Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406962/bmid_kto-chyta-v-zite-gLe-406962.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Cital som to uz treti krat, ci ma to nechyti za srdce a neobjavim v tom skrytu krasu a nejaky predsa len trosku pozitivny cit voci Holdenovi. No ziaden povznasajuci pocit sa nedostavil. Holden je nedozrety drzy pubertak. Ak chcel Salinger vykreslit detinskeho, drzého egoistu, ktory ale na vsetko ma vlastny nazor, tak sa mu to podarilo. Holdenova mala sestra je ovela zodpovednejsia a vyspelejsia, nez jej "upejpanej" brat. Typicky priklad toho, ze jedna dobra otcovska facka v spravnej chvili vie spravit pri vychove chalana viac, nez hodiny zbytocnych rozhovorov. Tie 3 hviezdicky su asi aj privela...
Hovorový jazyk a slovní zasoba omezená asi jako řeč pana Tau pro mě znamenaly takřka smrtelnou kombinaci.
Když v závěru stálo: "A víc vám toho už vypravovat nebudu." tak jsem si oddechla, že už to mám za sebou (mám zásadu, že všechny rozečtené knihy dočtu), ale zároveň jsem začala hledat příběh, který na 188 předchozích stranách někde měl být... asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného, než co jsem v ní nakonec našla.
Kniha není ani tak výjmečná dějem, jako spíše reakcí tehdejší společnosti na ní. V dnešních poměrech by nejspíš knize moc lidí nevěnovalo náležitou pozornost, ale přesto bych knihu nezvrhoval a dal jí šanci.
Protrpěl jsem až na konec a už knihu nechci ani vidět. Dám ze slušnosti jednu hvězdu.
"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."
A já o Holdenovi ani nic vyprávět nebudu, protože nevím co. Protože nemám žádný cíl, stejně jako on. Protože Holden je Holden a chvílemi vás div neumrtví tím, jak ho všechno deprimuje, ale nemůžeme mu to mít za zlé, protože upřímně - kolik malicherností dennodenně deprimuje nás? Nadčasové vypravování kluka, který klidně může žít ve vedlejším domě.
je třeba pominout ty kecy, které jsou v popisech o knize a dívat se na to trochu humorněji, než jako na psychologický román. recenzenti, kteří do popisu knihy napsali, že je o jeho cestě domů, na které potkává lidi a sám sebe, knihu nečetli.
Ani nevím, jak jsem se o této knize doslechla, ale přijde mi, že je probírána tak nějak všude. Ani jsem od ní nic moc neočekávala, možná jen nějakou souhru s hlavním hrdinou, Holdenem, který mi byl z vyprávění velmi sympatický. Ta ale nepřišla, spíš jsem ho chtěla chvilkama proplesknout. Žádný literární skvost to není, nenašla jsem v ní ani žádné duchaplné odkazy. Je to prostě kniha o zmateném teenagerovi, ve kterém se honí tisíce myšlenek a pocitů a on chce před nimi utéct.
Bod dolů si připisuje také úděsný překlad. "To mě umrtvilo, fakticky, bez psiny, pročež" a další srandy se prostě číst nedaly...
Kniha mě opravdu nebavila. Hlavní hrdina je sprostý a nemá kam jít, neváží si pomoci druhých a vše mu je jedno. Připadalo mi, že kniha je jen o tom, že je hlavní hrdina panic.
Kniha má svým stylem (nebo minimálně překladem) blízko k Forrestu Gumpovi, nicméně v nehumorné rovině. Příběh na mě působil docela depresivně (nasranost na okolní svět a jak to v něm chodí), ani se člověk nemůže divit konspiračním teoretikům, kteří tuto knihu dávají ke spojitosti k určitým smutným událostem 20. století (atentáty). Nicméně se to četlo moc dobře, určitě to bylo zajímavé - včetně atmosféry, viz co už jsem zmínil výše.
Sorry, ale príšerné. Takmer som to nevládal dočítať. Trvalo mi cca ROK, kým som to nakoniec brutálne, bolestivo, zničene, vyčerpane a zakrvavene dokopal od úvodnej po záverečnú stránku. A nemám pocit, že by som vedel, o čom by to bolo. bol tam nejaký chalan, ktorý sa vyjadroval kvázi frajersky, postretal plno nezaujímavých postáv a nezažil ani jednu zaujímavú vec. Toto bolo číré utrpenie. Ak je toto klasika svetovej literatúry, potom by ma možno (možno!) celkom zaujímalo vysvetlenie, prečo je tomu preboha tak.
