Krycí jméno Studentka
Milena Štráfeldová
„Plať pravidelně známky ROH a my ti dovolíme jezdit na nákupy do NDR. Drž hubu, a můžeš si koupit trabanta...“ I takovými pravidly se řídil náš každodenní život v předlistopadovém Československu. Odpudivá husákovská normalizace nás nutila k přetvářce, předstírané loajalitě, kompromisům a lhaní, jen abychom mohli vést jakžtakž normální život. Otevřeně se proti ní postavil jen málokdo. K těmto odvážným patřila i chartistka Lilian Landová, studentka jednoho z pražských gymnázií, kterou však StB v roce 1979 dohnala k sebevraždě. Její příběh se stal volnou inspirací pro román Krycí jméno Studentka. Život románové Lídy se od jejího reálného předobrazu v mnohém liší, obě se však staly obětí stejného režimu. Obě žily v době, o které jsme si možná naivně mysleli, že je už minulostí. Historie se ale ráda vrací a totalitní režimy, jak to dnes ukazuje putinovské Rusko, minulostí rozhodně nejsou. Osud Lilian či Lídy by tak měl být i varováním, abychom návrat totality nedopustili.... celý text
Přidat komentář
Místy dosti mrazivý román o panujícím politickém režimu v době normalizace. Hlavní protagonisté knihy, kteří se nebáli režimu čelit, hrdě stáli za svými racionálními názory navzdory diktátorským, nelidským postupům, za cenu ztrát zdánlivých životních jistot, domova, často vlastního zdraví, za krutě vykoupenou vnitřní svobodu a důvěru v opravdu lepší zítřky, jsou pro mě opravdovými hrdiny!
Hltala jsem každou stránku knihy, soucítila jsem s osudem každé postavy, které házel režim i život sám klacky pod nohy.
Velmi povedený beletrizovaný životopis se syrovým popisem událostí tak, jak se opravdu odehrávaly, byť objektivně toto, vzhledem k revolučnímu roku mého narození, posoudit nemohu. Tato kniha otevřela mou zvídavost ohledně nelehké poválečné doby na území Československa a také bohužel utvrdila v tom, že politika je vysoká a temná hra, která ve skutečnosti nikdy nevycházela vstříc přáním občanů státu...
Výborně napsané, od čtení se nelze odtrhnout a to i přesto, že konec je známý. Líbilo se mi, že kniha se nesoustředí jen na jednu postavu, ale vykresluje životy lidí kolem Lídy. Jen bych ráda věděla, kdo na Lídu donášel. Pokud to někdo rozlouskl, dejte mi, prosím, vědět.
Velmi autenticky podáno prostředí normalizačního Československa, ano přesně takhle to chodilo, bavilo mě rozklíčovávat osoby, které byly předobrazem literárních postav, podařilo se mi to u osoby filosofa Jana Patočky, myslím, že rodina mohla být Němcova (disidentka a psycholožka Danuška Němcová s manželem Jiřím Němcem), asi se tam objevil i Magor, a zpěvák byl určitě Hutka ... kniha je napsaná velmi čtivě a praktiky Stb a všeobecná atmosféra strachu a zmaru, nesmyslných frází a hesel, stádnosti, neustálých kompromisů a útlaku jsou zde popsány tak, že se člověk úplně vrátí do té doby, na kterou by už téměř zapomněl, nebýt toho, že v ní prožil dětství a mládí.... Co se týče Lilian Landové, tak to je hodně smutný příběh a paní Štráfeldová se toho zhostila na výbornou!
Knížku jsem dočetla před dvěma týdny a pořád mi běhá hlavou. Ačkoliv od prvních stránek přesně víte, jak to dopadne, celou dobu doufáte, že to tak nebude. Krom vzpomínek na realisticky vykreslenou hnusnou dobu, kdy bylo možné vraždit lidi za to, že chtěli žít jinde a hlavně svobodně, pořád mi vrtá hlavou, kdo nakonec na Lídu donášel, což byla poslední kapka, kterou vyšetřovatel dívku zlomil... Kniha je bravurně napsaná, velmi doporučuji
Ani já jsem se nemohla od knihy odrhnout, doslova jsem ji hltala. Vůbec se mi nechtělo věřit, že už je konec, chtěla jsem číst dál a dál. Určitě doporučuji tento vynikající příběh o drsné době, na kterou by se nemělo zapomenout a která se už nikdy nesmí opakovat.
