Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515358/bmid_svatojanske-orechy-GbU-515358.jpg
5
384
384
Kyselé třešně série
< 3. díl
Lidi ten dům lákal – a současně děsil. V jeho zahradě rostly letité ořešáky, kterým nebylo nikdy dopřáno, aby svůj plod ve skořápce vydaly v čase zralosti. Pro Dluhonické byl svatojánský dům prokletý. „Vždyť je to proti Pánubohu,“ křižovali se, „shazovat ořechy z větví ještě nezralé Je to jako vytlouct nedonošené dítě z lůna matky. Hřích, jenom hřích!“ Jenže Juliana Paukrtová se synem Hanušem a vnučkou Vilemínou neuměli jinak. Stejně jako všichni jejich předci, o svatém Janu ze všech stromů strhali zelené ořechy a naházeli je do sudů. Léta 1958 a 1959 však přinesou dramatické změny. Třináctiletá Vilemína se musí vypořádat s novou životní cestou, během jediného roku se z dětské bezstarostnosti přenést do světa starostí dospělých a bojovat o své místo. Je tíživou situací v rodině vinna její máma Albína, zdatná agitátorka JZD, kterou místní nemají rádi pro její minulost pošpiněnou kolaborací s nacisty? Nebo za všechno může ten prokletý svatojánský dům? Strhující román Lenky Chalupové volně navazuje na úspěšné tituly Kyselé třešně a Páté jablko a završuje tak trilogii z poválečného Přerovska.... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivé kniha, barevné a těžké lidské osudy. Komunistické básničky, který se dnes člověk směje, láska i zrada, chudoba i bohatství, zrození i smrt. Bravurně napsáno.
96% při 148 hodnoceních asi mluví za vše. Autorce se podařilo velmi dobře vystihnout uvažování a charaktery lidí na vesnici. Určitě to není úplně lehké čtení, ale kniha má obrovskou hloubku a její poselství je nadčasové. Obyčejné lidské štěstí jde hold velmi často ruku v ruce s lidským utrpením, ale rodinná sounáležitost je nejvíc.
Tak to byl pěkný návrat na moravský venkov ....
Ráda jsem se ve vzpomínkách přenesla do doby, kdy jsem objevovala kouzlo těch malých vesniček ...
I když období 50 let a příchod kolektivizace jsem nezažila, znám jej pouze z vyprávění prarodičů ....
Jejich život byl plný dřiny a touhy po zachování zavedených tradic a zvyků ....
A lidský osud si lze promítnout stejně jako jádra ořechů - začíná jadérkem, zraje a dle okolností může být sladký nebo kyselý ....
Velmi se mi líbila nosná postava babičky Juliany a její moudrost....
..... Vždycky budeš špatný, když tvůj příběh bude vyprávět špatný člověk ....
To v této knize neplatí - autorka vypráví objektivně i se zásahem do minulých let .... a představuje vesničku takovou, jaká byla .....
Pěkné víkendové čtení to bylo - doporučím ....
Poutavá kniha od mé oblíbené autorky. Opět zajímavé téma. Kniha je napínavá a mě nezbývá nic jiného, než ji doporučit.
Výborná knížka, čtivá. Doba, ve které se odehrává, je ponurá a leccos temného ještě vyplave na povrch. Nacistická minulost, komunistická přítomnost i budoucnost, straníci, kádrováci, udavači, závistníci, pomlouvači. A do toho vražda. Ale i láska a rodinná soudržnost. Tak akorát namixovaný koktejl, který udržuje napětí až do konce. A přece kvůli konci dávám o hvězdičku méně. Chtěla bych víc podrobností k tomu, jak se život postav dostal tam, kde je.
Opět skvělá kniha od této autorky .... Opět silné téma, propracované postavy ... Můžu jen doporučit.
Úžasný díl přerovské poválečné doby, tato kniha je asi nejvíce detektivní a emocionálně stejně náročná. Postavy jako Albína nebo Vilemína byly oběti své doby a bylo mi jich moc líto. Konečné rozuzlení bylo překvapivé.
Touto knížkou jsem dočetla celou trilogii. A říkám - klobouk dolů. Opět silné téma, propracované postavy. A co svatojánské ořechy? Doporučuju k přečtení - závěr knihy překvapil, čekala jsem všechno možné, ale toto ne.
Poválečná doba, krutý osud jedné rodiny spjaté se svatojánským domem, a vlastně celého okolí Přerova. Propletené osudy volně navazují na předchozí díly, já z nedočkavosti četla v přeházeném pořadí, ale vůbec to nevadilo.
Paní Chalupová mě aktuálně baví!
Skvělé čtení.
