Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484981/bmid_krysar-cUn-484981.png
4
6904
6904
Novela Krysař Viktora Dyka nejdříve vycházela v časopisu Lumír pod názvem Pravdivý příběh (1911–1912). Pod názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915. Inspirací byla Dykovi stará německá pověst o krysařovi, který pomohl městu Hameln vyčistit město od krys. Když poté za svoji práci nedostal zaplaceno, odvedl za trest obyvatelům města jejich děti. V Dykově ztvárnění se z pověsti stal romantický příběh osudové lásky a vzpoury proti měšťácké zkaženosti. Jeho krysař je tajemná postava, která osaměle putuje městy a dokáže svou píšťalou ovládat kromě krys i všechno živé. Pak se však zamiluje do Agnes a ta jeho lásku opětuje. Ve městě žije také rybář Sepp Jörgen, který je kvůli svému pomalému myšlení celým městem, stejně jako krysař, opovrhován. Krysař svoji zakázku pro město splní, ale měšťané se zdráhají vyplatit mu odměnu. A pak se dozví, že Agnes čeká díte s bývalým milencem. Zoufalý nad zklamaním z lásky i z obyvatel města se krysař rozhodne pro pomstu. Mámení jeho píšťaly odolává jen Sepp Jörgen…... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že jsem ráda, že jsem nedala na názor svého přítele a knížku si přečetla. Krysař pro mě byl jen "další knížka k maturitě", ale chytlo mě to hned od začátku. Není to nijak těžké ke čtení, autor krásně popisuje okolí a děj. Postavu Krysaře jsem si ihned oblíbila.
Znám příběh, znám muzikálového zpracování, ale díky Čtenářské výzvě 2017 jsem se dostala ke knižní předloze, splnila jsem bod ♡kniha začínající otázkou.
A VAŠE JMÉNO?
NEJMENUJI SE, JSEM NIKDO. JSEM HŮŘ NEŽ NIKDO, JSEM KRYSAŘ.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Má své kouzlo, které přiměje člověka k zamyšlení. Je velice čtivá, proto můžu tuto knihu jen doporučit.
Dnes už klasické dílo, které poodhaluje a kritizuje různé lidské vlastnosti.
Dílo, která má sílu, krásná legenda, obsahující spoustu moudrosti. A postava Krysaře je fascinující. Dříve než knihu jsem znal skvělý muzikál Daniela Landy, který se sice od předlohy liší, ale zároveň jí dává ještě další rozměr. V obou dílech (byť v Landově podání poněkud rozšířeném), je krásné sledovat, kterak postupné náhody, náznaky a podzemní proudy uvolňují kamínky, které nakonec vyústí v tragédii pro celé město.
"A vaše jméno?"
Legenda jako taková se mi líbí, Dykovo zpracování už méně - je to dané těžkopádnou češtinou, u které se musí člověk hodně soustředit a pak uniká požitek z děje a příběhu jako takového.
Jedna z těch opravdu dobrých knížek v maturitní četbě. Postava krysaře se mi strašně líbí. Příběh je pěkný, plynulý, konec mě i překvapil. A musím vychválit jazyk, autor si krásně pohrává se skladbou vět.
Je to složitý, smutný, ale zajímavý příběh. Nečetl se mi však snadno. Je třeba se nad ním zamyslet a i když je děj zajímavý, četla jsem poutavější knihy. Je to hodně složitý text.
Pro mě tato kniha představovala povinnost k maturitě, tak možná proto se mi tolik nelíbila, jak kdybych ji četla jen tak.
Krásná a temná, myslím ale, že jako maturitní povinná četba je pro většinu čtenářů náročná a nepochopená.
Někomu se líbit nemusí, ale mě ta kniha, ten příběh, uchvátil. Především ta obratnost jazyka. Sice relativně plytký děj, který toho v sobě však hodně skrývá... a ta atmosféra! Když se krysař vracel zpět k Agnes, nechápala jsem, co se vlastně stalo, ale cítila jsem úzkost s ním...
moc pěkná kniha, dobře se čte a zanechá to v člověku hodně věcí na přemýšlení..
Dlouho jsem se odhodlával knihu číst, i když jsem ji měla jako povinnou literaturu, ale troufám si říct, že se k ní nedostat o moc jsem nepřišla.
Pěkný a dost poutavý příběh. Upřímně jsem nečekala, že se mi bude knížka až tak líbit, ale je to dobře napsané, takže se to hezky četlo. Navíc je to kraťoučké - ideální do povinné četby!
Nejde jen o obsah (byť ani zde někteří nemají jasno - krysař v příběhu děti od rodičů skutečně neodvedl), ale spíše o způsob vyprávění, o atmosféru, výrazové prostředky, které autor používal: krátké úsečné věty, místy ironický podtón, melancholická nálada, která se postupně mění v očekávanou tragédii (podtrženou milostným motivem). Jazyk - místy jistě básnický, místy až poněkud přepjatý - měl umocnit jednoduchý, ovšem působivý příběh. Je na čtenáři, zda Dykův přístup k textu přijme, nebo se omezí na prostinký děj a tragiku osudů. Nakonec zůstávají dva: prosťáček, který touží po štěstí a který díky svému handicapu nikomu nedokázal a neuměl ublížit, a malé dítě jako symbol naděje (opravdu? - nebo to byl Dykův promyšlený tah, jak znejistět čtenáře, protože Sepp se pořádně nedokáže postarat ani sám o sebe). Základem pověsti snad byla událost, která se stala ve středověku, kdy v rámci kolonizace málo obydlených podhorských a horských území odešla část obyvatel Hamelnu pryč do nových domovů. Dost možná jim organizátor celé akce (kolonizátor, tedy "krysař") nasliboval modré z nebe, každopádně je však čekala velmi krutá realita: zalesněné horské nebo podhorské území, divoká zvířata, špatná kamenitá půda, žádné domy, cesty ani pole, vše bylo nutno vybudovat od základu. Cílem obyvatel Hamelnu (tedy těch, co podlehli vábení a odešli) byla zřejmě Drahanská vrchovina a dnes již neexistující ves Hamlíkov (u Ruprechtova na Vyškovsku) nebo možná i samotný Ruprechtov.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti romantismus pomsta rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Knížku jsem četla jako maturitní četbu a docela mě bavila. Četla se rychle a příjemně. Líbila se mi konečná pointa, která člověka donutí se nad příběhem zamyslet.