Kundera: Český život a doba
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441420/bmid_kundera-cesky-zivot-a-doba-0T1-441420.jpg
4
148
148
Jan Novák, proslulý dosud svými povídkovými a románovými opusy, předstupuje nyní před čtenáře s žánrem literární biografie. Centrem jeho pozornosti je Milan Kundera, ve světě dnes asi nejznámější spisovatel s českými kořeny. Právě jeho „českému životu“ je věnován obsáhlý Novákův životopis, mapující ve čtyřech oddílech Kunderovo rodinné zázemí, autorovy básnické počátky ve znamení stalinismu padesátých let, prominentní působení v letech šedesátých a život v hledáčku Státní bezpečnosti před odchodem do exilu v první polovině sedmdesátých let, kdy Kundera už nesměl publikovat a na veřejnosti vystupoval mystifikačně pod pseudonymy. Novák nepíše standardní vědeckou biografii, ale životopis přiznaně osobní, v jehož šťavnaté hovorové češtině lze bezpečně rozpoznat autora románů o Mašínech (Zatím dobrý) nebo povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu). Vychází ovšem z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů, osobních svědectví a Kunderových publikovaných textů, které na stránkách jeho knihy ožívají ve výmluvných citacích stejně jako v pronikavých nebo lapidárních shrnutích.... celý text
Přidat komentář
Není to dobrá kniha. Tak zavilá předpojatost je v životopise nepřípustná. Vtipné je, jak Honza Novák při těch srovnáních zapomíná na vše, co se mu nehodí do krámu. Například Nezvala adoruje, Kunderu vedle něj vykresluje div ne jako trpaslíka. No a kdo byl komunistický vepř a sekční šéf na ministerstvu informací? Kdo lidem jakožto bolševik ničil životy? Kdo sloužil oddaně stalinismu? Nezval, Honzo Nováku, Tvůj oblíbený Nezval...
Divná kniha.
Některé dobové citace popisující společnost jsou sice docela přesné, ale celkově si myslím, že autor je regulérní blázen.
Sepsat 900 stran o člověku, kterého bytostně nesnáším, mi přijde prostě nenormální.
Nejvíc mi ale vadí, že na mnoha místech prostě jenom klade Kunderu do srovnání s někým jiným a sugeruje tak závěry, které žádný soudný člověk nemůže ani vyslovit, natožpak přijmout:
-Nezval tvořil na základě vnitřní hudebnosti, Kundera ne.
-Havel veřejně požadoval omezení cenzury, Kundera ne.
-Zahradníček byl v kriminále, Kundera ne ...
No a co jako? To nemůže psát nikdo, kdo není na Nezvalově úrovni? Nebo máme kvůli tomu přestat číst Kunderovy knihy? Nebo měli Kunderu zavřít, aby se "srovnal", a jeho knihy rovnou spálit? Nebo se má provolat sláva autorovi, který objevil, že lidé jsou různí? Nebo máme ustát srovnání s kýmkoli a od nynějška všichni už žít jenom jako andělé nebeští?
Já prostě nechápu, o co autorovi jde.
Pokud tedy nemůžete skutečně žít bez toho, abyste si knihu přečetli, tak doporučuji aspoň přeskočit všechny pasáže o Kunderovi :-)
Sorry, doufám, že je to můj poslední hate.
Vyloženě špatné knihy ani nedočtu - tak to asi nebylo až tak hrozné :-)
Myslel jsem, že tohle fakt číst nebudu. Ale nakonec jsem neodolal. Co říct? Novák udělal kus pořádné práce a výsledek nemá daleko k detailnímu a strašně zajímavému portrétu doby. Ovšem je tu velké ale. Tím ale je Milan Kundera, jehož biografii čteme a který je tedy středobodem a (poněkud paradoxně) zároveň největším kamenem úrazu. Novák Kunderu kádruje, soudí a odsuzuje a když už neví, co o něm napsat špatného, vymýšlí si, co si stoprocentně Kundera kdy myslel (což jsou asi největší rány pod pás), nebo pro něj a jeho ženu používá přezdívky, jimiž chce zdůraznit jejich (domnělé?) negativní rysy.
