Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484981/bmid_krysar-cUn-484981.png
4
6712
6712
Novela Krysař Viktora Dyka nejdříve vycházela v časopisu Lumír pod názvem Pravdivý příběh (1911–1912). Pod názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915. Inspirací byla Dykovi stará německá pověst o krysařovi, který pomohl městu Hameln vyčistit město od krys. Když poté za svoji práci nedostal zaplaceno, odvedl za trest obyvatelům města jejich děti. V Dykově ztvárnění se z pověsti stal romantický příběh osudové lásky a vzpoury proti měšťácké zkaženosti. Jeho krysař je tajemná postava, která osaměle putuje městy a dokáže svou píšťalou ovládat kromě krys i všechno živé. Pak se však zamiluje do Agnes a ta jeho lásku opětuje. Ve městě žije také rybář Sepp Jörgen, který je kvůli svému pomalému myšlení celým městem, stejně jako krysař, opovrhován. Krysař svoji zakázku pro město splní, ale měšťané se zdráhají vyplatit mu odměnu. A pak se dozví, že Agnes čeká díte s bývalým milencem. Zoufalý nad zklamaním z lásky i z obyvatel města se krysař rozhodne pro pomstu. Mámení jeho píšťaly odolává jen Sepp Jörgen…... celý text
Přidat komentář
Ano Konečně knížka z povinné četby, která se dá číst i dobrovolně!
I když to místy bylo takové... táhlé, tak to bylo zajímavé. Něco se tam stále dělo.
Podtrženo, sečteno. Knížka má 5* na seznamu povinné četby, ale obecně jí dávám 4*.
Z hodin literatury jsem věděla, do čeho jdu. Ovšem nečekala jsem, že se mi bude kniha takhle líbit. Děj je jednoduchý, není zbytečně zdlouhavý a přesto krásně zobrazí ty "ovčí" lidské vlastnosti a sílu vědomí naší síly. No já jsem spokojená.
Knihu jsem měla k maturitní četbě a musím říct, že se mi velmi líbila. Symbolika, super. Autor skvěle vystihl lidskou zkaženost. Myslím, že to alespon někoho donutí se nad tím zamyslet.. :)
Žádná kniha na mě nikdy tak nezapůsobila. Lidi jsou doopravdy jen hloupé ovce, vedené do propasti.
V rámci povinné četby jsem musela tuto knihu přečíst, ale nijak moc mě nezaujala. Na druhou stranu je dost krátká a byla tudíž rychle za mnou.
Krysař přichází do Hammeln jako Nikdo. Chladný muž se zamiluje a vplétá se do sítí citů, které si dlouhá léta nepřipouštěl. Je rozrušený a pohnut osudem své milé nechá flétnu znít ulicemi města, kde smí konečně svrhnout z ramen veškerá břemena, jimiž ho osud obtěžkal.
Velmi hluboký příběh pro toho, kdo umí číst mezi řádky.
Zpracování pověsti, kterou všichni nějakým způsobem známe. Dyk píše lehce, příběh je dramatický a dějově nasycený. Jedno z nejlepších děl, které jsem si vybrala k maturitě.
Hrozna nuda, štěstí že je tahle novela tak krátka, jinak bych ji ani nedočetla...
"A vaše jméno?
Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař." Tak tahle věta mě dostala hned ze začátku. Netušila jsem, co od knihy čekat, četla jsem spíše ze zvědavosti.
Nevadí mi, že to bylo čtení ponuré, smutné - ba naopak. Dokonce jsem vyhledala na netu i krysařovu písničku - zvuk píšťaly. Ne celý muzikál, to mě moc nebere, ani Daniel Landa, ale pouze zvuk té píšťaly.
To mě v duchu doprovázelo po celou dobu čtení.......
"Chceš-li, Jörgene, řeknu ti celé tajemství ... pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li být milován, sám vyčerpáš všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš ničí možnost lásky, kterou bys měl brát. To ti radí krysař, který mnoho viděl.
