Krysař
Viktor Dyk
Tajemný muž. Město. Krysy. Proč tady je? A co nastane? Jsou hlodavci jedinou špínou ve městečku Hameln, která záhadného hrdinu čeká? Viktoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst. V knize plné překvapivých zvratů můžeme hledat snahu se mstít, ale také potřebu milovat.
Přidat komentář
Výborná alegorie společenského úpadku a snadných řešení navracejících spokojenost a blaho všeobecnému lidu, která však nevyhnutelně vedou do záhuby. Tato krátká próza mě stejně jako básně autora dokázala strhnout... Téma staré pověsti, hlavní zápletka příběhu i způsob jeho zpracování mi tak moc připomíná má oblíbená romantická díla, až se musím ptát, zda jde jen o prostou náhodu. Už se ani nedivím, že právě Viktor Dyk v Krysaři dokázal tak výborně vystihnout vnitřní rozervanost romantismu: "Srdce jeho stalo se těžkým, jako by nosilo hoře tisíců. A stalo se lehkým, jako by nosilo jejich radost."
(...)
Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.
Umí srdce zhojit
čarokrásným snem.
Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!
Mám ráda knihy s kýblem tajemna a to přesně Krysař splňuje :) Nikdo nevysvětluje odkud přišel, jak se naučil co umí, ani co vlastně chce, ale on přitom touží jen po lásce. Krásný, poutavý příběh. Líbí se mi příběhy, kde je magie, kterou ale nemá každý a nikdo s ní nečaruje a tak, ale prostě víte, že je v tom světě je, a i tohle Krysař splňuje. Výjimečná kniha :)
Kniha nebyla špatná, za přečtení určitě stojí (doporučuji k četbě k maturitě, či čtenářského deníku - dá se o ní dost mluvit). Ale jinak to můj šálek kávy není a znovu ji číst rozhodně nebudu.
Tak tohle byla vážně jízda, lituji, že jsem ji (kvůli nutnosti odevzdání čtenářského deníku...) četla dost ve spěchu, protože tohle bylo vážně něco. Dříve než jsem četla jsem viděla divadelní adaptaci (Klicperovo divadlo - Hradec Králové...). No, když jsem ji viděla, tak trochu jsem si myslela, že si z nás herci utahují - celý přednes byl velmi výrazný, úderný... Jako bych to při čtení slyšela znovu recitovat, no opravdu výjimečná kniha.
Uf, Krysař je rozhodně zvláštní kniha plná symbolů, kde je spousta věcí řečena jen v náznacích (třeba sebevražda Agnes) a kde podivný slovosled jen zdůrazňuje vypjatost situace.
Ale upřímně někdy je ta absence jakéhokoliv vysvětlení trochu na škodu. Dlouho jsem třeba přemýšlel, jestli Agnes skočila do propasti nebo se utopila v řece.
Rozhodně ale kniha s mnoha zajímavými myšlenkami.
Dyk dokázal na pár listů vmáčknout tolik moudrosti, na kolik by mnohým nestačily sta stránek. Krátké, úderné věty. Prazvláštní syntax a rytmus...ale hned po první stránce jste vtaženi do města Hameln, které vás nepustí pryč, stejně jako Krysaře. Hned po dočtení posledních slov jsem věděla, že toto dílo mi v budoucnu zpříjemní ješte hodně večerů.
Čteno k maturitě, ovšem je to jedna z těch opravdu dobrých knížek, kterých na tom seznamu není moc. Příběh se čte skvěle a celou dobu jsem v podstatě Krysaři fandil, aby pořádně zapískal. Konec se mi tím pádem líbil opravdu hodně.
Rozhodně zajímavý příběh, který se mi četl dobře. Po Krysařovi jsem sáhla kvůli povinné četbě, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.
Nemůžu jinak než 5*. Příběh o Krysařovi mě fascinoval už od dětství, prvně jako pohádka, následně jeho muzikální zpracování od Landy. Když se mi do ruky dostala knížečka, netušila jsem že v něčem tak tenkém se může skrývat něco tak nádherného jako zpracování od Viktora Dyka (tehdy zcela netuše že je to od stejného spisovatele který napsal moji milovanou Země mluví). K maturitě samozřejmost, dokonce se na mě usmálo štěstí a Krysaře jsem si vytáhla a excelovala :)
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Miluji příběh Krysaře i s tím smutným koncem. Příběh je plynulý a styl vyprávění čtivý a chytlavý