Kundera: Český život a doba
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441420/bmid_kundera-cesky-zivot-a-doba-0T1-441420.jpg
4
148
148
Jan Novák, proslulý dosud svými povídkovými a románovými opusy, předstupuje nyní před čtenáře s žánrem literární biografie. Centrem jeho pozornosti je Milan Kundera, ve světě dnes asi nejznámější spisovatel s českými kořeny. Právě jeho „českému životu“ je věnován obsáhlý Novákův životopis, mapující ve čtyřech oddílech Kunderovo rodinné zázemí, autorovy básnické počátky ve znamení stalinismu padesátých let, prominentní působení v letech šedesátých a život v hledáčku Státní bezpečnosti před odchodem do exilu v první polovině sedmdesátých let, kdy Kundera už nesměl publikovat a na veřejnosti vystupoval mystifikačně pod pseudonymy. Novák nepíše standardní vědeckou biografii, ale životopis přiznaně osobní, v jehož šťavnaté hovorové češtině lze bezpečně rozpoznat autora románů o Mašínech (Zatím dobrý) nebo povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu). Vychází ovšem z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů, osobních svědectví a Kunderových publikovaných textů, které na stránkách jeho knihy ožívají ve výmluvných citacích stejně jako v pronikavých nebo lapidárních shrnutích.... celý text
Přidat komentář
Velký obdiv autorovi, kolik věnoval času k vytvoření tohoto díla. Kromě podrobného rozporuplného života Kundery jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí ze života mnoha dalších českých umělců jak v 50. letech, tak v období normalizace. Na čtení to bylo náročné pro podrobnost rozborů děl a hlavně kvůli "váze" knihy, ta se opravdu nedala číst v autobuse. Ale jsem ráda, že kniha vznikla, doporučuji k přečtení.
Ta kniha se nedala skoro udržet v rukách, jak je těžká. Na začátku si jistě autor položil výzkumnou otázku: Byl Kundera bezpáteřní úchyl, prospěchář, sobec? A pak hledal argumenty, svědčící pro její potvrzení. Tudíž jsem postrádala větší objektivitu. Ale i tak je to záslužná práce, která podrobně mapuje období třiceti let ve spisovatelské obci.
Kontroverzní bichle spisovatele Jana Nováka o životě literáta Milana Kundery vzbudila mnoho emocí a byla počátkem mnoha recenzí plných vzteku. Mnoho lidí knihu, dle svých vyjádření, odhazovalo v dál a jejich vzteklý řev dozníval ještě dlouho na stránkách zájmových webů a vyhrazených stran tištěných periodik. Toliko k bublině kolem knihy. Předem avizuji, že „proslulé“ kauze agenta Chodce je v knize věnováno cca 20 stran a je to jen střípek v životě Milana Kundery, kterému není ani věnováno moc pozornosti. Mnohem více se autor věnuje jeho činnosti v čs. svazu spisovatelů, psaní, činnosti na FAMU a dalším částem života Milana Kundery. Kromě jeho osudu zde ukazuje nepřebernou mozaiku příběhů a osudů dalších lidí z jeho bližšího i vzdálenějšího okolí a kniha je výpovědí o činnosti spisovatelů od 50. let do normalizace. Pokud tedy máte zájem o historii české literatury a boj jednolitých aktérů svazu proti komunistické vrchnosti, je kniha tím pravým pro vás. Pokud hledáte senzaci, kupte si bulvár.
Kniha je však cennou výpovědí o jedné části naší historie a pokud máte zájem vědět z oblasti české literatury té doby něco více, knihu s sebou rozhodně v rámci čtení tahejte, za tu námahu to stojí. Jen doporučuji být na pozoru proti podsouvání ze strany autora, který se Vám může snažit ukázat Milana Kunderu z pohledu, jaký jej má on. Zde však opravdu záleží na Vás, jak se s tímto aspektem knihy poperete. Mně se povedlo udělat si obrázek dle své úvahy a negativní není. Každý zkrátka žil, jak uměl a někdo měl více štěstí. A z toho nelze nikoho vinit.
