Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358018/bmid_kto-chyta-v-zite-A59-358018.jpg
4
4276
4276
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
na konci překvapila, je tam pěkný citát od Wilhelma Stekela: "Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůlu něčemu v příkoří žít."
Bez čtenářské výzvy bych si tuto knihu nepřečetla a byla by to škoda. Za ty 3 dny, které jsem s ním strávila, se vlastně nestalo nic a zároveň tak moc. Autor vykreslil hlavní postavu problémového dospívajícího Holdena opravdu věrohodně včetně puberťácké mluvy a trochu schizofrenních myšlenkových pochodů. Když se na to tak dívám, jsem moc ráda, že mám tento věk už za sebou. Bez psiny.
Moc nechápu negativní komentáře, ale proti gustu... Za mě je kniha úžasná. Naprosto výborně popsané myšlení mladíka, který je asi víc problémový, než by musel být. Ty neustálé změny nálad a okamžité nápady, které potřebuje realizovat. A pokud máte možnost vyslechnout si to jako audioknihu, pak doporučuji. Geniální přednes Jana Třísky to ješte povyšuje.
Ty tři dny s Holdenem mě tak trochu vrátily do časů dospívání. Na začátku mi příběh přišel hodně mimo, ale jak jsem četla dál, začalo mě to bavit. Tím obdobím hledání, nejistoty a rebelství vůči konvencím, rodině, škole si pravděpodobně prošel s jistou intenzitou každý z nás. Takže to zmatené filosofování v Holdenově hlavě mi nebylo až tak úplně cizí. Holden není žádný velký hrdina, ale rozhodně s ním nebyla nuda. Pravda, občas byl na ránu. Jestli ovšem příběh, kterému tak trochu chybí děj, dokáže oslovit dnešní mladé - já jsem si ji vytáhla z knih, které má syn přečíst v přípravě k maturitě - si nejsem jistá. Asi by se nic nestalo, kdybych knihu nepotkala, ale přečíst mi ji nevadilo. Trochu mi jen uniká důvod, proč byla tato kniha v jisté době zakázaná a nevyhovující. Ani vulgarismy - pokud se tedy neztratily v překladu - ani Holdenovo rebelství mi nepřijdou tak výrazné. 3,5*
(11/21)
Lze pochopit, proč byla kniha ve své době tak oblíbená, i proč byla někde zakázaná. Cesta puberťáka Holdena, který byl vyloučen ze školy, zpět k rodičům. Koho Holden potkal, co zažil, jeho myšlenky... To vše v knize najdeme, spíše pomalu plynoucí zážitky než akcí nabitý děj.
Tak tahle knížka je bezvadná. Proč jen mi tak trvalo se k ní dostat? Ještě, že máme čtenářskou výzvu. Strašně moc mě bavilo být v Holdenově hlavě. V hlavě mladé, rebelující, zmatené, ale nesmírně zajímavé. Kniha má tak trochu špatnou pověst a já se jí dokonce málem bála. Zbytečně. Je vážně hodně dobrá a každý se v ní může trochu najít.
Já vám nevím. Příběh mladého kluka, který se protlouká životem v 50. letech v okolí New Yorku, to byl poměrně hezký. Prostředí a celkově poválečná atmosféra byla v díle dobře vykreslená, což titulu přidává na hodnotě.
Že by to však měla být klasika, kterou si musí přečíst všichni, jinak jsou kulturně nevzdělaní? Ha, to fakt ne. Něco tomu prostě chybělo. Byl to jen příběh kluka, který si sám a svými chybami dělá život těžším. Holden Caufield mi byl zároveň dosti nesympatickým. Ať už se jedná o jeho přebujelý chtíč k ženám, konkrétně těm starším, nebo jeho lásku k alkoholu. Boha, je mu 17. :D
Kdybych měl hodnotit dílo samotné, nebylo špatné. Ve srovnání s jinými díly, které "si musíte přečíst", je však těžkým podprůměrem.
Četla jsem, že tato kniha je často oblíbená u vrahů a bývá na místě činu. Zvláštní, působí docela laskavě. Klasika, co se jednou za život přečíst asi musí, ale mě moc nezaujala.
