Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484981/bmid_krysar-cUn-484981.png
4
6714
6714
Novela Krysař Viktora Dyka nejdříve vycházela v časopisu Lumír pod názvem Pravdivý příběh (1911–1912). Pod názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915. Inspirací byla Dykovi stará německá pověst o krysařovi, který pomohl městu Hameln vyčistit město od krys. Když poté za svoji práci nedostal zaplaceno, odvedl za trest obyvatelům města jejich děti. V Dykově ztvárnění se z pověsti stal romantický příběh osudové lásky a vzpoury proti měšťácké zkaženosti. Jeho krysař je tajemná postava, která osaměle putuje městy a dokáže svou píšťalou ovládat kromě krys i všechno živé. Pak se však zamiluje do Agnes a ta jeho lásku opětuje. Ve městě žije také rybář Sepp Jörgen, který je kvůli svému pomalému myšlení celým městem, stejně jako krysař, opovrhován. Krysař svoji zakázku pro město splní, ale měšťané se zdráhají vyplatit mu odměnu. A pak se dozví, že Agnes čeká díte s bývalým milencem. Zoufalý nad zklamaním z lásky i z obyvatel města se krysař rozhodne pro pomstu. Mámení jeho píšťaly odolává jen Sepp Jörgen…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla v rámci povinné četby. Ze začátku trochu nudný děj, pak už to bylo zajímavější. Konec jsem nepředpokládala. Kniha ve mně zanechala zajímavé pocity, ale zpátky bych se k ní už nevrátila.
Začátek mě nudil (že jsem musela něco přeskočit), pak se to ale hezky rozjelo. ^^
Knihu jsem četla v rámci povinné četby. Bohužel mi hned od začátku bylo jasné, jak to dopadne, takže mě kniha ničím nepřekvapila a jen jsem čekala na konec. Jinak byla celkem hezky napsaná, ale už bych se k ní asi nevrátila.
Přečteno kdysi na výšce a doteď z toho zůstává hluboký pocit, aniž bych si nějak zásadně vybavoval detaily děje. Ten pocit při čtení byl úžasný. Je třeba číst to pomalu a mazlit se s každým slovem, je to nádherná čeština a Dyk je s její pomocí schopen vyjádřit absolutně všechno.
Knížku jsem kdysi četla v rámci povinné literatury k maturitě. Nevěděla jsem, co od ní mám čekat, jen jsem znala děj z hodin literatury ve škole. Kdykoli si na knihu vzpomenu, vybaví se mi taková podivně temná a tísnivá atmosféra, která je vlastně neustále součástí celého děje.
,,Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou."
Kratší kapitoly dosáhnou efektu rychlého čtení - což je moc fajn, když třeba jedete MHD, nebo autem s vašimi rodiči. Co více dodat, povinná četba a nejspíše i moje maturitní knížka... prostě Krysař.
pozn. muzikál se mi teda líbí víc. :D
Příběh jsem znal, ale nakonec mě kniha nějak extra neuchvátila. Znova ji do ruky asi nevezmu.
Kniha se mi vůbec nelíbila, byla sem z ní zklamaná. Čekala sem víc. Docela mě to mrzí.
Nádherná kniha :O :3
Trošku jsem se jí bála, ale hned jak jsem začala číst, jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Nevím co víc dodat, prostě DOKONALOST :) Můžu doporučit :D
Klasiku moc nečtu, ale Krysař patří mezi výjimky, četla jsem ho dvakrát a moc se mi líbil. Knížka je tenoučká a čte se rychle, za dvě hodinky ji máte přečtenou. Určitě se k ní vrátím :)
Postava krysaře se mi velice líbila, jeho tajemná povaha mě fascinovala. Celkový příběh byl pro mě velmi zajímavý a jednání krysaře chápu. Všichni bychom se měli zamyslet, než nesplníme něčí slib, protože nikdy nevíme, zda ten člověk něco uvnitř neřeší.
Popisy byly podle mého názoru trochu moc obsáhlé a zpomalovaly celkové tempo příběhu.
Knihu všem doporučuji, protože ve mě zanechala spoustu emocí.
Wow, prostě wow.
Knížka se mi moc líbila a rád se k ní vracím. Můžu vřele doporučit.
"Chceš-li, Jörgene, řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky; ohraničená a nezničitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti"
Krysař. K-r-y-s-a-ř. Onomatopoické orgie. Dramatické a kruté er, co se s přidáním nádechu k úvodnímu ká dá vyslovit s takovým pohrdáním, krátké samohlásky, které jako by tam ani nebyly a dodávají jen záblesk světla v temném přízvisku hlavního hrdiny beze jména. Ta zatuchlost něčeho starého a zvlhlého jako hamelnské zdi, hnus a nízkost špinavých krys, kterých se bojíme, a zároveň něco zvláště smyslně vášnivého a silného je v tom slově a zároveň v celé atmosféře krátké Dykovy knihy.
