Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358018/bmid_kto-chyta-v-zite-A59-358018.jpg
4
4276
4276
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Tak to mě úplně umrtvilo, jestli chcete co vědět! :D Zpočátku jsem obtížně přijímala těžko stravitelnou literární formu, ve které ale jako zakletá princezna uvízl příběh úplně typického puberťáka. Jak mně vám ho bylo líto! Tolik zmatků a emocí a všechno se to do tý hlavy hrne... Tak aby pak takovej mladej kluk nedělal kraviny, nad kterýma nám dospělým zůstává rozum stát!
Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho, takže jsem uvítala, když se mi letos hodila do Čtenářské výzvy. K Holdenovi jsem vzhledem k jeho věku, prostředí i době vydání přistupovala s patřičným nadhledem. Nelze si ale nezískat sympatie někoho, kdo má tak hezký vztah k mladší sestře, která svou dětskou bezprostředností okouzlila i mně. Četlo se dobře a nevylučuji, že se ke knize v budoucnu vrátím.
U této knihy jsem zvolila audioknihu a udělala jsem dobře. Pokud knihu čte takový Pan herec, jakým Jan Tříska byl, je to úchvatný zážitek. Jeho herecké umění, v tomto případě přednes, jsem si opravdu vychutnala. Bylo to jako slyšet přímo toho teenagera, jak ze sebe chrlí všechny ty své postřehy. Bohužel nad samotným obsahem knihy už tak nejásám.
Holdenovo pozorování světa na cestě domů, občas kritické, ale většinou bystré a trefné, mě neuchvátilo tak, jak jsem od takové knihy očekávala. Právě o ty schopnosti popisu jde, ale já je tady nedokážu plně ocenit. Neříkám, že kniha je špatná, na mne však působí spíše jako hodně obyčejný příběh bez větší zápletky nebo poselství.
Snad má očekávání byla příliš vysoká, možná jdou myšlenky šestnáctiletého chlapce tehdejší doby mimo mě, ale víc jak 3* hodnotit nemůžu.
Pohled do duše amerického teenagera, kterého právě vyhodily ze školy. Cílovkou budou spíše dospívající čtenáři, kterým bude Holdenovo tápání životem mnohem bližší.
Příběh dospívání, pohrdání autoritami a jakési ztracenosti v životě. Knížku jsem četla v pubertě a Holden mě hrozně bavil. Byl sprostý, sarkastický, nebyl ale vůbec hloupý. Je to jedna z mála knížek, které se dají číst znovu. Dějové zvraty vás už asi nepřekvapí, ale ta nálada, pocity, myšlenky a specifický humor, k tomu se vrátit určitě dá.
Ze začátku se mi hlavní postava nezamlouvala. Její styl vypravování mi přišel hodně zvláštní, často jsem se ztrácela v tom, co chtěla říct. Musela jsem si hodněkrát přečíst daný odstavec znovu. Po chvíli se tohle zlomilo a já si na vypravování zvykla.
Líbilo se mi, že Holden uměl být dost sarkastický a okolí to nepoznalo. V tomhle jsem se viděla, protože to zažívám taky. U téhle scény jsem se nad tím pousmála.
„Co to čteš?“
„Knihu.“
Obrátil mi knihu a podíval se na desky, aby viděl, jak se to jmenuje. „Je to dobrý?“ povídá.
„Ta věta, co čtu, je senzační.“ Dovedu bejt značně sarkastickej, když jsem ve formě. Ale on to stejně nezaznamenal. Když má člověk kolem sebe takovýho kluka, jako je Ackley, tak nic nepřečte. To prostě nejde.
V knize se objevuje hodně ironie, sarkasmu a taky nedůvěry hlavní postavy vůči ostatním. Má strach z budoucnosti, co se z něj po vystudování stane. Pozastavila jsem se nad tím, čím by chtěl být. Představoval si sám sebe, jak na kraji pole je strmý sráz a u něj by stál a chystal děti, aby nespadly dolů. Je to podle něj jediné zaměstnání, které má smysl.
