Kupec benátský
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527612/mid_kupec-benatsky-656dcd144f1b6.png
4
687
687
Kupec benátský : drama v pěti jednáních / William Shakespeare ; přeložil J.V. Sládek
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1923 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
The Merchant of Venice, 1599
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že pro mě bylo docela těžké tuto knihu číst a porozumět jí. Myslela jsem si, že Shakespearova komedie bude jednodušší než jeho tragédie. (Předtím jsem četla Shakespearovy hry Othello a Romeo a Julie.) I tak ale velmi zajímavá klasika, s určitým přesahem do součastnosti. Musím ale říci, že Žid Shylock je ve hře vykreslován jako vyložený záporák, se spoustou negativních vlastností což mi přijde dost přehnané.
Klasika přečtena díky ČV. Divadelní forma žhavila představivost příběhu. Překvapil mě u WS šťastný konec.
Kupec benátský patří ke známějším Shakespearovým dílům, ale ze školních let mi utkvělo jen a pouze jméno hry, ovšem nic víc. Překvapilo mě, jak moc tu jsou postavy černobíle vykreslené, čemuž tedy s převahou vládne sám onen kupec z názvu, který je jako Žid vykreslován typicky stereotypně, jak se to zachovalo až dosud.
Ale jedna věc mě překvapila: proč nás nikdo neučil, kolik je v Shakespearových hrách dvojsmyslů? Ne že bych tomu nějak holdovala, ale věřím, že některé studenty by to možná k četbě klasiky třeba i nalákalo =)
Ke Kupci benátskému (ve skvělém překladu J. V. Sládka) jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy a možná i v kontextu aktuální politické situace. Postavu Šajlocha (Shylocka) nám Shakespeare naservíroval jakožto archetypální figurku lichváře (bohužel stereotypně - a v kontextu doby nepřekvapivě - zobrazenou jako Žida). I navzdory tomu jde o bytost životnou a nejednoznačnou.... z vysmívané figurky (jež by mohla vypadnout z komedie dell'arte) se stává člověk bránící svoji důstojnost. Škoda jen, že lidská hloupost a zloba dokáže využít (a pro zvrácené účely zneužít) i vrcholného představitele evropského humanismu, což může vést i k zařazení Kupce benátského na divadelní černou listinu.
Skvělé zajímavé dílko. Nápadité, vážné i rozverné.
Vyslechla jsem jako rozhlasovou hru s výborným hereckým obsazením.
Bavila jsem se.
Nejedná se o nejlepší z Shakesperových her, ale rozhodně stojí za přečtení. Příběh je krátký, ale nabízí mnoho k zamyšlení. Problematická je z dnešní doby samozřejmě xenofobie vůči židovské populaci, která je pouze podtrhována chováním židovských postav, přičemž Shylock má reprezentovat to nejhorší z nich, přičemž jeho dcera si přeje být raději křesťankou než jeho dcerou. Chování křesťanských postav vůči židovi je ospravedlňováno a po Shylockovi se chce, aby nastavil druhou tvář (po křesťanském vzoru), ale ten odkazuje na minulé křivdy a chce pouze svou spravedlnost.
I rozuzlení příběhu je ukřivďující, ač si nemyslím, že Shylock měl dostat oč žádal, způsob jakým mu v tom bylo zabráněno považuji za problematický, V příběhu lze tedy najít morální otázku zda je lepší nadzákonné bezpráví či nezákonné právo? Nechám na čtenářích, aby posoudili sami.
Před přečtením knihy jsem opět shlédla televizní inscenaci v hlavní roli Al Pacino. Autor William Shakespeare, napsal hru z doby středověku, jak se žilo mezi stavy a mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími.
(SPOILER)
Hra se mi líbila, i když musím přiznat, že laděním spíše upřednostňuji jiné komedie od Shakespeara.
Vytkla bych však určitou typizaci postav - zejména lichváře Shylocka. Asi na to příliš nahlížím historickou perspektivou, ale nemohu se ubránit dojmu, že vlastnosti připisované Shylockovi by se daly považovat za součást historického iracionálního podhoubí nenávisti namířené vůči židovskému obyvatelstvu ve společnosti.
Po tomto morálním vymezení se ale zaměřím na jinou stránku dramatu, a to tu právní. V díle významně vystupovala otázka právní jistoty - Shylock lpící na striktním formalismu neúprosně vyžadující libru masa. Ten soudní proces nebyl úplně košer, nicméně se mi líbila reakce převlečené Porcie, která na Shylocka použila naprosto stejný formalismus, jaký vyžadoval on sám - libra masa, ale bez kapky krve, neboť o krvi nebylo ujednáno vůbec nic.
Opět by se dalo dlouze diskutovat o oprávněnosti tohoto argumentu - pan docent Seltenreich ve svém textu o Kupci benátském zmiňoval hezkou metaforu ve smyslu toho, že povolení stavby komína v sobě také zahrnuje přivolení k tomu, že z něj bude vycházet kouř, což je myslím poměrně přiléhavé.
Další problematickou částí je rychlá změna z civilního řízení na řízení trestní, kdy se nám role najednou zcela otáčejí a Shylock je nejenom nucen vzdát se svého majetku, ale dokonce i náboženství, což je samozřejmě z dnešního hlediska naprosto nemyslitelné.
