Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
6590
6590
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Za mě jenom dvě hvězdičky, protože nemám ráda staré knížky, ALE myslím si, že Dyk vystihl tehdejší společnost úplně skvěle. Sám Krysař je mi sympatický a všechny detaily jsou skvělé. Rozhodně přidávám na můj seznam maturitní četby!
Hanebně se přiznávám že až Výzva mi pomohla poznat Krysaře. A přitom jen pár stran za chvíli přečtených. Na zpěvnost a poetiku dílka jsem se musela ale soustředit v tichu a sama. Krysař a jeho smrtící píšťala.
Viktor Dyk zpracoval starou německou legendu o krysaři s kouzelnou píšťalou. Příběh asi všichni známe, viděla jsem muzikál, film, ale knížka je knížka. K ní jsem se dostala až teď. Četla jsem vydání z roku 2013, kde redakce text pravopisně přizpůsobila současnému spisovnému úzu a až na pár drobných překlepů (úctu-účtu) , jsem si čtení užila. Krásná čeština ,temná atmosféra mystického příběhu opravdu přináší nezapomenutelný čtenářský zážitek.
"A píšťala krysařova, když promluvila o bílých šatečkách družičky, úsměvu, dítěti, čistotě prvého snu, když promluvila o tolikerém hříchu a tolikeré zradě, o tolikeré neřesti a tolikerém kalu, o tolikeré bídě a tolikeré únavě, rozjásala se opět. A mezi pestrým zástupem lidí z Hammeln, sledujícím krysaře, radostně nějak to zašumělo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuměl. Ano, jde se v zemi sedmihradskou."
I když je to docela nadčasová knížka s hlubšími myšlenkami, tak mi bohužel k srdci nepřirostla.
Četl jsem jako kluk a nedavno jsme s manželkou navštívili hru v divadle Kalich, tak jsem si řekl, že si knihu přečtu znovu. Musím říct, že marně přemýšlím co mi kniha dala když jsem jí četl na základní škole. Tak jak běžně nemám problém číst, když hraje televize, hučí sporák a digestoř a do toho všeho si děti hrají na zloděje a policajta, tak tady jsem se musel i v klidném prostředí soustředit na čtení, abych udržel kontext příběhu. Nicméně Krysař je klasikou, která má již v literatuře své pevné místo. Nevím jak je s knihou dnes pracováno ve školách, ale myslím, že do povinné četby stále patří.
Vždy se k ní ráda vracím. Poprvé jsem se s ní setkala díky referátu na škole a od té doby má místo v mé knihovně.
Znám jen Krysaře od Landy, to je asi jiný příběh. Tento byl poučný, dobře napsané, tragické i úsměvné.
Knihu jsem přečetla, abych byla tak trochu v obraze, o čem je muzikál Krysař. Přečteno za půl hodinky, žádné zbytečné natahování, hezký příběh, který už ale na druhou stranu nebudu mít potřebu číst znovu. Účel splněn - muzikálový děj pochopen.
Já se tady bezostyšně přiznám. Knize jsem se celý svůj život úspěšně vyhýbal. Nevědomě. K maturitě to po mně nikdo číst nechtěl, Dyka znám jen Vojtu a v knihovně jsem se policím s českou klasickou tvorbou vyhýbal jak čert kříže. Landův muzikál mně také nechal chladným.
Moji první signální probudila až dcera, když se před časem o Krysaři zmínila jako o kultovní knize. Zbystřil jsem, ale po čase jiskra zájmu zase začala uhasínat. Až seznamy knih k letošní Knižní výzvě rozhodly! A když jsem si ještě všiml počtu stran....
Krásný příběh o lásce a vášni ale hlavně o pýše, lakomství, hněvu a lenosti... jen málo biblických hříchů zbývá.
Co mi ještě určitě prospělo bylo, že jsem zaboha nepřišel na to, jak se u tohoto pdfka zvětší ve čtečce písmo. Takže slušný cvičení mých okohybných svalů...
Pane Dyk, děkuji.
Ke knize jsem se dostala asi jako většina z nás. Povinná četba, ačkoliv dříve jsem neměla ráda, když mi někdo něco nutil, že si to "musím" přečíst dnes o pár let později rozumím proč. Všechny postavy v knize byly jedinečné a svým způsobem odrážely různorodé charaktery lidí.
Po přečtení příběhu je snad všem jasné, proč je to nejen povinná četba, ale kniha nezapadla v propadlišti dějin. Kniha kritizuje, odhaluje, ale i chválí chování a události, které spisovatelé kritizují, odhalují a chválí již celá století a celá další budou. Nejenže tak Dykův Krysař přežije celá léta, ale jen těžko se najde čtenář, který by si z něj tu podstatu nevytáhl.
K tomu ještě ten nádherný sloh, básnické výrazivo, trochu archaismů a špetku romance a máte klenot literatury.
Neskutečným způsobem se mě to dotklo, spisovatel dokázal vylíčit obyčejné lidské vlastnosti a donutil mě nad tím hlouběji přemýšlet. Mrzí mě jen, že jsme to neměli v nabídce povinné četby a dostala jsem se k ní až teď.
Nejprve jsem upřímně nevěděl, jak se k postavě Krysaře postavit, ale po pár dalších stránkách jsem s ním již plně soucítil a trápil se společně s ním. Další z řady silných příběhů. Čekal jsem trochu jiný konec, jinou formu pomsty, ale vlastně to celé dalo smysl. Jsem moc rád, že mě tato kniha neminula.
Je to určitě zajímavá kniha. Ale budu si ji muset přečíst ještě jednou, někdy až budu starší a doufám, že jí porozumím více.
Super počin... Společný odchod do země Sedmihradské je velmi silným momentem....
Jedna z mála knih, kterou jsem na škole zvládla s chutí. Nadčasová a poutavá.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
Kniha je zajímavá s poutavým dějem. Kniha o veliké lásce, zradě a nenávisti. Bavila mě a mohu ji doporučit.