Zkrátka dělá z něj za každou cenu a za všech okolností nepřítele číslo jedna. S chutí fabuluje, překrucuje a možná i lže (soudě dle rozborů zasvěcenějších čtenářů), nebo zamlčuje. Někdy lze až říct, že historické a osobní prameny Novák vykládá bezmála stylem autorů bulvárních článků. A sám sebe usvedčuje z toho, z čeho se snaží usvedčit Kunderu. Ve výsledku se nedozvíme, jaký je Milan Kundera, ale jen to, jak ho Jan Novák nemá rád, až se neštítí hrát nefér. Popravdě jsem překvapený, že jsem to dočetl. Mnohokrát mě autor naštval a svým přístupem u mne klesl, mnohokrát jsem si říkal, že tímhle nemá smysl trávit čas. A přesto jsem to dočetl, on je Novákův styl prostě chytlavý. A jak říká jeden můj známý, docent literatury: "Smyslem literatury není, že s autorem souhlasíte. Když vás rozčiluje a téměř ho nenávidíte, je text mnohdy hodnotnější." Nevím ovšem, jestli je i tohle dílo hodnotnější o to, jak Novák ukazuje svou nenávist, křečovitě soudí a štve mě tím...
Na druhou stranu, bylo-li cílem napsat kontroverzní dílo vzbuzující diskusi, byl v tom Novák úspěšný jako už dlouhé roky žádný jiný autor. Otázku, za jakou cenu, asi zodpoví až budoucnost.
Kniha se nečetla lehce,Kundera nepatří mezi mé oblíbence. Líbily se mi zejména vsuvky ze soukromého života a zajímavosti jiných autorů,které se s Kunderou prolínají. Některé osudy jsou vskutku politováníhodné.
Kunderu jako autora mám rád a o rozporuplnosti jeho osobnosti jsem něco věděl. Novák jako autor amerických próz mě nikterak nezaujal. Avšak tato kniha se mu, řekl bych, povedla. Obsahově není jen o Kunderovi (Novákův názor na něj mě neirituje, má na něj, jako autor, samozřejmě nárok), ale obsahuje ohromné množství detailních informací o životě a době u nás od konce války až do zhruba poloviny 70. let. Ovšemže se týkají především literárního světa, vždyť o to tady jde. Pokud vás tato doba zajímá, kniha za přečtení rozhodně stojí, a to bez ohledu na názory kritických odpůrců či nadšených schvalovačů. Redakční práce vydavatelů se mi jeví jako vynikající. A vůbec, je to nálož; neodolal jsem a šel si knihu zvážit: 1,6 kg. Kdyby vyšla ve dvou dílech a pokryla ještě dalších 20 let, vůbec bych se nezlobil.
Český emigrant Jan Novák přináší další nálož stránek, tentokrát v podobě variace na biografii spisovatele. Ač je ústřední postavou knihy důležitá figura českého intelektuálního prostředí padesátých až sedmdesátých let - Milan Kundera, kniha se snaží přinést komplexnější obraz celé české (a slovenské) kultury psaného slova těchto desetiletí. Místy je snad až příliš detailní, ovšem stává se, že tu a tam právě z detailu probleskne onen "duch doby", který je v každé době implicitně přítomen v mainstreamu tvorby.
Snad ani nemá cenu zmiňovat, že Kundera Novákovi sympatický není a na mnoha a mnoha místech knihy jeho antipatie celkem výrazně ovlivňují vyznění té které události, situace či hodnocení kvality napsaného. Jeho sugestivní otázky bez odpovědí jsou často trapnou manipulací, která se snaží navést čtenáře tam, kam by si sám autor snažně přál, ale chybí mu pro to pádné důkazy a občas i logika. Popisy jinak neutrálních událostí mají správně zvolenými výrazy ve čtenáři vyvolat negativní přídech. Kapitoly ke Kunderovým dílům se nesou v duchu nikoli literárního rozboru díla, nýbrž spíše v duchu snah najít v nich něco, co by - nezřídka velmi chatrně - podpořilo životopiscův náhled na tohoto nebohého muže. Podle vyjádření několika literárních vědců též Novák vědomě nepoužil řadu nehodících se materiálů, podkladů a důkazů.