Ve své podstatě ale Shylock požadoval jen to, na co měl právně nárok a třebaže o jeho nízkých pohnutkách nelze pochybovat, v díle, nemýlím-li se, není moment, kdy by explicitně přiznával, že by chtěl Antonia zabít. Proto vlastně nastává otázka, zda to nakonec není Shylock, komu se stalo příkoří?
Najednou tedy máme z na první pohled naivní komedie tematické okruhy na hodiny debaty a to, dle mého názoru, představuje nejenom hlavní přednost díla, nýbrž i přednost Shakespeara samotného.
Číst divadelní hru je vždy trochu ošemetné, počítá s jinými výrazovými prostředky, různé adaptace jí mohou vtiskávat různá vyznění...přesto, po loňském Hamletovi (rovněž v Hilského překladu) rozhodně slabší a rozporuplný dojem. Stejně tak je asi mimo hodnotit z pohledu sociálního kontextu zcela jiné doby... nebo podezírat Shakespeara z černobílého posuzování, snad skrytě servíruje veškeré pokrytectví společnosti, ale se závěrem, který by hru učinil "přijatelnou"? No, nějak nevím, co si odnést, kromě věcí, co se nemění...že láska/spravedlnost/milosrdenství jsou stále stejně slepé a měří dvojím metrem a kdo jámu kopá, sám do ní padá.
Ale vždyť on byl v právu. Snažil se nám to Shakespeare naznačit? Je tedy špatné chtít lásku z prospěchu a nebo cítit lásku k prospěchu? Kdo je v tomto případě ten skutečně špatný. Každý důsledek má svou příčinu a musíme nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí, to je důkazem dospělého jednání. Měla to být komedie pojednávající o hamižném starci, který nepřeje lásce ani kráse mládí. Byl to však příběh o neschopnosti stát si za vlastním rozhodnutím a přijmout vinu v plném rozsahu. Příběh by negradoval pakliže by bylo splněno to, co bylo slíbeno.
Pomsta, nevraživost, láska, přetvařování, ano, ano, to jest chvályhodný a jímavý příběh, ale ten šašek Lancelot!
Lorenzo:
Tak už konečně prostírej. Nos na stůl!
Lancelot:
To bych si nikdy netroufl prostírat nos na váš stůl, přece vím, co se smí a co ne.
Ovšem i bez Lancelota je -Kupec benátský- úžasné dílo. Děj se vyvíjel jako noty v písni. Jakož nezklamaly ony dvě chytré ženy v právním jednání mezi Židem a benátským kupcem, zdaleka nezklamal ani Shakespeare, ba nás jako v mnohých svých jiných dílech naprosto ohromil.
"Hrát se slovy si umí každý hlupák!", říká Lorenzo v pátém obraze třetího jednání.
Jen málokdo si přitom umí hrát se slovy tak jako Shakespeare. A jen málokterou jeho hru mám tak ráda jako právě Kupce benátského. Kromě všeho, co chválí v poznámce překladatele Martin Hilský, se mi na hře líbí její feministická rovina. Protože nakonec je to Porcie, kdo všechny přechytračí, porazí Shylocka a zachrání Antonia.
Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho, než se mi Kupec benátský dostal do rukou. Přitom je to tak skvělá hra! Hodně mi k porozumění pomohla i zajímavá přednáška prof. Hilského na téma Kupce benátského, na které jsem před časem byla v pražské Městské knihovně - a vlastně mne dost inspirovala k tomu si to konečně přečíst.
Zajímavé pro mne bylo to, že byť se hra jmenuje Kupec benátský, kterým je v této knize obchodník Antonio, je to vlastně Shylock, kdo je tahounem celého příběhu. Postava ve skrze tragická, zobrazená svým způsobem jako ultimátní záporák, a přitom zrovna jeho mi bylo na konci vlastně nejvíc líto.
Jak v řadě tragédií umírají Shakespearovy postavy jak na běžícím pásu, tady Shakespeare neprolil snad jedinou kapku, a přitom dokázal vytvořit nosnou zápletku plnou pomsty, zrady, lásky, touhy po zadostiučinění, chtivosti a marnivosti. Což jsou věci, které jsou srozumitelné vlastně i naší současné společnosti. Možná i to je jeden z důvodů, proč je Shakespeare tak hojně čtený - protože se zabývá tématy, co jsou nám srozumitelná či v nějaké větší či menší míře i blízká.
Přesto nehodnotím plným počtem hvězd. Mým největším favoritem mezi Shakespearovými hrami nadále zůstává Othello.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Klasický Shakespeare, všichni víme, oč běží. Bassanio potřebuje prachy na námluvy, tak si je půjčí od Antonia, který si je půjčí od profláklého lichváře Shylocka. Jenže Antonio právě přišel o lodě s nákladem, čímžpádem nemůže Shylockovi peníze vrátit včas a problém je na světě…
Nemám k tomu moc co říct, taková ta Shakespearova klasika co se týče komedií. Hra mě bavila, líbí se mi, jak jsou zde ženy nezávislé. Postavy jsou nicméně dost černobílé, zvlášť Shylock. Jeho přístup byl drastický, ale zároveň dostal strašnou bídu, kterou si podle mě úplně nezasloužil. Vlastně nevím, jak se ohledně něj mám cítit, i když je ve hře vykreslen jako hlavní záporák.
Ale užila jsem si to a to je hlavní.