Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Kyselé třešně série
< 3. díl
Lidi ten dům lákal – a současně děsil. V jeho zahradě rostly letité ořešáky, kterým nebylo nikdy dopřáno, aby svůj plod ve skořápce vydaly v čase zralosti. Pro Dluhonické byl svatojánský dům prokletý. „Vždyť je to proti Pánubohu,“ křižovali se, „shazovat ořechy z větví ještě nezralé Je to jako vytlouct nedonošené dítě z lůna matky. Hřích, jenom hřích!“ Jenže Juliana Paukrtová se synem Hanušem a vnučkou Vilemínou neuměli jinak. Stejně jako všichni jejich předci, o svatém Janu ze všech stromů strhali zelené ořechy a naházeli je do sudů. Léta 1958 a 1959 však přinesou dramatické změny. Třináctiletá Vilemína se musí vypořádat s novou životní cestou, během jediného roku se z dětské bezstarostnosti přenést do světa starostí dospělých a bojovat o své místo. Je tíživou situací v rodině vinna její máma Albína, zdatná agitátorka JZD, kterou místní nemají rádi pro její minulost pošpiněnou kolaborací s nacisty? Nebo za všechno může ten prokletý svatojánský dům? Strhující román Lenky Chalupové volně navazuje na úspěšné tituly Kyselé třešně a Páté jablko a završuje tak trilogii z poválečného Přerovska.... celý text
Přidat komentář
Ani jsem nečekala nic jiného, nežli skvělý čtenářský zážitek...ostatně i jako u dvou předchozích dílů :) Skvěle propletené osudy všech aktérů, na povrch vyplouvající události dob minulých. Doporučuji všema deseti :)
Autorka opět nezklamala. Krásný, zajímavý příběh vesnické rodiny. S překvapivým koncem.
(SPOILER) Ráda jsem si přečetla knihu z oblasti, kterou dobře znám. I Přerov, i Dluhonice. Zajímavý příběh o rodinných strastech, které způsobila neuvážená chvilková láska ke konci druhé světové války. Jedna osudová chyba, a ovlivnila celé další dění. Postavy v knize jsou živé, situace opravdu ze života. Na vesnici se znali všichni a pokud se někdo provinil proti morálce, nikdy mu to nezapomněli. Albína a její dcera Vilemína bojují s narážkami na minulost, přičemž malá Mína, jak Vilemíně říkají, netuší, oč vlastně jde. Stejně kruté pravdě neuteče. Když do běhu události nečekaně zasáhne Mínin biologický otec, to, co už mělo být milosrdně zapomenuto, vyvřelo na povrch. Nastávají nové vážné problémy, Karl Wolf se urputně snaží svou dceru Vilemínu si naklonit. Jenže naráží na odpor své tehdejší Maličké, která po tragické smrti dobráckého manžela volí společnou cestu s věkově bližším Otakarem. Z její strany jde o touhu po normálním životě. Jenže ani to se jí nemůže splnit. Konec je docela překvapivý, vrahem je člověk, kterého bych netipovala. Tedy tipovala, kdyby to nebyl vlastně někdo docela jiný. Jenom jedno mi vadilo: babiččino nářečí. Vidět ypsilon po ř atd. mi trhalo oči.
První třetina knihy mi plynula pomalu a nějak se tam toho až tak moc nedělo. Aspoň mi to tak připadalo. Pak se to ale rozjelo, děj začal být zajímavý a plný zvratů. Vlk vše oživil. Musím uznat, že se mi nakonec kniha líbila a přečtu si i další knihy od této autorky. Toto byla moje třetí kniha od ní a ve všech jsem našel pro sebe zajímavé příběhy a popis lidských osudů v nelehkých dobách.
Opět velmi napínavá kniha autorky, kterou si řadím mezi své oblíbené. Obdivuji, jak je příběh rozehran a jak se napětí stupňuje a jak je konec nečekaný.
Ačkoli pravidelně vyhledávám a čtu knihy českých autorek, Lenka Chalupová mi bohužel dlouho unikala. Pak se ke mně náhodně dostala tato volně navazující trilogie z mé literárně oblíbené válečné a poválečné doby a byla jsem z ní nadšená. Všechny tři díly jsou zasazené do prostředí malých vesniček na Přerovsku, a vypovídají o životních osudech obyčejných lidí, kteří se narodili do divoké doby. Postavy jsou skvěle vykreslené, situace plné emocí a zvratů a historický vývoj je jen nenásilně na pozadí. U všech tří knih můžete počítat s překvapivým koncem aniž by se autorka snažila jen prvoplánově šokovat. Knížky není nutné číst v tomto pořadí, protože každá má své vlastní postavy a určitě zaujmou všechny čtenáře, kterým se líbila série Šikmý kostel a podobné knihy. Na závěr bych jen podotkla, že v tomto případě platí, že se nemá kniha soudit podle obalu, protože ty jediné mě bohužel nezaujaly.
