Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
Kvítek karmínový a bílý série
1. díl >
Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě... Druhé vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Crimson Petal and the White, 2002
více info...
Přidat komentář
Těšení se na tuhle knihu bylo veliké, o to větší dřina byla začíst se. Zvykla jsem si potom na dlouhé popisné pasáže, dokonce se mi začaly docela líbit a těšila jsem se na večer na další počteníčko. Kniha byla nicméně zbytečně dlouhá, párkrát jsem se přistihla, jak mi myšlenky utíkají, ale nevracela jsem se, protože jsem věděla, že zrovna nic zásadního hlavní hrdiové neprožívají. Škoda, že příběh dostal spád až ke konci a ten nebyl třeba dále rozvinut. Ale je mi jasné, že autor si nechal otevřená vrátka....
Snažil jsem se, ale nebyl jsem schopný to dočíst. A to se mi knížka ze začátku docela líbila.
Z počátku mi vadil v knize vypravěč. Trošku mě to rušilo. Naštěstí velmi záhy zmizí a objeví se jen na pár stránkách u konce :-)
Velice se mi líbil popis Londýna. Měla jsem občas pocit, že cítím i jeho pachy :-) Hezky psané.
Hvězdičku ubírám za otevřený konec. Hrozně moc by mě zajímalo, jak dopadla Sugar, Sofie i její otec.
Za mě doporučuji. Zase úplně jiný styl psaní, než jsem zvyklá :-)
Viktoriánský Londýn je moje srdcovka od té doby, co se mi do ruky dostal grafický román „Z pekla“ http://www.kosmas.cz/knihy/107119/z-pekla/ od Alana Moora.
Na Kvítek jsem se těšila celé roky: oblíbený spisovatel, oblíbené téma, oblíbený překladatel. Na tom posledním bodě se to poněkud zaseklo, překladatel Viktor Janiš je totiž zjevně zastáncem hesla "Dokonalost spočívá v maličkostech, ale dokonalost není maličkost", a tak piloval těch 920 stran deset let. Za mne se to čekání bohatě vyplatilo.
Faber dokáže vykouzlit dickensovskou atmosféru, do níž vklouznete jako do snu: úžasně živého, barvitého snu, ze kterého je vám po dočtení líto, že už je pryč. Přirovnání k Dickensovi je na místě: nečekejte akční scény, většina dějových zvratů se odehrává ve vztazích hlavních protagonistů, a to ještě většinou velmi jemně, nepřímo: všichni jsou viktoriánsky zdvořilí. Zničující souboj manželů Rackhamových (celou dobu jsem si kladla otázku, nakolik je Agnes doopravdy šílená a nakolik své nemoci využívá jako zbraně, kterou tyranizuje manžela pocitem viny) probíhá obvykle v duchu společenské konverzace u čaje.
Všechny ty věci, které William nakonec udělá Sugar, se odehrají dokonale korektně... a přece se vám z nich chce zvracet.
Faber vás provede všemi vrstvami Londýna a všemi odstíny lásky: od nechutných detailů řemesla mizerně placených kurev (nebudete ušetřeni například "výplachů" špinavým hadrem coby metodou antikoncepce) přes popelkovský příběh půvabné, bystré a sympatické nevěstky Sugar, která potkala svého prince Wiliama („Máš… Máš mě ráda?“ Chraplavě se zasměje, obrátí hlavu k té jeho a přitulí se k jeho tváři. „Ach Williame, jisssstě,“ odpoví. „Jsi přece můj zachránce. Můj hrdina…“ Vezme jeho genitálie do drsných dlaní. „Sotva mohu věřit tomu, jaké mám štěstí.“) až k něžnému a čistému vztahu dvou křesťanů, jejichž vzájemná erotická touha se naplňuje jen ve snění.
Kvítek je smyslný po všech stránkách, krom pikantních erotických pasáží vám Faber naservíruje vůně, které by se vyjímaly i v „Parfému, příběhu vraha“, a myslím, že nad jeho popisy Rackhamovic jídelní tabule jsem přibrala pěkných pár liber.
