Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330004/bmid_krysar-OHf-330004.jpg
4
6665
6665
Tajemný muž. Město. Krysy. Proč tady je? A co nastane? Jsou hlodavci jedinou špínou ve městečku Hameln, která záhadného hrdinu čeká? Viktoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst. V knize plné překvapivých zvratů můžeme hledat snahu se mstít, ale také potřebu milovat.
Přidat komentář
Velké plus dávám, že byla kniha přiměřeně dlouhá:). Dnešní knihy mají tendenci být dost silné a nemají na to... Námět knihy ponurý, ale pěkně propracovaná psychologie postav. Přečteno za dva dny. Příjemné odpočinutí od dnešní češtiny.
velmi dobře a zlehka psané, i když už je to dávno co jsem ji četl, nedá se na ni zapomenout. Krásný příběh. Mohu jen vřele doporučit
Miluji příběh Krysaře i s tím smutným koncem. Příběh je plynulý a styl vyprávění čtivý a chytlavý
Výborná alegorie společenského úpadku a snadných řešení navracejících spokojenost a blaho všeobecnému lidu, která však nevyhnutelně vedou do záhuby. Tato krátká próza mě stejně jako básně autora dokázala strhnout... Téma staré pověsti, hlavní zápletka příběhu i způsob jeho zpracování mi tak moc připomíná má oblíbená romantická díla, až se musím ptát, zda jde jen o prostou náhodu. Už se ani nedivím, že právě Viktor Dyk v Krysaři dokázal tak výborně vystihnout vnitřní rozervanost romantismu: "Srdce jeho stalo se těžkým, jako by nosilo hoře tisíců. A stalo se lehkým, jako by nosilo jejich radost."
(...)
Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.
Umí srdce zhojit
čarokrásným snem.
Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!
Mám ráda knihy s kýblem tajemna a to přesně Krysař splňuje :) Nikdo nevysvětluje odkud přišel, jak se naučil co umí, ani co vlastně chce, ale on přitom touží jen po lásce. Krásný, poutavý příběh. Líbí se mi příběhy, kde je magie, kterou ale nemá každý a nikdo s ní nečaruje a tak, ale prostě víte, že je v tom světě je, a i tohle Krysař splňuje. Výjimečná kniha :)
Kniha nebyla špatná, za přečtení určitě stojí (doporučuji k četbě k maturitě, či čtenářského deníku - dá se o ní dost mluvit). Ale jinak to můj šálek kávy není a znovu ji číst rozhodně nebudu.
Tak tohle byla vážně jízda, lituji, že jsem ji (kvůli nutnosti odevzdání čtenářského deníku...) četla dost ve spěchu, protože tohle bylo vážně něco. Dříve než jsem četla jsem viděla divadelní adaptaci (Klicperovo divadlo - Hradec Králové...). No, když jsem ji viděla, tak trochu jsem si myslela, že si z nás herci utahují - celý přednes byl velmi výrazný, úderný... Jako bych to při čtení slyšela znovu recitovat, no opravdu výjimečná kniha.
Uf, Krysař je rozhodně zvláštní kniha plná symbolů, kde je spousta věcí řečena jen v náznacích (třeba sebevražda Agnes) a kde podivný slovosled jen zdůrazňuje vypjatost situace.
Ale upřímně někdy je ta absence jakéhokoliv vysvětlení trochu na škodu. Dlouho jsem třeba přemýšlel, jestli Agnes skočila do propasti nebo se utopila v řece.
Rozhodně ale kniha s mnoha zajímavými myšlenkami.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
V hodinách literatury jsem vždycky mlátila hlavou o lavici, když mi učitelé vysvětlovali, co chtěl autor tím a tím dílem říct. Ať jsem se snažila sebevíc, v mnoha knihách jsem to poselství prostě neviděla. Jsem asi zabedněná, ale já mám pocit, že někteří autoři jednoduše píší, protože musí. Připadá mi to jako puzení feťáka, co si musí šlehnout dávku. Myslím, že autoři často prostě vyprávějí příběh, který vznikl v jejich srdci, duši nebo hlavě, to je fuk, aniž by tím chtěli něco říct. Mě na poselství, které nám učebnice literatury vysvětlují nikdy nezáleželo. Zajímalo mě, jaký pocit budu mít až dočtu, co ve mě zůstane.
Pročto vlastně píšu... je mi ukradený, co chtěl (nebo třeba vůbec nechtěl) převyprávěním německé pověsti říct. Mě nadnáší ten lehce depresivní pocit, co ve mě zůstal. Stejný jako ten, který máme když něco blízkého končí, ale víme, že tím začíná něco nového... Jsem nadšená