Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406962/bmid_kto-chyta-v-zite-gLe-406962.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Pořád nevím, co si o tom mám myslet. na jednu stranu, fajn, má to patřit mezi klasiku, ale naprosto mě to neoslovilo a četla jsem to jen z povinnosti. Věřím, že tam je skryté poselství, ale je asi tak skryté, že jsem ho nenašla. Ale pěknou věc jsem si odnesla a to pár neotřelých slovních výrazů, jako je interesantní a pak výraz "fakt hlína".
Stejně je Holden trochu blbec
Jakmile jsem přelouskala prvních pár stran, věděla jsem, že tohle je ta pravá knížka, která na mě celý život čekala. Holden mi neskutečným způsobem přirostl k srdci svým chováním a smýšlením. Lidé tvrdí, že to byl naivní hlupák. Možná ano, ale nebývají mladí lidé naivní?
Je zřejmé, že tento román nepadne do noty každému. Člověk se musí naladit na tu správnou vlnu, aby uměl pobrat Holdenův úhel pohledu. Myslím si, že se Salinger nesnažil skrýt do knihy nějaký hluboký význam, možná nám chtěl jen nastínit to, čím se takoví Holdenové Caufieldové zaobírají. Nečekejte žádnou akci, jen vyprávění od slangově mluvícího chlapce, jehož život je stejný, jako ten náš. Věřím, že se najdou tací, kteří budou knihu brát jako odpad, ale také vím, že někteří si vyprávění Holdena Caufielda opravdu nechají líbit.
Nevadí mi, že je Holden tydýt, protože vykazuje potřebnou dávku sebereflexe. To už mi mnohem víc vadí vznešení tydýti od Murakamiho.
Myslím, že tahle kniha není určena úplně pro každého. Ne každý tam vidí a pochopí autorovy myšlenky. A kdo je pochopí, tomu se kniha zalíbí. Jako mně. Bez psiny.
Úžasný vyprávěcí styl a parádní charakter. Ano, na jednu stranu se Holden chová jako kretén, ale chová se autenticky, našel si svůj styl života a stojí si za svým. A ve skutečnosti je potřeba ho jen pochopit.
Skutečně nechápu, že je tu kniha některými tak kritizovaná. Na druhou stranu je dobré vidět, že jde o stále (i když už samozřejmě ne tolik) kontroverzní počin i po více než šedesáti letech. Kdo chytá v žitě je ale také stále aktuální. Jsem jen o rok mladší než hlavní hrdina a občas zažívám podobné pocity, i když dospívám ve 21. století. Zkrátka - kniha mě opravdu hodně bavila, Salingerův spontánní, "hrabalovský" styl mi vyhovoval. Až mi bylo líto, že jsme se musel s Holdenem tak brzy rozloučit.
V polovině knihy se mě kamrád ptal, jak se mi příběh líbí (on už četl) a já odpověděla: "Dobrý, ale čekám, až se něco stane." On na to: "Nic se nestane. Musíš vstřebávat ty myšlenky."
Takže jsem knížku "popadla za druhý konec" a náležitě si čtení užila. Je mi jasné, že čtenáři budou na dva tábory, ti, co knihu milují, ti, co jí nerozumí. Já jsem jí v podstatě také neporozuměla, ale vzala jsem si z toho něco pro sebe.
Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet...
Jak už jsem četla v jedný knížce od Greena (fakt teď nevim, která to byla, ale je to fuk) - lidi maj vždycky nejradši tu poslední knihu, kterou přečtou. Vážně to tak je. Ale mám pocit, že tohle bude moje nejoblíbenější knížka ještě dlouho po tom, co přečtu spoustu dalších.
Když jsem mámě pučila moje "Hledání Aljašky" a ona mi to vrátila s tím, že jí to strašně připomíná "Kdo chytá v žitě", nějak jsem to nebrala na vědomí a postupem času na to zapomněla, i když jsem hned dostala chuť si to přečíst. Já vždycky dostanu chuť si přečíst jakoukoliv knížku, o který se kdokoliv zmíní jen slovem nebo někde čtu její název. Fakt zlozvyk, co?
Připomněla mi jí až četba k maturitě. Přelouskala jsem jí za dva dny a kruci - na světě není nic, co by líp vystihovalo moje stupidní pubertální pocity a myšlenky. Všechno, co v ní je napsaný, každá Holdenova věta, je pro mě prostě poklad - každý to jeho polemizování nad tím, jak jsou všichni kreténi, jak ho všechno umrtvuje, jak nesnáší svojí školu, jak nenávidí všechny a všechno a to jeho přemítání o tom, jak by chtěl zmizet. V jeho osobě jsem se viděla úplně neskutečně zřetelně.