Vážený pane Nováku, děkuji Vám, že jste vynaložil obrovské úsilí a dal tak vzniknout knize, která mi udělala velkou radost. Když MK na trvalo opustil Československo byl jsem žákem základní školy a samozřejmě jsem o jeho existenci neměl ani ponětí. Jak šel čas, tak pro nás všichni zakázaní autoři a jejich díla byla něčím vyjímečným a obdivuhodným, přestože jsem zpočátku knihám MK moc nerozuměl. Tak v mnoha myslích zůstal MK ověnčen legendou o doma zneuznaném světovém autorovi. Samozřejmě s přibývajícími informacemi jsem tušil, že skutečnost bude poněkud jiná. Vaše kniha mi poskytla pestrý obraz nejenom o životě MK, jeho literární dráze, systému publikování knih v 50. až 70. létech, ale také rozbor díla MK a zdrojích inspirace. Přestože kniha měla přes 850 stran, četla se mi příjemně a rychle, čemuž napomohly úryvky z tvorby a osudy dalších důležitých postav v životě MK. S negativními reakcemi bych si nic nedělal. Chápu, že pro někoho mohou být uvedená fakta těžko zkousnutelná. Přeji Vám ve vaší tvorbě hodně úspěchů a už se těším na nějakou Vaši novou knihu.
Novák prostě nemá Kunderu rád. Ale jedna věc se knize nedá upřít - ačkoliv je tlustá jako prase, je mimořádně čtivá a čte se úplně sama. Poznámkový aparát je spíš k smíchu a čpí alibismem. Autorovo závěrečné setkání s MK trapné a nabubřelý sarkasmus zbytečný, protože do ležícího už se nekope.
Je něco shnilého ve státě českém.....
Z 10 (slovy deseti ) recenzí nabízených DK jich je 10 ( slovy deset ) negativních (btw - slovo "hnojomet", zpopularizované v této souvislosti panem Kosatíkem,vede na žebříčku hodnotících výrazů).
Žádný autor se (dle mého) nedokáže při psaní jakéhokoliv literárního útvaru absolutně oprostit od vlastního světonázoru.
Ten Novákův je názor člověka, který si s předchozím režimem takzvaně "nezadal", a už tento fakt mu umožňuje vzít pomyslný kámen a hodit jej.
Vybral si světově proslulého prozaika a nemohl si vybrat lépe.
Kundera svou literární genialitou na straně jedné a charakterovou rozporuplností na straně druhé poskytuje úžasný prostor, který na téměř devíti stech stránkách Novák maximálně zúročil.
Nevidím jediný důvod autorovým poctivě zdokumentovaným rešerším nevěřit, nakonec Kundera svými názory jen potvrzuje fakt, že touha po vyjímečnosti mu byla vždy vlastní a jakou cestou se k ní ubíral, bylo mu upřímně jedno ( neustálé taktizování a vyčkávání, aby vynikl, avšak jen v mezích povoleného, fakt,že svůj nepopiratelný talent nadřadil všemu a všem, plastické ztvárňování světa podle právě populární ideologie atd atp).
Kunderovu největšímu průšvihu , tj. udání letce Dvořáčka, je v biografii věnována jen krátká část, ale zdokladována je tak realisticky, že popřít ji může teď už jen úplný imbecil.
Jakožto laik jsem se, přiznávám, s obtížemi prokousávala pasážemi téměř odborné analýzy literárních textů a naopak nejvíc se mi líbily stroze psané "minibiografie" (většinou Kunderových souputníků).
Z těchto pak nejvíc vyniká kapitola o životě nešťastného (a dodnes bohužel stále opomíjeného) básníka Jana Zahradníčka.
Dovedeno ad absurdum - srovnáme-li pompézní život a dílo Milana Kundery s životem a dílem Zahradníčkovým, nenajdeme rozdílnější autory...
můžeme jen doufat, že tam, kde už nelze uplatnit složité zákulisní manévry, nebude (řečeno slovy Kunderovými) "NIC ZAPOMENUTO a VŠE ODČINĚNO."
