Květy z nahořklého dřeva
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512169/kvety-z-nahorkleho-dreva7aOSzT-2yD-.jpg
5
49
49
Nové grafické zpracování obsáhlé básnické sbírky, kterou ze Skácelova dnes již klasického díla sestavil literární kritik a historik Jiří Opelík. Tento výbor umožňuje představit Skácela jako básníka silné vnitřní kontinuity, jehož poezie se sice neustále proměňuje, ale přesto zůstává pro čtenáře nezaměnitelná. Základem této niterné kontinuity je konkrétní a zároveň přirozený čas a prostor jeho básní, který se stává základem pro vrstvení dalších obrazů a významů. Knihu doprovázejí ilustrace Pavla Sukdoláka.... celý text
Přidat komentář
Silně se mi zastesklo po podzimu.
A ve dne mi chyběla noc.
S některými verši, jako bych se na skok vrátila do dětství. Na babiččinu zahradu. Ke svým prožitkům a strachům.
Jan Skácel a jeho nalezená slova - nebe.
Číst ho bylo jako být doma.
Já jen... mnohokrát děkuji.
Tolik vzácných básní... Tolik opravdového života v nich.
Bolest, strach, ale i obyčejné radosti, z kterých na vás dýchá složitost bytí, nicméně podaná formou, která osvěží a zraje ve vašich srdcích.
Jan Skácel již není mezi námi, nezanechal po sobě potomky, ale vynahradil vše básněmi, které se mohou směle řadit po bok Seifertových a dalších géniů české poezie.
Člověka chvílemi jímá hrůza, kterou nahradí prostá radost a někdy i dojmutí; to když pan Skácel uspává děti, nebo skládá básně o smrti.
Dodatkem sbírky je básníkův životopis poskládaný z fotografií. Je smutné, že se Jan Skácel nedočkal svobody, zemřel pár dnů před listopadem 1989.
Jeho básně si budu číst ještě dlouho po dočtení knihy. Věřte, že donutí člověka přemítat nad každodenním životem a hledat v něm okamžiky, které nikdy nechce zapomenout...
Dávám si knihu do dočtených, ale vlastně jí čtu pořád. Ty básně se dají číst znovu a znovu a znovu... Pocity z jeho lyriky se těžko popisují. Marně hledám slova...
"Slova jsem lámal
jak kámen ve starém lomu.
Má žena řekla jen
chtěla bych žít v tom stromu."
Napíšu-li že jsou krásné, bude to znevážení...
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 1983 | Uspávanky |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
A znovu Jan Skácel .... a znovu jeho básně, z nichž některé již znám, znovu mne oslovily poetické názvy jeho sbírek ....
Přemýšleli jste někdy, kolik příležitostí má růže ?
A kdo odlévá do zraceného vosku ?
A co asi zbylo z anděla ?
A že je tu vždy naděje s bukovými křídly .... i když přijde smuténka ?
Tady jsem objevila jeho " miniatury " :
.... básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu odpradávna
a básník báseň nalézá .....
.... na přesných vahách život váží
co bývalo a to co jest
na jedné misce naši touhu
ta druhá zbývá pro bolest ....
A závěrem : .... bude smrt na zlatém hrachu klečet .... ?
Kdopak z nás to ví ....
Vždy je to pro mne sdělení a pohlazení po duši .....