V tý naší "Pencey" jsme měli nedávno psát referát na téma "Kniha, která se objevila v pravý čas". Hrozně moc teď lituju, že jsem si to nepřečetla dřív. Protože by se to pak určitě stalo tou hlavní knihou, která se objevila v pravý čas.
A jak taky říkal Holden - tohle je přesně případ díla, jehož autorovi bych chtěla zavolat, seznámit se s ním a prostě pokecat.
P.S.: Takovej třídenní "vejlet" nezní špatně a možná ho v nejbližší době podniknu. A napíšu vlastní "Kdo chytá v žitě".
Četla jsem dávno, jako holka a tenkrát se mi moooc líbila. Tehdy to ještě zdaleka nebyla povinná četba (jak jsem zjistila níže) a k její četbě se člověk dostal mimo "oficiální" kanály. Ale nevím, zda bych dnes po tolika letech měla při čtení stejný pocit. Hvězdy dávám tak, jak jsem cítila tenkrát...
Nejhorší knížka jakou jsem kdy četla.
Hlavní hrdina byl blbec, kterému bych nejraději nafackovala.
Možná je to tím, že to bylo anglicky a třeba jsou tomu nerozuměla, ale pořád jsem čekala, kdy se něco stane, kdy přestane být takovým blbcem a pak už jsem čekala, kdy přijde to, co chtěl tímto dílem básník říci, ale asi mě to úplně minulo. Všechny tři hvězdičky patří řeči pana učitele, který jej nechal u sebe přespat.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už od doby, kdy jsem zjistila, že se stala inspirací pro vraha Johna Lennona a údajně také pro atentátníka na J.F. Kennedyho. Stále jsem se k ní nějak nemohla dostat a když jsem jí zahlédla v seznamu povinné četby, tak bylo jasno.
Kniha mě zaujala příběhem, netradičním pojetím věcí, emocí, hovorové výrazy. Autor se mi od začátku strašně zalíbil svým přístupem. Po dočtení knihy jsem byla trochu smutná, že je tak krátká a že není žádný druhý díl apod. Na druhou stranu je to geniální dílo. S hlavním hrdinou jsem se opravdu ztotožnila.
Tuhle knížku jsem si objednala po filmu pojednávajícím o vraždě Johna Lennona, protože její vrah ji údajně měl u sebe a byla jeho inspirací. Proč? To nevím a nepřišla jsem na to ani po jejím přečtení. Ale bavila mě a neměla jsem chuť nikoho zavraždit, takže dávám nejvyšší hodnocení. :)
Čekala jsem něco víc. Čekala jsem, že tam najdu něco, co by mi osvětlilo, proč je ta kniha v povinné četbě. A nic. Po jedné stránce mi kniha přišla i příběhově slabá, ale po druhé právě naopak. Zajímavý rozkol, který sama pro sebe nedokážu rozhodnout.
A co do postav? Vadilo mi, jak hlavní postava mluvila a za druhé mi moc nesedl ani charakterem.
Rebelujúci mladík bez zmyslu života, sám proti spoločnosti. Očakávala by som viac akcie, ale kritický pohľad hlavného hrdinu na lepšiu spoločnosť ma oslovil.
Knihu jsem si vybrala, tak nějak náhodně...a udělala jsem dobře. Myslím, že pokud ji máte někdo v povinné četbě, tak si ji určitě vyberte. Pohodové čtení, kde je vše řečeno snad přímočaře a nemusíte velice dlouho přemýšlet, co tím autor vlastně chtěl říci. Za mě dobré.
Kniha mě oslovila, je citlivá vyspělá a zároveň příjemně rozverná. Rozhodně bych ji doporučoval všem, nejen náctiletým. :)
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Mám ráda inteligentní blbce. Pomáhají mi zapomenout, že se sama cítím minimálně 5x denně jako inteligentní blb. Občas problém domyslet si pubertální teen slang, protože dneska se prostě semeskuje a dýluje.
Místy mi bezbřehá naivita přerůstala přes hlavu a cítila jsem v tom hodně amertické pseudo-free mentality. Líp bude nechat tomu volný průběh a moc nad tím nedumat. Mrzí mne, že kniha tak nějak díky rychlému vývoji přirozeně výrazově zaostala. Bohužel ji to srazilo na tři hvězdy.