovat své názory veřejně, nosit si, co chceme, vypadat, jak chceme i mít rádi ty, které chceme. Krycí jméno studentka je důležitá kniha, která v sobě nese poslání. Není nadarmo o těchto temných dobách naší československé historie nadále psát.
Kniha mě moc bavila, čtivě napsané, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Hrozná doba nesmyslných výslechů, omezování a zavírání lidí za odlišné názory.
Texty paní Mileny jsou plné informací, je jasné, že "ví". A ví toho hodně, hlavně faktů. Ty postavy ale v této knize byly na můj vkus až moc jemné. Jinak skvělá práce.
Tak toto jsem přečetla na jeden zátah. Zažila jsem komunismus jako dítě. Popisované zážitky jsou prostě šílené a dnešním dětem určitě přijdou neuvěřitelné. Měli by si ji přečíst všichni, někteří pro připomenutí a ostatní proto, aby zjistili co je vše možné.
Přečetla jsem po doporučení a za mě určitě dobré téma, jen občas jsem si musela některé věci domýšlet. Ale stojí za přečtení.
Velmi zajímavé a důležité téma. Jen ta forma mi připadala jednodušší a naivní, jakoby autorka byla ještě dítě.
Se čtením této knihy jsem dlouho váhala, ale nakonec jsem se rozhodla tuto smutnou knihu si koupit a přečíst, tentokrát díky komentářům zdejších čtenářů, které jsem si zde na databázi knih velmi oblíbila, díky "Mandlevest" a "n.ezn.amy", jsem sebrala odvahu. Děkuji Vám lidičky.
Nebylo to pro mě snadné čtení, knihu jsem četla i se slzou v očích, vyvolala mi mé vzpomínky na tátu, na mé dětství, které bylo poznamenáno touto dobou.
Tato nelehká doba je v této knize perfektně, trefně vylíčena, osudy lidí tak jedinečně popsány, že smekám před paní spisovatelkou.
Bohužel nelze zaručit, že se nemůže kdykoliv, jakýmkoliv způsobem tento čas vrátit. Nedá se zapomenout a nemělo by se zapomínat na tuto dobu brutality, obav, strachu, který zde vládl za totalitního režimu, za doby komunismu, bolševismu, za doby "Se Sovětským svazem, na věčné časy".
Tuto knihu bych také dala jako povinnou četbu ve vyšším ročníku základní školy a všem ji doporučuji.
Příběh několika osob, který se odehrává v padesátých letech až do konce sedmdesátých. Chování a nenávist představitelů minulého režimu vůči těm, kteří nějak vybočovali a troufali si říkat vlastní názor, byl místy až brutální. Hrdiny této knihy komunistický režim poznamenal krutým způsobem Výslechy, bití, ponižování, pronásledování zanechají na psychice člověka obrovské jizvy. A ne každý dokáže režimu vzdorovat a stát si za svou pravdou.
"Povšimněte si," řekl totiž během jedné návštěvy Letné Profesor "jak je každá diktatura alergická na svobodu slova. Nejprve zakáže noviny a knížky. Pak teprve přijde na řadu to ostatní. Slovo je naopak trvalé. Má stejnou váhu v antice jako dnes. A toho si jsou diktátoři dobře vědomi. Proto si libují v pálení knih. Doktor Husák knihy sice nepálí, zato je posílá do stoupy.
Autorka skvěle propojila fiktivní postavy s autentickými, ať už to byla Ludmila Jandová, Profesor (Patočka) či Zpěvák (Hutka) . Praktiky STB byly opravdu tvrdé a podepsat na konci sedmdesátých let Chartu 77, chtělo obrovský kus odvahy. Velký respekt k těm, kteří toto dokázali.
"Každá diktatura stojí na strachu," opakoval neustále. "Strach je ve skutečnosti jejich jediný argument, jediná zbraň. Když ho překonáte, budou na vás krátcí!".
