Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175765/krysar-175765.png
4
6855
6855
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Je to složitý, smutný, ale zajímavý příběh. Nečetl se mi však snadno. Je třeba se nad ním zamyslet a i když je děj zajímavý, četla jsem poutavější knihy. Je to hodně složitý text.
Pro mě tato kniha představovala povinnost k maturitě, tak možná proto se mi tolik nelíbila, jak kdybych ji četla jen tak.
Krásná a temná, myslím ale, že jako maturitní povinná četba je pro většinu čtenářů náročná a nepochopená.
Někomu se líbit nemusí, ale mě ta kniha, ten příběh, uchvátil. Především ta obratnost jazyka. Sice relativně plytký děj, který toho v sobě však hodně skrývá... a ta atmosféra! Když se krysař vracel zpět k Agnes, nechápala jsem, co se vlastně stalo, ale cítila jsem úzkost s ním...
moc pěkná kniha, dobře se čte a zanechá to v člověku hodně věcí na přemýšlení..
Dlouho jsem se odhodlával knihu číst, i když jsem ji měla jako povinnou literaturu, ale troufám si říct, že se k ní nedostat o moc jsem nepřišla.
Pěkný a dost poutavý příběh. Upřímně jsem nečekala, že se mi bude knížka až tak líbit, ale je to dobře napsané, takže se to hezky četlo. Navíc je to kraťoučké - ideální do povinné četby!
Nejde jen o obsah (byť ani zde někteří nemají jasno - krysař v příběhu děti od rodičů skutečně neodvedl), ale spíše o způsob vyprávění, o atmosféru, výrazové prostředky, které autor používal: krátké úsečné věty, místy ironický podtón, melancholická nálada, která se postupně mění v očekávanou tragédii (podtrženou milostným motivem). Jazyk - místy jistě básnický, místy až poněkud přepjatý - měl umocnit jednoduchý, ovšem působivý příběh. Je na čtenáři, zda Dykův přístup k textu přijme, nebo se omezí na prostinký děj a tragiku osudů. Nakonec zůstávají dva: prosťáček, který touží po štěstí a který díky svému handicapu nikomu nedokázal a neuměl ublížit, a malé dítě jako symbol naděje (opravdu? - nebo to byl Dykův promyšlený tah, jak znejistět čtenáře, protože Sepp se pořádně nedokáže postarat ani sám o sebe). Základem pověsti snad byla událost, která se stala ve středověku, kdy v rámci kolonizace málo obydlených podhorských a horských území odešla část obyvatel Hamelnu pryč do nových domovů. Dost možná jim organizátor celé akce (kolonizátor, tedy "krysař") nasliboval modré z nebe, každopádně je však čekala velmi krutá realita: zalesněné horské nebo podhorské území, divoká zvířata, špatná kamenitá půda, žádné domy, cesty ani pole, vše bylo nutno vybudovat od základu. Cílem obyvatel Hamelnu (tedy těch, co podlehli vábení a odešli) byla zřejmě Drahanská vrchovina a dnes již neexistující ves Hamlíkov (u Ruprechtova na Vyškovsku) nebo možná i samotný Ruprechtov.
Má oblíbená česká kniha, nikoli jen maturitní četba. Magický potemnělý děj je mi velmi sympatický. Postava tajemného Krysaře, který je ale duší romantik a touží se usadit je nadčasová. Klasická zápletka - milostný trojúhelník - Agnes je prostě hloupá, vyvolává dojem, že si s Krysařem jen hraje, ale došel jsem k závěru, že je prostě jen nerozhodná a jak už jsem psal... hloupá (Krysař by si to dítě nechal!!). Kristian je ignorant, nesnáším ho... Sepp je taková epizodní postavička v podtextu, nijak mě neoslovil, ale nakonec se hezky projevilo, že Krysařova píšťala neovlivní jen lidi bez rozumu. Takže nakonec zůstane dítě, které rozum ještě nemá a Sepp, který rozumu už pozbyl (Bože, dej ať tomu dítěti nic neudělá). :D
Dobrá volba do maturitní četby. I když byla knížka docela tenká, tak mě skoro každý den stačilo přečíst jen jednu kapitolu a už jsem byla zničená. Nevím proč. Ale i tak byla kniha hodně zajímavá a nutilo mě to číst dál :)
To, co je na tomto příběhu jedinečné není motiv, ale atmosféra. Celou tuto tenkou knížečku provázel pocit ponurosti a skryté tragédie. Mlha se válela v ulicích a paprsky slunce nikdy nepronikly přes stránky až ke mě. Krysařova hudba byla vždycky tklivá a beznadějná. Viktoru Dykovi se podařilo propašovat hudbu sebou a vložit ji mezi řádky. Zněla mi v hlavě po celou dobu a začne znít vždy, když se o Krysařovi někdo zmíní.
Nikdy jsem toto klasické dílo nečetla, ale naprosto mě uchvátilo. Metafory ve mně stále ještě doznívají.
Doporučil mi ji maturant, i když on sám ji prý nečetl moc s chutí...takže jsme se hned po tom, co jsem ji dočetla o ní pohádali. Mě totiž naopak hned sedla a přečetla jsem ji s přestávkami za pár hodin. Postavu Krysaře jsem si hned zamilovala, Agnes byla skvěle vylíčená osoba snoubící v sobě ženu a dítě, ostatně, všechny postavy v knize měly charakter lehce načrtnutý a dobře čitelný. Tragika závěru knihy byla pro člověka, jenž zná původní příběh snadno odhadnutelná, i přes to ve mě nezanechala smutek, spíš jsem byla ráda, že krysař našel vlastní klid, když následoval tu, která na něj čeká v Sedmihradské zemi. Obrovská je však vina, jenž na něm spočívá, když ve svém zoufalství vzal tolik lidí na smrt...či k vykoupení.
Knihu jsem měla přečtenou za jeden den, a to nejen kvůli nízkému počtu stran. Příběh o Krysaři mám ráda od mala, když jsem jako dítě poslouchala muzikál od Dana Landy. Proto pro mě kniha rozhodně nebyla zklamáním. Kniha rychle ubíhala, jazyk byl lehce čitelný a musela jsem s Krysařem jen soucítit. Celkově jsem si knihu užila a myslím, že je vhodná pro každého, i když se klasice a povinné četbě vyhýbá.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti romantismus pomsta rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Jedna z těch opravdu dobrých knížek v maturitní četbě. Postava krysaře se mi strašně líbí. Příběh je pěkný, plynulý, konec mě i překvapil. A musím vychválit jazyk, autor si krásně pohrává se skladbou vět.