Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484981/bmid_krysar-cUn-484981.png
4
6712
6712
Novela Krysař Viktora Dyka nejdříve vycházela v časopisu Lumír pod názvem Pravdivý příběh (1911–1912). Pod názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915. Inspirací byla Dykovi stará německá pověst o krysařovi, který pomohl městu Hameln vyčistit město od krys. Když poté za svoji práci nedostal zaplaceno, odvedl za trest obyvatelům města jejich děti. V Dykově ztvárnění se z pověsti stal romantický příběh osudové lásky a vzpoury proti měšťácké zkaženosti. Jeho krysař je tajemná postava, která osaměle putuje městy a dokáže svou píšťalou ovládat kromě krys i všechno živé. Pak se však zamiluje do Agnes a ta jeho lásku opětuje. Ve městě žije také rybář Sepp Jörgen, který je kvůli svému pomalému myšlení celým městem, stejně jako krysař, opovrhován. Krysař svoji zakázku pro město splní, ale měšťané se zdráhají vyplatit mu odměnu. A pak se dozví, že Agnes čeká díte s bývalým milencem. Zoufalý nad zklamaním z lásky i z obyvatel města se krysař rozhodne pro pomstu. Mámení jeho píšťaly odolává jen Sepp Jörgen…... celý text
Přidat komentář
Krásná, čtivá a smutná knížka.
"Lidé ho vidí rádi přicházet, ale ještě raději odcházet."
Krysař je velice tajemnou a samotářskou postavou. Svojí práci odvedl, ale nedostal za ní to, co si zasloužil. Byl vlastně podveden. Pomocí své kouzelné píšťaly mohl tyto nevděčné lidi potrestat. Jenže krysař našel lásku v dívce ze stejného města, a díky ní pocítil touhu se usadit a potlačit svojí touhu po pomstě.
Vedlejší postavou je zpomalený Sepp Jorgen, který hraje v této knize svojí roli.
I přes špatný konec, stojí tato knížka k přečtení.
Má první kniha z povinné četby k maturitě, velmi skvěle napsaná kniha se zajímavým příběhem a i dnes s aktuálním poselstvím k zamyšlení na konci.
Moc se mi Krysař líbil. Mám obrovskou úctu ke klasikám. Mají totiž jednu společnou vlastnost. Jsou podstatou a tím, co nám chtějí sdělit (bohužel) vždy aktuální...
Výborně napsaný smutný příběh o lidské zkaženosti a nevděčnosti. Nádherně zpracovaný příběh o hammelnském krysaři, ze kterého by si spousta lidí v dnešní době měla vzít příklad.
Jakožto malá nevycválaná gymnasistka (která ještě k tomu valnou většinu knížky přečetla cestou z tréninku) říkám, že to mělo jenom epický děj, krátké kapitoly a velké písmo, geraltovského Krysaře a zajímavý konec. Za pár let možná pochopím nějaké hlubší alegorické myšlenky, dnes si z toho odnáším jenom: NESERTE KRYSAŘE!
Krysař, město Hameln, Agnes, Sepp Jorgen a další postavy Dykovy prózy. Krysař, původně najatý konšely města Hameln, aby zbavil město krys, se stává svědkem hříšnosti, chamtivosti, maloměšťáctví místních obyvatel. I když je sám oklamán místními radními, kteří mu odmítají následně zaplatit dohodnutou cenu za vymýcení nepříjemných krys, nepociťuje za nutné konšely potrestat. Teprve ztráta Agnes uvolňuje Krysařův hněv. Krysař bere svou píšťalu, začíná hrát tklivou píseň a odvádí všechny obyvatele města Hameln na kopec Koppel k úpatí propasti - vstupní brány do země sedmihradské. Všechny, mimo Seppa Jorgena a zapomenutého nemluvněte, kteří jdou hledat ženu, která dá dítěti napít....
Přijde mi, že na Krysaře člověk potřebuje dost pevné nervy, jistý flegmatismus kypící z Krysaře mě nepřesvědčoval o kvalitách a správnosti jeho rozhodování a myšlenka díla by tak mohla být sepsána pouze na jedné stránce.