(SPOILER)
Čet jsem právě jednu knihu, a byl zvědavej, jak to dopadne. Jestli chcete co vědět, tak jsem čet knihu Mrtvá zóna. Vlastně nečetl, poslouchal jsem to jako audioknihu. To mě může umrtvit, když někdo řekne, že něco četl a přitom to poslouchal. To bylo o jednom divným chlápkovi co byl čtyry roky v kómatu a pak se probudil. On byl inteligentní, a byl učitel, a v jednom dopise se zmínil, že kniha „Kdo chytá v žitě" byla vyhozena z osnov. Proto jsem se rozhodl si ji taky přečíst. Ale potom jsem zjistil, že některý knihy se maj číst dříve než je člověku sto let, protože tomu potom nemůže rozumět, takjako když čte knihu v mládí a nemůže jí rozumět pokud mu není víc jak padesát.
Kniha je o mladíkovi, který je vyhozený ze školy za špatný prospěch a neví si rady co dál se životem. Potlouká se po New Yorku a nemá vůbec žádné přátelé a má rád jen svoji sestru Phoebulku. Někdy mi z něj bylo na zvracení, jestli chcete co vědět, a někdy mi z něj bylo smutno. Kdybych to četl jako žák školou povinný, tak asi taky z toho taky zcvoknu a strašně by mě to deprimovalo. Takto mám jen pocit, že byl jen nešťastný a osamělý. A vůbec jsem nezjistil kam se poděly ty kachny z rybníka. A to mě může fakt umrtvit.
Nechápu, proč je kniha zařazena do všemožných žebříčků a seznamů knih, které si prostě musí člověk přečíst. Nápad ok, ale provedení mě nenadchlo a zanechalo mě lehce deprimovanou.
Líbí se mi komentář od alef. Souhlasím s ním. O této v Americe mnohdy kontroverzní knize jsem slyšela mockrát, a tak jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Rozhodně za přečtení stojí, i když to zas tak lehké a vtipné čtení není. Taky bych ji dokázala přečíst ještě jednou, ale raději sáhnu po něčem dosud nepřečteném.
Přečtení téhle knížky jsem oddalovala několik let. Možná to bylo tím, že, přestože se pravidelně objevuje na seznamech „knihy, co musíte přečíst, než zemřete“, není úplně dobře hodnocená. A po pár stránkách jsem pochopila pryč. Tak za prvé styl psaní napodobuje mluvu klasického teenagera. Pokud jste tak trochu pintlich na češtinu, nutí vás to vzít si červenou fixu a udělat textu vlastnoruční korekturu.
Druhým důvodem je, že kniha je jakési putování, kde ale nejsou důležitá navštívená místa, ale jednotlivá setkání s lidmi i skutečným světem. Kdo chytá v žitě tak není knihou, která vás zaujme fantastickým dějem nebo precizním jazykem, velice přesvědčivě ale představí jednoho dospívajícího chlapce, který se plácá mezi dětským a dospělým světem.
Četla jsem ji před lety a vzdala jsem to po pár stránkách. Teď jsem se do toho pustila znovu, že jsem to asi tehdy nepochopila, je to přece klasika. Vydržela jsem až do konce! Ale o čem to bylo, pro koho to bylo, co mi to mělo dát, to jsem nezjistila.
Fantastické čítanie. Možno práve pod týmto si predstavovala učiteľka slovenčiny nadčasové dielo. Zdalo by sa, že ide len o akési rozprávanie o dospievaní, a keď si knihu spätne premietam tak to bolo o dospievaní, no hlavne o určitom zmätku a prázdnote?
Zdařilá novela o duševních pochodech dospívajícího mládence (u nás se tomu říká "bordel v řepě"). Příběh a styl vyprávění mně velmi připomíná Formanova Černého Petra, který je podle mě ještě o stupeň zdařilejší a nemá hluchá místa. Knížce by prospělo malinko zkrátit.
Skvěle napsané, nemusíte být nutně v Holdenově věku a ztotožnit se s ním, aby vás kniha bavila.
Upřímně vůbec nechápu, proč je tato knížka tak populární. Nevím, čím je tak významná, že patří mezi maturitní četbu.
Pocity a zmatenost dospívajícího člověka jsou asi vyobrazeny dobře, a proto si kniha našla tolik mladých čtenářů. Nevidím ale, v čem je tato kniha významnější než kterákoliv jiná kniha na stejné téma.
Hlavní hrdina mi šel na nervy tak, jak to žádná jiná literární postava zatím nedokázala.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapceAutorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Krásně popsané úvahy a myšlenkové pochody mladíka, který má svůj názor. A to na všechno. Ve své práci se stýkám se spoustou takových. Knize v podstatě nic nechybělo, a přesto mi při čtení něco chybělo. Dle mnoha mnoha filmů se tato kniha řadí do povinné četby v USA. Za sebe ale mohu říci, že ačkoliv je kniha psána z pohledu mladíka (16 let), její pravé sdělení člověk pochopí až mnohem později.