Nicméně, pokud si toto všechno čtenář uvědomí a nastaví příslušný filtr, přes který knihu čte, nejde neocenit šíři nabytých informací a snahu o maximální vytěžení dostupných zdrojů (např. archívy StB, Ivo Pondělíček, spolužáci atd.). Navíc situace, kdy autor nenahlíží na Kunderu jako na modlu, mu umožňuje psát i o věcech, které by uctivý životopisec rozhodně vynechal, což nutně nemusí být vždy na škodu.
Konvenovalo mi členění textu knihy do velkého množství krátkých kapitol, které mi četbu dynamizovaly a ulehčovaly. Na druhou stranu, kniha tak možná působí roztříštěněji, než by bylo vhodné. Užitečnou funkci mají i vnořené medailónky několika osobností, které rozšiřují plastický obraz doby. Tu a tam textem probleskne zajímavá myšlenka nebo metaforicky pěkně vykroužený postřeh.
Jak tedy knihu ohodnotit? Je jistě výsledkem olbřímí práce. Objevila několik dosud neznámých Kunderových děl. Je silně nevyvážená směrem ke Kunderovi jako lotrovi a "deviantovi". Ovšem neomezuje se pouze na Kunderu, nýbrž snaží se o ucelenější pohled na "jeho" českou dobu. Suma sumárum - silně tendenční, ale užitečná kniha průměrné úrovně.
P.S. Schopnost J. Nováka trefně charakterizovat tu kterou osobnost velmi v mých očích snížil popis A. Dubčeka, kterého Novák označuje jako "bezbarvého aparátčíka". Přitom právě Dubček se stal veřejností nekriticky obdivovanou tváří Pražského jara, milovaným politikem, jehož popularita si nezadala s leckterou českou "rockovou hvězdou"; zvláště u žen. Že to byl současně nepříliš bystrý slaboch je věc druhá.
Knihu jsem si koupila, díla J. Nováka mě oslovila už dříve. Je čtivá, autor si dal práci a vytvořil zajímavý obraz doby. Ovšem při čtení všech těch výpisů ze svazků Stb se mi vtírala myšlenka - proč si dal tolik práce zrovna s L. Kunderou? Je přece známo, že spisovatelé a umělci vůbec, často bývají lidé s rozporuplnými, ne vždy ctihodnými vlastnostmi. A přesto tohle nepovažujeme za důležité, protože nás oslovuje jejich dílo. Třeba teď autor otevřel pandořinu skříňku a jeho kniha inspiruje další kolegy k pátrání v archivech, v záznamech odposlechů. Kdo ví, co se ještě veřejnost dozví o dalších vážených osobnostech, jak se chovaly v zákulisí dějin a v soukromí. Mají štěstí ti, jejichž materiály se stačily včas skartovat.
A já si zkusím zase po letech přečíst něco od spisovatele Kundery.
A dávám čtyři hvězdičky.
Kunderu nemám ráda už od svých patnácti. Prostě nemám, no. Ale jak už tu bylo řečeno, kniha se čte sama. Byla jsem na ni dlouho zvědavá a nejsem zklamaná.
Členění do kratičkých kapitol je skvělým protipólem celkové obsáhlosti.
A protože jsem jednou z těch, které čtou maximálně desetiřádkové komentáře, myslím, že to na zhodnocení stačí :-)
Přes výhrady (některé slangové výrazy nejsou objasněny, ani jsem je nenašel na netu; svérázný styl kombinace odborné biografie a volného zpracování; nejasné důvody některých exkurzů,...) hodnotím jako zásadní knihu pro pochopení druhé poloviny 20. století nejen v literárním světě, ale i české společnosti obecně. Kromě toho patřím mezi čtenáře, kteří berou jako přínosné kromě vlastního díla spisovatele také poznání jejich života. Podle mě vždy dílo souvisí s autorem.