Skvělá kniha nejen o Kunderovi. Rozhodně nesdílím pocit, že Novák chtěl Kunderu očernit. Je to kniha o člověku jako takovém, nikdo nejsme dokonalí, každý máme své cesty, někdo jde přímo čelem proti zdi, někdo prostě umně kličkuje. Díky Argo a Pasece. Bylo to poučné a strhující čtení.
Bylo dulezity to napsat a bylo to dulezity si precist. Na pribehu Kundery si muzeme detailne prohlidnout generaci komousu, ktera se tu vice ci mene aktivne podilela na zniceni pravniho statu, pak v sedesatkach zacla objevovat dalsi (skutecne) hodnoty, aby se s tim v sedmdesatkach nejak vyporadala (znovu kolaboraci, utekem ci nejakou formou opozicni prace). Je to dulezite proto, protoze stejne jak je Kundera svetovou velicnou co by spisovatel, tak tu mame spoustu dalsich autorit, u kterych vsak na jejich komunisticke koreny nesmi zapominat. Zapominat na to, ze jejich moralni zebricek je casto velice diskutabilni. Novakova kniha je o autorovi, o době a spolecnosti. A o jejich interakci. A i kdyz Kundera je pro Novaka od zacatku podezrelym, tak neni duvod mu to vycitat. Take proto, ze na to, jestli se nam Kunderova tvorba bude libit, tahle kniha mit vliv nebude.
Dvě hvězdičky za nalezené texty Milana Kundery (divadelní hru o Jánošíkovi, horoskopy, rozhlasové hry...). Zbytek je trochu ubíjející ne snad nechutí ke Kunderovi, ta může být legitimní, ale otravnou nutkavostí tu nechuť všude vsunout, takže po pár desítkách stran už si dovedete přesně představit, jak bude Novák hodnotit cokoliv, co o Kunderovi objevil. Průšvih je nepochopení 50. i 60. let a toho, co se tu dělo. A ještě mnohem horší jsou pokusy o literární interpretace ve stylu "tahle postava si myslí tohle, tak si to určitě myslí i Kundera". Jo a "psaní z břicha", tvl.! :-DDD
Kniha se mi líbila moc. Nemusím spisovatele Kunderu, miluji spisovatele Jana Nováka. Více než 800 stran textu na tom nic nezměnilo. Novákova kniha je výborně napsaná. Poctivá, mravenčí práce se zdroji a fakty jí neubírá na čtivosti. Není to pouhý obraz spisovatele, ale především bohatý a poutavý obraz doby a lidí, které formovala. Jak se s ní vyrovnali bylo na nich, na jejich vůli, odvaze či zbabělost. Novák nesoudí, pouze vrší fakta a seznamuje nás s celou plejádou osobností, které sehrály důležitou roli v Kunderově životě i historii (Ivo Pondělíček, Jan Trefulka, Milan Uhde, Vítězslav Nezval, Pavel Juráček…). Velmi zajímavé jsou i kurzivou psané „odbočky“ např. o Juliu Fučíkovi, Janu Zahradníčkovi, Janu Drdovi, Janu Benešovi, Ivo Pondělíčkovi aj - malé autobiografie v jedné velké.
Myslím, že Novák se snaží opravdu poctivě Kunderův život uchopit a porozumět mu. Je to cítit i vybraných citátů Kunderových děl:
„ Nic naplat, nedá se nic dělat. Lidská bytost je spojená ze zázračných a vždycky trochu nepochopitelných protikladů. Měli bychom se to učit respektovat. A nejen u velkých lidí, ale v každém člověku. I ta nejlepší despocie je hloupá právě proto, že je despocie, a dobře jí tak, ocitne-li se v rozpacích. „
„Smyslem života je bavit se životem, a je-li život na to příliš lenivý, nezbývá než ho trochu postrčit. Člověk musí neustále osedlávat příběhy, ty střelhbité klisničky, bez nichž by se ploužil v prachu jako unuděný pěšák.“
„ Mluvit pravdu v tomto bezvýznamném světě, by byl vrchol směšnosti.“
„Spisovatelské já se vyjevuje jenom v knihách.“
Myslím, že ten poslední citát je klíčový. Milan Kundera nestojí o pohled veřejnosti. Kdo ho chce poznat, objeví ho v jeho dílech.