Líbilo se mi, jaký byl Holden. Např. uvažoval nad tím, kam letěly ty kachny z rybníka. Dokázal se na to ptát kohokoli a pořád o tom dumal. Taky mi přišlo komický, že přemýšlel o tom, jestli mrtvýho zajímají kytky na břiše. Občas i mě samotnou napadnou podobné myšlenky a taky s tím otravuju okolí :-D
Po čase nám přiblížil i jeho rodinu. Líbila se mi jeho sestra, byla podle jeho popisu roztomilá. Samozřejmě jsem se pozastavila nad tím, že i děti kouří cigarety a trávu. Když Phoebe chtěla chránit Holdena, řekla, že to ona kouřila. Její mamka reagovala podle mě špatně. Ale tohle je v Americe normální podle toho, co nám ukazují filmy a seriály... Neříkám, že všichni, ale bude jich dost.
Zpětně jsem si uvědomila, že se příběh odehrává jen ve čtyřech dnech. Setkala jsem se s tím už podruhé a líbilo se mi to. Jsem si jistá, že každý si v ní najde kousek sám sebe. V této knize jde hlavně o atmosféru, proto nečekejte děj, při kterém nebudete knížku chtít odložit.
„Co mě ale vážně nadchne, je kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce.“
Můžu ji jedině doporučit. Určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Zajímá mě, jestli ji budu vnímat jinak :-)
Román Kdo chytá v žitě je klasickým román o hledání a nacházení, o nejistotě, odporu, zatvrzelosti, zhnusenosti a beznaději. O letech mezi dětstvím a dospělostí, kterými prošel každý z nás ať jakkoliv klidně či bouřlivě, kdy už se nedíváte na svět očima dítěte, ale také ještě plně neovládáte cyničnost a odstup dospělého, kdy se svět zdá být jen karnevalem přetvářky a pokrytectví a vše je buď černé, či bílé. Bez kompromisů.
A takový je i svět mladého Holdena potácejícího se od jednoho průšvihu k druhému, bez představy o budoucnosti, bez tak důležitého ponětí o okolním světě, nebo o sobě samém. Holden je Holdenem hrdě demonstrujícím vlastní pravdu a principy s veškerou arogancí, jistotou a bezohlednou sobeckostí, jakou se vyznačuje jen člověk ještě nezralý, neuvědomující si absurdnost a irelevantnost soudů, ve kterých je sám soudcem, žalobou, obhajobou i popravčím.
Holden rád sám sebe pasuje do role soudce, jehož talár je na jeho dětské vidění světa ještě příliš velký, stejně jako je mu velká zbroj hrdiny, neboť ne vždy je hrdina ten, kdo zahyne, ale kdo vydrží. Hlavnímu hrdina se tak uchyluje k záměrné krutosti a cynismu, nástrojům dospělých, které ještě nejsou lety tak vybroušené, aby byli schopny zastavit slzy, které se tu a tam našemu protagonistovi derou z očí.
Kdo chytá v žitě je románem především o dospívání a prozření, o cestě, kterou je potřeba projít, o zákonitostech, které je třeba pochopit, laskavosti, kterou je třeba objevit a odpovědnosti, kterou je potřeba převzít a mezích, které by se měly vytyčit.
Názory na tuto knihu budou jistě rozporuplné v závislosti na tom v jakém období života danou knihu čtete. Neboť tento příběh rozdělí čtenáře na dvě barikády. Jako mladší Vás Holdenův příběh vtáhne a nepustí, protože to do jisté míry bude odraz vás samých, řešící stejné otázky, hledající stejné odpovědi. Pokud budete knihu číst jako starší, na všechny Holdenovy peripetie budete shlížet buď s jistou blazeovaností, nebo rovnou s odsouzením. Nesmrtelnost této knihy však tkví v tom, že by měla sloužit oběma stranám k tomu, aby se buď poučili, nebo si vzpomněli a pochopili.
Protože, jak říká Holden:
,,Když (děti) spadnou, tak ať spadnou, ale jak jim něco řeknete, tak je zle."
Počúvala som ako audoknihu, čítal Jan Tříska. Občas sa mi zdalo, že pánu Třískovi sa pri čítaní uvoľňuje horná zubná náhrada.