Vůbec jsem nezazlíval Novákovi obsáhlý výklad dějinných reálií (sjezdy spisovatelů, 6 stran věnovaných Janu Zahradníčkovi, ...). Sice tím kniha dosáhla neskutečných téměř 900 stran, ale díky tomu získala právě rozměr průvodce touto etapou českých moderních dějin v podobě , jaká tu chyběla.
Je potřeba smeknout autorovi za množství sebraných svědectví, výpovědí a archivních materiálů řady institucí. I díky této pečlivosti při přípravě knihy jsem dal všechny hvězdičky.
Jedním slovem: Hukot! Doufám, že Jan Novák, jsa nadán takovým hlubokým porozuměním literatuře, psychologii, funkcím jazyka a komunikačním situacím obecně, se záhy pustí do životopisu takového Petra Bezruče. Mohl by například přijít s šokujícím zjištěním, že jeho verše „sto roků v šachtě žil“ jsou bohapustou lží, protože Bezruč, jak by pilný Jan Novák jistě odhalil v záznamech opavské matriky, se dožil devadesáti let, tudíž celých sto let v šachtě žít nemohl! A jméno Bezruč je navíc mystifikací, ve skutečnosti se autor jmenoval Vladimír Vašek! A žádné „rampouchy uhlí“ mu „ze vlasů, z vousů a z obočí“ také viset nemohly; takový jev by Jan Novák jistě prokonzultoval se všemi žijícími horníky a došel by k závěru („biografické hypotéze“), že si ho Bezruč musel vymyslet!
Nebo snad tento verš s falickým symbolem dokládá Bezručovu latentní homosexualitu, ergo misogynii? Proč se Bezruč skrýval za pseudonymem, byl snad tak nejistý a váhavý jako Kundera? A opravdu někdy fáral uhlí, nebo šlo o pouhé fantazie poštovního úředníčka bez jakéhokoliv empirického základu? Proč své Slezské písně stále obměňoval a doplňoval? Šlo mu především o peníze? O slávu? Pomýšlel na Nobelovu cenu? Objasní nám celou záležitost Ivo Pondělíček? Mám po vzoru Jana Nováka pokračovat dalšími a dalšími řečnickými otázkami? Bude jich stačit deset za sebou?
Kdyby někdo snad váhal, zdali si má Novákův z břicha napsaný opus koupit, doplním ještě, že za stejnou cenu se dá pořídit 36 piv...
Kniha, která bezprostředně po svém vydání vyvolala velkou bouři (ve sklenici vody). Po jejím přečtení musím říct, že úplně zbytečně.
Její hodnocení si zaslouží několik rovin:
1) Ano, Jan Novák zaujímá v knize k životu Milana Kundery občas hodně subjektivní stanovisko, často formou otázek, kterými zasévá do čtenářovi mysli semínka. Pochybností? Možná. Nedělá to ale nijak podprahově a je jen na čtenáři, jak se s tím popasuje. Kniha se věnuje i erotickým a sexuálním dobrodružstvím MK, jeho vztahu k ženám a tomu, jak se to promítá do jeho děl. Ano, tady by mohl JN ubrat, občas je to možná až zbytečné, ale je pravda, že sex, motiv pomsty a zrady hrají v jeho románech důležitou roli.
2) Kniha je neskutečně obsáhlá, autor přípravami musel strávit ohromné množství času, vše má pečlivě ozdrojováno a mnohdy zachází do velmi podrobných detailů.
A s tím souvisí bod 3) Kniha byla pro mě nejpřínosnější v tom, že zachycuje dobu od nástupu komunismu do emigrace MK v roce 1975. Tím, jak se JN věnuje nejmenším detailům přináší velmi podrobný obraz o literárním světě tehdejší doby a přiznám se, že jsem byla velmi překvapena. Tady spatřuji největší přínos.