Klasika, která mne nutí přemýšlet, jak pravdivé i v dnešní době .....
I když to byla hodně krátká kniha, řekla toho mnoho. Prozradila nám skutečné pocity všech lidí z Hameln a nezatajovala pravdu.
''Milovati ženu není lepší než topiti krysy!''
Nadčasová kniha. Postava Krysaře si mě naprosto získala a zkaženost malého hanzovního města ze stránek knihy přímo prosakuje. Motiv zhrzené lásky, biblické narážky na pastýře lidí, Sodomu a Gomoru, mistrné postrkování figurek příběhu ve stylu šachového velmistra, to všechno zvládl Dyk vměstnat do tak tenké knížky. Smekám.
Nesnesitelná nuda. Už nikdy víc!
Představuje pro mě jakýsi vrchol maturitní četby - nuda, zastaralý jazyk a kde nic, tu nic. Jsem velice rád, že jsem to dočetl a musel jsem se přemlouvat, abych pokračoval. Jediné, co mi drželo při čtení byla vidina, že to brzo skončí a všichni pochcípají.
Hlubší význam to asi má, ale já jsem ho nenašel. A mým cílem ani přáním není ho nalézt, ale vys***t se na hledání.
Krysaře, coby povinnou četbu, jsem poslouchal v audio formě. Ač se jedná o „pouhé“ přečtení knihy vypravěčem, pocit z knihy je zásadně ovlivněn jeho projevem. Nejedná se o přímý kontakt autor - čtenář, který je sám o sobě fascinující (např. říci si: "včera ke mě promlouval Dostojevskij"), ale přibývá další informaci zprostředkovávající uzel, který má přímý vliv na pocit z díla. Čím více uzlů mezi autorem a čtenářem, tím zásadněji může dojít k ohnutí autorova prvotního záměru. (např. kniha - scénář - film a desítky individualit mající vliv na jeho konečný výsledek - kritika...). Tedy je pravděpodobné, že by můj pocit z Krysaře byl jiný, kdyby jej načetl třeba Eduard Cupák, Josef Somr, nebo nejlépe kdybych si knihu přečetl sám. Na druhou stranu, my sami máme na závěrečný pocit z knihy vliv, a v tomto případě se ani nemusí jednat o audio knihu, a to tím v jakém rozpoložení, věku, ročním období a místě ji budeme číst, vstřebávat. Přesto je kniha nádherný formát, který se většinou dokáže rozkročit nad více vnitřními polohami čtenáře. Tedy alespoň u mě to tak je, protože nejsem hltoun, který spolkne knihu za noc.
Krysař mě ale nezaujal, snad tedy také proto, že mě nezaujal projev Jiřího Dvořáka. Ale aspoň mě donutil zapřemýšlet nad formou, což je při ranní cestě vlakem do práce činnost docela příjemná. A omlouvám se všem, kteří za tímto příspěvkem hledali více informací o knize. Za trest mi nedejte palec a nechejte mě mluvit do prázdna až tam úplně dole, pod hromadou komentářového smetí. Zasloužím si to.
Tož shrnul bych to takhle ... dávejme si pozor na to, kdo nám mává, kdo nám nastavuje nohu a kdo nám mává a nastavuje nohu.
Smysl a obsah samozřejmě chápu, ale styl jakým je příběh napsán mne vůbec neoslovil..
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Příběh se mi líbil, ale první půlka téhle útlé knížky se mi docela špatně četla. I tak jsem Krysaře přečetla na jeden zátah. Hodnotím 'jenom' třemi hvězdami kvůli stylu psaní, který mi nesedl, ale taky kvůli pocitu, že původní pověst o Krysaři s Hammelnu by se mi líbila víc. Dyk vlastně příběh obohatil jenom o romantickou linku, která mě ani tak nezaujala.