Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235607/bmid_kvitek-karminovy-a-bily-iuf-235607.png
4
845
845
Kvítek karmínový a bílý série
1. díl >
„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
The Crimson Petal and the White, 2002
více info...
Přidat komentář
Když jsem si vybíral knihu, kterou bych si od Fabera přečetl jako první, do Kvítku se mi vzhledem k jeho tloušťce nechtělo. Zvolil jsem Pod kůží a byla to láska na první pohled. Po přečtení Knihy zvláštních nových věcí, která byla úplně jiná, avšak neméně čtivá a měla v sobě ještě hlubší poselství, jsem se pouštěl do Kvítku bez veškerých obav. Mazlil jsem se s ním téměř měsíc a mohu říct, že mi za tu dobu docela přirostl k srdci.
Na tomto barvitém, pestrém až opulentním skupinovém portrétu se mi líbilo, že na první pohled se zdá jako by jednotlivé postavy neměli mnoho společného a víceméně se jen míjeli. Jenže při pohledu přes drobnohled vidíme, že jejich aury (nebo aurory :-)) sebou vzájemně natolik prostupují, až to s nimi smýká.
Další věc, kterou hodnotím velmi kladně, je Faberovo (ne)ukončování příběhu (což je zřejmě vlastní většině jeho knihám). Nechává čtenáři možnost pokračovat ve vyprávění podle svého momentálního rozpoložení. Bylo mi opravdu zatěžko loučit se. Sugar, Emmelína a hlavně Agnes (má nejmilejší) mi budou moc chybět. Samozřejmě také Henry a Sofie.
Velice příjemný literární zážitek.
Jediným problémem této knihy je přestřelená délka. Jinak jde o zajímavé až feministické vyprávění z viktoriánské éry. Z doby, kdy byly bohaté a urozené ženy účelově vychovávány k tuposti, a proto je kdejaká prostitutka intelektem a všeobecným přehledem předčila. Vždy mi připadalo, že ženy ve viktoriánských románech jsou úplně blbé, po přečtení Kvítku už vím, proč tomu tak je.
hmmm, a já se tak těšil... nedotažené a ploché vyprávění; šablonovité charaktery, nevěrohodné zápletky, prostě takové lepší béčkové čtení, limonáda pro primárního čtenáře
zpočátku jsem četl se zaujetím, ale s každou kapitolou to jde níž a níž, zprvu dobře rozvržené motivy se postupně ztrácejí, nebo si přímo odporují; jednání postav je v druhé polovině tak nevěrohodné, až mi bylo trapně
Faberovi se prostě dobře promyšlený román při realizaci rozpadl pod rukama; jako by ten závěr napsal někdo jiný, nebo musel být změněn v průběhu/závěru psaní
Hned od začátku je román velmi čtivý, chytne a nepustí. První krize přišla přibližně po 300 stranách a periodicky se vracela přibližně po každých dalších 150. Příběh samotný mě opravdu bavil. Líbil se mi "vzestup" Sugar i Williama i životy dalších postav. Navíc se mi líbilo přesné vykreslení toho, jak se z adorované milenky stane doslova kus hadru, jakmile se začne chovat jako manželka. Čtení kvůli příběhu samotnému, doporučuji, ale pokud očekáváte rozuzlení a konec, jaký se sluší a patří, nedočkáte se.
Nechci říct, že se mi kniha nelíbila, to bych lhala, ale ....... S první cca třetinou jsem musela trochu bojovat a když mě příběh konečně pohltil, přišel konec ("nekonec"), který podle mého po přečtení tolika stran musel zklamat snad každého.
Už po pár prvních stránkách budete ve špinavých ulicích viktoriánského Londýna jako doma, ta doba a prostředí je vykreslená neuvěřitelně živě a realisticky. Na někoho to může být místy trochu moc naturalistické, trošku jako by to psal Charles Dickens spolu s Henry Millerem, nečekejte romantiku, Faber jde občas opravdu "na dřeň". Navíc je to krásně napsané a moc pěkně se to čte.
Ale ve druhé polovině vyprávění hodně ztrácí tempo, celé se to tím jaksi rozplizne a rozostří. Docela mě také rozladil závěr. Nic proti otevřeným koncům, ale když už dočtete tisícistránkovou knihu, jste rádi, když vás někam zavede.
Čekal jsem od Kvítku po skvělé první polovině románu asi o trošku víc, než jsem nakonec dostal.
Když člověk překoná počáteční odpor k syrovým popisům prostředí londýnských prostitutek, když se přenese přes to, že text je plný vulgárních slov, tak to je prostě brilantní kniha. Ani ty vulgarismy nejsou samoúčelné - prostě jen dokreslují celkovou atmosféru viktoriánského Londýna.
