Kus temnoty
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335184/bmid_kus-temnoty-PJL-335184.jpg
4
101
101
Největší žijící kanadská spisovatelka s živelností sobě vlastní přetváří zápletku Shakespearovy tvůrčí závěti BOUŘE (1611) tak, aby v duchu alžbětinského barda poukázala nejen na křivdy a mříže, které nás uvnitř vězní, ale i na svátost odpuštění. Věhlasný divadelník Felix byl intrikány vyštípán ze svého postu, což pro něj znamená další katastrofu. Přesto nezahálí a podobně jako mág Prospero spřádá pomstu. V kuriózním divadelním kroužku, kde se mu coby nástroj zúčtování nabídne směska zločinců bažících po vzruchu, zinscenuje představení, jímž soky zasáhne na nejcitlivějším místě. V mistrovském provedení Margaret Atwoodové se ambiciózní námět divadla v kriminále hladce mění v grotesku, v níž místy mrazí a místy tajeme úlevou nad tím, že svět nepřestal být jevištěm a my na něm pouhými herci.... celý text
Přidat komentář
To byla krásná kniha, ovšem mimo jiné taky proto, že jsem milovnice Shakespearových her, ať už je napsal, kdo chtěl. Bez toho by si asi knihu tolik nikdo neužil, to přiznávám. Ale já nemůžu jinak a dám plný počet hvězd a dobrý konec hanět nebudu, někdy ho člověk potřebuje. ;)
Unikátní nápad, že vězňové nastudují Shakespearovy hru. Myslím, že je to trochu zidealizované, protože průměrný obyvatel severoamerické věznice čte maximálně tak komiksy, ale jelikož M.A. je fakt dobrá spisovatelka, nakonec je z toho zase další dobrá kniha...
Touto knihou si mohu Čtenářskou výzvu 2022 odškrtnout jako splněnou a jakkoliv mě Margaret Atwood přiměla vykročit z mé komfortní zóny, "Kus temnoty" mi rozhodně cosi dal. Pravděpodobně se mi z hlavy hned tak nevypaří, což není zásluhou divadelního prostředí, které mohu stěží nazvat blízké mojí letoře. Navíc mi zápletka svým průběhem i vyústěním přišla poněkud málo věrohodná, téměř pohádková. Zajímavější pro mě byla komornější psychologická linie o ztrátě a (ne)vyrovnávání se s ní. Paní spisovatelka umí čtenáře přilepit ke stránkám, vzbudit jeho zájem o další dění, přimět k zamyšlení. Nebýt takový kulturní barbar, jistě bych si knihu užila víc, ovšem i tak zvedám oba palce. 75-80%
P.S.: Moc se mi líbily shakespearovské nadávky :-)
Hrábla jsem po této knize kvůli temné obálce, ze které ten kus temnoty přímo čpí.
Geniální paní Atwoodova nejspíše bude, zejména díky jiným jejím dílům. Ovšem pokud nejste znalí Shakespeara, pak se budete u této knihy drobátko nudit. Bludy a touha msty ve mně nezanechala to pomyslné "WAU to má teda koule". Asi ke mně tahle kniha dorazila pozdě, a kus temnoty už rozežral útroby mé duše, abych vůbec mohla docenit kvality tohoto díla... :)
Nejsem znalec Shakespeara, ale příběh ani jeho zpracování mě vůbec neoslovil. Do děje jsem se vůbec nezačetla. Nelíbila se mi ani hlavní myšlenka, kdy Felix je spoustu let popoháněn pouze touhou po pomstě.
Po knize od M. Atwoodové jsem sáhla, abych splnila pro mě nejtěžší téma čtenářské výzvy - Kniha od autora, který byl oceněn cenou F. Kafky. Úplně mi autorčin styl nesedí.
Knihu od Margaret Atwood čtu poprvé jako čtenářskou výzvu. Ačkoli Bouře od Shakespeare se mě moc nedotýká, spisovatelka to dokázala napsat poutavě. Knihu jsem si přečetla ráda a k paní spisovatelce se časem ještě určitě vrátím.
Sahajícího po této knize, zhostila se mne skepse, zda mi má vůbec co nabídnout... Margaret Atwoodová je Spisovatelka a vytvořila mnohovrstvé dílo, díky kterému mě doslova uhranula.
Příběh popisuje Shakespearovu Bouři. Ale jak? Ukazuje nám cestu spojenou s výkladem jednotlivých postav, rozkrýváním vrstev a významů. To vše pod vidinou vlastní interpretace a s tak lahodným rukopisem, jako by psala líbivou poezii. Druh knihy, který otevírá pohled do hlouby divadelní tvorby i amatérům.
Nejsem velký znalec Shakespeara a proto na mě kniha působila nerealisticky, zmateně a nudně. Dodatečný obsah Shakespearova díla Bouře (které je vlastně inspirací románu) uvedený na konci knihy mi už celkový dojem nezachránil.
