Kuře na rožni
Jiří Šotola
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122515/mid_kure-na-rozni-SFt-122515.jpeg
3
44
44
Přelom 18. a 19. století, období napoleonských válek, spjaté u nás s počátky národního obrození, zachycuje autor tohoto historického románu se sytou barvitostí. Z půdorysu bouřlivých let vystupují osudy příslušníků nejrůznějších společenských vrstev. Prolínají se i kontrastují s životním příběhem muže, jehož jméno bylo Matěj Kuře. Vzdělaný litomyšlský piarista páter Prosper, vyučující matematice a náboženství, strhával s vědeckou zaujatostí roušku nadpřirozenosti z přirozených přírodních jevů - a zároveň se modlil; neboť těžké bylo člověku v té době opřít se sám o sebe. Prosperův současník Matěj Kuře, nevzdělaný poddaný, osoba těkající, vagabund - se o to pokusil. Zřekl se rodné chalupy v kraji Chrudimském na panství knížat Kinských. A zřekl se svého jména, když dezertoval z pěšího pluku c. k. armády, do které byl zverbován v tažení proti Bonapartovi. Bitvu u Marenga roku 1800 zaspal ve stohu slámy. Za frontou, v neznámé zemi se před ním otevřelo širé prostranství světa. Najde v něm své místo, své poslání? Podaří se mu to, když není víc než anonym, zrnko prachu v porovnání s obrovitou lavinou událostí, hýbajících dějinami lidstva? Co vůbec je v moci tohoto nevzhledného človíčka, který připutuje až do Benátek, přidruží se tam ke kočovné herecké společnosti a pod různými jmény proklouzává pak úřadům a vrchnostem, aby jako vojenský zběh uhájil holou existenci? Co je v jeho rukou? Nitky pimprlat, v nichž spíš než zdroj obživy nalézá přátele, partnery v dialozích o smyslu a pravých hodnotách života a umění. Kraj světa s nimi prošel, vrátil se do Čech, i o práci po klášterech a chalupách se pokusil, ale nezakotvil. Psanec, vyhoštěnec ze společnosti revoltuje únikem z jejích feudálních pout do svého bizarního světa frajkumštu; nadějíplného, ale iluzorního. Kde, v čem je pravda? V tajemství těch nejnepatrnějších, nejvíce ukřivděných: "držet dohromady, pomáhat si v neštěstí a jednat vlídně navzájem". Matěj Kuře, opékaný na rožni svého údělu, není mučedník, bolestín, mrzout, desperant, cynik. Je ryze český obyčejný člověk, který se prošlapává nesnázemi a v jarních chlístanicích nepřestává vidět, "že se na větvičkách dělají květy". V obrazu konkrétní cesty tohoto člověka v přiblížení jeho houževnatého boje o sebe i o lepší svět je umělecká zralost a myšlenkový přínos Šotolova románu.... celý text
Přidat komentář
Šotolu som dlho obchádzal, na vlastnú škodu. freska - fraška o hrdinských bojoch a bojovníkoch zverbovaných trosiek.
Příběh je velice zajímavý, hlavní postava nemá život vůbec jednoduchý. Bohužel mi nevyhovuje styl psaní, četlo se horko těžko.
Tato knížka pro mě byla opravdovým oříškem. Na jedné straně chápu myšlenky, chápu, co kniha chtěa předat a bylo mi Matěje, stále všude odmítaného, opravdu líto, ale styl psaní mi opravdu neseděl a musela jsem se hodně přemlouvat, abych knihu v první polovině neodložila - což jsem udělat nemohla, protože jsem měla knihu přidělenou v rámci četby na vysoké škole.
Ztrácela jsem se ve jménech, vztazích mezi postavami, místech, kde Matěj putoval i v různých větách v cizím jazyce. Bylo to pro mě opravdu náročné, ale i přesto jsem v knize nalezla části, které se četly dobře - Matějův pobyt u bratra Lukáše, či jeho působení s páterem Prosperem.
Celkově však knihu hodnotím spíše negativně.
Vcelku zajímavý námět, ze kterého mohl vzniknout hezký příběh - bohužel forma alegorie, kterou autor zvolil, pro mě byla takřka utrpením a knihu jsem dočetl jen s velkým sebezapřením.
Velice zajímavý alegorický historický román, který je založen na dialogu. Bohužel, dialog mezi mnou a knihou nějak nevyšel. Pochopila jsem, co se autor snažil obecně říci. Ale co chtěl říci mně, co mi chtěl, a asi i měl, dát, to jsem bohužel nezachytila.
Smutné, přesmutné je to, Matthias, jak se člověk pinoží světem od louže k louži. Jak chce žít, ale ono není kam uhnout z deště, a tak se musí žít v mokru, mráz nemráz. Co, Pulcino, jakéhopak Boha jsi našel v tom blátě vezdejším? Blátě rozcákaném po těle i po duchu? A jaké lekníny Ti z toho svinstva vykvetly? Stály za to plahočení? Zdobí jílovitý hrob Tvých mrtvých, nebo jsou jenom posledním křivým úsměškem té pimprlové komedii, které jsi říkal život?
Těžko mi bylo s Tebou ve Tvé duši, Matýsku. Přetěžké byly i Tvé myšlenky, jimiž bylo Ti dáno se brodit. Málem jsi mě uondal, chlape, to nemůžu tajit. Jenže ono bylo i veselo, a to náramně - to se Ti musí nechat Ty tatrmane nšťastnej. A hlavně, Mates, byl jsi člověk. A v Tvých smutných pomněnkových očích zrcadlil se vesmír. Tak, jak se právě jenom kdesi v člověku dovede zrcadlit.
Štítky knihy
války napoleonské války bitva u Slavkova (1805) vojáci příběhy z války
Autorovy další knížky
| 2000 |  Tovaryšstvo Ježíšovo |
| 1984 |  Kuře na rožni |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 2003 | Svatý na mostě |
| 1986 | Osmnáct Jeruzalémů |
Autor nezapře, že jeho původním úsilím bylo básnění. Jazyk knihy je poetický, místy zvláštní, místy filozoficky přemýšlivý. Autor toho v dané době moc nevydával, tedy zřejmě každá stránka znamenala pár korunek navíc. Nechci zde rozebírat autorovy následné ústupky režimu či předcházející spolupráci s STB. Bohužel zde zapomněl na základní pravidlo spisovatelské práce, a to je: škrtat. Pomníky vystavené z chleba dostatečnou trvanlivost nemají. Možná to byl úmysl, ale autor nevybavil svého hrdinu takovým dostatkem kladných vlastností, aby se s ním čtenář mohl ztotožnit a držel mu palce až do zbělení kloubů. Zbloudilé kuře zmateně pobíhající za zahradou mezi poli nalezne dostatek soucitu leda tak v pohádce.