Soud nad MK, jeho potřebou kontrolovat svůj život, upravovat a opravovat minulost, ať si udělá každý čtenář sám. Sami si odpovězme, jak bychom se zachovali my, kolik je v každém z nás statečnosti, rozhodnosti, odvahy, jestli bychom byli Kunderou, Kohoutem, Havlem nebo Hrabalem. To ale podle mě není podstatou této knihy.
Jak název napovídá, je to zachycení českého života a doby a to se Janu Novákovi podařilo velmi detailně.
Těžká, přetěžká kniha, ktera vzbudila mnoho kontroverze. Osobně mam Kunderu jako spisovatele ráda a můj pozitivni vztah k jeho dílu nijak neutrpěl, ale přesto si říkám, ze jestli je na pribehu jen kousek pravdy (jako že ano...), pak to příliš sympatická persona není. Hlavně začátky této monumentální knihy jsou náročné, musíme se prodírat budovatelskym balastem. Pak uz je to lepší, vzala jsem Kunderu jako osobnost alespoň částečně na milost. I když souhlasím s autorem, že Kunderovým alter ego je Jaromil z románu Život je jinde. Rozmazlený, sebestředný... Ale může být spisovatel, potažmo muž a ještě žijící v tak hnusné době jiný? Kniha stoji za přečtení, urcite doporučuji.
Čtyři hvězdičky dávám čistě za množství neuvěřitelné badatelské práce. Oproti Švehlovu opusu o Jirousovi, který je množstvím práce srovnatelný, je tahle kniha o dost méně čtivá. A to zejména kvůli řečnickým otázkám, kterými se autor snaží na konci kapitol až absurdně urputně vyvolat ve čtenáři pocit, že je na stopě skandálu. Celou dobu balancujeme na hranici akademické práce a spisu tajné poicie, který se snaží nutit dojmy.
Jednou si přečtu i chváleného Zátopka, ale tohle je za mě jen čistý oportunismus s cílem vydělat a být viděn.
Protože mi Kunderovo dílo navzdory nepochybné virtuozitě způsobuje permanentní nevolnost (a kdo říká, že to není v pořádku?), musím si dávat pozor, abych si s Janem Novákem nenotovala příliš a abych odlišovala fakta od domněnek a předpokladů. Což je těžké. Občas (vlastně docela často) si při četbě říkám "to je moc, tady Novák jenom předpokládá, je sugestivní, možná mě jako čtenáře manipuluje" (a mně se to líbí, přikyvuju si s ním, kdo píše o ženách tak jako Kundera, je jistě zrovna takový, jak ho Novák popisuje). Ale jsou okamžiky, kdy nejde (aspoň podle mě) o předpoklad, ale čirá fakta, a ty drobné epizody na mě silně působí. Jednou z nich je vzpomínka, podle které se K. po svém druhém vstupu do KSČ na schůzích okázale nudil: usiluje o přijetí do strany, schůze si protiví - toto pokrytectví je odpudivý detail, který utkví v paměti.
Podle všeho Kundera vždycky perfektně zvládal marketink (sám si zařídí pozitivní recenze, "vždycky věděl přesně, co říká, kam chce a co chce psát, jak na to budou reagovat, kde si má co dovolit... Vždycky měl podrobnej program." s. 202, Z. K. Slabý) - a jakkoli je mi to nesympatické, není nic špatného na tom, postarat se o sebe, pokud tím neškodí jiným (druhá věc je, že jeho pokrývači měli podle vlastních výpovědí nejrůznější potíže a za svou službu od Kundery neobdrželi nic; výmluvný je detail, kdy je Vadlejchové trapné, když K. nedá nic pokrývači Ptáčkovi, takže mu sama koupí knihu jako pozornost od K.). Stejně dovedu pochopit, když K. systematicky likviduje své stopy (komu by se líbilo, že někdo bude něco vyvozovat z intimních dopisů a jiných písemností), na druhou stranu těžko mohu přijmout to, že K. "přepisuje" svou minulost (a nejde jen o žertovné mystifikace, ale opravdové překrucování skutečnosti). Kde končí opatrnost a kde začíná vypočítavost? A kdo to určí? Já? Autoplagiáty - je jejich zdrojem věčná nespokojenost se sebou samým, nebo nedostatek nápadů? - Ale přitom všem je dobré vědět, že kdyby někdo chtěl, snadno udělá hajzla z kohokoli...