Knihu vnímam rozporuplne a s otázkou, či nie je dosť naozaj kvalitnej literatúry, čoby povinného čítania pre školy? Nenachádzam nič výnimočné na povaľačovi, ktorý žije z babičkiných peňazí a keď ich rozfláka, neváha vydrankať zopár usporených dolárov aj od svojej malej sestry, a ktorého vyrazia z každej školy. Potom pri konci sa pozriem na obsah z iného uhla a zdá sa mi, že Holdenovi rodičia sa silou mocou snažia svojho infantilného syna začleniť medzi normálnych tínejdžrov do normálnej školy a nikdy to nevzdajú. Alebo je to verzia, kedy je hlavný hrdina vo svojej jednoduchosti geniálny.
Vážne som zvedavá, o čom sú ďalšie Salingerove knihy.
Když jsem zvažovala, jestli knihu začít číst, trochu mě odrazovala zdejší rozporuplná hodnocení...na začátku jsem z ní neměla dobrý pocit, Holden mi přišel nesympatický, zhýčkaný a rozmazlený, pak se to ale změnilo. Nakonec jsem v něm objevila velmi citlivého, chytrého a vtipného kluka, který už má dost všeho pokrytectví a hledá v životě opravdovost a upřímnost. Sice ne úplně šťastným způsobem, ale o tom to hledání přece je. Trochu mi to připomnělo film Rebel bez příčiny. No a konec mě "úplně rozsekal" - tou upřímností a dětskou opravdovostí jeho sestry a celkově jejich čistým vzájemným vztahem.
Je dobré vrátit se k četbě svého mládí? Co jsem dřív obdivovala, to mi teď vadí...
Zajímavé a místy i úsměvné vyprávění. Pro mne to bylo takové opravdu příjemné a oddychové čtení.
Četla jsem v prváku a moc se mi líbila, Holden byl vrstevník. Kdo si pamatuje z knížky popis spolužáka, jak si čistil nehty a jinak byl nechutný a měl zelené zuby ... tak to nebyla autorova fantazie, nevěřila bych, kdybychom ve třídě neměli podobnou figurku se zelenýma zubama ... jo, hnusný. Nemůžu než dát plný počet, z nostalgie, za ten perfektní překlad, za čtivost i po těch letech po vydání. Tentokrát jsem si ji poslechla v podání herce Třísky.
Přemýšlela jsem jakou vypíchnu nejlepší pasáž, ale nejde to. Miluju to od začátku až do konce. Je to moje srdcovka. Je to taková ta záležitost, když mi není fajn. Stačí mi knihu otevřít a za chvíli už z Holdena brečím smíchy. To je prostě tak dokonalý. Přísahám, že neznám nic lepšího. Má to pro mě veškerou hloubku. On nad vším uvažuje jak totální magor, ale přesto mi to vlastně dáva smysl. Opravdu. Přece koho mrtvýho zajímají kytky na břiše? No a kam letěly ty kachny? ♥
Četl jsem snad před deseti lety, takže mi utkvěl už jen nejasný ale velmi příjemný pocit-vzpomínka, že šlo o vynikající bildungsromán. Ihned se mi v souvislosti s ním vybaví další knihy podobného žánru: Musilovy Zmatky chovance Törlesse a Pod skleněným zvonem Sylvie Plathové.
Naprostá ztráta času, alespoň pro mě.
Ještě jsem v knize nezažila tak nesmírně nesympatického hlavního hrdinu, který mi tak šíleně moc lezl na nervy.
Dočetla jsem to pouze ze zvědavosti, jaké moudro, poselství a nebo závěr z toho vyplyne. Nic takového se ovšem nedostavilo, takže knížku už znovu do ruky nevezmu.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapceAutorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Myšlenkové pochody dospívajícího kluka. Do půlky jsem je zvládla a docela mě to i zajímalo. Pak už mě unavoval dlouhý text bez odstavců, v podstatě nic zajímavého. Už jsem dlouho dospělá, navíc holka a Evropanka. Měla jsem tuhle knihu číst o víc jak 30 let dříve.