Proc se mi tak strasne libila story o slapce z viktorianskeho Londyna? Vubec nechapu, ale cetlo se to jako po masle, bavilo me to, vcuclo do sveho sveta, ve kterem jsem chtel po skonceni pokracovat a to i navzdory tomu, ze jsem to cetl asi 4 mesice. Sugar byla skvela postava. Jen ten konec byl kapku odsekly, prislo mi, ze si to pripravuje pudu pro pokracovani, jediny duvod proc nepalim plny pocet. 9/10
Nejsem z vyloženě dochvilných čtenářů, Faberův Kvítek karmínový a bílý jsem dočetl až teď, víc než čtyři roky po vydání českého překladu od Viktora Janiše. Vyšlo to tak dávno, že už si moc nepamatuju spoustu diskusí, které se i tady na FB tenkrát o tom 900stránkovém neoviktoriánském románě vedly. Pamatoval jsem si to, možná špatně, tak, že tehdejším čtenářům na té knize pořád něco vadilo, no to teď teda rozhodně nebyl můj případ. Připadal jsem si v tom rozkošatělým vyprávění jak ve dvaceti povijanech najemno zavázaný miminko a prožíval jsem ten román, který je dost často o hrozných věcech, jako jemnost, jako vyloženou jemnost. Kdy já jsem se naposledy o někoho v knize tolik a tak strašně bál jako o tu Sugar, pořád jsem se třásl, že ji ti dva hajlzové, kumpáni jejího "zachránce" Rackhama, dostanou. A i když to pro ni nakonec i bez nich dopadlo možná ještě hůř, plul jsem si celou dobu nevěřícně na vlnách toho velekřehkýho psaní, který působilo dojmem, že se kdykoli může vydat jakýmkoli směrem, tak dokonale je autorsky opanovaný. Fakt už dlouho mi autor romanopisec v takové míře nepřipomínal Boha, kterej taky ví a smí všecko a podle toho to ve výsledku dopadá.
I já jsem se bavila při komentáři Vojpy a i když musím říct, že v zásadě s ním souhlasím, přece jen bych knihu neodsuzovala tak příkře. Dostala jsem se k ní také na základě pozitivních recenzí, ale závratné umělecké hodnotě devítisetstránkového románu o „inteligentní“ viktoriánské prostitutce jsem prostě nevěřila. Čtení jsem tedy načasovala na období dovolené – přes den lyžování a po návratu ze svahu se zavrtala do postele s knihou. Těžko po celodenním pohybu v mrazu číst něco intelektuálně závažného. Zimní večery jsou dlouhé a tak jsem překousala i tento opravdu mnohomluvný a obsáhlý román. Souhlasím, že postavy byly ploché, nejednaly vždy smysluplně a některé dějové obraty nebyly úplně pravděpodobné. A ano, připadala jsem si jako při sledování seriálu, tedy při mírně pokleslé zábavě. Ale pro ty účely, pro které jsem si knihu vybrala, se hodila dobře. Jestli hledáte dobrý psychologický román, něco, co se vám vryje do paměti, vyrazí vám to dech, tak to si opravdu musíte najít jinou knihu.
Velmi jsem nasmála u komentáře Vojpy. Úpně ho chápu. Já jsem celých 1000 stran čekala na rozuzlení ( proč to bylo napsáno a jaké to tedy bude mít poučení, smysl...) A dočetla jsem a nic. Román jsem ale přečetla celý, tak nějkou tu hvězdu dávám. Kdyby to úplně nešlo, tak bych knihu odložila. Praktickou věc, kterou jsem si z toho vzala pro vánoční výzdobu je, že nemusíte kupovat sněhový sprej, ale větvičky postříkáte medovou vodou a fouknete na to mouku. To mi přijde docela ekologické. Jinak kde nic, tu nic.
Četba této knihy byla z mé strany naprostý omyl, naletěl jsem na agresivní reklamu a nadšené recenze na literárních serverech. Rozhodně se nechci nikoho dotknout a píšu jen svůj názor, ale tento vychvalovaný román se mi nelíbil ani trochu, marně vzpomínám, zda jsem kdy četl horší knihu, než je tato. Je to jen příběh, neoriginální příběh, nic víc. Napsán je až příliš lehkým a chabým stylem, táhne se jako sliz na téměř tisíci stranách, je vycpaný vatou v podobě vyprávění o Henrym Rackhamovi, Emmelíně Foxové a Spolku na záchranu padlých žen, které s hlavním příběhem nemají mnoho společného. K tomu je třeba přičíst ploché charaktery – a to včetně hlavní postavy, prostitutky Sugar, která je typickou Mary Sue, plytké dialogy, šablonovité zvraty v ději a naprostou absenci jakékoli hlubší myšlenky, zato se nám však jako přidané „hodnoty“ dostane ohromného množství vulgarit a obscénností. Kniha působí tak, jako by ani sám autor neměl jasno, jak a proč ji psát, kdo má být vypravěčem – zda on sám, nebo jakási anonymní prostitutka, a co vlastně chce sdělit. O padlých ženách psali mnozí, Balzac, Zola nebo třeba Kuprin, ale ti se zabývali touto problematikou ze společenského hlediska. Ne tak Faber, ten se soustředí především na popis pohlavních orgánů, sexuálních praktik a výronů semene. Doufal jsem, že v knize dospěje k nějakému morálnímu závěru, že Sugar využije své příležitosti, aby dokázala, že je žena, lidská bytost a nikoli zboží, ale nic takového se nestane. Nechápu, proč autor navršil takové tuny textu, takové množství slov, aniž sdělil cokoli podstatného, kromě přitroublého příběhu. Celé to působí jen jako pouhé psaní pro psaní, vulgarity pro vulgarity, obscénnosti pro obscénnosti. Knihu jsem navíc četl v českém překladu, který mě také zrovna nenadchl. Zhruba v první polovině překladatel používá různé archaismy, ale dialogy připomínají spíše současnou facebookovou komunikaci, což působí jako pěst na oko. V druhé polovině od archaismů v podstatě upustil, což je také takové podivné. Naprosto nezvládnutá církevní terminologie, která se objevuje v souvislosti s Agnes, ho dovedla až k líčení, jak kočí vezl Agnes večer na mši, což je v roce 1875 naprostý nesmysl. Agnes knězi při zpovědi tyká, o dva řádky níž mu vyká – zde asi překladatel netušil, kdy je oslovován kněz a kdy Bůh, a nějak to všechno zmotal. Kněz řekne Introibo ad altare dei a začne „rituál“ místo bohoslužebného obřadu. A takových hloupostí je tam celá řada. Chápu, že je to dlouhý text a chyby se v něm prostě objeví, ale není mi jasné, proč nekonzultuje věci, kterým evidentně nerozumí. Celé to pak vypadá odfláknutě. Nemluvě o nesmyslném používání vulgarit, třeba koňská hovna – tak skutečně někdo mluví nebo mluvil?
