Kukly
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13863/bmid_kukly-Qso-13863.jpg
4
480
480
Byli zde lidé. Pak přišlo Utrpení. Pak tu byli opět lidé, ale bylo jich málo, nebyli tak dokonalí a museli bojovat proti ďábelským úkladům – odchylkám a mutacím. Udržovat boží čistotu je totiž moc těžké – narodí se vám mutant a musíte ho zabít. Na poli vám vyrostou gigantické klasy obilí – musíte je spálit. Ničí se vše, co není dle vzoru božího. David spolu s dalšími dětmi zvládá přenos myšlenek na dálku. Samozřejmě, že až se to provalí, bude nutné ho také zabít… 1. vydání... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
The Chrysalids, 1955
více info...
Přidat komentář
"Pamatuj si, že když něco tvrdí spousta lidí, není to ještě důkaz, že je to pravda." Náboženský fanatismus, zaujatost, nenávist k čemukoli jen trochu odlišnému, občas jsem si při čtení vzpomněla na Čokoládu od J. Harris. První polovina knihy je nadprůměrná, jakmile se děj stává akčnějším, příběh sklouzne do průměru a napětí překvapivě opadne, i konec mi přišel moc urychlený. Den trifidů nebo Midwichské kukačky považuji za skvělé knihy, tenhle příběh za nimi z mého pohledu trochu zaostává, ale i tak je to stále čtivé, nutí k zamyšlení a autor zůstává mým oblíbencem.
Mám ráda sci-fi. A tohle mě hodně bavilo. Často jsem se zde zamýšlela nad tím, že hloupost plodí strach a ten se zahání násilím. Využitelné v každé víře jako úžasná pomůcka k ovládání člověka...
Knížečka je útlá a přeci se do ní vešel velký a silný příběh.. Od tohoto autora si určitě ještě něco přečtu.
Nebavilo ma to. Wyndham píše dobre a pútavo, ale veľmi dlho mi trvalo, kým som sa dostal do príbehu a do postáv. Do univerza, v akom sa zvláštny dej odohráva, som sa pre zmenu nedostal v podstate vôbec. Pravdupovediac som sa na každej strane cítil, akoby mi niečo zásadné unikalo, ako keby som v skutočnosti čítal piate pokračovanie legendárnej sci-fi série.
Název Kukly je tuším metafora na situaci hrdinů, kteří jako zakuklené můry nebo motýli tají na první pohled nerozpoznatelnou "deviaci" či "boží dar", schopnost telepatie.
Kniha je do dvou třetin nadprůměrná, jen mám dvě výtky. Za prvé, ten David. On sice zachrání Petru od utopení, ale také vyzradí Sofii inkvizitorům, nesbalí včas věci pro útěk, Rosalinda za něj cestou zabíjí a nakonec mu zachrání život Sofie. Potřeboval by prostor pro reparát.
Za druhé nedotažený závěr, ten je slabina. Umím si představit pokračování 2. dílem: Michael s Rachel putují na Nový Zéland a netuší, že loď ve tvaru lesklé ryby i s tou Novozélanďankou brzy havarovala. Jejich zachránkyně později jako jedna z posádky lodi umře, ale stihne jim ještě prozradit něco praktického pro zdar cesty. Takže nevypadá už jen jako dlouze moralizující nadsamice.
David s Rosalindou a Petrou a třeba i s pilotem lodi se dostanou do problémů. Pomohou si a cestou se naštěstí znovu potkají s Michaelem a Rachel. Všem nezbývá než dojít a doplout do nového domova stůj co stůj na vlastní pěst. Dochází k lepšímu prokreslení nejen Davidovy figury, ale třeba i k nečekanému rozvinutí Petřiny schopnosti.
Moc hezká "postapo" kniha plná zajímavých myšlenek, které v čtenářích rezonují ještě dlouho po jejich přečtení. Autor patří k jedněm z vizionářských spisovatelů se schopností nahlédnout do budoucnosti. Jeho styl je skvělý a okamžitě vás dokáže vtáhnout do napínavého děje.
Krásná kniha, tedy obsah, obálka je příšerná. Pokud se chcete dočíst něco o fundamentalismu v jeho krystalické podobě, je tato kniha přesně pro vás. Výborný děj a plno nadčasových myšlenek k tomu.
CITÁTY:
Podle mých zkušeností," vysvětloval mi, ,,když člověk před něčím utíká, protože se mu to nezamlouvá, nebude se mu líbit ani to, co najde.
