Květy zla
Charles Baudelaire
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155650/bmid_kvety-zla-155650.jpg
4
1471
1471
Tato básnická sbírka vznikala řadu let, její autor i vydavatel byli stíhání za urážku náboženské mravnosti i veřejné morálky, řada básní nesměla být uveřejněna vůbec, nakonec bylo zakázáno knihu vydávat. Kniha obsahuje celkem šest částí, celkem 145 básní. Vůbec nejslavnější a nejrozsáhlejší z nich je 1. oddíl nazvaný Splín a ideál, tyto básně vypovídají o poslání, umění nebo o postavení umělce, hovoří také o ženách, které autor současně miloval i nenáviděl, protože ho přitahovaly i odpuzovaly, tak se v básních střídá milostná touha a krutá bezcitnost.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1964 , Mladá frontaOriginální název:
Les Fleurs du mal, 1857
více info...
Přidat komentář
Znala jsem spíš vydání s překlady od Františka Hrubína a Zdenchlina mne naprosto okouzlila, vydání co jsem četla tentokrát, bylo od Nezvala, a Zdechlina jakožto "Mrcha" bylo docela překvápko a špatně se mi to četlo, ale to je jen tím, že jsem dříve narazila na jiný překlad, jinak je to prostě pořád klasika, ať je překlad jakýkoliv. Celkově překlad této sbírky od Nezvala parádní. Další básně které mne zaujaly jsou např.: Proměny upíra, Vlas, Kočka atd.
Znáte takový ten pocit, kdy jste pekelní, zcela neporazitelní andělé (Teď nemluvím o něčem ve stylu, nevim..v opilosti zhatit cizinci u vedlejšího stolu požadavek o ruku jeho milé - neslušelo jim to - načež jste ochrankou úslužně, sic pevným kopancem vyveden ven. To vůbec ne.) a někdo suše přijde, naprosto nechtěně, takřka omluvně vás zcela zastíní a vy si připadáte jak totální zrůda? Já teda až do teď ne, nikdy, ne...ale tady obzvlášť. 5*****
Ááá, kecám, nečelt jsem a těch pět si jen vysnil.
Básničky, tss!
V překladu Vítězslava Nezvala dost slabé. Dekadentní zlo se někam zakutálelo, a květy ne a ne zvadnout.
Byla jsem velmi zklamaná překladem pana Čapka, i když je to bezesporu jeden z nejkvalitnějších spisovatelů a překladatelů celosvětově, nedokázal vyjádřit syrovost a hloubku myšlenky, bohužel. Kdo jen trochu může, doporučuji originál - bezkonkurenční, dokonalý, zlý a syrový jako blázen.
Po přečtení dekadentní poezie se má údajně dostavit špatná nálada. Tohle dílo mě však místo toho přimělo najít v jeho ošklivosti krásu...
Baudelaire je jako touha žít a zemřít v jedné minutě. Je jako něco co křísíme každé ráno, jako pravda a spravedlnost, touha a chtíč, jako vítězství i síla; a všechno co najde dokáže sesbírat ze země, chrstnout lidem do tváře a přitom se tváří jako pravá ruka Šalamounova. Je však i prokletí, ponížení, marnost a hanba. Je jako náš svět, tak půvabně odporný až člověk přestává dýchat.
Přijde čas kdy dekadence tohoto básníka bude tím nejkrásnějším na světě..
Klasika. Je opravdu mistr ve svém oboru. Co mě na jeho poezii uchvacuje je neobvyklé spojování přídavných a podstatných jmen. Slova která k sobě zdánlivě nepatří tvoří úplně nový obraz. Např. něžné nebe apod. Nejčastější náměty: opojení láskou, zklamání z ní, smrt a čekání na ni, opěvování přírody. Velmi často se objevují antické motivy. Překlad Nezvala je vynikající!
Proč o něm psát, když je možné o něm v jeho verších číst.
---------------------------------
Jak anděl, maje bledé líce,
se přiblížím ti do ložnice,
dám opět hlavu na tvůj klín
jak studený a noční stín;
má krásko, snědá a tak slunná,
já políbím tě jako luna
a polaskám tě jako had,
jenž syčí u hřbitovních vrat.
A ráno nenajdeš mne jistě
v svém loži na obvyklém místě,
kde do večera bude chlad.
Jak jiní lichotí a hladí,
chci ovládat tvé šťastné mládí
jen tím, že budeš se mne bát !
Strašidlo - Charles Baudelaire
Baudelaire je môj obľúbený básnik a táto kniha je dokonalosť. Básne, ktoré písal svojim ženám sú úžasné a aj Shakespeare sa môže ísť zakopať, nikto nepísal verše ako Baudelaire. Áno, mnohokrát sú "úchylné", ale práve v tom je tá krása }:) Páči sa mi tá rozorvanosť, keď krásu postaví na piedestál a potom ju zvrhne do prachu. Smrťou vzýva život, ohavnosťou oslavuje krásu. Básne sú geniálne a ja žialim, že neviem po francúzsky. Pre mňa je toto vrcholom európskej poézie.
Brilantné! Odhodlala som sa siahnuť po českom preklade a som očarená. Baudelaire mi prehovoril priamo k srdcu.
