Kuře na rožni

Přelom 18. a 19. století, období napoleonských válek, spjaté u nás s počátky národního obrození, zachycuje autor tohoto historického románu se sytou barvitostí. Z půdorysu bouřlivých let vystupují osudy příslušníků nejrůznějších společenských vrstev. Prolínají se i kontrastují s životním příběhem muže, jehož jméno bylo Matěj Kuře. Vzdělaný litomyšlský piarista páter Prosper, vyučující matematice a náboženství, strhával s vědeckou zaujatostí roušku nadpřirozenosti z přirozených přírodních jevů - a zároveň se modlil; neboť těžké bylo člověku v té době opřít se sám o sebe. Prosperův současník Matěj Kuře, nevzdělaný poddaný, osoba těkající, vagabund - se o to pokusil. Zřekl se rodné chalupy v kraji Chrudimském na panství knížat Kinských. A zřekl se svého jména, když dezertoval z pěšího pluku c. k. armády, do které byl zverbován v tažení proti Bonapartovi. Bitvu u Marenga roku 1800 zaspal ve stohu slámy. Za frontou, v neznámé zemi se před ním otevřelo širé prostranství světa. Najde v něm své místo, své poslání? Podaří se mu to, když není víc než anonym, zrnko prachu v porovnání s obrovitou lavinou událostí, hýbajících dějinami lidstva? Co vůbec je v moci tohoto nevzhledného človíčka, který připutuje až do Benátek, přidruží se tam ke kočovné herecké společnosti a pod různými jmény proklouzává pak úřadům a vrchnostem, aby jako vojenský zběh uhájil holou existenci? Co je v jeho rukou? Nitky pimprlat, v nichž spíš než zdroj obživy nalézá přátele, partnery v dialozích o smyslu a pravých hodnotách života a umění. Kraj světa s nimi prošel, vrátil se do Čech, i o práci po klášterech a chalupách se pokusil, ale nezakotvil. Psanec, vyhoštěnec ze společnosti revoltuje únikem z jejích feudálních pout do svého bizarního světa frajkumštu; nadějíplného, ale iluzorního. Kde, v čem je pravda? V tajemství těch nejnepatrnějších, nejvíce ukřivděných: "držet dohromady, pomáhat si v neštěstí a jednat vlídně navzájem". Matěj Kuře, opékaný na rožni svého údělu, není mučedník, bolestín, mrzout, desperant, cynik. Je ryze český obyčejný člověk, který se prošlapává nesnázemi a v jarních chlístanicích nepřestává vidět, "že se na větvičkách dělají květy". V obrazu konkrétní cesty tohoto člověka v přiblížení jeho houževnatého boje o sebe i o lepší svět je umělecká zralost a myšlenkový přínos Šotolova románu.... celý text