Jídelní příměr se nabízí i u překladu: je to, jako by autor napsal recept, který pak překladatel uvaří tak, aby si ho čtenář mohl vychutnat i v rodném jazyce (přičemž samozřejmě některé ingredience citlivě nahradí domácími přísadami).
Už se těším na Jablko
www.kosmas.cz/knihy/204551/jablko/
Hvězdičku ubírám za popisy scén, které by mohly konkurovat padesáti odstínům šedi. Příběh je dle mého názoru nepotřebuje, naopak mu škodí. Ale možná jsem konzerva. Nebo to prostě teď frčí.
Knihu nemůžu hodnotit, protože jsem ji nedočetla. Věnovala jsem svou pozornost 150 stranám a kniha mě i tak nestačila ničím zaujmout.Jestli kniha pokračuje stále ve stejném tempu jako prvních 150 stran, tak jsem ráda, že jsem ji odložila. Raději jsem šla mýt nádobí.
Miluji Londýn a ještě více viktoriánskou éru, a obojího jsem si užil v knize dostatečně. Rád bych vyzdvihl nejen skvělou dobovou atmosféru, prokreslené "ujeté" postavy a postavičky, ale i zajímavý styl, jak je kniha napsaná a exkluzivní překlad.
Bohužel jsem ji ale nebyl schopen dočíst. Přes to všechno je nudná, rozvláčná a u 500. stránky jsem se musel hodně nutit, abych pokračoval dál. Je plno skvělých knih k přečtení a tak málo času, že jsem to za polovinou vzdal. Mrzí mě to. Mít kniha polovinu stránek a alespoň nějaký spád více než jednou za sto stran, tak bych byl nadšen.
Čtivé. Obdivuhodně přesně vykreslené dobové reálie a atmosféra. živé postavy. Na mě až příliš otevřený konec.
Příběh všech postaviček mě dokonale pohltil a zanechal ve mě hluboký dojem, trochu zklamání z otevřeného konce a zvědavost, jak dopadly Sugar a Sofie. Už se těším na knihu povídek Jablko.
Četlo se mi to strašně špatně, šlo to pomalu a nevím proč.
Příběh šel, pěkný zvraty (Ach, Henry!), ale bylo to takový utahaný, jako kotě u krbu. I přes moderní jazyk to mělo rychlost parní lokomotivy. Já vám nevím. Knížka je to pěkná, ale ten humbuk, co se kolem ní děl ji jenom uškodil.
Kvítek karmínový a bílý je nadprůměrná kniha, které ubližuje přehnaně pozitivní "hodnocení" distribucí. Dobře se čte, není kýčovitá, neklesá příliš ke klišé, má opravdu zajímavé pasáže.. ale "Viktoriánský románový opus hodný Nobelovy ceny" (jak zmiňuje Neoluxor) to není. Ne, opravdu - není to Steinbeckovo "Na východ od ráje", Styronova "Sofiina volba" ani Faulknerovo "Absolone, Absolone!" Strhne to čtenáře, je to zajímavé, ale po dočtení to nezanechá ten pocit husí kůže a doteku něco věčného a výjimečného.
Zaujaly mě originální pasáže, např. úvod, kdy kniha "vede" čtenáře Londýnem. Líbí se mi, že autor nesklouzává k černobílému vidění, že jsou jeho postavy promyšlené a fungují podle vlastních, logických pravidel. Ženská otázka rezonuje v celém díle silně, přesto však zůstává nenuceně skrytá pod povrchem a nikdy není položena nahlas. Z některých částí doslova mrazí. Autor však nemoralizuje přímo, nechává na čtenáři, aby pochopil hrůzu a zrůdnost moci, kterou měli muži nad ženami, lékaři nad pacienty, matky (a otcové) nad dětmi, bohatí na chudými..atd
Nevím, jestli je to moderním jazykem nebo intelektuální výšinou hlavní hrdinky, ale co se myšlení týče, občas z toho na mě dýchne 21. století (nikoliv viktoriánská Anglie). Hlavní hrdinka si ví až příliš dobře rady, její literární ambice na mě působí rušivě.
Druhý díl si ráda přečtu, jako oddechová literatura to není špatné.
