Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406962/bmid_kto-chyta-v-zite-gLe-406962.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Tato krátká knížka mi překvapivě dala zabrat a četla jsem ji, na svoje tempo, velice pomalu. Nejspíše to bude tím, jak každá stránka obsahuje několik Holdenových myšlenek najednou a každá odbočuje jiným směrem. Knihu jsem začala číst přibližně před dvěma lety a vůbec mi nesedla. Až teď jsem se i u nějakých částí zasmála a Holdenovy proslovy o životě a jeho nenávisti ke skoro úplně každému mi dávaly smysl.
Americká klasika ;)
Holden se snaží nalézt sám sebe....:-) a asi každý z nás byl někdy Holden.
Četla jsem ji v době, kdy jsem se mohla ztotožnit s hlavním hrdinou a dodnes mám v sobě ty pocity. Ale chce to asi ten pravý věk a náladu.
Těžko hodnotit. V originále se čte kniha výborně, je, dalo by se říct, skoro až rytmická, díky použitému hovorovému jazyku a rovněž opakování určitých frází, zároveň to ovšem vede k pocitu, že kniha od určité chvíle už neumí příliš překvapit. Zhruba od půlky se totiž dostaví zhruba dva zajímavé postřehy a závěrečná scéna s Phoebe, která sice neříká nic nového, ale daří se jí vybudit emoce asi nejvíce za celou knihu.
Myslím, že za celým příběhem Holdena Coulfielda je možno vidět nejen psychologickou novelu, ale rovněž kritiku tehdejšího společenského uspořádání. Nejsem si jist, že by tato měla především mezigenerační motivaci, protože Holden je ve svém vzdoru prakticky sám, když pominu dětskou umíněnost Phoebe, spíše ji napájí odpor vůči falešnosti, ten je artikulován explicitně a implicitně je Holdenova podrážděnost dána tím, v jakém prostředí vyrůstal (prominentní rodina). První moment je třeba číst v kontextu dané doby, kniha byla vydána v období vrcholného mccarthismu a proto by mohla být podobným hlasem proti němu jako Bulgakův masterpiece proti stalinismu. Druhý moment vypovídá o odvrácené straně kapitalismu, který přes veškerou materiální zajištěnost nevede k lidskému štěstí, ale naopak stojí za vzrůstajícím pocitem osamění ve světě. Tenhle postřeh je dnes platný ještě více než před 67 lety. Salingerovo poselství je v tomto případě ovšem značně nejednoznačné, na jednu stranu je jeho řešení konzervativní, tedy příklon k rodině (i když je jistý rozvratný princip viděn i ve vztahu Holdena k D.B., který po odchodu D.B. do Hollywoodu není stejný jako předtím), zároveň se ovšem zdá, že by rád celé uspořádání rozvrátil (proto ty věčné stížnosti), ale vlastně neví jak a tak se nabízí ještě jedno řešení, útěk pryč, Salinger si uvědomuje, že naprostá odloučenost nikdy není možná (viz. jeho pasáž s nápisy "Fuck you"), ale přesto je toto rozhodnutí, které si on sám zvolil ve svém životě, čtenářovi ovšem otevřeným koncem nechává volné pole působnosti. Je otázka jestli si autor ambivalenci (konzervativní/revoluční řešení) situace uvědomoval nebo ji nevědomky přebral od svého protagonisty.
Holdena nic nebavilo a ze všeho byl deprimovanej. Já byl deprimovanej z něj a nebavil mě vůbec styl, jakým je kniha psaná. Proti tématu nemám nic, kdyby ta večná ztracenost hlavního hrdiny byla prodchnutá humorem a špetkou sarkasmu. Jenže je to celé jenom jedna dlouhá litanie stížností a to je akorát otravné.
Nie som zvyknutá na knihy tohto typu. Narážam tým na štýl písania a rozličné názory - detinské názory hlavnej postavy. Zo začiatku mi nebol hlavný hrdina veľmi sympatický a zvyšok knihy som čítala s neutrálnymi pocitmi, avšak, aj napriek tomu, že som nebola úplne s príbehom stotožnená, nemyslím si, že ide o vyložene zlé dielo.
Knihu bych asi o polovinu zkrátila, ač mi byl Holden celkem sympatický, jeho deprimovanost a nechuť úplně ke všemu okolo po sté stránce deprimovala mě. Mátly mě tvary některých slov (dooblík). Kdybych byla o 20, 25? let mladší, možná bych se v některých jeho názorech našla, v současné době mi je na hony vzdálený.