Děkuji databázi knih a lidem zde, že jsem mohl narazit na tuto knihu, protože by mě možná minula a byla by to velká škoda. Z této knihy jsem nadšený jak je napsána, ač je silně depresivní a smutná. Kdo tvrdí, že minulý režim byl vlastně "v pohodě" a nic se "vlastně" nikomu nedělo, že doktor Husák byl jen starý, popletený a neškodný strýček, by si měl tuto knihu přečíst. Nemělo by se zapomenout na oběti a pronásledované minulého režimu a už vůbec ne na představitele tohoto režimu a ty, kteří pronásledovali občany, kteří měli jiný názor.
Neumím se přenést přes autorčin styl psaní. Připadám si zaplavená vykřičníky, trojtečkami a předzvěstmi = náznaky co postavy v budoucnu čeká, nebo jak budou později na daný okamžik vzpomínat.
"Bože, jak to tu bude milovat!! Právě na tuhle zahradu bude myslet, až..."
"Život se na ni konečně usmál! - Aspoň si to myslela..."
"O tom, kde její babička pracuje, neměl v té době nikdo z nich tušení. Dokonce ani Lída sama. Až na to přijde, bude to pro ni šok!"
"A bylo to ještě horší! Dana se totiž na Žižkov neodstěhovala sama..."
Snažila jsem se, ale je toho na mě moc a já pak mnohem víc vnímám formu než obsah, a díky tomu mnou děj protéká naprosto nezúčastněně. Bohužel.
Co ještě napsat, když zde v komentářích již vše bylo napsáno.. Ta kniha je jednoduše výborná a přitom vlastně hrozná a naprosto souhlasím s tím, že by se na tuto dobu nemělo zapomínat.. Na dobu, kdy většina lidí raději neviděla a neslyšela, jen aby neměla problémy.. na dobu, kdy pár jedinců vidělo, slyšelo a konalo a byli za to pronásledováni a trestáni..
Vhodné např. jako četba pro deváťáky, prváky. Nic převratného, napsáno velmi jednoduchým způsobem. Pokud se vám nechce moc přemýšlet, je to dobré jako četba na dovolenou, do vlaku.
Naše nedávná a krutá hystorie.
Nemohu pochopit jak někdo mohl takto žít- ubližovat ostatním jen pro to aby se měl on sám dobře.
Je to Silný příběh z doby z které by jsme se měli poučit.
Paní Štráfeldové za tuto knihu patří velký dík. Na příběhy lidí, kterým komunisté svými brutálními praktikami a popíráním lidských práv a svobod zničili životy, nesmíme zapomenout. Naopak. Je potřeba neustále si je v sobě nosit jako memento, o to víc v dnešní době, kdy vidíme, jak snadno se může historie zopakovat. Lída (Lilian) je zástupkyní své generace a její příběh je jistě jen jedním z mnoha příběhů, které dnes nejsou zas až tak známé. Proto jsem ráda, že se jej autorka "ujala" a zpracovala jej do románové podoby, od které se lze jen stěží odtrhnout.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Tíživý a hutný příběh vyprávěný v několika přehledných liniích. Nejvíce ve mě rezonovala asi tato věta: Tak tohle neudělali Rusové, ale naši! Ta asi nejlépe vystihuje celou tu zrůdnost systému a ukazuje pravdu v plné nahotě. Strach neměli jen ti dole, ale úplně všichni. A podle svých morálních zásad na tento strach reagovali. A jak se strachem umí doteď někteří "správně" pracovat vídáme již pár let na našich náměstích na všemožných demonstracích. 9/10
Štítky knihy
studenti normalizace (1969-1989) socialismus Státní bezpečnost (StB) osudy žen udavačství české rományAutorovy další knížky
| 2021 |  To je on!: O té, co si říkala Toyen |
| 2022 | Krycí jméno Studentka |
| 2016 | Trestankyně: Příběh Růženy Vackové |
| 2016 | Sestry B. |
| 2014 |  Guláš pro Masaryka |
Skvělé. Jako všechno od paní Štráfeldové.