Kus temnoty
Margaret Atwood
Největší žijící kanadská spisovatelka s živelností sobě vlastní přetváří zápletku Shakespearovy tvůrčí závěti BOUŘE (1611) tak, aby v duchu alžbětinského barda poukázala nejen na křivdy a mříže, které nás uvnitř vězní, ale i na svátost odpuštění. Věhlasný divadelník Felix byl intrikány vyštípán ze svého postu, což pro něj znamená další katastrofu. Přesto nezahálí a podobně jako mág Prospero spřádá pomstu. V kuriózním divadelním kroužku, kde se mu coby nástroj zúčtování nabídne směska zločinců bažících po vzruchu, zinscenuje představení, jímž soky zasáhne na nejcitlivějším místě. V mistrovském provedení Margaret Atwoodové se ambiciózní námět divadla v kriminále hladce mění v grotesku, v níž místy mrazí a místy tajeme úlevou nad tím, že svět nepřestal být jevištěm a my na něm pouhými herci.... celý text
Přidat komentář
![tonysojka tonysojka](https://www.databazeknih.cz/img/users/19_/198509/m_tonysojka-PaB.jpg?v=1589308648)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Překvapilo mě, jak je to čtivé a zábavné. Prostřednictvím této knihy jsem se seznámil s dílem Shakespeara a dík za to. Brilantní a excelentní.
![charlizee charlizee](https://www.databazeknih.cz/img/users/67_/67241/m_charlizee-Lff.jpg?v=1578175968)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Manžel se rozhodl na Vánoce improvizovat a nakoupit mi pod stromeček knihy, které nejsou na mém "Wish listu"... V první chvíli mi blesklo hlavou: "No to si dovolil hodně!" :D Ale pak jsem zjistila, že si s vybíráním knih dal opravdu práci, pečlivě hledal a rešeršoval a mě strašně baví poslouchat příběh každé jednotlivé knihy - jak na ni přišel, proč vybral právě tu... KUS TEMNOTY vybral pro mé nadšení Příběhem služebnice a také proto, že Bouře je jeho oblíbený Shakespeare (já jsem si musela doplnit vzdělání :) ). Kniha je jedním slovem úžasná. Autorce se podařilo shrnout děj Shakespearovy Bouře a k tomu vystavět příběh vlastní, který je vlastně Bouří moderního charakteru. Nic podobného jsem nikdy nečetla a neskutečně mě to bavilo.
![Ventimiglia Ventimiglia](https://www.databazeknih.cz/img/users/17_/173941/m_ventimiglia-eNH.jpg?v=1541230274)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Po zážitku s Příběhem služebnice jsem ráda znovu sáhla po M. Atwoodové. To, že knihu napsala v rámci projektu "Shakespeare 400" mě nejdříve poněkud odrazovalo, obávala jsem se, že příběh bude příliš "chtěný", násilně na Shakespeara napasovaný. Brzy jsem ale zjistila, že tomu tak není. Velice mě zajímal způsob, jakým hlavní postava pracuje s vězni, jak poznávají dramatický text. Pobavil mě nápad vypsat z Bouře všechny nadávky a vyhlásit zákaz vulgarismů: nikdo nesmí nadávat jinak než "po shakespearovsku". Nebo zadání: co bylo s postavami Bouře po skončení hry? (Zábavné a přitom mrazivé.) Působivé je, jak realizace hry proměňuje nejen vězně, ale i režiséra. Samotné provedení Bouře ve věznici je sice přitažené za vlasy, ale koneckonců - proč ne? A zůstává spousta otázek, třeba: "Je však dobrota ve své nejčistší podobě nutně bezmocná? Může být člověk dobrý pouze tehdy, nemá-li žádnou moc? I tyto otázky nám Bouře klade. Existuje pochopitelně ještě jedna jiná síla, síla dobra spočívající ve schopnosti vzdorovat zlu - síly, které by Shakespearovi diváci dobře rozuměli. Takový typ síly se ovšem v Bouři příliš netematizuje. Gonzalo zkrátka není vystaven pokušení. Nemusí odolávat lákavým zákuskům, protože mu je nikdo nenabízí." (s. 236)
Zařazuji do své čtenářské výzvy 2017; Bouře se odehrává na ostrově - a věznice je vlastně svým způsobem také ostrovem. A koneckonců každý z nás je ostrovem...
![iška iška](https://www.databazeknih.cz/img/users/19_/19230/19230.jpg?v=1381127919)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Snažím se projekt "Shakespeare 400" sledovat a toto zpracování se mi velmi líbilo. Líbil se mi nápad propojení klasické "Bouře" s osobní bouří hlavní postavy knihy a bavila jsem se.
![Jossie Jossie](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
Shakespearova bouře převedená do vězeňského prostředí a použita jako nástroj pomsty. Nebylo to vůbec špatné, jen konec mi přišel poněkud naivní, že ve skutečnosti by to vše tak lehce neproběhlo. Ale představa je to hezká.
Autorovy další knížky
2008 | ![]() |
2018 | ![]() |
2020 | ![]() |
2001 | ![]() |
2005 | ![]() |
Atwoodová je skvěle ironická dáma se smyslem pro hraní si - po přečtení Kusu temnoty mi projekt Hogarth Shakespeare připadá smysluplný. Ne že by její základní nápad byl originální; stačí vzpomenout na film Plevel z roku 1987, na peripetie kolem Norénovy hry Sedm Tři na konci devadesátých let, na Brookovu verzi Weissova Marata Sada atd. Ale tady se propojuje zpráva o zkoušení hry o vězení v devíti verzích - jak je Bouře v knize především interpretována - s reálným vězením a s vnitřním vězením (nejen) těch, kteří v tom reálném sedí. (Zní to složitě? V pořádku, ten román není jednoduchý.) Pro ty, kdo touží po napínavém příběhu o pomstě (která vyjde, byť jinak, než byla naplánována) je Kus temnoty pozoruhodné čtení - navíc s přidanou hodnotou zprávy o tom, jak může být Shakespearova Bouře interpretována z hlediska příběhu, postav i poslání, k tomu z hlediska různých úhlů pohledu čtenářů, diváků či tvůrců rozličné míry poučenosti. Užila jsem si to. A Atwoodové humor se vynoří jen občas, nenápadně a překvapivě, ale funguje báječně.