Tuto knihu bych si podle anotace sama nevybrala, bála bych se příliš depresivního příběhu se špatným koncem, jasným už z té anotace. Ale doporučila mi ji moje oblíbená paní prodavačka v knihkupectví, a tak jsem v podstatě koupila zajíce v pytli. A jsem nadšená. Bavily mě i osudy vedlejších postav, nejen Lídy. Příběh jsem s postavami prožívala od začátku do konce a hodně se u něj zamýšlela. A souhlasím s předchozími komentáři, tyhle věci je potřeba připomínat. Rozhodně doporučuji!
Naprosto skvela knizka o minulem rezimu. Clovek ,ktereho se to naplno nijak nedotklo proste nechape a nemuze uverit.
Osudy lidí v normalizaci čtu rád, byť to kolikrát příjemné čtení není, ale čtu je právě protože někteří lidé nesklonili hlavu a bojovali. Nesmyslný režim, který zmařil tolik lidských osudů je pro mě stále nepochopitelný kontrast, který se snažím marně pochopit. Kniha poutavě vypráví příběh právě o holce, které věci dějící se kolem ní nebyly lhostejné a na to bohužel doplatila. Pro mě, ale zvítězila. Diky.
Čtenář díky anotaci ví, jak kniha dopadne, a přesto ji čte jako napínavou detektivku. Temné období normalizace je popsáno velmi dobře. Nebyla to hezká doba a nemělo by se na ni zapomínat. I když by to mnohým přišlo vhod…
Lilian Landová, zapomenutý příběh disentu. Kolik takových zapomenutých příběhů už je dávno v propadlišti dějin. Všechny bychom si měly připomínat a je dobře, že se čas od času některé objeví. Lída neměla lehký život. Nejšťastnější byla na vesnici u svých prarodičů a pak se musela přestěhovat do Prahy za svou matkou, kterou prakticky vůbec neznala. Matka k ní neměla žádný vztah a po čase putovala Lída k druhé babičce, kterou také vůbec neznala. Ta se jí snažila dát vše, co Lídě nedávala maminka. Ale Lída, nadaná studentka, veselé a hloubavé děvče podepsala chartu. Odmaturovala, a co chvíli s ní potřebovali mluvit soudruzi z stb. V knížce se odvíjí mimo hlavního příběhu Lídy ještě příběhy její matky, tety a známé rodiny. Paradoxně Lída chartistka bydlela u babičky, která učila soudruhy z stb anglicky, Těch paradoxu je v knížce víc. Čtenář si může udělat obrázek, jak se za komunistů žilo těm, na něž byl založen na stb spis, nebo podepsali spolupráci s stb a chodili podávat hlášení na určité osoby. Jak těžké bylo někde něco říct, protože jste nevěděli, jestli na vás není někdo nasazený, jestli nemáte odposlouchávací zařízení v bytě, jestli nejste sledován... Po přečtení jsem přemýšlela, kým, nebo čím by asi Lída v dnešní době byla. Jsem si naprosto jistá, že by rozhodně neseděla doma se založenýma rukama a určitě bychom o ní jistojistě ještě hodně slyšely. Škoda mladého života.
Právě jsem dočetla a souhlasím s mysterygirl, nešlo se odtrhnout.
Mám teď takové období, kdy se mi nedařilo do ničeho začíst, ale tahle knížka mě naprosto pohltila.
Je to smutné čtení, osudy disidentů v 60. a 70.letech minulého století, a nějak se mi zdá nevhodné napsat, že jsem z románu nadšená. Ale nadšená jsem. Za mě jednoznačné doporučení.
Drsne, pochmurne vypraveni(jak to uz v 60.-70.letech chodilo) komunisti, stb versus obycejni lide.
Občas i slza ukapla.
Nedalo se od toho odtrhnout..
Štítky knihy
studenti normalizace (1969-1989) socialismus Státní bezpečnost (StB) osudy žen udavačství české romány
Autorovy další knížky
2021 | To je on!: O té, co si říkala Toyen |
2022 | Krycí jméno Studentka |
2016 | Trestankyně: Příběh Růženy Vackové |
2016 | Sestry B. |
2014 | Guláš pro Masaryka |
Tak to byl opravdu silný příběh. Je to hrozné,co se v naší společnosti dělo. Jsem stejný ročník jako Lída, také jsem si nemohla vybrat školu, kterou bych chtěla studovat, ale nevěděla jsem proč. Rodiče byli obyčejní lidé a o politice se u nás nemluvilo. Až po revoluci v roce 1989, mi začaly mnohé věci docházet. Jsem ráda, že moje děti i vnoučata, mohou vyrůstat ve svobodné zemi a žít život podle svých představ. Děkuji autorce za tuto knihu.