Kým Paríž spal
Ruth Druart
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477056/bmid_kym-pariz-spal-tSj-477056.jpg
5
145
145
Nezabudnuteľný príbeh o viere a vzdore počas jedného z najpochmúrnejších období v dejinách. Santa Cruz, 1953. Jean-Luc sa snaží zabudnúť na dávne udalosti. Jazva na tvári je len malá cena za hrôzy, ktoré prežil počas nacistickej okupácie Francúzska. Teraz má nový život v Kalifornii a rodinu. Nikdy nečakal, že mu raz minulosť znova zaklope na dvere. Paríž, 1944. Mladá židovská žena nastupuje do vlaku smerujúceho do Osvienčimu s drobným uzlíkom v náručí. Vo chvíli zúfalstva vtisne to najvzácnejšie, čo má, do rúk cudzieho človeka. Zostáva jej iba nádej. Na tmavom nástupišti sa prepletú dva ľudské osudy, ktoré obom aktérom navždy zmenia život. Román Kým Paríž spal je príbeh o odhodlaní a odvahe, keď sa človeku zdá, že všetko stratil. No predovšetkým je to príbeh o tom, čo znamená ľúbiť.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
While Paris Slept, 2021
více info...
Přidat komentář
Toto je jedna z knih, na které budu vzpomínat ráda.
(už jenom proto, že mi bez jakéhokoli moralizování klepla přes prsty, že nejbližnější své je třeba milovat víc než sebe samu).
I s oběma jejími nedostatky - předvídatelností děje a zahlcením těžkých témat na v zásadě konverzační úrovni.
Kniha mi navíc vnukla nápad na další knihu, kterou si musím přečíst. Jenom nevím, kolik toho je napsáno o přechodu Pyrenejí. Třeba něco napsal Feuchtwanger ;-)
Vůbec jsem nevěděla co od knihy očekávat. Ale tolik emocí a utrpení co všichni v příběhu museli vytrpět, to je opravdu jen pro silné povahy. Jedna z nejlepších knih co jsem v poslední době četla.
Napínavý a zároveň hodně smutný příběh dvou manželských párů a mezi nimi jeden smutný chlapeček. Z Francie jsou deportováni francouzští Židé. Mladá matka Sarah podá kolemjdoucímu muži balíček s jednoměsíčním dítětem. A tím začíná Jean-Lucova anabáze z vlasti přes Pyreneje do Kalifornie. Devět let vyrůstá malý Sam jako šťastné dítě, až do doby, kdy se podařilo Sarah najít ztraceného syna v Americe. Bolest obou matek, potažmo i otců, nelze přečíst bez slz v očích. Mnohem větší bolest zažívá malý Sam, který "z moci úřední" je navrácen do původní židovské rodiny v Paříži. Nezná cizí prostředí, nezná ani řeč, a tak propláče noci a smutné, až zatvrzelé dny. Díkybohu kniha končí k spokojenosti čtenáře. Mohu všem vřele doporučit.
Silný příběh, který nás provede válečnými hrůzami (z mnoha pohledů), ale hlavně následky těchto hrůz. Vůbec si nedokážu představit (a ani nechci), jak to muselo být těžké.
Rychlovka, precteno behem dvou veceru. Pribeh pro me byl zajimavy a rozhodne k premysleni. Sama nevim, jestli bych neco takoveho dokazala, kazdopadne doslov byl super.
(SPOILER)
Vlastně nejdůležitějším poselstvím knihy je závěrečná část, která řeší právo na židovské dítě předané narychlo k záchraně. Předtím je jen vysvětlen děj, který k tomu vedl, a záchrana s přechodem hor + přežití obou židovských rodičů v koncentračním táboře, kteří po válce chtějí dítě zpět. Co chce vlastně on? Nakonec pochopil a našel se.
Trochu rozvleklé, konec mi přišel opravdu originálním zamyšlením.