Kriminálníci si nadávají slovy ze Shakespearových dramat a Prospero si obléká plášť ušitý z plyšáků… Atwoodové pocta bardově Bouři je svižná, odvážná i vtipná, a i když se občas něco jeví příliš přitažené za vlasy, je to nejspíš důsledné zrcadlení toho, že Bouře je vlastně svým způsobem pohádka – nebo sen. Právě to zrcadlení či paralely Felixova příběhu s Bouří, které se postupně odkrývají, posouvají Kus temnoty výš. A Atwoodové husarský kousek je to, že čteme zábavnou knihu o tom, čím vším je zajímavé jedno drama ze 17. století a čím vším může být aktuální – a hlavně jak se o něm dá přemýšlet. A zároveň knihu o vykupitelské schopnosti divadla a rolí, o ztrátách a o „zasutinách času“…
„Věděl vůbec vždy, co dělá, nebo jsou jeho verše výplodem náměsíčníka? Tryskaly z něj proudem? Psal je ve vytržení? Dával průchod kouzlu, v jehož moci se sám nacházel?“
„Jsme ze stejné látky, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem“.
Variace na Shakespearovou Bouři mě především inspirovala k přečtení původního klasického díla, kterým autor završil svou literární dráhu. Samozřejmě, není to pro mě jediný přínos knihy.
Margaret Atwoodová vyčarovala z námětu další literární klenot vyznačující se originalitou, myšlenkovou hloubkou a humorem. Své pojetí Bouře inscenovala do vězeňského prostředí s herci poněkud netradičními. Zjevné i skryté paralely s originálem, ale zejména "dotvoření" díla samotnými aktéry a závěrečná katarze hlavního hrdiny - to vše mě na knize upoutalo a nadchlo.
Vřele doporučuji!
Zvláštní pojetí Shakespearea, které není úplnou modernizací jeho díla, ale spíš románem o tom, jak se vyhozený režisér snaží adaptovat Bouři v současnosti. Nápad je to dobrý a originální, problémem je to, že aby čtenář plně pochopil, musí Bouři znát. Pokud tomu tak není, kouzlo se trochu vytrácí, protože osudy režiséra jsou sice čtivé a zajímavé, jenže se na nich nedá vysledovat právě paralely s původní hrou a působí tak trochu fádně. Samotný proces inscenace ve věznici je výborně vymyšlený, a i když je občas možná trochu naivní, pořád to není nijak nedůvěryhodné a čtenář je naopak docela fascinován tím, jak vše probíhá. Ocenit se musí i originální nápad s povoleným klením pouze v rámci scénáře hry. Samotná realizace ve věznici a s ní spojená pomsta ale není tak dobře podaná a působí taktéž naivně, ale znovu platí, že při znalosti původní Bouře by byl dojem asi mnohem lepší. Neznalého čtenáře pak určitě potěší i to, že na konci je celá hra převyprávěna, dojem to ale nikterak zásadně nezmění. Oceňuji, že Atwoodová pojala moderní převedení Shakespeara originálně a zajímavě, jen je škoda, že nešla trochu naproti neznalému čtenáři a automaticky předpokládá znalost původního dramatu. Naštěstí je ale román čtivý a natolik promyšlený, že to ve výsledku až tolik nevadí. 70 %
Nejhorší vězení jsou ta, ve kterých zavřeme sami sebe - vězení naší minulosti, naší mysli, našich skutků a špatných rozhodnutí. Tak o nich je tato kniha.
Doporučuji si před tím přečíst Bouři od Shakespeara, protože Kus temnoty je současně rozborem téhle hry i originálním přepracováním.
Nejzajímavější pro mě bylo sledovat, jak s dramatickou předlohou Atwoodová pracuje a jak ji reflektuje ve svém románu. Jenže tohle je zajímavé asi jen pro menšinu čtenářů. Takže na druhou stranu musím uznat, že mi nakonec děj zněl neuvěřitelně, chování postav nejprve logické, později na sílu - sice až v poslední čtvrtině. To mi trochu dojem zkazilo. Nakonec vše působilo jako sen hlavního hrdiny - ale nebylo i to jen odrazem Shakespearovy Bouře? Nekončí ta hra vlastně... úplně stejně?
Tak tuhle knihu jsem si fakt užila. Lahůdka. Skutečně výborně napsané (a přeložené). Ani ne tak samotný příběh (i když i ten je skvělý, ačkoli by se dalo polemizovat o jeho uvěřitelnosti; přece jen si myslím, že realizovat něco podobného v prostředí věznice... no, nebudu šťoura), přestože motiv odmítnutí hlavního hrdiny odpoutat se od mrtvé dcerky, jeho touha po pomstě a zároveň posedlost divadlem, pozvolné prolínání příběhu s divadelní hrou, o jejímž nastudování to celé vlastně je, až v něm nakonec rozeznáme v podstatě její paralelu, to všechno je vynikající. Často velmi emotivní.
