Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175765/krysar-175765.png
4
6906
6906
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Musím říct, že jsem ráda, že jsem nedala na názor svého přítele a knížku si přečetla. Krysař pro mě byl jen "další knížka k maturitě", ale chytlo mě to hned od začátku. Není to nijak těžké ke čtení, autor krásně popisuje okolí a děj. Postavu Krysaře jsem si ihned oblíbila.
Znám příběh, znám muzikálového zpracování, ale díky Čtenářské výzvě 2017 jsem se dostala ke knižní předloze, splnila jsem bod ♡kniha začínající otázkou.
A VAŠE JMÉNO?
NEJMENUJI SE, JSEM NIKDO. JSEM HŮŘ NEŽ NIKDO, JSEM KRYSAŘ.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Má své kouzlo, které přiměje člověka k zamyšlení. Je velice čtivá, proto můžu tuto knihu jen doporučit.
Dnes už klasické dílo, které poodhaluje a kritizuje různé lidské vlastnosti.
Dílo, která má sílu, krásná legenda, obsahující spoustu moudrosti. A postava Krysaře je fascinující. Dříve než knihu jsem znal skvělý muzikál Daniela Landy, který se sice od předlohy liší, ale zároveň jí dává ještě další rozměr. V obou dílech (byť v Landově podání poněkud rozšířeném), je krásné sledovat, kterak postupné náhody, náznaky a podzemní proudy uvolňují kamínky, které nakonec vyústí v tragédii pro celé město.
"A vaše jméno?"
Legenda jako taková se mi líbí, Dykovo zpracování už méně - je to dané těžkopádnou češtinou, u které se musí člověk hodně soustředit a pak uniká požitek z děje a příběhu jako takového.
Jedna z těch opravdu dobrých knížek v maturitní četbě. Postava krysaře se mi strašně líbí. Příběh je pěkný, plynulý, konec mě i překvapil. A musím vychválit jazyk, autor si krásně pohrává se skladbou vět.
Je to složitý, smutný, ale zajímavý příběh. Nečetl se mi však snadno. Je třeba se nad ním zamyslet a i když je děj zajímavý, četla jsem poutavější knihy. Je to hodně složitý text.
Pro mě tato kniha představovala povinnost k maturitě, tak možná proto se mi tolik nelíbila, jak kdybych ji četla jen tak.
Krásná a temná, myslím ale, že jako maturitní povinná četba je pro většinu čtenářů náročná a nepochopená.
Někomu se líbit nemusí, ale mě ta kniha, ten příběh, uchvátil. Především ta obratnost jazyka. Sice relativně plytký děj, který toho v sobě však hodně skrývá... a ta atmosféra! Když se krysař vracel zpět k Agnes, nechápala jsem, co se vlastně stalo, ale cítila jsem úzkost s ním...
moc pěkná kniha, dobře se čte a zanechá to v člověku hodně věcí na přemýšlení..
Dlouho jsem se odhodlával knihu číst, i když jsem ji měla jako povinnou literaturu, ale troufám si říct, že se k ní nedostat o moc jsem nepřišla.
Pěkný a dost poutavý příběh. Upřímně jsem nečekala, že se mi bude knížka až tak líbit, ale je to dobře napsané, takže se to hezky četlo. Navíc je to kraťoučké - ideální do povinné četby!
Nejde jen o obsah (byť ani zde někteří nemají jasno - krysař v příběhu děti od rodičů skutečně neodvedl), ale spíše o způsob vyprávění, o atmosféru, výrazové prostředky, které autor používal: krátké úsečné věty, místy ironický podtón, melancholická nálada, která se postupně mění v očekávanou tragédii (podtrženou milostným motivem). Jazyk - místy jistě básnický, místy až poněkud přepjatý - měl umocnit jednoduchý, ovšem působivý příběh. Je na čtenáři, zda Dykův přístup k textu přijme, nebo se omezí na prostinký děj a tragiku osudů. Nakonec zůstávají dva: prosťáček, který touží po štěstí a který díky svému handicapu nikomu nedokázal a neuměl ublížit, a malé dítě jako symbol naděje (opravdu? - nebo to byl Dykův promyšlený tah, jak znejistět čtenáře, protože Sepp se pořádně nedokáže postarat ani sám o sebe). Základem pověsti snad byla událost, která se stala ve středověku, kdy v rámci kolonizace málo obydlených podhorských a horských území odešla část obyvatel Hamelnu pryč do nových domovů. Dost možná jim organizátor celé akce (kolonizátor, tedy "krysař") nasliboval modré z nebe, každopádně je však čekala velmi krutá realita: zalesněné horské nebo podhorské území, divoká zvířata, špatná kamenitá půda, žádné domy, cesty ani pole, vše bylo nutno vybudovat od základu. Cílem obyvatel Hamelnu (tedy těch, co podlehli vábení a odešli) byla zřejmě Drahanská vrchovina a dnes již neexistující ves Hamlíkov (u Ruprechtova na Vyškovsku) nebo možná i samotný Ruprechtov.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti romantismus pomsta rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Knížku jsem četla jako maturitní četbu a docela mě bavila. Četla se rychle a příjemně. Líbila se mi konečná pointa, která člověka donutí se nad příběhem zamyslet.