Básničky Charlese Baudelaira shromážděné ve sbírce Květy zla pro mě byly trochu rozčarováním, ale to určitě není chyba básníkova. Očekával jsem rozsáhlé a výpravné dílo, jehož význam a věhlas ho předcházel. Našel jsem krátké, i když trefné, básničky, které zaujmou hlavně výběrem předmětu a tématu - žena milovaná a zatracovaná, z ošklivosti vymodelovat krásu, z bláta udělat zlato, zahnívající život a všezavršující smrt. Na základě Baudelairových básní si dovolím odhadnout Baudelaira samého: Baudelaire trpěl nějakým defektem nebo nemocí, které měly vliv na jeho vztah k ženám. Byl nešťastně zamilován do ženy, která byla buď vdaná nebo Baudelaira přehlížela, každopádně jeho snahy o tělesné sblížení neopětovala. Takže ji miloval a současně nenáviděl. Tento vztah se pak přenesl vlastně na všechny ženy. Útěchu nenacházel ani v posteli kurtizán. Jako každý umělec trpěl depresemi a okolí vnímal, díky svému introvertnímu zaměření, citlivěji a kritičtěji. Protože jako umělec asi moc úspěšný nebyl, záviděl těm úspěšnějším a nenáviděl ten maloměšťácký život, jehož nemohl být součástí a proti němuž horlivě revoltoval. Viděl všude jen špínu, hnilobu, mlhu a zášť. Na druhou stranu však snil o jiném, šťastnějším světě, někde mimo stávající realitu. Ve všudypřítomné bídě hledal a nacházel (podle okamžitého duševního rozpoložení) upřímnost těch nejchudších, úsměv žebračky, nevinnost - nakonec ale vše pohltí smrt a vše shnije v hrobě. Cestoval a v básničkách zachycoval podobná témata - cizokrajné ženy, přírodu... Jo, a určitě měl on, nebo jeho bytná kočku.
Toto je můj osobní názor na prokletého básníka po přečtení Květů zla. Je to asi trošku přehnané, přitažené za vlasy, ale Baudelaire rovněž přeháněl a tahá za vlasy! :-)
„Zde spí, jenž miloval kdejakou sprostou plínu, on proto sestoupil, mlád ještě, v říši stínů“.
- náhrobek Ch. B.
Jedinečná sbírka básní úžasně vystihující kontroverzního Baudelaira a jeho zálibu "v morbidní kráse". Podle mě určitě jedno z děl, bez kterého by poezie nebyla poezie, a které po přečtení vyrazí dech naprosté většině čtenářů.
Jo jo, jasně Baudelaire, prokletý básník, povýšení hnusu na úroveň krásy, Mršina...tohle jsme ve škole slyšeli všichni a málokdo si pod tím představí něco konkrétního. Jenže Květy zla jsou mnohem víc než všeobecně profláklá Mršina, jen se k tomu musíte pročíst. Je to sbírka velmi senzuální, která nutí čtenáře zapojit všechny smysly. Je to o pohrdání konvencemi, o zoufalosti nad neschopností lidí myslet mimo rámec, o marnosti bytí a o snech o totální svobodě. Jsou to básně, kde ucítíte těžký parfém prostitutek mísící se s pyžmem, omámí vás vůně květin a propijete si hlavu absithem do zblbnutí.
Pro mě je rozhodně nezapomenutelná zdechlina. Vždy když ji čtu, tím že popis je velmi realistický, si ji až neuvěřitelně detailně představuji. Podle mě nejvýraznější prokletý básník...
Smrt milenců v překladu Hanuše Jelínka a Ten, který straší v překladu Viktora Dyka jsou mými nejoblíbenějšími básněmi vůbec
Některé básně se mi opravdu líbily, ale většinu z nich jsem buď nepochopila, nebo se mi prostě nelíbily ... Knihu mám k maturitě, ale až budu starší, určitě se k ní vrátím a znovu si ji přečtu, možná ji potom líp pochopím ...
Dokonalé! Souhlasím, že nejlepší je Zdechlina. Skvělé asociace, dokonalá nechutnost ! Doporučuji!
Četba v hodině češtiny, která mě oslovila natolik, že jsem ji četla dobrovolně. Kontroverzní básně, ze kterých občas běhá mráz po zádech. Nejlepší je Zdechlina - a kdo viděl film Čokoláda, ví, že to "není klasická báseň a vůbec nevadí, že nemáte rádi básničky". Protože je skvělá. A je v ní hluboká pravda.
Část díla
Puklý zvon
1857
Vodotrysk
1857
Zdechlina
Autorovy další knížky
| 1997 | Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
| 2001 | Umělé ráje |
Hodně temná sbírka poezie, na kterou mě přivedly shodou náhod satanské publikace (ne nejsem satanistka ani jí být nehodlám). Možná to má určité propojení, možná nenávist i láska která současně nemá fungovat a přesto funguje. Jsem k tomu blíž, tak nějak v koutku duše Baudelaira chápu. Kdo ještě nečetl věřím, že postačí tento verš pro představu:
Já v stálých výpadech se plazím za tebou
tak jako k mrtvole se plazí červi tmou,
a vzývám i ten chlad, ty stvůrná ukrutnice,
pro který líbíš se mi, krásná ještě více !