Kdyby byla kniha o půlku kratší, bylo by to rozhodně lepší. Nejvíce se mi ovšem líbily pasáže, které se nevěnovaly Milanu Kunderovu přímo- jednak portrét Pavla Haase, Jana Zahradníčka, dále popisování Sjezdu čs. spisovatelů (II. a IV.). Nelíbilo se, až moc přehnané pohlížení na Kunderu když byl dítě- děti toho řeknou, nedokážou úplně domýšlet všechno do důsledků, proto jsou děti. A bulvárnost- co kterou milenku naučil či nenaučil je mi srdečně jedno. Ovšem ty portréty jiných lidí a bravurní popsání těch sjezdů, to si z knihy odnesu, to je moc pěkné.
Přemýšlím, kde se autor inspiroval více, jestli u bulvárních novinářů či přímo estébáků. Zbytečně dlouhá kniha, kde Novák s proklatě zatemněnými ideologickými skly na očích odhaluje sledovaný „objekt“ ze všech nepravostí, včetně toho, že Kundera špatně řídil automobil. Myslím, že by to autor Žertu lépe nevymyslel.
Musela jsme si nechat pár dní na uležení dojmů i tak nebudu nakonec psát souvislé hodnocení, jen si dovolím poznámky ke knize v bodech:
1. Neuvěřitelně čtivé a zajímavé pro mě byly odbočky v podobě drobných medailonků různých osobností. O osudu Pavla Haase jsem si přečetla velmi ráda, u Zahradníčka mi běhal mráz po zádech, další jsou také skvělé.
2. Novák používá termín psaní z břicha, ale nikde ho v knize nevysvětluje a jeho zasazení do textu mě několikrát doslova trklo. U Kundery nejde o psaní od srdce, které se často používá pro literaturu vyloženě srdečnou a milou. Jeho věci jsou promyšlené, pečlivě cizelované a z toho, co bylo i zaznamenáno v policejních odposleších a je popsáno i v knize, mu evidentně každá změna působila až fyzicky nevolnost. Ten termín je divný, ale jedině tak mi dává v kontextu té knihy smysl.
3. Po přečtení si troufnu říct, že Novák se snaží nabídnout protipól Kunderovi, kterého buduje sám Kundera. Už tím je ten text cenný. Je to jiný pohled na tolik diskutovaného autora.
4. Velmi zajímavé jsou pasáže o recenzích, které mladý Kundera psal do Kulturní politiky ještě před svým působení na FAMU. Jsou děsivé, pro mě osobně nechutné a to je nemusí ani Novák v knize nějak komentovat. Stačilo mi už jen si přečíst to, co Kundera sám napsal.
5. Známé kauze s udavačstvím je věnována jedna kapitola a nijak se v ní Novák nepitvá Kunderovým chováním. Na knize je daleko cennější průřez naší literaturou od 40. let až do let 70.
Skvělá je hlavně poslední pasáž knihy, kde je detailně vysvětlený samizdat a zmíněny i mechanismy doby a fungování totalitní moci. Patřím ke generaci, která se o spoustě autorů v knize zmíněných nejprve neměla a nesměla nic dozvědět, později se o nich učila, ale ne tak podrobně jako to popisuje Novák. Hlavně kapitolu o tom, jak přesně samizdat fungoval bych dala snad i jako příklad do učebnic českého jazyka nebo dějepisu.
6. Kauza kolem recenze Kohouta v Hostu je výborná. Asi to bude jeden z kamenů úrazu a důvod toho, proč řada recenzentů nechce Novákovu knihu přijmout, respektive ani nemůže. Všichni jsou obdivovateli lidí jako je Pavel Kohout a na takové modly se nesmí sahat. Novák si ale na modly sáhne několikrát a je mu docela jedno, co si čtenář případně bude myslet.
