Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80747/krysar-80747.jpg
4
6665
6665
Dykova novela o krysaři je založena na německé legendě. Krysař je pozván do města Hammeln, aby zde vykořistil myši, jimiž je město zahlceno. Poznává Agnes, se kterou prožívá tragickou lásku. Krysař se nepohodne s konšely – nedostává zaplaceno za vykonanou práci podle svých představ. Mstí svou zlomenou duši na zhýralých měšťanech, které pomocí své krysařské flétny navádí do propasti. Jako náznak naděje na lepší budoucnost, dva nevinní lidé, nemluvně a blázen, přežívají... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mi prisla ze zacatku velmi chaoticky psana, ale postupem jsem si na to zvykla a knihu nemohla prestat cist. Knihu mam k maturite ale ctu si ji skoro porad.
Básnický jazyk, baladický děj o nenaplněných touhách a snech, o lidské chamtivosti, maloměšťáctví, pokrytectví. Jediná čistá duše dostala novou šanci. Není to lehké čtení, ale stojí za to.
Úžasný příběh, krátký, ale výstižný... O lidech, o jejich snech, myšlenkách ale i chamtivosti...
Paráda... Úžasný příběh, úžasně napsané, přečteno ve vlaku za dvě hodiny. :-)
Miluji tu legendu, lyrický jazyk i samotný osudový a atmosférický příběh… Krásný příklad že krásně psané dílo může mít i úžasný děj… A to i když člověk ví, jak to dopadne. Líbí se mi postava Krysaře, tolik zahalená tajemstvím, neskutečnou mocí (jíž si je dokonale vědom) a trpce bolestným, dlouhým životem někoho, kdo sleduje lidi zpovzdálí a dokonale je zná...
„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ ... a muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou ...“
Za zvuku Krysařovy píšťaly jsem vstoupila do Hameln ... a stejně, jako jeho obyvatelům, i mně nebylo rázem pomoci ... slova, jež plynula, stejně jako Krysařova melodie, se kolem mě obtočila ... okouzlila mě ... a já už se nemohla od tohoto krásného příběhu odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední „notu“ ... tajemného, mystického příběhu, který láká a plně poutá Vaši pozornost ... rezonuje Vaší myslí ... a Vám nezbyde nic jiného než se zvláštním pocitem očekávat příchod tajemného muže, který "přichází, odchází a nikdo neví kam a odkud" ...
Do Hameln jste přišli právě včas, ještě tu není krysař, zato krys je tu mnoho ... Ptáte se, odkud se berou? ... staří lidé si myslí, že je to proto, že svět je stále horší a horší ... a když se pozorně zaposloucháte do větru, vanoucího od hradeb, venku z polí a lesů, uslyšíte z dálky jemnou melodii ... náš tajemný muž přichází a píská „velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými prošel ... a prošel mnoha zeměmi“, jeho píšťala zní tak tiše ... krysy ale slyší ... a jdou ...
A Vy, dejte si pozor ... Krysař varuje hned na začátku „nikdy jsem nepískal plným dechem, byl to vždy tlumený zvuk, kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou“.
Je to velká událost ... všechny v Hameln, a taky Vás, čtenáře, ... fascinuje jeho píšťala ... nemůžete si pomoct ... posloucháte a podléháte ... tajemnému šepotu ...
„Jsem krásná, mluvila minulost. Budu krásnější, slibovala budoucnost.
Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost.
Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.“
... a stále víc a víc podléháte, tajemné našeptávající melodii ... a samozřejmě Krysaři :-) ... nespoutanému přítomným dnem ... protože on není žádný ošklivý kouzelník směšného či hrůzného zevnějšku, ale je to záhadný cizinec, poutník, muž osamělý a nespoutaný ... příjemné tváře, sebejistý, nebojácný, a taky muž zkušený a světa znalý ... a pak, jeho píšťala má ďábelskou moc ... je hrozbou nejen pro občany Hameln, a taky nás čtenáře, ale i pro něj samotného, protože kouzlo jejího zpěvu brání i jemu ... pohlednout přítomnosti, a tedy skutečnosti, do tváře ...
... proto se, spolu s Krysařem, musíme vydat na vrch Koppel, naposledy pohlédnout na město a pak hned do propasti, která tu „zeje, chladná a hluboká. Nedohlédnete do ní. ... Vrch Koppel má své tajemství ... propast není prý pouze propastí, ale je cestou ...“ ... na které v dálce slyšíte tichou melodii ... vyprávějící příběh o muži ... zraněném životem ...
... a mně nezbývá, než Vám, milí čtenáři, doporučit tento tajemný, mystický, ale taky romantický příběh, který ještě dlouho po dočtení rezonuje Vaší myslí :-).
Krysař je moje nejoblíbenější kniha. Nádherný příběh, který čtu stále dokola a pokaždé mě dokáže unést. Hlavní postavu jsem si jednoduše zamilovala, stejně tak i atmosféru města. Autor navíc popisuje různé lidské charaktery tak neskutečným způsobem, že mě to prostě dostalo. Krysař není jen tak nějaká "povídka", je to výjimečná a nesmrtelná novela, která bude aktuální v jakékoliv době.
Já bych to zařadil spíš do kategorie POVÍDKA. A povídky nehvězdičkuji. Takže povídka "Krysař" by nebyla tak špatná, ale ty pointy mi připadaly trochu divné.