Přečetla jsem tuto knihu třikrát a nemůžu si pomoct, prostě mě chytla za srdce :) Holden je nevyrovnaný mladý muž, který neví co dál ve vlastním životě a mezitím, co tuto otázku řeší, se mu přihodí několik zvláštních situací a dobrodružství...mladého hrdinu v určitých otázkách chápu, protože se s ním částečně ztotožňuju.
Je mi ale jasné, že pro úplně každého tato knížka není. Záleží na náladě a také styl vypravování a mluva mladého Holdena nemusí každému vyhovovat :) Pro mě je to ale srdeční záležitost :)
Pět hvězd Salingerovi. Překlad raději nehodnotím, po dvou stranách jsem to vzdala a sehnala si raději originál. Zrovna v tomhle případě totiž manželé Pellarovi zabíjí celou atmosféru příběhu. Je to mnou? Možná.
S přehledem má nejoblíbenější kniha. Jediné co mě mrzí je, že jsem si ji nepřečela dávné roky zpátky, abych si ji mohla číst znova a znova dokola a měla ji tisíckrát přečtěnou.
Nejdříve je Holden zvláštní postava. Smrad, který všechny a vše nesnáší. Všichni kolem jsou hlupáci a on jich má plné zuby. Odchází ze školy, potuluje se New Yorkem. Holdenův pocit samoty je schován za jeho velkými slovy. Dějově se toho až tolik neděje, ale tím je Salinger známý, obzvášť jeho povídky bublají pod povrchem A girl I knew nebo For Esme with love and squalor jsou mistrovsky napsané.
Salinger píše mistrovsky. Celou dobu jsem si podtrhávala pasáže, mohla bych podtrhnout celou knihu. Včetně titulu.
Pár mých oblibených citátů: (knihu jsem četla anglicky)
“What really knocks me out is a book that, when you're all done reading it, you wish the author that wrote it was a terrific friend of yours and you could call him up on the phone whenever you felt like it. That doesn't happen much, though.”
“I don’t give a damn, except that I get bored sometimes when people tell me to act my age. Sometimes I act a lot older than I am - I really do - but people never notice it. People never notice anything.”
"I was half in love with her by the time we sat down. That's the thing about girls. Every time they do something pretty, even if they're not much to look at, or even if they're sort of stupid, you fall half in love with them, and then you never know where the hell you are. Girls. Jesus Christ. They can drive you crazy. They really can."
“I thought what I'd do was, I'd pretend I was one of those deaf-mutes. That way I wouldn't have to have any goddam stupid useless conversations with anybody. If anybody wanted to tell me something, they'd have to write it on a piece of paper and shove it over to me. They'd get bored as hell doing that after a while, and then I'd be through with having conversations for the rest of my life. Everybody'd think I was just a poor deaf-mute bastard and they'd leave me alone"
Jestli máte tuto knihu v povinné četbě, tak neváhejte a stáhněte po ní! Příběh se krásně čte a bavil mě.
SPOILER! Pořád jsem nějak předpokládala špatný konec a byla jsem dost překvapená, když se nekonal. :D
Holden. Dospívající člověk, který má životní energie a ambicí asi jako devadesátiletý stařeček. Vše vyvrcholí již jeho několikátým vyhazovem ze studií, a tak se začne poflakovat po amerických ulicích. I když to není zrovna strhující kniha, obsahuje nějaké zajímavé myšlenky, takže za přečtení stojí. Vážně. Bez psiny.
Nějak nevím... Nezaujala mě ani kniha ani hlavní postava. Věřím tomu, že je stále aktuální, protože se i dnes najde spousta lidí, kteří nemají žádný cíl. Jenže mě toto téma a styl nesedí...
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Knihu mi připomněla epizoda South Parku a také jedna má oblíbená booktuberka. Ale mně se tahle významná americká klasika neskutečně líbila, jestli chcete co vědět. Těžko jsem se od čtení odtrhávala, Holdenovy postřehy o pokrytectví se mi vryly pod kůži, a málo platné, i když ne se všemi jeho názory souhlasím, tak je to jako celek napsané upřímně, smutně naléhavě a skvěle. Nad něčím jsem se pousmála, něco mě rozesmálo, byly mi hodně sympatické postavy Luceho a Phoebulky. Ačkoli Luce se tam vlastně jen mihl... Je zajímavé, že na tuhle malou vedlejší postavu vzpomínám, a že Kdo chytá v žitě rozděluje čtenáře - dělá to z ní něco výjimečného. Pro mě v každém případě zatím překvapení roku... milé překvapení.