Domnívám se, že to přehnané babrání v Kunderově sexualitě a osobním životě si mohl pan Novák odpustit. Je to o to paradoxnější , že jako protipól v knize postavil jakéhosi téměř dokonalého Václava Havla, který právě v tomto ohledu nebyl lepší případ, pro pana Nováka ale existují jen osobní poklesky Milana Kundery. Některé subjektivní úvahy o Kunderových motivech bych také oželel, místy byly přehnané. Více bych ocenil rozkrytí Kunderovy role v čistkách na univerzitě na začátku padesátých let. Po přečtení mám z knihy i Kundery pocit poněkud zvracivý, jak pravil jeden klasik. Dávám své hodnocení za snahu a nerad.
Knihu hodnotím ze dvou hledisek. Spisovatelské řemeslo jako takové zvládnuté. Kniha je čtivá, i přes velký rozsah se mi četla hezky, ani mi nepřišlo že má tolik stran. Jenže je to biografie, čekal bych tedy profesionálnější přístup k faktům. Je mi líto, tohle mi připomínalo když Erich Fiedler rekonsruoval Cimrmanova Němého Bobše. Za každou cenu pošpinit. Mrzí mě, že se pod to podepsalo Argo a Paseka.
Skvělá kniha, čtivá, podložená fakty. Komunistické s*ačky pana Kundery vystavené na světlo. Chvílemi otravně hodnotící (to je nejlepší, špatné, dobré atd.), ale to se dá Novákovi odpustit. Majitelem klíčů ke svému životu přes veškerou svou snahu již Kundera není. Kniha je nutnou biografií jednoho z našich (?) nejvýznamnějších spisovatelů.
Dočteno:-)
Přiznám se, že těch bezmála 900 stran se vážně četlo samo. Velice se mi líbila struktura knihy, kdy je Kunderův život zasazen do historicko politického kontextu a celý "příběh" ještě rozšiřují krátká shrnutí osudů lidí, kteří nějakým způsobem ovlivnili jeho život a názory. Neřekla bych, že se kniha snaží nějak prvoplánovaně jej zostudit, z mého pohledu se Jan Novák snaží pouze vylíčit jakým vývojem si Milan Kundera prošel, ať už v tvorbě, tak i v názorové rovině a v osobním životě. Chápu rozčilení některých lidí na internetu, chápu i touhu Milana Kundery po "přepsání" své minulosti, ale na druhou stranu nebýt jí, těžko by napsal romány jako je Žert nebo Život je jinde...Už se těším na další knihu o životě ve Francii.
(SPOILER) Každý si jistě vybaví scénu z "Nesnesitelné lehkosti bytí" kde se Tereza v místnosti přepažené závěsem miluje s cizím mužem a má pocit, že je někdo za závěsem pozoruje. V Novákově knize se dočteme, že Kundera přemluvil svého přítele, aby v podobné místnosti pozoroval Kunderu se svojí ženou Věrou při pohlavním aktu. Takových paralel je celá řada a všechno to do sebe krásně zapadá. Každému, kdo má Kunderovo dílo rád, bych knihu doporučil a nenechal se odradit kvikotem levicových pseudointelektuálů kteří knihu považují za útok na jeden ze symbolů šedesátých let a Pražského jara.
Tady není moc co řešit. Novák nemá elementární představu jak pracovat s prameny, Není důležité co všechno (ne)vystudoval. Neumíto a čučí to z jeho textu jak prst z děravé fusakle. Nechápe meze dané zpatlanou metodologií a neobtěžuje se ani zjistit elementární pravidla práce historika(historické metody). ... Děs a bída, Irving, Jirásek a nakladatelství Guidemedia mají svého věrného sekundanta :(
motto:
Já snad toho Kunderu ještě začnu mít rád.