Kniha mě popravdě řečeno zklamala, co do obsahu nenaplnila mé očekávání. Zhruba od poloviny mi už většina textu přišla jako „vata“ s přemírou vulgarismů a sexuální představy hrdinů, jako laciný trik, jak udržet čtenáře při vědomí. Zbytečně zdlouhavé popisy fantazií Emmelíny a Henryho, opakující se vnitřní pochody Williama… Samotný námět ve mně ovšem zanechal hlubokou stopu, soucit s hrdinkami a vztek na mužské postavy (největší překvapivě na doktora). Pokud měl příběh ukázat, jak hnusně společnost nakládala se ženami, splnil to beze zbytku. Každopádně text v posledních kapitolách jsem už přeskakovala, konec mě zklamal (moje chyba - nesnáším otevřené konce). Pokračování si rozhodně nekoupím, ale vypůjčím v knihovně. Přece jen mi zvědavost nedá, třeba Agnes porodí v klášteře W. syna, pochopí své fyziologické procesy a dojde klidu, Sugar se nechá zaměstnat u konkurence a pomůže W. koncernu k bankrotu. A ze Sophie vyroste moderní mladá žena, která nebude zatížena traumaty své matky a guvernantky – to by bylo zadostiučinění!
Čte se to těžko, hrozně moc těžko, ale je to výborné. Tak dokonale prokreslený Londýn v 19. století! Živé nezapomenutelné postavy, tíha veškeré té špíny ulice v kontrastu se životem vyšší třídy, dokonalost popisů prostředí, osudová setkání, velkolepost života a jeho ubohost v jednom a ten pocit neodvratnosti a neustálého nedostatku času, než dojde k... k... a pro tu špínu, tíhu, hnus a šílené napětí se to čte těžko, hrozně těžko...
Mistrovské dílo, které mě absolutně strhlo. Agnes ale teda byla šílená a sobecká slepice. Do Sugar a Sofie jsem se "zamilovala" a měla jsem moc ráda Henryho.
Už se nemůžu dočkat až si přečtu pokračování =).
Na přebalu je napsáno: ... ´o násilné vraždě nemluvě.´ Všimli jste si tam nějaké násilné vraždy? Ke knížce samotné tu bylo podle mě vše už napsané, zkrátka brilantní.
Tento typ literatury běžně nečtu, ale před Vánoci 2014 byl Kvítek prostě všude, takže ani já jsem nakonec neodolal. A nelituji, byl to příjemný odpočinek od všech těch detektivek, Faber je skvělý vypravěč a Viktor Janiš skvělý překladatel. Popisy prostředí jsou skutečně sugestivní, Faberova záliba dopodrobna popsat každičkou vůni, zápach, zvuk, barvu, představivost se rozjíždí na plné obrátky a najednou tam jste, jste ve viktoriánském Londýně a kráčíte jeho špinavými uličkami, navštěvujete ty nejhorší nevěstince a putiky. Bavilo mne to, hlavně první třetina knihy, díky za exkurzi.
Za mě jedna z nejlepších knih,které jsem v posledních letech četla. Skvěle napsaný a neméně skvěle přeložený příběh prostitutky Sugar v kulisách viktoriánského Londýna Vás prostě dostane. S příliš otevřeným a nijakým koncem mě smiřuje jen to, že již zanedlouho vyjde kniha povídek Jablko a znovu se tak setkám se svými londýnskými známými a hlavně Sugar a Sofii držím palce.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura prostituce viktoriánská doba historické rományAutorovy další knížky
2014 | Kvítek karmínový a bílý |
2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
2002 | Pod kůží |
2015 | Jablko |
2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Dočítám a začíná mi být líto, že se záložka blíží ke konci. Užívám si Londýna, který bych takhle nepoznala ani kdybych v té době žila. Užívám si lidských prototypů, které se nemění. Ten tlustospis je jen neprakticky objemný a fakt je , že mi chvilku trvalo, než jsem se přestala hnát za zápletkou a začala si všímat reálií doby, taky nádherného překladu. Připomnělo mi to Plechový bubínek, který jsem si myslela , že nedočtu a nakonec ve mě jeho atmosfera leží dodnes. S Kvítkem to bude stejné, Londýn už bude díky Kvítku jiný.