Autorka zavede čtenáře na Přerovsko padesátých let. Představí opět několik velmi zajímavých postav s různým charakterem a různým přístupem k politické situaci dané doby. Při čtení jsem občas měla pocit, jako bych poslouchala vyprávění své babičky. Tím nechci paní Chalupové přidávat roky, ale pochválit věrohodnost příběhu. Děkuji za skvělý čtenářský zážitek.
(SPOILER) Nečekal jsem to, ale zatím se jedná o nejlepší knížku Lenky Chalupové. A to jsem od ní četl až na její první dvě knížky všechno. Dosud u mě vedly román Kyselé třešně a povídková kniha Začátek, ale Svatojánské ořechy situované do bývalé samostatné vesnice Dluhonice, od roku 1976 místní části Přerova, jsou ještě lepší. Autorka skutečně dobře nastudovala kroniku Dluhonic (a možná i publikaci o dějinách obce z roku 2012): v probagrovaném korytě Bečvy se utopil mladý muž a poté pár koní (1941), židovská rodina Weiglova skončila v koncentračním táboře a poté se v obci říkalo, že své cennosti si uschovala u několika místních obyvatel, v Dluhonicích žila i skutečná kolaborantka s nacisty, sekyrky z úlomků bomb skutečně zhotovil kovář Dreiseitl, rozvodna byla střežena postupně německým vojskem, příslušníky organizace SS i českými protektorátními četníky, Zábojův hostinec existoval, část zvaná Stará Bečva zbouraná kvůli rozšíření přerovské chemičky rovněž, svatoblažejská koleda se v obci dodržuje dodnes, ani hasičský sklad a výsek masa v suterénu kaple Povýšení svatého kříže nejsou výmyslem Chalupové. Některé věci (utopení muže v Bečvě, Židé zavraždění v koncentráku, kolaborantka) si "jen" přizpůsobila pro děj románu, stejně tak např. návštěvu L. Štrougala, jež se uskutečnila v Dluhonicích o rok později (9. května 1960, kdy přijel i s prezidentem A. Novotným). Svatojánské ořechy nezapřou rukopis autorky, což se projeví i koncem, který není happy endem. Pravda, některé její romány mají i horší konce. Prozradím jen, že sudetský Němec Karl Wolf, kterého považuji za nejhorší postavu románu, ze všeho vyvázl celkem dobře. Ve srovnání s Kyselými třešněmi a ještě více s Pátým jablkem jsou historické reálie ve Svatojánských ořeších lépe napasovány na děj knihy. Tady jsem si dokonce řekl, že by se přesně takový příběh snad mohl i stát. Pokud by Vás zajímala kniha o dějinách Dluhonic, posílám odkaz (události let 1939-1960 na stranách 121-137): https://cs.wikipedia.org/wiki/Dluhonice (odstavec Literatura, dostupné online).
Lenka Chalupová - nový objev pro mě. Kniha mě naprosto vtáhla do děje. A tak to mám ráda. Žiju životem ve starém domě, kde rostou ořešáky, sklízím zelené třešně, z nich pálím pálenku a bojím se, co dalšího zlého se v domě stane. Protože dům miluji a je pro mě zároveň prokletím. Děkuji za úniky ze svého života.
Postupné rozkrývání příběhu jedné rodiny po válce se opět paní Chalupové povedlo. Napínavé až do konce.
Paní Chalupová coby autorka zraje jako víno.
Za mě nejlepší dil z celé trilogie. Jen tedy škoda toho utnutého konce.
Bohužel jsem předchozí díly trilogie nečetla. Možná k tomu časem dojde. Vlastně to bylo moje první setkání s autorkou. Věrohodně vykreslené prostředí 50. let na vesnici, kde si všichni tzv. vidí do talíře. Rozhodně to stálo za přečtení.
Krásný (smutný) příběh plný lidského utrpení, ale i odhodlání žít lepší život v nelehké době 50let m. století. Příběh se četl dobře a asi mě bavil nejvíc s trilogie Kyselé třešně.
Opět výborná kniha od autorky. Letos v červenci jsem četla Kyselé třešně, v srpnu Páté jablko a teď v září Svatojánské ořechy. Už jsem to psala v jiném komentáři, ale autorka je pro mě objevem letošního roku, i když jsem o ní věděla. Pak jsem ale začala číst Kyselé třešně. Tento třetí díl na sebe volně navazující trilogie je opět výborný. Kniha je čtivá, postavy dobře vykreslené, příběhy se odehrávají v souvislosti s dějinami Československa. Tentokrát hlavně v Dluhonicích u Přerova. Knihu určitě doporučuji.
Štítky knihy
rodina ořechy socialismus nešťastná láska Přerov Přerovsko historické romány oběti nacismu české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Kyselé třešně |
| 2022 | Páté jablko |
| 2014 | Pomněnkové matky |
| 2023 | Svatojánské ořechy |
| 2016 |  Tyrkysové oko |
Nejlepší z celé série o těžkých osudech lidí na Přerovsku v minulém století.