"Člověk dostal vnější podobu ještě dřív, než vůbec věděl, že je člověkem. Teprve pozdější změny v jeho nitru ho udělaly lidským. Objevil, že má něco, co chybí ostatním bytostem, inteligenci. Teprve tak se dostal na vyšší úroveň. Co se týká vnějšího vzhledu, měl jako mnoho živočichů prakticky všecko, co potřeboval, ale tuhle novou vlastnost, inteligenci, zatím měl jen v raném stadiu a on si ji rozvinul. Nic jiného rozvíjet nemohl, člověk může rozvíjet pouze nové schopnosti svého mozku."
Podstatou života je žít, základem je změna, změna znamená vývoj a my jsme jeho součástí.
Nepřítelem života je neměnnost, je protipólem změny a je naším nesmiřitelným nepřítelem.
Postapokalyptická vize společnosti, kde se jakákoliv odchylka považuje za nebezpečí, které je nutné zlikvidovat. Strach z jinakosti a čehokoliv neznámého zavání středověkým tmářstvím a náboženským fanatismem, které drží společnost sevřenou v kleštích strachu. Jako ve všech svých knihách, i tady autor vedle samotného příběhu nastoluje filozofické otázky, týkající se samé podstaty člověka, lidstva i civilizace samotné. Čtení, které vás nezanechá lhostejnými.
Stádo boží udržuj bez poskvrny !
Kniha se skvělým nápadem a myšlenkami v ní.Jak jinak - nadčasové.
O jedinečnosti a zázraku.
Když hustí většina nějaké dogma,ještě to neznamená jedinou pravdu.
Sympatický počin,který schazuje druhá část+nedotažený závěr.
Téměř po deseti letech čteno podruhé,v hezky vyvedeném druhém vydání.
Jakési bezčasí po jakési katastrofě.
Norma budiž blahoslavena !
Komunita lidí a v ní další (utajená se zvl. schopnostmi) a nějaké jiné frakce okolo té hlavní,které tu hlavní napadají atd.Ta hlavní je takzvaná nejsvětější ze všech.Ti vyvolení.Co se domnívají,že na chlup vědí a znají záměry toho nejvyšího maséra na mráčku.
Přísný tatík,přátelský strýček,sourozenci a další.
Jakmile se ve vyprávění dostáváme do vzdálené neznámé pustiny atmoška je na ústupu.Sice děj z akční,což je dost na škodu.Tak to má,ale být.Pronásledovatelé co stíhají pronásledované,tak ti se propadnou do nikam.Pak už se řeší kdo z koho a jak to celé tak nějak dopadne.
Zničehonic se zjeví ...
V čistotě je naše spása.
Druhá polovička kapánek nevyvážená.Vždyt jenom kolem těch schopností by se dalo malinko vytěžit příběhově více.Něco málo přes dvěstě stránek,nu což.Sorry Wyndhame.Jakoby mu docházel dech.
I tak zaslouží kukly respekt.Jen je mám u Wyndhama z jeho tvorby,uložené až na pomyslném chvostu.
Tři pěticípé neměním :)
Poměrně zajímavá variace na klasické postapokalyptické romány, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. Vadila mi občasná přílišná doslovnost, kdy postavy pronáší dlouhé monology vysvětlující pravidla fikčního světa, jeho pozadí, politiku či náboženství. Takové proslovy pak působí dost uměle, nerealisticky. Naopak děj je zajímavý, čtivý a poměrně rychle plynoucí.
Ano, Kukly. Jsou všude, kam se podíváte. Ve sklepě, na půdě, ve špajzu, pod židlí, v závratných výšinách i v nedozírných hloubkách. Pokud tedy čekáte hororové scifi s pořádnou dávkou vetřelčích zárodků, které se jen třesou, aby vás vyžraly zevnitř a čekaly jen na malé zaváhání a hned se na vás vrhnou, pak si tuhle knihu...rozhodně nečtěte!
O Kuklách v ní totiž není takřka nic. Není to překladem - originál zní "The Chrysalids", tedy opravdu Kukly... Ale nebojte se, tím mé posměšky končí, protože nedostatků obsahuje kniha opravdu jen poskrovnu. Jak už je u Wyndhama typické, na nic nečeká a hned vás bez zbytečných okolků vtáhne do děje. S různými typy neslavných konců lidstva to opravdu "umí" - alespoň já se od knihy nedokázal odtrhnout. Nevím, zda je to vypravěčským umem, rafinovaným dávkováním děje, nebo kombinací těchto a více faktorů, ale Kukly se zkrátka dobře čtou a u mne svou kvalitou "dýchají na záda" slavnějším Trifidům.