Popravdě podle anotace jsem čekala jiný příběh, ale rozhodně nejsem zklamaná. Nic podobného jsem doposud nečetla. Autorka zajímavým způsobem zpracovala válečný a poválečný příběh, který ve mně zanechává doteď spoustu emocí. Popravdě mě chvíli štvali Sarah a David, ale když se na to člověk podívá z jejich úhlu pohledu, vlastně je docela chápu. Je to zapeklita situace, která nemá jasnou cestu, ale myslím, že autorka si s tím skvěle vyhrála.
Když pominu nehorázné chyby v knížce typu: "Kapitán padesát jedna" namísto Kapitola padesát jedna, Paříš, Pažíž a podobně, tak příběh byl úžasný a poslední stránky jsem jenom hltala. Velmi silné a krásné, vřele doporučuji k přečtení.
Válka není jen řinčení zbraní a krev, je to i milion lidských příběhů. Válka nekončí posledním výstřelem, ale stává se trvalou součástí života lidí, kteří jí prošli. Vzdát se dítěte pro jeho dobro je kruté. Riskovat život a vzdát se rodiny a domova pro záchranu dítěte jiných rodičů je hrdinství. Rozhodovat mezi "rodiči" a rodiči je pro dítě obrovské trauma. To vše spolu s pěti hrdiny příběhu prožijete na stránkách této úžasné knihy.
Byla to hrozná doba a je dobře, že o ní jenom čteme. Byl to pohled na válku z jiné strany. Jak rozhodnutí dospělých může změnit život dítěti. Na konci mi ukápla slza, a to se mi při čtení knížky už dlouho nestalo.
Knihu jsem přečetla jedním dechem,i když s neveselým tématem.Přesto,že jde o fikci,nemyslím,že se něco podobného nemohlo stát, jak dobře víme z historie.Úžasně vylíčená tragédie vlastně pěti lidí. Teprve,když chlapec dospěl a měl vlastní dítě pochopil,co je láska dítěte k rodičům a rodičů k dítěti.
(SPOILER) Až po přečtení první třetiny knihy přišel nečekaný spád. Oceňuji vykreslení postav a zajímavý námět, který poukázal na nelehké poválečné období v souvislosti s návratem děti do původních rodin .
Příběh, který mě neoslovil.
Silný základ, ale takový upovídaný, podivný styl. Do půli knihy jsem absolutně netušila, co mi chce autorka sdělit. Nuda.
První půlka mě vůbec nebavila. Přišla mi jakási - nevím, možná naivní. Třeba ten Jean-Lucův pokus. Jasná sebevražda. Měl víc štěstí jak rozumu. I počátek jeho vztahu s Charlotte mi přišel takový - pomalý (asi aby zapadl do tempa první části). Ani kapitoly z roku 1953 nenabídly nic moc, co by mě zaujalo, nakoplo ke čtení. Navíc mi přišlo celkem nereálné, aby člověk, co si začátkem dubna zlomí stehenní kost, dokázal v červnu absolvovat vysokohorskou turistiku, navíc v takovém tempu a podmínkách (podle googlu se zlomenina dolní končetiny hojí cca 6 - 8 týdnů, takže asi tak). Jednoznačně nejlepší byly kapitoly o Sarah.
Od druhé části jsem pak už nic moc nečekala, asi jsem tak nějak předpokládala další putování, ale rozhodně ne to, co tam bylo. A nečetlo se mi to lehce, od té doby, co jsem matkou, některé věci prožívám jinak a hůř. Nevěděla jsem, koho litovat víc - Sarah s Davidem, Charlotte nebo Samuela? V jednu chvíli jsem měla i podezřele vlhké oči. Navíc Sarah udělala dle mého názoru obdivuhodné rozhodnutí - a vlastně už druhé (mnozí dnešní rodiče by si měli vzít příklad, místo aby si honili svoje ego při soudech o děti).
Jen si nejsem úplně jistá, jestli se mi zamlouvala poslední kapitola, jestli by to bez ní nebylo lepší. Ale happyendy jsou asi žádané. Aspoň to nebylo přehnaně happy.