Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Teda, řeknu vám, že Krysaře jsem si měla dát do nějaké čtenářské výzvy, protože přečíst tuhle útlou novelu, to je fakt výzva. Pokud jste obyčejný, prostý čtenář jako já, nedá vám Dyk svůj příběh zadarmo a o polopatickém vysvětlování si můžete nechat jenom zdát. Je to poezie, která si vystačí se symbolickými náznaky...
Do rozborů se tu raději pouštět nebudu, je hodně interpretací tohoto díla, a mojí interpretací nikoho oblažovat nebudu. Kdyby se mi přesto někdo zeptal, o čem že příběh je, tak bych asi řekla, že o tajemném krysaři, muži beze jména a bez stálého domova, který čistí města od špíny, od krys. Má píšťalu, která v sobě ukrývá ohromnou moc, ale nechce jí v plné síle použít. Krysař je o výsměchu lidí, nedocenění, pomstě, lásce, bezmyšlenkovitém, manipulovatelném davu, nevyplacené odměně, nesplněném slibu, korupci, o lidech na okraji a zdánlivě počestných občanech (kdo je tady prosťáčkem nebo špinavcem, který si zaslouží opovržení?, kdo všechno je krysou, která škodí městu?), smíření i nesmíření, o deziluzi i naději, své démonické slovo tu má i svádějící ďábel, no, je prostě o životě, podáno takovou zašmodrchanější, snově krásnou formou.
Jazyk je opravdu nádherný, příběh hypnotický a tajemný Krysař nezapomenutelný. Pamatuju si, že jsem ho někdy jako náctiletá poslouchala na chalupě v rádiu, neměli jsme tam tehdy elektřinu, svítili jsme petrolejkou a poslouchali za modravého soumraku na verandě nebo během usínání… a byl to přízračný, tajuplný, romantický zážitek.
Za přečtení novela rozhodně stojí, ale jestli na mě bude spisovatel zkoušet podobné abstraktivní hříčky i v dalších dílech, tak nevím, nevím, jestli budeme kamarádi. :)
P.S. Vzpomněla jsem si i na Daniela Landu a pustila si písničku Krysař v jeho podání. Zvláště chytlavej refrén mě dostal: „Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá. A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti zvolna ubírá. Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál. ..…"
Krysař má všechny moje nesympatie. Má i všechny moje sympatie.
Útlá knížka, která mi zůstala dlouho v hlavě.
Tak jak jsem si Krysaře do povinné maturitní četby vybírala se záměrem, že to bude lehká kniha na čtení a pochopení, musím říct, že se můj názor v průběhu čtení změnil. Kniha mi přišla celkem složitá, nebavila mě a přišlo mi, že je v ní moc nejasností. Četla se mi těžko a zápletka byla v podstatě o ničem a na každé stránce se omílalo v podstatě stále to stejně pořád dokola. Kdybych knihu už neměla v maturitním seznamu, rozhodně bych ji ani nedočetla, takže pro mě to bylo bohužel zklamáním a od knihy jsem čekala mnohem víc.
Krysař je naprosto ideální knížka k maturitě, a to i pro ty, kteří četbě příliš neholdují. Je velmi krátká a máte jí přečtenou za chviličku, především má ale oproti spoustě jiným knížkám z povinné četby zajímavý děj a díky krásnému, ale ne zas tak složitému jazyku se i dobře čte. Kromě toho má Krysař skvělou myšlenku, takže se nemusíte bát, že byste u maturity neměli o čem mluvit. Takže pokud si právě vybíráte knihy do seznamu četby k maturitě, Krysaře vám určitě můžu doporučit!
Co se mě týče, sice nejsem z Krysaře nadšená tolik jako ostatní, ale určitě jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Autor umí krásně pracovat s jazykem a díky tomu dokázal do vět skrýt spoustu myšlenek a pocitů. Knížka mě donutila přemýšlet, ale zároveň neobsahovala sáhodlouhé popisy a myšlenkové pochody autora. Bylo to zkrátka skvěle vyvážené. Autorovi se také podařilo vytvořit velmi pochmurnou atmosféru, do které zasadil tragickou postavu Krysaře.
Když jsem ji měla číst jako povinnou četbu na střední škole, byl to boj. Pak jsem se k ní vrátila po pár letech, a byl to zážitek :)
Obdivuji přesný a pregnantní styl autora, Krysař se krásně čte. Děj je koncentrovaný, žádné zbytečné průtahy. Myslím si, že Dyk by snadno mohl z tohoto díla udělat třísetstránkový román, kdyby chtěl, ale neměl by jistě takový úspěch. Tato novela je po právu stálicí všech maturitních seznamů.
Krysař je prostě klasika.
Dobře se čte a je pěkně napsaná. Doporučuji do povinné četby.
Boha mojeho to byla krávovina. Normálně bych dal jen jednu hvězdu, ale tak co, je to české, hezky se tam pracuje s mojí mateřštinou, tak si Krysař zaslouží, abych byl shovívavější.
S Krysařem jsem si jednoduše nesedl. Kniha je místo děje plná spíše rozjímání, přemýšlení a mnoha takřka halucinogenních popisů. Někomu se to určitě může líbit, ale já od knihy prostě chci děj, ne nějaké těžko uchopitelné a silnhě abstraktní autorovy pochody.
Jediné, co tak můžu opravdu pochválit je opravdu skvělá práce s jazykem, která musí každého Čecha zahřát u srdce. Další výhodou je, že to má tak velká písmenka a je to krátké, takže ten horor se jeden den přečkat dá.
Jsem rád, že jsem toho slavného Krysaře zkusil, ale díky, jednou za život mi to rozhodně bude stačit.
Moc hezká kniha. Hluboká, tajemná, obsahuje lásku i zradu. Krysař je zajímavá postava, tragická.
Nádherné dílko. Je mi záhadou, že jsem si to přečetl teprve až v páté dekádě života. A co víc, splňuje také deváté téma letošní výzvy. "A vaše jméno? Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.""
Tak nějak stále nevím, jestli se mi to líbilo či ne. Ze začátku to bylo takové originální a neotřelé. Ke konci jsem už jenom žasla nad spádem a úpadkem konce. Trošku mě mrzí, že tento Krysař se liší od původní legendy. Člověk od začátku ví, jak to skončí.
Výborně napsaná. Jako povinná četba by mě asi v -nácti letech nenadchla, nyní ano. Krásně vykreslené postavy, láska, rozhled atd. Skvělá.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu. Četla se sama, jednoduše napsaná a přitom má v sobě takové kouzlo, které se dá ztvárnit do každé doby, co byla, je a bude.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Zajímavá kniha s nečekaným koncem.