Vše, co se odlišuje, je urážka Boha a jako taková musí být ve jménu zachování Čistoty zničena. To je zákon izolované zemědělské komunity, která přežila Utrpení a teď vymýtá jakýkoli náznak mutace, ať už postihuje rostliny, zvířata nebo je samotné. Wyndham nechává v této puritánské společnosti vyrůstat skupinu dětí, které se na první pohled od ostatních ničím neliší, přesto jsou jiné: jsou totiž vybaveny schopností vzájemné myšlenkové komunikace. Velmi záhy také zjistí, že jediný způsob, jak přežít, je skrývat své nadání. Chtělo by se říct klasický postapokalyptický příběh přibarvený skrz naskrz tradičním sci-fi motivem, ale do jak oslnivého lesku ho dokáže Wyndham dovést. Přitom nepoužívá žádné komplikované postupy nebo ohromující technické vynálezy, ale pouze jednoduché, dramatické prvky a sílu prostého vyprávění. Nebýt poněkud patetického deklamování v závěru, bylo by to jasně na pět hvězd.
Četl jsem v době vydání a kniha se mi velmi líbila, dnes jsem si na ni vzpomněl, rád bych si ji znovu přečetl tak jako třeba od Aldisse Nonstop, ale přes spoustu nových knih nevím zda se k ní ještě někdy dostanu i když je to útlá knížečka.
Kniha se cetla krasne. Doufam, ze se jedna o Sci-fi a nebude to nikdy oznacovano za vizionarske dilo. To bychom asi nechteli. Doufal jsem v neco trochu jako Cesta do praveku, ze se vydaji vic do tech zasazenych casti, vic budou zkoumat ty odchylky v prirode, jak popisoval strycek Axel apod :) jedna variace cloveka si mysli, ze je lepsi nez ta druha, druha si mysli, ze ti prvni jsou silenci a treti pohrda obema. Jak to dopadne? Prinejmensim divne, rychle a trosicku bez napadu (teda pavucina a leskla ryba jsou napad, jako hrom, jde spis o zamer nez o provedeni, co by mohlo mit vetsi hloubku)
Motýli, či můry? Vše se zdálo tak krásně nalinkované a ono ne, fanatici křesťanští, cool, pak tu máme, jak se ukazuje, lautr stejně stejně „cool“ mutanty a nakonec nejoddanější fantiky ze všech, fanatiky telepatické (mám na mysli ty „zélandské“; tady bych čekal největší míru porozumění!); darwinismus v neúhybně čisté, a proto i dost děsivé podobě. Ruku do ohně za to, že si byl Wyndham plně vědom obludnosti, co mu nakonec skanula z pera, bych nedal. Nebo nevím, jestli mu fakt šlo o to ukázat, jací jsme my lidoopi (ať už „čistí“, „zmutovaní“, nebo „vylepšení“) pořád jedna a ta samá nemilosrdná pakáž, tak kšiltovku dolů. Ten pocit tu ale nemám, vyznění bylo jasně „spravedlivé“. Asi se půjdu optat nějakých Neandrtálců, ups.
Budiž, ať už tak či onak, ze sebe za onu závěrečnou brutalitu 4 uroním.
Já jsem si tuhle knížku moc užil, rád bych četl i nějaké pokračování. Zároveň jde o materiál, který by se dal výborně zpracovat do podoby filmu nebo počítačové hry, výborný koncept.
Pan Wyndham se stává mým oblíbeným autorem. Jeho knihy jsou nadčasové.
V knize Kukly je hlavním tématem intolerance, posílená náboženským fanatismem, který je (podle mého) hlavním průserem v každé době.
Den trifidů považuji za jednu z nejlepších knih SF, tak asi proto mě Kukly připadaly jen jako fantastická dobrodružná knížka pro mládež, hlavně pasáže o útěku a pronásledování. První část byla výborná, ty další už se mi zdály moc zdlouhavé.
(SPOILER)
NORMA x ODCHYLKA x NÁBOŽENSTVÍ
"Podstatou života je žít, základem je změna, změna znamená vývoj a my jsme jeho součástí."
Áách to byla tak, krásně a čtivě napsaná knížka. Jsem ráda že nakonec našli místo, kde můžou být svými a nemusí se skrývat.
Při čtení jsem se jen stěží od knížky odpoutávala, prostě mě zajímalo, co bude dál, a dál... a po přečtení ve mě zanechala spoustu hlubokých myšlenek a otázek. Už se těším až se vrhnu na další autorovo dílo.
Pozn. k přečtení mě inspirovalo album skupiny Jefferson Airplane Crown of Creation a obzvlášť jejich písnička, která právě čerpá z téhle super sci-fi knížky.
"Ale život podléhá změnám, to ho odlišuje od kamení, a změna je podstatou přírody."
Přečteno s odstupem dobrých 25 let - a je to pořád dobré. Fanatismus s jasnou představou o tom, co je správné vs. chuť prostě žít. Parafrázuji myšlenku, která mě zaujala: Je znepokojivé, jaké množství lidí si je jisto Božími záměry.