Moja slovenčinárka opísala túto knihu ako príbeh rozmaznaného fagana z bohatej rodiny. Ja som ju vnímala ako dojímavú spoveď mladého človeka, ktorý si nedokáže nájsť miesto vo svete, ktorý je oveľa horší a nezmyselnejší, ako by mal byť. Samotná myšlienka o chytaní detí v žite je taká bolestivá a zároveň sladká, že len kvôli nej sa oplatí knihu prečítať. Hrdinove názory sú veľmi svieže, často pravdivé a často vtipné. Určite si ju prečítam po druhý raz v originály, lebo preklad ju zrejme ukracuje o veľa. Pozn: Po prečítaní komentárov vidím, že pravdu som mala ja aj moja slovenčinárka.
Mám pocit že tato kniha dokáže oslovit čtenáře jen v určitém věku. Zatímco se dospělým čtenářům muže postava Holdna zdát vykreslená do dokonalé otravné podoby puberťáka.Tak čtenářům ve veku jako je hlavní hrdina se postava může zdát dokonale smysluplná a dokážou se s ní ztotožnit.
Já jen jako, že ne každému tato kniha sedne.
Kniha je dle mého názoru vhodná především pro mladší publikum, takjakotak si ji oblíbí člověk, který hledá své místo ve světě, který nechápe.
Ač je Holden občas šíleně protivný, krásně vykresluje nálady a pocity teenagera, dumajícího nad životem.
Tak nevím, kniha mě nebavila, Holden mi byl protivný, i když čas od času vtipný. Nenašla jsem v tom nějaký hlubší smysl z hlediska psychiky...Dobrá stránka téhle knihy je, že se čte velmi svižně.
Já se tedy řadím do skupiny čtenářů, kterým knížka nesedla. Několikrát jsem ji už málem odložila nedočtenou. Nakonec jsem se tedy k závěru prokousala, ale dlouho jsem se u knihy takto nenudila. Vyprávění jednoho pološíleného mladíka, který se bezprizorně potlouká po městě a seznamuje vás se stejně potrhlými kamarády.
Na první pohled to může vypadat jen jako blábolení jednoho rozmízaného hňupa.
Když ale budete ochotni nahlédnout pod tenhle odpudivý povrch, najdete výborně propracovaný psychologický profil mladíka z dobré rodiny, který trpí něčím jako „krizí z nadbytku“ - kterému létají pečení holubi přímo do huby, aniž by musel hnout prstem, a protože se v cílevědomosti zrovna nepotatil, ani ho nenapadne, že by hnout prstem měl (natož aby chápal, proč by měl chtít).
Pokud si řeknete, že to (zaplaťpámbu!) není třeba váš syn, kterého byste se nemohli zbavit tím, že ho odložíte spolu s knihou, můžete ho sledovat v klídku a z nadhledu.
A třeba s překvapením zjistíte, že je až zoufale psychicky labilní (protože zároveň dosti vnímavý). Jeho emoce s ním mlátí od jednoho mantinelu k druhému, aniž by si troufl je opravdu prožít. („Strašně jsem chtěl zavolat Hance, ale nezavolal jsem jí, protože jsem na to neměl náladu.“ nebo „Byl jsem hrozně zvědavej, jak ta holka bude vypadat a jestli bude hezká. Ale bylo mi to dost jedno.“)
Sám o sobě říká, že je posera. Zároveň ale bytostně touží, aby ho někdo měl rád (a aby on sám mohl někoho mít rád) - což můžeme vyčíst z toho, jak popisuje základku, kam chodil, muzeum, které často se školou navštěvoval, a jak mluví o své mladší sestře a jak mluví s ní. Jenže jakmile se objeví někdo, kdo by ho měl rád, vezme do zaječích.
Celou dobu si říkáte, jak tohle může dopadnout - co se mu může/musí stát, aby se probral k životu. Konec je však jen lehce naznačen a zůstává vlastně otevřený.
Můžete holt lidi donutit k lecčemu, ale nikoho nemůžete donutit, aby chtěl....
Pro někoho je čtení Kdo chytá v žitě, jako čtení slohové práce žáka pomocné školy. Naopak druhá skupina čtenářů ocení tu hořkosladkost, černý humor a prostou hovorovou řeč. Patřím do druhé skupiny.
Jasně, Holden někdy člověku leze na nervy a pije krev, ale v průběhu knihy si k němu vytvoříte silné pouto. Holden je dokonale vykreslená postava. I přes to, že je často zpruzený, všechno stojí za prd a dumá nad tím, co se životem, tak je prostě jednoduše člověku tak nějak blízký a dokážete se vžít do toho, jaké měl pocity, jak dospíval i jak před některými věcmi zavíral raději oči.