Výborně napsaná kniha o lidské povaze a hlavně nevděku, který světem vládne. Ovšem ani pomsta jakéhokoliv druhu nepřinese to zpočátku očekávané rozřešení, uvolnění, pocit satisfakce… Můžeme to nazvat jakkoliv. Dykův známý román se čte jedna báseň.
Abych byl upřímný, maturitní seznam četby docela hejtuju a málokdy z něho něco chválím. Na rozdíl ale po posledním díle od Hrabala, který jede ve ''starých kolejích'', se za tento kousek musím přimluvit. I když už jsem tento příběh slyšel nespočetkrát u zkoušení neměl jsem problém se čtením. Sem za Krysaře vlastně dost rád, umí zaujmout, má to své kouzlo a ta postava Krysaře je tak krásně tajemně vykreslena.
Pěkný příběh, ale nevím zda se k němu budu dále vracet. Každopádně má něco do sebe:)
Krysař je hodně známý, člověk ho ani nemusí číst a ví, oč se tam jedná. Líbila se mi, byla hodně čtivá
Čtení mi umožnilo nádherné prožití tohoto velmi známého příběhu. Je napsán opravdu skvěle, už jen samotná slova jsou zážitek, a co potom magická síla příběhu?!
Viktor Dyk píše jazykem, který jakoby plynul a ani jednou neklopýtnul, nekazil něčím nepatřičným. Jako by psal hudbu.......no dobrá, tomu se nejspíš říká próza, ale vysvětlete to člověku, který se takovým věcem vyhýbal, jelikož mu je škola nutila a tím v podstatě znechutila. Postavy příběhu jsou výborně vykresleny. Skvělá je např. postava Fausta, nad kterou se opravdu nejde nepozastavit. Je to takové druhé já Krysaře, resp. jeho druhý hlas nabádající ho, aby se nebránil moci, kterou má, atd....., ale třeba je všechno jinak. Dívejte se srdcem. A pak je tu postava opožděného Seppa Jörgena, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl, že existuje. A ta krásná poita, spojená s jeho údělem. To, ale také není pouhá postava. Žádná postava z příběhu není obyčejná. Je v tom mnohem víc. Alespoň mě se zdá, že Dyk do postav promítá určité vlastnosti lidí, jako by obsazoval role. No, stojí to opravdu za to. Jinak je ještě zajímavé, že Viktor Dyk vlastně předělal legendu o Krysaři k obrazu svému. Hypotézy původního příběhu se zaobírají většinou tím, že byli odvedeni pouze děti. Jsou jim přisuzovány také rozdílné konce. Utonutí, pohřbeny pod sesuvem půdy, vlákány do jeskyně, nebo dokonce děti ani nezemřou, protože se stanou jakýmsi výkupným. Ale nejvíc mě zaujalo připodobnění Krysaře k smrti, kdy vlastně město Hameln postihla rozsáhlá epidemie. Píše se o rané formě Černé smrti. Toto vše je opravdu zajímavé, ale Dykova verze je prostě jedinečná!
Jako jo, nebylo to špatné, ale čtení mě nijak nenadchlo a kdyby kniha nebyla povinnou četbou, rozhodně bych si jí nepřečetla.
Ale líbila si mi ta myšlenka flétny, která manipuluje lidmi. Jak by to dopadlo, kdyby někdo něco takového měl v dnešní době? Nechci si to raději ani představovat.
Když nad tím tak přemýšlím, takovéto knihy, klasika, legendy, by se snad neměly ani moc hodnotit. Takový základ, o kterém by měli mít lidé povědomí.
Jedním slovem. Nádhera. Nechci se tady rozepisovat o knize a čím je úžasná, prostě si k ní sedněte a sami objevte její kouzlo. Je krátká, takže ani nečtenáři se nemohou chytnout výmluvy typu "je to moc dlouhé". A čtenáři? Ti co milují knihy? Neváhejte... PŘEČTĚTE SI TO! :-)... a užijte si to ;)...
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Nevím, jak definovat tuto knížečku. Rozhodně stojí za to si ji přečíst, člověk splyne s dějem a s krysařem. Příběh je dobře vyprávěn. Kniha mě do sebe vtáhla a nepustila.