Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Začala jsem číst s pochybami, ale ty se hned po pár stránkách rozplynuly. Útlá, napínavá a moc hezká knížka.
Dokonce jedno z nejlepších děl, které mám na seznamu přečtených knih k maturitě.
Tahle útlá knížka si pokaždé získá mou plnou pozornost. Zasním se jako Hammelnští a přitahuje mě krysařova neurčitost a nepolapitelnost. Užívám si krásný jazyk a inverzi slovosledu, nechám se houpat na vlnách v Seppově loďce a naslouchám sladkému zpěvu jeho drozda.
"Čekat Sepp Jörgen uměl jako málokdo. Čekal trpělivě a odevzdaně; dočkal se však málokdy něčeho. Říkají, že se tak děje těm, kdo odevzdaně a trpělivě čekají."
"Prošel sosnovým lesem a holým vrchem, kde se hřáli hadi v poledním slunci. Krysaře to pudilo dál a dále. Stál až na okraji, mnohem dále, než se odvážil kdo z rodáků Hammeln. Stál až na okraji a zdálo se, že mluví s propastí, milenkou sebevrahů."
Klasika, ktera nikdy neomrzi. Mam rada Krysare a "zamilovala" jsem se do nej uz ve skole a rada se ke knizce vracim. Naprosta srdcovka :)
Poprvé jsem tuto knihu četl před dvěma lety, tehdy v duševním rozpoložení k tomu nevhodném. Nechtěl jsem tehdy knihu vnímat a vnitřně jsem ji bojkotoval. Dnes jsem si ji přečetl znovu. Dnes jsem ji vnímal a dnes jsem ji cítil.
Jedná se o jednu z nejdůmyslněji napsaných knih, které jsem kdy četl. A to co píši myslím zcela doslovně. Kniha je neuvěřitelně promyšleně komponovaná. Nehovořím pouze o geniálním rozvrhnutí kapitol, ale i samotných odstavců, respektive vět, respektive slov. Každá tečka, každá čárka je tam kde má být a dělá přesně to co dělat má.
Právě takto dokonalá kniha si se svým čtenářem může dělat doslova cokoliv chce. Její dokonalost je podmanivá. Hned první kapitola je toho dokonalým příkladem. Aniž kniha cokoliv explicitně předvede, lze první kapitolu vnímat bezmála jako porno. Ze scény přímo prýští erotika, sexuální napětí v literatuře ne zcela běžné. A taktéž konec. Země sedmihradská vás vábí a vábí až vás přivábí ke své bráně, která zeje do světa. Kdo by odolal? Kdo by odolal knize, která je tak moc podobná krysařově píšťale?
Sám námět knihy je prastarý. Váže se tuším k pověsti, či historce o německém městě, v jehož kostelním okně bylo nalezeno ztvárnění podivného muže kolem něhož tančila skupinka dětí. K témuž městu se vázal kronikářský zápis který říkal, že „Je tomu sto let co jsme přišli o naše děti.“. (Je to silná parafráze, neberte mne za slovo.) Inu, za několik stovek let se tato zvěst rozšířila po celém světě a stala se jedním z nejoblíbenějších motivů vůbec. Každý zná Krysaře, no ne? A ono to má svůj důvod. Jedná se o historku neuvěřitelné mystérie a neuvěřitelné romantiky. Ovšem prvek erotiky, čí lépe vyjádřeno lásky, do ní přidal až pan Dyk. A toto vylepšení s příběhem udělalo divy. Konec konců jak jinak vyznívají verše jednoho z největších básníků vůbec, Johanna Wolfganga Goetha, kterým tento motiv schází:
Já jsem ten zpěvák veleznámý, / co cestuje a krysy mámí. / Zdejšího města rada ctná / mne obzvlášť zapotřebí má. / A nechť i Krys je sebevíce / a třebas šlo i o lasice, / já pomohu vám od nich všech, / nic nezbude tu v městských zdech.
Já jsem ten šprýmař všude známý, / co, dětičky, to umí s vámi. / Divousy všechny podmaním, / své pohádky když zpívám jim. / A nechť jsou kluci vzdorovití / nechť se se mnou dívky nechtí míti, / na zlatých strunách zahraji / A děti za mnou cupkají.
Já jsem ten kejklíř chvalně známý, / co chytá holčičky a dámy; / z jednoho města jde-li dál, / nejedné v městě udělal. / A nechť i děvčátka se pýří, / a nechť se ženské se mnou štíří, / všem láskou vře i stydne krev, / Když zvoní struna, láká zpěv.
Cynickým stává se zde krysař, u Dyka tak romantický. (Prosím ponechme stranou změnu nástroje.)
Inu, dalo by se o knize ještě mnohé napsat, konec konců, nenapsal jsem toho mnoho. Mohl bych zde rozebrat alegorii Ježíšova pokušení na poušti, mohl bych se zde rozepsat o Jorgenovi, který sám o sobě není na rozebrání jednoduchý, i o tajemném konci, ale nevím, jaký limit na množství slov má Databáze, takže to tu raději zapíchnu. Snad mi ještě dovolte říci, že na tak kraťoučkou knížečku ukrývá Krysař mnoho moudrého, mnoho složitého a obecně mnoho zajímavého k zamyšlení.