Kniha mi vůbec nic nedala, žádné nové znalosti, o čtenářském požitku nemůže být ani řeči. Po přečtení tak zůstává jen obrovské nepochopení. Proč, za jakým účelem ji autor psal, proč takový škvár podporuje Ministerstvo kultury (!), odkud se vzaly ty oslavné recenze? To je na tom stav současné prózy a překladu tak bídně, že je zrovna tohle vynášeno do nebes?
"Když jste se mě poprvé chopili, nenadáli jste se, že budu tak tlustá, ani jste neočekávali, že váš popadnu tak pevně a rychle." .. tato věta se ukrývá hned na první straně příběhu a naprosto vystihuje jak na mě kniha působila. Miluji objemné knihy do kterých se mohu začíst a ztratit přehled o tom kolik uplynulo času. Nebudu lhát, byla jsem rozčarovaná, když jsem otočila jednu z posledních stránek a zjistila, že je konec..
Úžasný příběh.
Kniha "Kvítek karmínový a bílý" úplne splnila moje očakávania a rozhodne ma nesklamala.
Štýlom, akým je napísaná, kopíruje viktoriánsku dobu, v ktorej sa dej príbehu odohráva.
Zaujalo ma, ako autor hneď na začiatku nadviazal s čitateľmi kontakt prostredníctvom tajuplného rozprávača. Tento nás nasmeruje do chudobných a špinavých ulíc viktoriánskeho Londýna, ktoré obýva najspodnejšia vrstva obyvateľstva, kde dominuje hlavne prostitúcia s kriminalitou, no zároveň sa tu začína odohrávať aj príbeh jednej prostitútky a bohatého majiteľa voňávkarskej továrne...
Faber ma tiež zaujal trefným zobrazením dejových situácií a opisom prostredia. Pri čítaní pociťujete smrad, vlhko, zimu a pre hustú hmlu nevidíte na krok...
Veľkým plusom knihy sú tiež postavy, ktoré autor majstrovský vyprofiloval a vytvoril tak dokonalé vierohodné charaktery všetkých svojich postáv.
Jediné, čo mi v knihe prekážalo bolo to, že autor si neudržal svoju nestrannosť a čitateľom dosť vnucuje svoj pohľad na určité veci.
Inak knihu môžem iba doporučiť všetkým milovníkom viktoriánskej éry.
Nevím, co více o knize napsat, neboť vše již snad bylo ve zdejších hodnoceních popsáno a s pozitivními reakcemi na knihu se zcela ztotožňuji. Takže jen ve zkratce: viktoriánská doba, tlustá kniha, realistické a přímé popisy, styl pana Fabera (na začátek jsem si musela trochu zvykat) = VYNIKAJÍCÍ román. Tři dny jsem doslova hltala jejich osudy. Pro milovníky knih z viktoriánské éry je toto snad povinná četba.
Jen si neodpustím poznámku: při čtení zdejších hodnocení zcela chápu a respektuji, že někomu se kniha nelíbila, nezačetl se, nebavila ho…apod. a tomu odpovídal i počet udělených hvězd, opravdu nic proti, každému se líbí něco jiného. Ale opravdu nechápu hodnocení typu: odpad! Vysvětluji si to jedině tím, že takovéto hodnocení pro knihu je možno chápat více způsoby, já to chápu tak, že takto ohodnotit si zaslouží jen knihy, které vůbec neměly vzniknout, jsou naprosto zbytečné, hloupé, nikoho neoslovily a nikomu nic nepřináší a jejich místo je v kontejneru či na podpal, a to si tahle bichle fakt nezaslouží.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura prostituce viktoriánská doba historické rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Bylo to skvele, uzasne a obohacujici cteni.