Kytica z povestí národných
Karel Jaromír Erben
Slovenský preklad českej klasiky. Kytica je najznámejšia zbierka baladických básní, ktorú Karel Jaromír Erben začal písať už ako študent. Balady inšpirované slovanskými aj inými povesťami sa vyznačujú dejovo dramatickým spádom, zatiaľ čo prostredie je vykreslené stručne a popisne. Jednotlivé básne tejto zbierky nás zavedú väčšinou na českú dedinu a zoznamili z nás s príbehmi, ktoré sa odohrali kdesi v minulosti. 66-167-77... celý text
Přidat komentář
Nikdy sa mi nepáčilo, keď nám v škole nanucovali, čo máme čítať. Preto mám dodnes odpor voči tejto básnickej zbierke, napriek tomu, že je výborná.
Tato knížka je báječná, básně jsou v ní velmi pěkně napsané a člověk je může číst znovu a znovu vřele doporučuji :)
Kytici mohu pořád a pořád. Kdo ne? Klasa. Poklad české literatury a nejkrásnější básnická sbírka - a česká! - co znám.
Stěžejní dílo nejen Karla Jaromíra Erbena, ale i české literatury, na které jsem právem hrdá. Je málo básní, které se mi zapsaly do paměti, do srdce i do duše, Kytice jimi rozhodně je. Nikdy jsem moc nebyla na básnické sbírky, ale Kytice je něco zcela jiného. Je v ní něco, co se nedá vyjádřit, musíte to cítit. Mají dechberoucí bezútěšnou atmosféru, která zapůsobí na všechny smysly. Když jsem se s ní poprvé setkala v rámci povinné četby, přejel mi mráz po zádech, od té doby se k ní stále vracím. Úplně mám chuť mluvit ve verších.
Erben stvořil dílo tak hodnotné a krásné, že okouzluje čtenáře všech věkových kategorií. Dokázal přimět lidi číst poezii a navíc to má úctyhodnou hloubku. Miluju tu krásu našeho jazyka, ze které mám husí kůži a jíž Erben uměl používat dokonale. Zkrátka skvost po všech stránkách.
Melancholické básně s nádherným, znějícím jazykem a rýmy, s unikátní poetikou. Silné příběhy podané prostou formou s přesahem až do dnešní doby. To si zaslouží úctu.
Více takových děl, jako je toto, a více takových autorů, jako je on, a svět by mohl být hned krásnější. Miluju.
Poezie je podle mě jeden z nejotevřenějších žánrů literatury vůbec - prostor pro fantazii je někdy tak velký, že je snadné v něm zabloudit. V Kytici jsem si ho ale užívala a zbořený mýtus o dokonalosti rodiny je příjemnou změnou. Téma je originální, smrt ve spojení s láskou a nikdy neokoukaný vztah dítě-matka vždy bude dobře fungovat. Za mě ano, klidně znova, klidně několikrát ročně. Kytice je skutečně poklad český!
Lehkost, hravost češtiny a morbidní nádech, jedním slovem krása a moje srdcová záležitost!
I když poezii nemusím, protože jí ve většině případů vůbec nerozumím:), tak tohle jsem brala jako zavzpomínání na studentská léta a jako oživení toho, co mi dodnes uvízlo v hlavě, když jsme se tenkrát jednotlivé balady učili zpaměti.. Asi k tomu musí člověk dozrát, protože teď jsem konečně pochopila všecko to, co je v jednotlivých baladách ukryto:)
Kytice má pěkný příběhy; takový hezky morbidní. I když je to poezie, bylo to celkem srozumitelný a lehce stravitelný.
Nejkrásnější básně, jaké jsem kdy četla. Geniální a dokonalé. Libozvučné verše, kdy člověk všechno úplně vidí, slyší i ochutnává. Tuto knihu považuji za národní poklad.
Musím se přiznat, že Záhořovo lože jsem ještě nepochopila :D, ale jinak dobré, na to, že nemusím básničky
„Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil z vysoka
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácel jedině.“
Kytice je naše klasika a je to krásná klasika. Četla jsem ji několikrát a mnohokrát ještě číst budu, protože se neomrzí. Balady v ní se hezky rýmují (i v citaci jsem použila jen náhodný verš, který mi zrovna padl do oka a zalíbil se mi), verše vystihují přesně tu místy ponurou atmosféru děje, tajemnost času i postav a samotný děj nenudí ale právě naopak. Místy působí až mysticky, místy je drsná... Dodnes si pamatuju, jak jsme se učili povinně Vodníka, Polednici, a část Svatební košile a pamatuji si je pořád:) A taky na tu mou naturalistickou kresbu v sešitu literatury, ke které jsem se inspirovala, poté co jsme v hodině četli Zlatý kolovrat (škoda, že už ten sešit nemám :)). Kytice se čte sama a má rozhodně i dnešnímu čtenáři, co přinést. Pokud povinnou četbu tak Kytici rozhodně !
Až na poslední baladu (Věštkyně) se mi tahle kniha četla velmi dobře a docela se mi líbila, byť ve mně občas vyvolala poněkud zvláštní asociace (u Svatební košile jsem si vzpomněl na Müllerovo "Srdce jako kníže Rohan", ehm). Nedokážu říct, která z těch balad byla nejlepší, všechny byly perfektní.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Tuhle sbírku znám už od malička, nejdřív mi ji četl bratr, pak jsem si ji četla i já. Už někdy ve 2. třída. Tahle knížka u nás byla hodně oblíbená. Nejvíc asi ty hororové balady.