Ten kdo váhá jakou hrůzu si přečíst z povinné četby, tak tuhle knížku doporučuji. Krátká, snadno pochopitelná a jazyk není těžký. A kupodivu mě i trochu bavila.
Klasika, kterou by měl přečíst každý. Jednoduchý příběh uvnitř skrývá důležité poslání s všeobecnou i nadčasovou platností a uplatnitelností.
Tak krátký román a přitom tolik charakterů v sobě ta kniha skrývá a o nic méně emocí. Dyk to tady neprotahuje a z románu, který by mohl mít klidně kolem 500 stran dělá kratičkou novelu, co má v sobě vše. Vyhnul se tak hluchým pasážím, kdy kniha s každou další stránkou graduje.
Tak zvláštní knihu jsem snad ještě nečetla. Působila na mě hodně ponuře a musela jsem se hodně přemáhat, abych ji dočetla. Ještě že je tak útlá, jinak bych to asi vzdala. Čtení této knihy bylo pro mě o to náročnější, že jsem se nemohla ubránit srovnání s muzikálem Krysař, jehož příběh je mnohem krásnější.
Tuto knihu jsem si vybrala k povinné četbě k maturitě a vůbec toho nelituji . Kniha se mi moc líbila a všem ji doporučuji k přečtení :D
Místy je to celkem zajímavé, hlavně sekce s Jorgenem, ale ten konec mě tak vytočil, že mi zkazil celkový dojem z knihy. Já být na místě přeživšího Jorgena, tak toho uřvanýho fracka hodím do propasti...
Povídka tak krátká a psaná tak krásným jazykem, že budí dojem epické básně. Příběh je to melancholicky a hořko-sladký. Hlavní hrdinové se s krutým životem odmítají smířit a radši se vrhají do řek a propastí. Velmi romantické, ale také spolehlivě fatální ideály. Nechtějí snášet břímě života, který prostě není ideální. Akorát Seppovi to nedojde včas a když už mu konečně svitne, tak se přece jen přizpůsobí životní realitě a jde hledat jídlo pro mimino. Takže nakonec přežije ten, kdo vleče svůj Kadaver dál a podvoluje se osudu a ten, kdo ještě před osudem není schopen utéct (mimino). Což není ani zdaleka tak cool jako podléhat vášním a láskám, ale zas na druhou stranu vás to nezabije.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Řeknu to na rovinu. Přesně tenhle typ knížek mě odrazoval jako malého od čtení. Když jsem měl něco podobnýho povinně přelousknout, tak jsem si nechal dát radši sardel a knížku jsem nepřečetl.
Teď po mnoha letech, když už jsem starší, tak se na to dívám jinak. Ačkoliv mi dal Krysař trochu zabrat a to ve směru archaických výrazů. I když mě tyto výrazy okouzlují, tak jsem knihu četl o poznání pomaleji, než jiná díla.
Mistr hlodavců, jehož myšlenkové pochody je opravdu občas poněkud náročnější pochopit, mě i přesto zaujal. Přestože jsem byl zprvu k tomuto dílu skeptický, tak mě Krysař už hned v prvním rozhovoru překvapil. Krysař je netypický hlavní hrdina už jenom kvůli tomu, že o sobě neustále mluví ve třetí osobě. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Celkově bych jeho postavu či osobnost ohodnotil pozitivně. Rozhodně v době, ve které autor žil, si můžete všimnout, že Krysař je typický romantický hrdina s jistými prvky realismu. Rozhoduje se hlavně podle citů a všechny jeho činy jsou těmito emocemi provázeny. Krysaře jsem si celkem oblíbil. A rozhodně bych mu přál poněkud lepší osud, ale zřejmě mu to nebylo dáno.
Lovec krys však není jediným hrdinou... Ač se mohou jevit jako vedlejší postavy, tak tomu tak zcela není...Líto mi bylo lehce "zaostalého" Seppa Jörgena, který má v příběhu své místo a celkem podstatnou roli, i když se to tak zkraje nemusí jevit.
Agnes mi připadala nerozhodná. Jako by nevěděla, co chce, ale to už tak u některých žen bývá ;-) Konšelé se zachovali nepoctivě. Ale uvážím-li, že jsou součástí zkaženého města, tak svým jednáním nijak nevyčnívají... Jako posledního si beru na paškál Krystiána. Krystián je ten typ člověka, který spíš přisluhuje a chová se až poníženě a přitom tajně čeká, kdy by vyskočil a ukradl si kus pro sebe. Jeho jednání v závěru knihy vlastně zcela vystihlo, co je ve skutečnosti zač. Ačkoliv byste to do tichého a slušného muže neřekli.... Ať už jsou některé charaktery jakkoliv otřesné, do příběhu se každá z nich hodí a nemohl by bez nich ani vzniknout..
Příběh v sobě rozhodně nese veliký morální ponaučení. Rozsah knihy se krásně hodí do mini formátu, který jsem četl od Vyšehradu. Úderný, strhující a napínavý. Tak to působilo na mě.
Číst toto dílo je úžasný zážitek. A určitě si ho nejednou v budoucnu přečtu znovu. A pro ty z čtenářů, kteří ještě nečetli, určitě doporučuji a myslím, že byste si ho měli též přečíst. Stojí to za to.
Knihu si rád pořídím a už mám i vyhlídnuté vydání, které by se mi líbilo do sbírky, kde Krysař působí tajemným až strašidelným dojmem.
Přeji pěkné počteníčko.
Moje hodnocení 9/10