Experimentální komentář č. 3.: Komentář tak zvaně z břicha za poslechu bájného hukotu (pro všechny Novákovy die-hard fans). (Předchozí komentáře byly přesunuty z nějakého neznámého důvodu do Diskuze.)
To je pitomec tohle to. Ten si vůbec nevidí do huby! Nadhled sem, nadhled tam, velká analýza a přitom se chytá kdejaké číčoviny. Jak šikanované mládě, na které nevyšlo: tuhle neumí Kundera ani řídit auto, tamhle je jeho angličtina sotva pohlednicová a k tomu jestli náhodou není ještě latentní homosexuál. Homosexuál! Jako by na tom sešlo. Naprostá zoufalost, protože kdyby rozuměl psychologii, kterou se furt ohání jak kráva ocasem... Psychologie… to jo. Tak možná plácačka na mouchy – vzít, praštit, vzít, praštit a tak dál. Prej že prošel každej detail – nic mu neuniklo. Hlavně, že když narazí na Xenakise a Varèse, zmůže se nanejvýš na nějaký to obviňování z nihilismu. Soudruzi, tenhle Xenakis, tenhle Varèse, to když někdo poslouchá, to když má někdo rád, tak to nemá už jinak rád vůbec nic! Celej svět nenávidí! Celej vesmír chce zničit! Vyzmizíkovat! To je hrůza, tadyhle takový lidi! A jinak? Jinak k těm dvěma už nic… proč asi! Protože na to vůbec nemá tohleto… no hlavu! Prostě nemá. Nemá a nemá. Nedává to vůbec. Můžou si kecat novináři, co chtějí. Nedává, je to pravda. Já to vím – říkal to i AAA Bílek se Slačálkem...
K autorovi mám ambivalentní vztah. V něčem mě přesvědčil, ale ve většině toho co jsem četl tomu tak nebylo. Zejména "Zatím dobrý" -příběh bratrů Mašínů.
Od Milana Kundery jsem četl spíše to, co vyšlo u nás. A teď nám autor předložil 900 stránek svých výzkumů, na kterých měl pracovat celkem 4 roky. Řeklo by se, že jde o záslužnou práci. Ale je tomu skutečně tak, co tvrdí autor a hodlá pokračovat ve svém bádání o M.K. i dále ?
Nejsem badatel a ještě k tomu pilný.
"První signál" - kniha není (z pochopitelných důvodů) autorizována, k čemu ony stovky hodin v archivech, knihovnách a rozhovorů s pamětníky. On přece nikdo není ten, kdo by se zalíbil lidem všem, jak se v Česku říká.
"Druhý signál" pro mne je paní Zdena Salivarová z Toronta. I ona stojí na straně M.K.
Nejsem na pochybách, že Jan Novák umí ! Dokázal to výtečnou knihou o Miloši Formanovi "Co já vím".
Jenže osoba Milena Kundery a jeho život přímo volá po sepsání jeho skutečného života. A nebylo ono úsilí autora čímsi jako dopingem po senzaci ? Znovu podotýkám, že nevím. Neodsuzuji ani nejsem po přečtení z této "mamutí" práce jednoznačně přesvědčen.
Kniha se dobře četla, nicméně ji mám za spíše nepovedenou. Dozvěděl jsem se spoustu nových informací nicméně proč a) je na každé 3 straně dehonestace tím, že autor stále dumá nad tím kolik dostal kundera na tantiémech? b) přemýšlení o kunderově homosexualitě? c) trapné poznámky o psaní "z břicha". Jak píše Novák na každé druhé straně: atakdále, atakpodobně
Štítky knihy
50. léta 20. století 60. léta 20. století spisovatelé 2. pol. 20. století Milan Kundera
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Výborná a velmi čtivá kniha. Za její nejzásadnější přínos nepovažuji popis a hodnocení života Kundery (vždy bude záležet na osobním nastavení čtenáře zda jde o popis reality nebo soubor zapšklých výčitek - za mě platí první možnost), ale detailní popis života v Československu 40. - 70. let. A právě tento aspekt knihy mě neuvěřitelně uhranul a oslovil.