Ale ještě mnohem lepší je ten naprosto skvělý rozbor profláknuté a už tisíckrát rozebrané divadelní hry. Ten úplně jiný pohled na věc. To, jak vězňové pod Felixovým vedením postupně modelují jednotlivé charaktery, jak přicházejí na naprosto neotřelý výklad jednání každé postavy. Proč se stalo, co se stalo, co tomu předcházelo, a naopak co mohlo následovat poté, co hra už skončila. Jak by asi pokračovaly osudy jejích aktérů? Strašně mě to bavilo. Ten tvůrčí přístup. Kdy se z klasiky, o které si člověk myslí, že nemůže ničím překvapit, vyloupne něco, co by rozhodně nečekal. Opravdu mě mrzí, že to představení, které vězni v knize nastudovali, neuvidím. Vzdušný duch Ariel v modré koupací čepici s duhovými lyžařskými brýlemi a průhledné pláštěnce s beruškami... Bomba! :o)
Kdysi jsem četla Ublížení na těle a v kině jsem viděla Příběh služebnice, který vznikl dávno před seriálem. Obojí mě utvrdilo v tom, že M.A. je schopná autorka. Takže mě vůbec nepřekvapil Kus temnoty - tedy překvapil, ale pouze příjemně, v tom nejlepším smyslu; Atwoodová je totiž nejen schopná, ale taky nekonvenční!
Kromě vlastní hry a jejího rozboru - přizpůsobení době moderní a prostředí netradičnímu - mě nadchla ta výchovná, resp. vzdělávací práce režiséra s herci. Snaha o pochopení záměru, hledání různých "vrstev" textu a hlavně následné "pokračování v realitě" - jak by se postavy (a děj) dále vyvíjely. Skvělý byl seznam povolených nadávek a bylo mi líto, že jsme (my čtenáři) ochuzeni o hudební a taneční výstupy.
Výborné čtení, autor předlohy by určitě také souhlasil!
P.S. "Zbytek života. Jak bezbřehé mu to kdysi připadalo. Jak rychle to uběhlo. Kolik z toho promarnil. A jak brzy to skončí."
v poslední době jedna z nejlepších knih, rozhárané srdce, chuť pomsty, odpuštění, perfektně napsané..
Shakespeara nemusím. A to tak, že hodně. Ale v tomto ztvárnění mi jeho Bouře přišla opravdu kouzelná. I když tedy popravdě nemyslím, že by mě kdy něco donutilo vrhnout se na Shakespearovy hry - pár jsem jich četla a byla to z mého pohledu katastrofa. Ale nejsem zde proto, abych haněla autora, jehož hry a poezii všichni tak vychvalují. Jsem zde proto, abych opět zálibně vynesla chválu na Atwoodovou a poklonila se její dobré práci. Kus temnoty parádně zamotal hlavu a zasadil správně kouzelně melancholický pocit do podvědomí, přesně jak to mám ráda. Autorka je zárukou kvality, opět jsem se o tom přesvědčila.
Už jsem přečetla několik "variací" na Shakespeara a protože mám Atwoodovou moc ráda, byla jsem zvědavá, jak si s tímto nelehkým tématem poradí. Podařilo se jí to velmi dobře. Její novodobá Bouře je opravdu strhující a rozhodně stojí za přečtení. Napínavé a zajímavé až dokonce...
Zajímavý příběh zhrzeného starce, který za každou cenu potřebuje zosnovat pomstu. Zápletka i dialogy se povedly, vězeňské prostředí je neotřelé, ale gradace a vyvrcholení mi trochu chyběly. Je ale vidět, že Shakespeare je bezedná studnice inspirace...
Atwoodová je skvěle ironická dáma se smyslem pro hraní si - po přečtení Kusu temnoty mi projekt Hogarth Shakespeare připadá smysluplný. Ne že by její základní nápad byl originální; stačí vzpomenout na film Plevel z roku 1987, na peripetie kolem Norénovy hry Sedm Tři na konci devadesátých let, na Brookovu verzi Weissova Marata Sada atd. Ale tady se propojuje zpráva o zkoušení hry o vězení v devíti verzích - jak je Bouře v knize především interpretována - s reálným vězením a s vnitřním vězením (nejen) těch, kteří v tom reálném sedí. (Zní to složitě? V pořádku, ten román není jednoduchý.) Pro ty, kdo touží po napínavém příběhu o pomstě (která vyjde, byť jinak, než byla naplánována) je Kus temnoty pozoruhodné čtení - navíc s přidanou hodnotou zprávy o tom, jak může být Shakespearova Bouře interpretována z hlediska příběhu, postav i poslání, k tomu z hlediska různých úhlů pohledu čtenářů, diváků či tvůrců rozličné míry poučenosti. Užila jsem si to. A Atwoodové humor se vynoří jen občas, nenápadně a překvapivě, ale funguje báječně.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Psaní autorky je jak z jiné dimenze. Ve všech ohledech. Toto byla další krásná knihy.