Kuchař, chmaták a realitní magnát
Liou Čen-jün
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332369/bmid_kuchar-chmatak-a-realitni-magnat-WYj-332369.jpg
4
60
60
Kuchař se jmenuje Liou Jüe-ťin. Přijde o svou ledvinku. Pustí se do hledání, a jak hledá, najde cizí kabelku. Ta však ukrývá tajemství nebezpečné pro pár vysoce postavených. Začíná hon na kuchaře Liou Jüe-ťina. Tady už jde do tuhého. Když se ovečka nevědomky ocitne uprostřed vlčí smečky, bývá z toho pořádná mela. Román s přitažlivým názvem Kuchař, chmaták a realitní magnát je podobná fraška jako Manžela jsem nezabila, autorova první česky vydaná kniha. Je ale pestřejší, hutnější a možná i humornější.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
Wo ťiao Liou Jüe-ťin, 2007
více info...
Přidat komentář
Prvně mi děj unikal mezi prsty. Chtěla jsem knihu odložit. Směsice postav byla k neučtení.
Když už jsem měla pocit, že zápletka je u konce zase se něco objevilo.
Dočetla jsem, ale znovu určitě číst nebudu.
Moje první setkání s autorem a dobrý :-). Závěr byl trochu slabší, ale chápu, že tolik linek bylo těžký propojit a ukončit. Jinak se to četlo samo, bavilo mě to. Až si zase někdy budu chtít odpočinout a přečíst si něco neobvyklýho, zase po Liou Čen-Jüovi sáhnu.
Zatímco Manžela jsem nezabila byla osvěžujícím překvapením, tady jsem narazila - do hradby jmen, která se s každou další stránkou ještě zvětšovala. Takže jsem vzdala po 40 stranách, neb mezi jmény už mi unikal samotný děj. Škoda.
Po "Manželovi.." moje druhá kniha od autora. A musím říct, že mě ten propletenec neskutečně bavil, i když jsem si nadávala, že jsem si měla jména vypsat na papír s kdo je kdo, aby se mi nepletly. Navzdory mojí neschopnosti aktéry rozlíšit dle jmen (nejlepší byl Jen-Ke :D) jsem si čtení užila. Když už se zdálo, že věc je jasná, vytáhl kdokoliv ze zúčastněných další eso v rukávu a opět děj zamotal. A co teprve konec ? to byla šlupka mezi oči :D Akorát mám pocit, že původní fleška zůstala ukrytá tam, kde byla (a to jsem si konec raději pročítala ještě jednou, jestli jsem se nepřehlédla)..jelikož tam byly i jiné důvody, na předsedu, tajemníka i stavbyvedoucího stejně došlo. Na každého jinak...
Nářečí, použité v kontextu, mi sice rvalo uši, ale tak nějak jsem tušila, proč to autorka použila a doslov mi dal za pravdu...¨
Čínské reálie, nám tak vzdálené...ale ta korupční síť je snad všude stejná.
ráda si od autora přečtu i něco dalšího.
Filmové vylíčení života v moderním Pekingu, kam přicházejí zoufalí migranti, kteří se snaží vylepšit své pozemky a čelit tvrdé práci a někdy i špinavé realitě. Dějem se prolínají příběhy z pozadí jednotlivých postav, noří se do minulosti, jejich vztahů, nadějí, strachů i neúspěchů.
Tempo je rychlé a příběh většinou veselý. Bohatí a zkorumpovaní se nakonec mísí s chudými a bezohlednými. Překlad je skvělý, proplétají se v něm čínská přísloví, která přidávají na potřebném pocitu konfliktu mezi starou Čínou a dnešní svobodnou pro všechny.
Liou Čen-jün je zdá se mi takový čínský Paasilinna. Zábavná krimi-groteska ze současné Číny...
Po knize Manžela jsem nezabila jsem začal hned s touto knihou a musím říci, že mi dala zabrat. Propletenec krádeží, korupce mě neuchvátil a nějak se vše neslo v podobném duchu jako předchozí kniha. Fraška, groteska. Kupa funkcionářů od podsvětí až po milionáře, co se dostali ke korytu. Dočteno a třetí kniha autora putovala nepřečtená zpět do knihovny. Tohle asi nelze číst za sebou... Asi to nebude můj oblíbený spisovatel. Ale nelituji, že jsem nahlédl pod pokličku čínské reality (pokud tomu lze věřit)...
Ale no tak!
Začínám být pomalu alergický na mediální kampaně, vehementně propagující a do nebe vychvalující autory, kteří zkrátka nejsou českou veřejností dostatečně prověřeni. Takový autor, respektive takové dílo nemůže v Čechách uspět a je odsouzeno k okamžitému zapomnění.