Závěrečný díl, opět plný emocí.
Autorce za trilogii tleskám - skvělá práce.
Určitě si přečtu i její další knihy.
Lenku Chalupovou ukládám do oblíbených autorů. Její knihy stojí určitě za přečtení. Skvělý styl, pěkně vykreslené postavy a závěr je vždy velké překvapení. Doporučuji.
Paní Chalupová má svoje společenské romány lepší a lepší - už se těším na další :-)))). To, že charaktery hrdinů nejsou úplně jasně propracované - spíš naznačené, člověka po dočtení nutí přemýšlet o tom, jací vlasně byli. Krásné, čtivé, smutné, pravdivé... prostě a jednoduše řečeno za mě 1*.
Celou tuto sérii mohu jen doporučit. U této knihy mi maličko něco chybělo. Doplnění života některých postav, takové neuzavřené, přesto krásné. I tak autorka završila tuto sérii, která se dá číst i samostatně, z poválečné doby a osudů lidí v okolí Přerova.
Každá z postav a, že jich tam není málo, je dobře psychologicky rozebrána. Některá se čtenáři líbí víc, některá méně.
Dluhonický svatojánský dům - prokletí generací, ale s pýchou dodržována tradice, která je násilně ukončená nařízením strany, tak jako plno dalších tradic.
Dnes některé žijí ve vzpomínkách, některé se snažíme obnovit a připomenout jak práci, ale i dobu.
A, jako vždy, jde i o charakter lidí.
Kdo je dobrý a kdo zlý a jak může touha po pomstě ovlivnit životy lidi, kteří jsou zdánlivě mimo. Mám ráda styl autorky, která píše, tak nějak jinak, bez zbytečného patosu a silných frází - díky tomu, tak lidsky a opravdově.
"Vždycky budeš špatný, když tvůj příběh bude vyprávět špatný člověk."
Asi nejlepší kniha Lenky Chalupové. Opět plná těžkých osudů. Téměř každý měl svého kostlivce ve skříni, ukázka toho, co dokáží pomluvy, předsudky, touha po pomstě...a jak dospělí umí dítěti rozbít život a jistotu rodiny.
Krásné čtení, objevila jsem pro mne zatím nečtenou autorku a už se chystám na další její knihu.
Opět moc hezká knížka, i když místy velmi drsná. Ale toho, kdo zná ostatní tituly Lenky Chalupové, to nevyvede z míry. Rozporuplná postava Albíny nás provází různými odstíny socialismu a kolektivizace. Za srdce vezme příběh Míny, která musela proplouvat občas krutým světem dospělých. Rozuzlení tradičně očekávané (styl autorky), ale v ten moment nečekané (alespoň já jsem ho takové nečekala).
Ta kniha je esencí ženství. Ženské představy, popisy, jazyk i přemýšlení postav. Je jemná jako nadýchaný obláček, přestože popisuje těžké životní osudy a zvraty. Nenudila jsem se, i když jsem občas trochu nad tou "ženskostí" krčila nos, protože to na mě bylo prostě moc. V rámci žánru ale této knize nemůžu upřít kvality ani hvězdičky a všem ji doporučuju.
Štítky knihy
rodina ořechy socialismus nešťastná láska Přerov Přerovsko historické romány oběti nacismu české rományAutorovy další knížky
2020 | Kyselé třešně |
2022 | Páté jablko |
2014 | Pomněnkové matky |
2023 | Svatojánské ořechy |
2016 | Tyrkysové oko |
Zhoubné důsledky války, klučičí parta zvaná Dluhonická pětka, svatojánské ořechy, nešťastná láska, rodinné tajemství, dusná padesátá léta, touha po obyčejném lidském štěstí, prokletí svatojánského domu a lidská zášť, to jsou jen některé ingredience tohoto napínavého románu. Postavy byly velmi zajímavé, bylo jich hodně, ale nepletly se. Příběh se mi velmi líbil a dočkal jsem se i epilogu z roku 1990, který jsem toužebně očekával. Jestli se jedná o závěr volné trilogie, tak se opravdu povedl. Ale pokud by se objevilo ještě nějaké pokračování nebyl bych proti, protože rostlinných plodů je ještě hodně a lidských příběhů nepočítaně. Knihu doporučuji.
Citace: To samé Řehoř - od dětství chtěl být četníkem, dnes je hrdým slouhou režimu, který z příslušníků SNB udělal spíš práskače nežli spravedlivé hlídače pořádku. Nedávno se v hospodě chvástal, jak odhalil v Přerovských strojírnách záškodníka, který na plakát k RVHP, který měl být oslavou Rady vzájemné hospodářské pomoci, připsal: Radujme se, veselme se, hovno máme, podělme se. A těšil se, že za hloupý protirežimní vtípek půjde jakýsi chudák frézař k soudu.