7. Psát o autorovi, který sám tolik píše o sexu a vztazích, nelze bez zmínky o jeho sexuálním chování a vztazích, respektive, jestliže chceme pochopit odkud to dílo čerpá, je nutné to zmínit. Novák to nedělá skandálně, je to poměrně věcné. Na to jaké detaily se zřejmě objevují v policejních spisech a co vše se dozvěděl od některých svých zdrojů, ještě i cudné.
8. Fantastický objev jsou Kunderou psané horoskopy. To je jednoznačný přínos té knihy. Pasáže v přímé souvislosti s jejich vznikem a popisy okolností jejich vzniku jsou jednou z nejlepších částí knihy. Když už pro nic, pro tohle a vůbec pro popis chování Kundery po roce 1968 má ta kniha smysl. Nejzajímavější je paradoxně ne popis chování Kundery, ale popis mašinérie moci a jejího fungování. Všechno to telefonování na všechny strany, popis převleků, úskoků, podzemního fungování a snahy nenechat STB vše najít je opravdu napínavě popsáno.
9. Není to vědecká práce, ale literární životopis. Těžko proto hodnotit měřítky vědecké studie. U nás ne příliš zastoupený žánr, ve světě běžná věc. Pro vyloženě vědeckou studii o Kunderovi je třeba sáhnout po jiných knihách. Tohle je spíš na pomezí až reportážního stylu psaní.
Štítky knihy
50. léta 20. století 60. léta 20. století spisovatelé 2. pol. 20. století Milan Kundera
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
1) Relativně nízké procentní ohodnocení knihy (momentálně 67%) je způsobeno, jak jsem si teď ověřil, nečekaně vysokou hladinou rezolutních "Odpadů" a odsuzujících komentářů, evidentně pocházejících od zhrzených Kunderových příznivců (alespoň tak jsem si to sám pro sebe vyhodnotil), kterým pan Novák (dle jejich mínění) jejich oblíbence zneuctil, takže uděleným "Odpadem", soudím, nehodnotí knihu jako takovou, ale trestají autora Nováka za jeho drzost otírat se o obdivovaného tvůrce – což berte jako můj ryze osobní názor.
2) Milan Kundera mně osobně nikdy neseděl – ani jako člověk ani jako autor. Nikdy jsem k němu nenašel cestu a svět jeho románů a povídek mi byl odjakživa bytostně cizí, skoro bych řekl až nepřátelský. Nakonec i ten čtenářsky nejvstřícnější Žert jsem vždycky "uznával" jen proto, že byl namířen proti režimu a nikoli proto, že by mě nějak umělecky (lidsky) oslovil. Kunderovu tvorbu vnímám jako typ literatury, která staví na vykalkulovaných proklamacích a předem daných tezích – a tohle "inženýrské", cynické (a lidsky necitlivé) psaní, odtržené od reality, mě nikdy nepřitahovalo – což je můj problém, s tím nic nenadělám.
3) Z důvodů uvedených v bodu č. 2 mě nijak nepohoršoval způsob a styl, jakým Jan Novák seznamuje čtenáře s "osobou Milana Kundery" – a proto jsem si čtení vysloveně užíval a plný počet bodů jsem nedal jen proto, že mě trochu zklamal celý ten estébácký závěr (příprava emigrace), kde vyprávění, postavené na detailně převyprávěných estébáckých protokolech o odposleších, vysloveně ztratilo tempo a chvílemi mě čtení doslova unavovalo. Ale jinak spokojenost veliká.
4) Vrcholem knihy jsou (podle mne) životopisné medailónky (Pondělíček, Zahradníček, Fučík atd., atd.) a pak vše, co se týkalo (mám-li použít výseku z titulu knihy) "českého života a doby". Čímž ale nechci tvrdit, že bych měl nějaké výhrady k vlastnímu Kunderovu životopisu – i ten jsem četl mnohdy se zatajeným dechem, protože o Kunderově životě jsem toho ve skutečnosti moc nevěděl.
5) Takže mám-li to shrnout: za mě spokojenost a doporučuji.