Kukly
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13863/bmid_kukly-Qso-13863.jpg
4
479
479
Byli zde lidé. Pak přišlo Utrpení. Pak tu byli opět lidé, ale bylo jich málo, nebyli tak dokonalí a museli bojovat proti ďábelským úkladům – odchylkám a mutacím. Udržovat boží čistotu je totiž moc těžké – narodí se vám mutant a musíte ho zabít. Na poli vám vyrostou gigantické klasy obilí – musíte je spálit. Ničí se vše, co není dle vzoru božího. David spolu s dalšími dětmi zvládá přenos myšlenek na dálku. Samozřejmě, že až se to provalí, bude nutné ho také zabít… 1. vydání... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
The Chrysalids, 1955
více info...
Přidat komentář
Kukly jsem četla a už je to nějaká doba, ale pořád si ten příběh vybavuji. Je to nádhera když někdo umí takto psát, je to podáno způsobem, že tím příběhem žijete a i když už dočtete a knihu odložíte, pořád to ve vás zanechá stopu. To je pak to správné hodnocení knihy.
Má oblíbená kniha. Ne kvůli autorovi či příběhu, ale kvůli tomu, jak názorně a polopaticky ukazuje, jak špatný a vadný je jakýkoli fanatismus a náboženství ve špatných rukou. Přetrvávající předsudky a zaslepenost z dob minulých jsou svěřepě využívány osobami se sklony k řízení a manipulaci druhých, ať už strachem či evangelickým kázáním a podobným pomateným žvatláním. Popravdě to vě mě po většinu čtení vře, ale dost o tom. Doporučuju každému věřícímu i váhajícímu, něco k přemýšlení.
Oproti Trifidům mě kniha vůbec nechytla, chybělo mrazení v zádech, nedočkal jsem se ani odhalení příčiny Utrpení, ačkoliv se nabízí jaderná katastrofa. O kuklách ani zmínka.
Výborná kniha, která mě do děje vtáhla hned po prvních stranách. I když mé nadšení ke konci nepatrně sláblo, pořád mě tento příběh a jeho forma utvrzovali v tom, že autor knihy bude vážně jedním z mých nejoblíbenějších. Minimálně v tomto žánru :-)
Po nemastných-neslaných Kukačkách jsou Kukly velmi příjemný překvapením. Wyndham se ukazuje jako vynikající znalec lidské psychiky a současně jako spisovatel, který umí květnatými výrazy nezatížit dějový spád. V rámci žánru je zde vše, co by si člověk mohl přát, ba co víc, kniha nutí k přemýšlení, a tak se stává čitelnou i pro lidi, kteří k fantastice vztah nemají.
Zvláštní kniha, vlastně ani nemůžu říct, zda se mi líbila či ne, ale na to, že jsem ji četla před mnoha lety, na ni nemohu stále zapomenout, takže bych ji hodnotila kladně. :) Děj je zajímavý, klidně se to může i stát, proč ne? Pak by ale byla odlišná většina společnosti...
Tak tohle je moc pěkné. Po trpkém zklamání "Žítkovskými bohyněmi" jsem si hodně spravila chuť. Tohle mi připadá skoro tak dobré jako "1984". Podobně perfektní konstrukce. Tak to má být!
začátku jsem se tak trochu bála....já ten náboženský fanatismus fakt nemusim :( ale jak jsem se začetla, nedala jsem z ruky...moc hezky se to čte. Ale souvislost děje a názvu jsem také nenašla.
Úžasná protitotalitní kniha. Názor hrdinova strýce, že to co je správné je jen věcí dohody (tento motiv se ostatně objevuje i ve dni trifidů), je prostě úžasný. Je skvělé si uvědomit, že i ty nejsprávnější společenské normy, které považujeme ze nezpochybnitelné platí dnes a tady. Může nastat situace, kdy už nebudou správné.
