Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Prostě skvělé.Četla jsem ji po několikáté a jsem vždycky nadšená.Příběh krerý se neomrzí a dá se aplikovat na každou dobu.
Klasická kritika, která se ne každému zalíbí, podle mého kniha působí pokaždé jinak.
Zvláštní kniha. Je psána velmi čtivě a krysař se jeví jako správný "BadAss". Osobně si rozhodně nemyslím, že by lidé z města zasloužili jakýkoliv trest, ale zhrzená láska umí zatmět úsudek.
Kniha je zasazená do realismu. Představuje dekadenci tehdejší společnosti, její povrchnost, přetvářku a lidskou hamižnost. Troufám si tvrdit, že v ní nalezneme spoustu motivů a myšlenek, které se hodí na dnešní společnost. Jedinou světlou stránkou celé knihy je postava Sepp Jörgen. Ačkoliv mu všechno docházelo velmi pomalu, on jediný se nenechal ukolébat písní Krysaře, ale rozhodl se pro volání plačícího nemluvněte, byť měl svůj sen, svůj jiný život (bez posměchu ostatních) takřka na dosah ruky. V něm jediném jsem viděla naději života a lidskost, kterou ostatní postrádali. Velmi krásné dílo!
Krysař je knížka, která nezanechává jednolitý dojem. Četla jsem jí, a naprosto si příběh zamilovala. Nechala jsem jí kolovat do dalších rukou a čekala pouze na kladné ohlasy,... ty však vůbec nedorazily podle mého očekávání. Spíš jen nepochopení. Kniha putovala dále, další ruce jí převzali, jejich pán by hodnotil třemi hvězdami. Mé dojmy z této novely tyto "prostoduché" názory však nezmění ("opravdu jen nadsázka") - a tedy: za mě stále ano! Doporučuji.
Před maturitou jsem si říkal: "Nechci Dyka!" Tak jsem si vytáhl Krysaře a Milou sedmi loupežníků.
Krysaře znám od mala z Landova muzikálu, který má hodně co do sebe, ale hlavní pointu vnímám poněkud jinak (a nedivím se, že je muzikálu někdy vytýkána etnická nesnášenlivost a fašizující tendence - za vše "Najdeme meče co předkové kovali, pro nás tu zůstaly jak symbol práva. Národu sláva." nebo "Radši vodtáhněte z města, nejste ze stejnýho těsta, našinec vám jenom překáží.").
Hlavní dějová linie je bezesporu zajímavá, co mě ale zaujalo, byla symbolika. Píšťala jako obrovská moc koncentrovaná v rukou jednoho člověka. Krysař jako tajemný cizinec, jehož se Hammelnští xenofobní obyvatelé bojí jako čert kříže, přitom je to jen zbytečný strach z neznámého. Proradní radní, kteří svou arogancí a ziskuchtivostí způsobí zkázu celého města. Symbol peněz, okolo nichž se točí bytí a nebytí. A tak dále. Také proto je pro mě Krysař stále aktuální, jak v knižní, tak v muzikálové podobě.
Nevím, jestli jsem tuhle knihu nepochopila, nebo je prostě jen tak zvláštní... Každopádně jsem ráda, že byla tak krátká :D
Když jsme toto dostali jako povinnou četbu, docela jsem obracel oči v sloup. Nic moc jsem od toho neočekával, ani autora jsem neznal. Kniha mě velmi mile překvapila. Hodně lidí na ní nadává, já tuto knihu žeru, hezky napsané se sice krutým ale spravedlivým koncem. Kniha se četla vážně dobře díky schopnosti autora nutit vás číst dál, to jen tak někdo neumí. Já tuto knihu mohu doporučit
Moc hezky napsaná kniha, velmi čtivá děj zajímavý, rozuzlení i závěr. Hlavní rolí je láska Krysaře k Agnes. Dokáže odpustit i to že ho podrazili. Nakonec zlomený odchází za Agnes bez které nechce žít. Vřele doporučuji.
Kniha patří do maturitní četby, ale na mém seznamu se zřejmě neobjeví. Příběh mě nezaujal a samotné postavy mi připadaly bez určité povahy. Zvláště u Agnes jsem to pocítila nejvíce. Kniha pro mě neměla skoro žádný děj, takže jakmile přišlo na zápletku a vyvrcholení, nedokázala jsem se do knihy začíst. Pro mě velké zklamání.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl psaní, pak jsem se ale začetla a příběh se mi začal líbit. Doporučuji.
Na to, že jsem o knížce v poslední době dost slyšela (a je v povinné četbě), bych od ní čekala trochu víc. Líbil se mi jazyk, kterým je napsaná, a na začátku jsem si říkala, že to bude dobré. Ale čím déle jsem četla, tím víc mi to přišlo takové.. nedotažené. Často tam byla popisovaná nálada Krysaře, jak se má dobře, jak se má špatně, ale nebylo tam pořádně opodstatněné proč. Ke konci se všichni začali chovat dost iracionálně (třeba jsem vůbec nepochopila chování Agnes). Škoda, že to nebylo rozvinutější a delší. Možná, že až se ke knížce vrátím později, najdu v tom něco víc, ale po tomhle přečtení mi v paměti moc neuvízla.
Nebyla špatná volba pro povinnou četbu, ale sama bych si ji asi nevybrala...
Napsal bych, že je to povinná četba, ale Krysaře jsem si vybral sám bez nějakého nucení. Udělal jsem špatně. Sice jsem knihu přečetl, ale s určitým sebezapřením. Nelíbil se mi ten jeho poetický styl vyprávění. Je to právě ten styl, který mi v knížkách vadí. Příběh mě taky nijak nezaujal, popravdě si už ani nepamatuji o čem to bylo. Vybavuji si jen píšťalu, nějakého cápka a snad nějakou horu, kam se všichni slezli nebo já už nevím.
Příběh miluju a čte se to poměrně dobře. Rozhodně jedna z těch skvělých příkladů, že i čeští spisovatelé umí psát. :)
Nenapodobiteľný temný, poetický štýl. Tak už dnes nevie písať nikto. Medzi žánrami mi jednoznačne chýba horor. Mrazilo ma až až. Krása.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Popravdě, Krysaře jsem ještě nečetla. Přesto je mým asi nejoblíbenějším dílem.
Poprvé jsem se s ním potkala v muzikálové podobě od Daniela Landy, a byla to láska na první skouknutí.
Texty, hudba, herecké výkony i příběh mě tenkrát uchvátili. CD nahraná s prvním obsazením toho představení jsou nejpřehrávanější z mé fonotéky.
Podruhé si mě Krysař podmanil díky přednesu (četba je slabé slovo) Jirky Dvořáka.
Při poslechu této audioknihy, nemůžu dělat nic, co vyžaduje trochu soustředění, protože se stále a stále zaposlouchávám.
Ten tolik zvukomalebný text mě pokaždé znovu okouzluje.
A potřetí, už jen malá třešinka na dortu, je písnička Waldy Matušky. Další úžasný hlas....a text.....a melodie.
Myslím, že ho číst nebudu, bojím se abych si nezničila to kouzlo, které pro mě má.