Hodně silná stránky knihy jsou pasáže se sestrou a jejich rozhovory. Celá knihy působí neuvěřitelně lidsky.
Knihu, KDO CHYTÁ V ŽITĚ jsem četl poprvé v roce 2016 a v roce 2021 jsem se rozhodl, že si knihu přečtu znovu. Musím říci, že knihu hodnotím podobně jako při první četbě. Knihu hodnotím na 70 %.
Jedná se částečně o autobiografický román. Příběh se odehrává během 3 dnů před Vánocemi, příběh je vyprávěný s odstupem jednoho roku. Hlavní postavou je student střední školy HOLDEN CAUFIELD. Z jedné strany jsem dokázal Holdena pochopit nebo se nějakým způsobem s ním sžít, z druhé strany mě však dokázal hodně vytočit. V románu se dočteme o jeho životě na studentské koleji, o jeho rodině, o děvčatech, která nám popisuje (nejraději měl Hanku) a o různých příhodách, se kterými se s námi podělí. Některé části působily na mě nezáživně, jiné části mne bavily více, zejména když se román blížil do úplného závěru. Přes všechny negativní vlastnosti, které hlavní hrdina má, jsem na něm oceňoval, že má rád svoji desetiletou sestru PHOEBE, se kterou si hodně rozuměli. Bylo to vzájemné.
Dokážu pochopit, proč někteří čtenáři nemají rádi hlavního hrdinu a nenaleznou si k němu cestu a Holden jim nebude nikdy sympatický. Za hodně věcí, které se mu staly, si může sám, ale z druhé strany je pravda, že se v některých dospělých lidech zklamal, těmto lidem věřil, měl v nich plnou důvěru, a nakonec se přesvědčil, že jsou zcela odlišní, než si představoval.
Zajímavostí je, že hlavní hrdina hovoří dobovým slangem dospívající mládeže (např. to je psina, pekelně nervózní, pekelně deprimovaný, to mě umrtvilo, ostopéro aj.).
Tuto knihu, podle údajů v Databázi knih, si přečetlo hodně čtenářů, což je pro mě docela překvapivé číslo. Na některých školách je také tato kniha zařazena do povinné četby. My jsme se o tomto autorovi a jeho knize ve škole neučili, což je škoda.
Kniha, KDO CHYTÁ V ŽITĚ je kniha, která mne úplně nevtáhla do čtení a myslím si, že tuto knihu už potřetí číst nebudu. O autorovi se říká, že je tzv. autorem jedné knihy. Kniha, Kdo chytá v žitě ho proslavila v USA v 50. letech 20. století. Od autora jsem v minulosti četl knihu povídek, která se jmenuje 9 POVÍDEK.
Viděl jsem také film s názvem REBEL V ŽITĚ, který byl natočený v roce 2017. Pojednává o životě a díle J. D. Salingera. Film je výborný a určitě jej doporučuji, pokud se chcete dozvědět více informací o tomto autorovi. V hodně ohledech mi otevřel oči na autorovu tvorbu, přesto nemůžu dát knize Kdo chytá v žitě vyšší hodnocení. V závěru filmu je uvedeno, že se prodalo 60 miliónů výtisků knihy KDO CHYTÁ V ŽITĚ a každý rok si knihu koupí 250 000 čtenářů.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Je zaujímavé sledovať aké rozporuplné pocity táto útla staručká knižka vyvoláva. Pre niekoho je to obraz doby, pre niekoho nudný blábol, niekomu je krajne nesympatický hlavný hrdina. Pre mňa je to prostý náhľad do mysle mladíka zvádzajúceho boj s dospelosťou. Áno, aj mne občas napadlo "aj ja som bol v dvadsiatke takýto idiot?". A úprimne, asi z časti áno. Avšak tak ako je ťažké pochopiť dospievajúcich harantov (veková hranica mladých ľudí prechádzajúcich týmto obdobím sa myslím posunula nadol), tak ťažké je pre nich pochopiť "nudný život dospelých". Pre mňa je preto táto kniha zrkadlo, v ktorom sa odráža moje mladšie ja, ktoré bolo tak trochu niekým iným.
Prial by som si nový preklad, ktorý by sa snažil zachytiť autorom použitý slang (prípadne nahradený moderným slangom?). "Štandardným" prekladom kniha očividne niečo stratila.