Děj se odehrává někdy v budoucnosti po blíže neurčené katastrofě (patrně atomové). Některé oblasti byly méně zasažené, takže lidstvo žije více méně normálně, jen tak trochu středověkým způsobem. Průšvih je v tom, že některé oblasti nejsou tak docela v pořádku, díky ozáření se zde vyskytuje řada mutací, ať už jde o lidi, ovce nebo obilí. A mutace se občas vyskytnou i v oblastech zdánlivě čistých, kde se všechno řídí jedinou správnou normou. Věci mají jedinou možnou podobu a jakákoliv odlišnost znamená zhoubu. Mutace u obilí znamená jeho spálení, mutace u narozeného dítěte jeho smrt. A jediný prstík navíc na noze dívenky znamená vyhnanství do oblastí, kde se příliš dobře žít nedá. Hlavní hrdina je kluk, vyrůstající na farmě svého rigidního otce, který ctí normu nade vše. Všechno vypadá vcelku v pořádku, než u sebe objeví zcela zvláštní mutaci - schopnost domlouvat se myšlenkami. A není sám. V okolí se najde celá skupinka takových dětí. Na pohled zcela podle normy, ale vnitřně naprosto jiní. V okamžiku odhalení na ně nastává hon.
Úžasné. Kniha přečtená jedním dechem. Žádné kličkování, nebo zdržování děje. Příběh má spád a velice pěkně se čte.
Tak jako ve Dni Trifidů i tady se ocitáme v nepříliš vzdálené budoucnosti, zato však poznamenané pořádnou katastrofou. I zde žijí (nebo spíš přežívají) poslední zbytky lidstva. Tentokrát sice nemusí bojovat s žádným konkrétním nepřítelem, ale spíš sami se sebou. Smyslem života si udělali náboženství a touhu v něco věřit. Což má samozřejmě své negativní stránky v podobě vyhnanců. Příběh je po celou dobu vyprávění napínavý a postupně nabírá na síle a graduje ve chvíli, kdy se dovídáme, jestli to naši hlavní hrdinové zvládnou. Jediné, co mě trochu naštvalo, bylo, že i když hlavní děj skončil, nadhodil myšlenku pokračování. V závěru se dovídáme, že vše se děje v mnohem větším měřítku, ale co se děje, to už si každý musí domyslet sám. Bylo by fajn přečíst si pokračování. Bohužel žádné není.
Pěkně napsaná kniha (i když vlastního sci-fi je v ní spíše pomálu, jak je zřejmě autorových stylem). Jediné, co jsem nepochopil, bylo, proč se jmenuje Kukly :-)
Síla knížky spočívá především v tom, co se povede autorovi vytvořit v hlavě čtenáře - kolik znepokojivých otázek v něm dovede vyvolat. Relativismus dobra a zla, víra ve schopnosti člověka i víra v Boha, strach z odlišnosti, láska i naděje, kterou přináší jakýsi nový svět - to všechno Wyndham zúročuje v útlé knížečce, jež rozhodně stojí za pozornost.
Další Wyndham a opět výborně. Kukly v sobě mají jak něco ze Dne Trifidů (nepříliš vysvětlená katastrofa na pozadí), tak třeba z Midwichských kukaček (myšlenka kolektivního vědění) a spolu to funguje velice dobře. Wyndham se opět nezdržuje zbytečným rozebíráním příčin, což jen umocňuje tajemno skryté za Utrpením, a jeho vize zfanatizované puritánské společnosti je až kousavě uvěřitelná.
Skupinka dětí, které dokáží mezi sebou komunikovat pomocí telepatie je odhalena. Děti jsou považovány za odchylku a je
nutné je zabít. Vydávají se na útěk a pomoc přichází až ze vzdáleného Zealandu....opět parádní počteníčko.
Po mimozemských kukačkách z Midwiche byla toto příjemná změna. Postkatastrofický svět, kde jsou zmutovaní lidé, zvířata i rostliny, kteří jsou těmi, co se považují za pravou podobu člověka, odstraňováni. To, že si tamější lidé nepamatují, jak žili jejich předkové, jaké měli technologie, a že ze světa znají jen blízké okolí, je zajímavé. A telepatické schopnosti některých lidí, které jsou považovány za odsouzeníhodnou mutaci místo za dar, kdy i vlastní rodiče jsou proti svým dětem, to je opravdu na zamyšlení.
Můj nejoblíbenější Wyndham. Den Trifidů mám sice moc ráda, ale tohle mám radši. Čtivé od začátku do konce. Kdo neznáte, doporučuji.
Naděje na přežití lidí sotva poloviční,veškeré odchylky od normálu jsou nemilosrdně zničeny.Celkem realistická scifi.
Štítky knihy
telepatie náboženský fanatismus mutanti sci-fi postapokalyptická sci-fi
Výborná kniha.