Kdo to byl? Odkud přišel? Nezjistíme. Je to sám ďábel, pomsta, smrt? Jen z malých narážek hluboko v textu se dá odhadnout, že to byl někdo, kdo už zažil asi všechno a není nic, co by ho mohlo ještě překvapit. Kdysi miloval a ztratil, proto už jeho láska nemůže připomínat naivní cit rytíře de Grieux. Krysař miluje naléhavě, s citem, ale i se strachem a úzkostí, že jediná věčná věc je jen smrt. Prochází od města k městu, hraje na píšťalu a odchází pryč dřív, než by mu stihl někdo přirůst k srdci tak, že nejde oddělit. Jenže v Hamelnu byla Agnes, a ta snítkou jasmínu navždy zpečetila krysařův osud. Možná byla předurčena k tomu stát se poslední záchranou pro krysaře, aby mu svou dobrotou a láskou pomohla najít sebe sama a vrátila ho na cestu dobra. Dlouho jen její světlé vlasy chránily Hameln před zkázou a mstou krysařovou. "Mohl bych zahubiti Hameln. Mohl bych zničiti Frosche a Strumma. Mohl bych učiniti, že by nezůstalo živé bytosti v opuštěných městských zdech. To všechno bych mohl učiniti. Nechce se mi.. Bůh žádal deset spravedlivých, abych ušetřil Sodomu a Gomoru. Chci býti skromnější boha. Stačí mi jediná žena. Ušetřím Hameln pro tebe, Agnes."
Jako Tamara nespasila Démonovu duši, nezabránila Agnes tomu, aby krysař poslechl hlasy volající po pomstě. Její lásku ztratil, navždy. Nebylo jiné cesty: "Nechtěla kdysi Agnes, za prvého večera, aby vší silou zapískal na píšťalu? Tehdy se bál, dnes se nebojí. Není nic jiného, co by mohlo ulevit jeho bolesti. Není nic jiného, co by mohlo přerušit smích této šílené. Není nic jiného, co by mohlo pomstíti ho za Hameln. Ať si mluví konšelé o stu rýnských. Ne proto zazní píšťala krysařova."
Doufala jsem, že se s diplomem v kapse přestanu konečně zamilovávat do postav z knih, ale Dyk dokázal, že to není možné, alespoň ne teď. Krysař je pro mě literární skvost. Asi je to něco v Dykově jazyku, stačí mu jednoduché a krátké věty na to, aby člověka vcucnul a vyhodil ho na hamelnským náměstí před sedmi sty lety. Nepotřebuje složité obraty, ale neustálým opakováním slov a částí vět vzbuzuje takovou naléhavost a dramatičnost, že vyplavuje emoce silněji než vody Vezery. Umí kousek po kousku a kapku po kapce stupňovat napětí, postupně přidává po jednotlivých slovech, až Krysař po posledním z nich zničehonic přeteče, vybuchne a jeho hněv je opravdu strašlivý. Jeho píšťala svolala všechny hříšníky a vedla je pryč. Zněla jako jasná polnice, tichá výstraha, hlasitý výsměch a něžné zavolání. Byla jako život, zpívala o snu v zemi sedmihradské a svou melodii hnala všechny do náruče zkázy s nejistou vyhlídkou vzkříšení. 5/5 nejen kvůli hrdinovi podle osnov romantismu. Tohle by měly strkat na noční stolky všech žen místo těch cornwallských shitů. Jdu stát frontu těch nehlasnou píšťalou zasažených bab. Sejdem se tam.
" ´Připravujete svatbu nebo křtiny?´ otázal se krysař náhle, bez přechodu. Žena ve dveřích se zasmála hlasitě. ´Jste cizinec, je zřejmo, že jste cizinec. Nejsem vdána, krysaři.´ “
Ze začátku jsem si říkala, že to bude jen další klasika, která ve skutečnosti není tak skvělá, jak všichni říkají. Ale jak já byla hloupá! Spletla jsem se! Příběh mě úplně pohltil a ne jednou jsem si některou větu v knize podtrhla. Za mě jedna z nejlepších knih doposud.
Tato krátká novela se mi celkem dobře a rychle četla, nicméně znovu bych si jí už nepřečetla. Děj byl opravdu jednoduchý na pochopení, akorát autor některé pasáže zcela jasně nevysvětlil.
Báječná knížka :) Nejdříve jsem měla problém dostat se do toho, ale poté jsem se nechala strhnout dějem a přečetla jí během jednoho dopoledne :)
Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila.
Styl psaní se mi hodně líbil, kniha byla sice stručná, ale svým obsahem velmi výstižná.
Je to zkrátka kniha, na kterou budu vzpomínat a určitě se k ní budu vracet.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Nádherná kniha, zaujala mě myšlenkami a tajemnem. Na povinnou četbu mi přišla napsaná velmi jednoduše, takže se dobře četla. Přestože jsem pověst znala a věděla jsem jak to dopadne příběh mě velice bavil. Postavy, prostředí, myšlenky,... všechno bylo krásně popsané. Jedna z nejlepších knih povinné četby a rozhodně bych si ji dobrovolně přečetla znovu. Opravdu mě zaujala, jak dějem tak postavami.
,,Nebudeš šťastný, ostatně, co je na tom? Štěstí není vrchol. Možná jsi zrozen pro něco lepšího, pokud ne pro štěstí.“