Krásná novela, s příběhem co se nejen krásně čte, ale jde i do hloubky. Četla bych pořád dokola.
Audiokniha. Oceňuji krásnou češtinu, výborný přednes, byl to neskutečný zážitek. Proč jsem se rozhodl vyslechnout Krysaře? Čtenářská výzva, nejdřív vybráno jako kniha vydaná před sto lety a více, teď zařazeno k práci se zvířaty.
Krysaře můžu číst stále dokola a nikdy mě neomrzí. Miluju Dykovo poetické vyjadřování. Na konci knihy jsem zůstala bez dechu.
Jen blázen se smál
píšťaly tón na pochod bránu otvíral
kdo srdce neprodal
od ráje Sedmihrad se držel opodál.
Ďábel se smál
zažehl jiskry vyhaslého popela
a hostům nezvaným
píseň krysařova duší zachvěla…
Připomněla jsem si děj knihy, kterou jsem četla k maturitě. Jednoduchá četba, jasný děj.
Kniha bola skvelá, ale pre mňa čudná. Krysař vo mne zanechal slabosť človek, ako podľahne osudu temnoty.
Miestami mi pripadalo, akoby som sa ocitol v deji diela. Podľahol Krysařovi.
Kniha napsaná před více než sto lety. Poprvé jsem se s ní seznámila jako studentka a nijak mě neuchvátila. Po více než padesáti letech jsem se k ní vrátila, abych získala porovnání. Nyní sice více vnímám a uznávám její literární kvality, ale přece jen, mé srdce neoslovila. To se Viktoru Dykovi podařilo jen jeho básní Země mluví. Zůstane tedy pro mě jen básníkem, mluvčím mé vlasti, jehož slova si pamatuji již více než půl století.
Příjemná kniha, ale k mým nejoblíbenějším nepatří. Rozhodně bych doporučil knihu jako četbu k maturitě.
Krysař je jednou z nejznámějších klasik, a ačkoli jsem příběh znala tak, jako asi každý, nikdy jsem knihu nečetla. Dlouho jsem si ji přečíst chtěla, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla dostat. A tak když se mi do rukou dostala audiokniha, konečně jsem se mohla s Krysařem osobně seznámit. A příběh to byl krásný. Namluveno to bylo opravdu hezky, není to nijak dlouhé, celá atmosféra příběhu byla popsána skvěle, a i když je to smutný příběh, stojí za přečtení.
Zajímavé čtení, kniha byla narozdíl od jiných z tohoto období výrazně srozumitelnější. Pasáž s Faustem mi přišla zbytečná, ale jinak to celkem šlo
Do města Hameln přijde krysař, aby nabídl své služby a zbavil město dotěrných krys, ale po své poctivě odvedené práci je mu odmítnuta jeho odměna a tu krysař poznává podstatu lidí, kteří navenek jsou počestní, ale uvnitř pokryteční a falešní. Tónu jeho píšťaly unikne pouze upřímný a bezelstný člověk a najde se ve města Hameln takový? Ač smutná přesto výborná kniha o lidské povaze a touze, o Krysařovi a Agnes.
Skoro se mi nechce věřit, že jsem Krysaře četla poprvé teprve teď. Je to... nepopsatelný čtenářský zážitek. Hodně intenzivní, všechny ty emoce jako bych cítila a prožívala sama. Část dějové linky je pouze naznačována, ale právě tyhle náznaky, ty myšlenky, to vše přidává tragickému příběhu na... kouzle? Samozřejmě jsem věděla, jak příběh skončí, protože nám to ve škole prozradili (asi abychom už neměli potřebu pročíst se k tomu). Přesto mě z toho náznaku na začátku, z toho rozhovoru mezi Krysařem a Agnes, mrazilo. Byl to velmi smutný příběh. A přece ne tak docela.
Nádherná kniha, která se krásně četla a rozhodně mne nadchla, přestože je velice krátká. Možná ve své délce právě tkví její krása a důvod proč se mi jednoduše líbila. Samozřejmě zaujala i atmosférou a svým zajímavým posláním. Myslím že i nečtenáři ji během dvou či tří dnů zvládnou přečíst.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Knihu jsem četla jako součást povinné četby do školy a zařadila se mezi lepší knihy, které jsem z povinné četby četla, měla jsem jí přečtenou za jeden večer , protože se četla doopravdy rychle a stránky se mi otáčely úplně samy. Příběh Krysaře mě do děje vtáhl ihned po přečtení pár stránek, kde jsem se s příběhem seznamovala.
Krysaře jsem si celkem oblíbila,líbila se mi jeho tajemná a přitom velice vlídná stránka, takovéto postavy s tajemnou aurou mám velice ráda .
Nějaké momenty v knize mě celkem překvapila a hlavně celkové zakončení knihy, tento závěr jsem vůbec nečekala. V knize se stalo několik událostí, které jsem vůbec nečekala a mile mě překvapilo,že literární klasiky mají někdy taky celkem nepředvídatelné zvraty.
Kniha měla skvělé myšlenky a chvíle nad kterými autor nabádá čtenáře k zamyšlení, opravdu měl příběh něco do sebe a nejednalo se o povrchní záležitost bez myšlenky. Tuto knihu mohu doporučit, máte jí přečtenou hned a nebudete z ní otrávení jako z některých knih z povinné četby