Kniha chvilku připomíná slohovou práci, chvilku mám pocit, že nahlížím do policejního záznamu a rejstříku trestů. Bez emocí, bez osobního názoru na věc, strojeně, nezábavně. Bohužel.
Nejsme asi zvyklí číst čínský humor, v této knize je extrémně velké množství postav, hodně zápletek, místy až nekonečně a únavné, úplně jiný systém narace, neočekávané vyvrcholení, místy až fraška, málokdo to zvládne
Liou Čen-jün je zdá se mi takový čínský Paasilinna, jen na to potřebuje víc stránek. Není to špatné, taková docela zábavná krimi-groteska ze současné Číny. Co jsem těžce překonával, byl pokus překladatelky použít různá česká/moravská/slezská nářečí namísto čínských nářečí použitých v originálu. Palec nahoru za odvahu, ale mě ti chlopci a robky v pekingských ulicích neskutečně lezli na nervy.
První, co mě na knize praštilo do očí, je její název, který si nevyhnutelně spojíte s Greenawayovým filmem Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Druhá věc jsou různá nářečí, hantýrka a argot, které postavy používají podle místa svého původu i své profese - ten román je vážně výborně přeložený a ta jazyková stránka mě moc bavila.
Liou Jüe-ťin je takový obyčejný jouda, který do Pekingu přibyl před šesti lety, živí se jako kuchař na stavbě a svůj nejcennější majetek nosí na těle v ledvince. Jeho prostřednictvím se seznamujeme s osudy řady dalších lidí, kteří se všelijak protloukají životem, tu dluží, tu někdo dluží jim, tu něco ošulí a trochu si našetří, tu padnou do nečekaných výdajů, ale pořád to ještě jde, mají svůj život, své malé sny, své naděje. A pak kuchaře okradou, čímž začíná neuvěřitelný kolotoč, který nás zavede mezi kriminální živly i mezi zkorumpované podnikatele, zběsilá jízda plná omylů, lží, vydírání a únosů a ve které postupně končí všechna sranda. Je to taková realistická fraška s důrazem na jedince, kterých je tam požehnaně, odehrávat by se svým způsobem mohla prakticky kdekoli, ale my máme to štěstí, že má autor k dispozici barvitá specifika všelijakých enkláv, které si v Pekingu vytvářejí přišedší ze všech možných koutů Číny, což je nesmírně zajímavé. Mě osobně na spletité frašky, ve kterých se postupně vyjevují skryté motivy pod vrstvou dalších motivů a všichni se za nečím honí, příliš neužije, ale ke konci mě už skutečně mrazilo. Když jde o krk, všechny skrupule jdou stranou a mně těch zapletených človíčků bylo strašně líto. Konec je pak jak rána kladivem mezi oči. I tak mi to stálo za to, zvláštní kniha, na kterou si asi často vzpomenu, protože Liou Čen-jün prostě umí a i když se neshodnu s tím, co se děje, stejně mě do své sítě lapil a své protagonisty vykreslil tak živě, že je z hlavy jen tak nevypudím.
Knihu jsem četl dlouho, problém u této knihy stejně jako u knihy Manžela jsem nezabila byl v tom, že se často až příliš opakovalo. Rekapitulovalo se to, co už víme. Je jasný, že se člověk může ztratit obzvlášť když se tam vyskytuje tolik postav s čínskými jmény. Překvapivě mi jména nevadila a nerušila mě ve čtení, stejně jako v Manžela jsem nezabila, ale právě ta věčná rekapitulace příběhu mě často odradila od přečtení další kapitoly, a proto jsem tuto knihu tolik natáhl. Přesto na knihy tohoto autora nezanevřu, je to zvláštní ironie a oddychová četba. Takže mohu doporučit těm, kteří si chtějí odpočinou po nějaké těžké četbě.
jména postav a moravský dialekt čínské galérky mě málem přivedly k šílenství; do konce jsem si nebyla úplně jistá, kdo je kdo, pokud nebylo přidáno "povolání":), ale kyprá groteska to je vskutku odsýpající...a pobavil mě i ten zákmit, že nakonec nad tím vším hemžením krys sedí u jejich klece jiný drak a číhá...
Zcela jistě hutnější a humornější, ale Manžela jsem nezabila byla pro mne čtivější.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Manžela jsem nezabila |
| 2017 | Kuchař, chmaták a realitní magnát |
| 2019 | Kdopak se baví |
Naše a čínská kultura se hodně přiblížily, ale jak je patrné i z této knihy, pořád jsou zde rozdíly hlavně ve vztazích. Podplácení, vydírání a krádeže zde mají samozřejmě také, ale jak vidno, vyrovnání s tím je jiné. Tato groteska je toho důkazem, občas jsem nevěřil, že je to všechno možné. Hezká exkurze do „komunistické“ ČLR.