Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Čteno jako povinná četba, nyní do čtenářské výzvy. Mám smíšené pocity. Asi budu číst brzy znovu.
Krysaře chápu jako příklad toho, co můžou s racionálně uvažujícím člověkem udělat touhy a city. U krysaře touhy vyhrají, když smířený s lakomstvím radních odchází z Hameln, aby se tam zase hnán láskou k Agnes vrátil. Co potom udělá, to už je naprosté šílenství. Myslím, že nespravedlnost, která na něm byla učiněna, neměla na jeho poslední skutek pražádný vliv.
Ke knize jsem četl krásnou interpretaci od Milana Blahynky, který přirovnává krysaře k básníkovi na okraji společnosti s mocí ovlivňovat lidi svou píšťalou - poezií.
Domnívám se, že básník pak může stejně jako krysař svou poezií pomoci (očistit město) nebo naopak uvrhnout lidi špatným směrem. Podtrhuje se důležitost a závažnost skutků významných lidí, kteří mají kompetenci ovlivňovat druhé. Zároveň můžeme vidět katastrofální následky, které má slepý pochod oveček, jenž je často hnaný sliby klamně uspokojujícími lidské touhy.
Líbila se mi myšlenka, ta temná stránka příběhu, ale to jednoduché, až trošku podle mého primitivní zpracování mě jaksi zanechalo na vážkách. Ovšem - je to novela a klasika, což se musí brát v potaz. Četlo se to hezky. Za mě neudělá žádný maturant krok vedle při výběru tohoto díla.:)
Velmi netradiční a zajímavá kniha s tematickým názvem. Tajuplná postava lákající pomocí kouzelné píšťaly nejen zvířecí bytosti ke zhoubě. Ilustrace mnoha knih jsou taktéž plné tajemné pozoruhodnosti. Některé nápady zkrátka stojí za to přenést na papír.
Spíš ze zvědavosti jsem si přečetla Dykův příběh a překvapilo mě, jak je jiný oproti příběhu přeloženému z angličtiny Jiřím Joskem. Zde je ve hře pouze jedno dítě a krysař odvede z města všechny dospělé. Trochu jsem se podivila, že v Dykově zpracování nejsou žádné děti,
malé, ale schopné pohybu, které by přeci také šly za zvukem vábivé píšťaly, s povědomím ukolébavky, kterou jim zpívala každá matky v Hammeln!
Přemýšlím, kdepak asi rybář našel tak rychle nějakou ženu, která by to dítě nakrmila!!! Možná mu cestou při tom hledání dítě v rukách umřelo! Kdoví jestli ten jakoby "šťastný" závěr není jen obraz dalšího zbytečného hledání v tomto podivuhodném životě, kdy se honíme za tím či oním, ale to jádro (čeho?) nám zůstává stále utajeno, dokud, dokud co?
Ovšem - četla jsem verzi z roku 1945 a opravdu jsem se pokochala dávnou malebnou češtinou.
Knížka, kterou jsem od dob maturity nečetla. Rychlé čtení a hezké přemýšlení. Navodila ve mě trochu smutku a nostalgie, ale ne vždy je téma radostné. Takového krysaře bychom občas potřebovali i teď, jenom by ta píšťala musela umět trochu oddělit zrno od plev.
Věděl to už Viktor Dyk.Lidé jsou jako ovce.Stačí jen zapískat a stádo se bezhlavě vrhá do propasti.Někdo omámen zvuky píšťal, jiný za sladkou koblihu.
Velmi čtivý příběh, který se hezky čte. Dílo jsem četla v rámci maturitní četby a jsem ráda, že jsem po této knize nakonec sáhla. Kniha má velmi nečekaný konec a rozhodně se k ní v budoucnu ráda vrátím.
Přečteno kdysi k maturitě a letos v rámci ČV. Ačkoliv to není úplně špatné, za celou knihu se mi nepodařilo přijít na to, co dělá zrovna z Krysaře tak "vyjímečné" dílo.
Zajímavé příběh, knihu jsem měl jako povinnou četbu, ale určitě bych se k ní dostal i dobrovolně.
Krásný a zároveň smutný příběh. Poutavě napsaná knížka, přečtena za jeden den. :)
Hodně temná knížka, plná lidských hříchů. S bezejmenou hlavní postavou, která je stejně zkažená a temná, jako všichni z Hameln. Přesto závěr není až tak depresivní tím, že to malé dítě a rybář jsou ušetřeni.
I když se asi stěží najde čtenář, který by obsahově nebyl aspoň v hrubých rysech seznámen s pověstí o tajemném krysaři, četbě to v ničem neubírá a v mých očích se V.Dykovi podařilo svým básnicky uhrančivým převyprávěním vyrovnat tomu v příběhu nejpodstatnějšímu - podmanivosti krysařovy flétny.
Krátký a zvláštně poeticky úsporný text určitě lze vnímat v různých rovinách a různé si z něj odnést, mně se nejsilněji otiskly motivy neschopnosti odolávat, bránit se, podléhání... Agnes podléhající svým milencům, měšťané podléhající své lakotě a jiným nedokonalostem, Krysař podléhající našeptávání ďábla o použití své moci, a nakonec všichni živí obyvatelé Hammeln (kterým to fyzická či psychická způsobilost dovolí) podléhající tajemnému volání flétny... stejně tak jsem podlehla kouzlu Dykova vyprávění.
Klasika, kterou by si měl přečíst každý. Zapíská a všichni jdou, jako jedno stádo. Působivé a pravdivé.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Kniha, od které jsem dle její délky téměř nic neočekávala. Stihla jsem ji přečíst během celé mé cesty do školy (cca hodina a půl). Příběh mi před očima velmi pěkně plynul a i když už mi bylo z počátku trochu jasné, jaký zřejmě bude závěr knihy, nenechala jsem si ho zkazit. Postava Krysaře byla i v tak melancholické knize velmi příjemná a i přesto tajuplná, stejně tak celé prostředí města Hammeln.