Kytica z povestí národných
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290475/bmid_kytica-z-povesti-narodnych-hNl-290475.jpeg
4
9404
9404
Slovenský preklad českej klasiky. Kytica je najznámejšia zbierka baladických básní, ktorú Karel Jaromír Erben začal písať už ako študent. Balady inšpirované slovanskými aj inými povesťami sa vyznačujú dejovo dramatickým spádom, zatiaľ čo prostredie je vykreslené stručne a popisne. Jednotlivé básne tejto zbierky nás zavedú väčšinou na českú dedinu a zoznamili z nás s príbehmi, ktoré sa odohrali kdesi v minulosti. 66-167-77... celý text
Přidat komentář
Ač poezii vůbec ale vůbec nemám ráda a tohle jsem četla jen v rámci povinné četby, tak je to docela výjimka díky tomu, že jsou básně příběhy. Děsivé a napínavé.
Kytice není kniha, kterou otevřu, přečtu a třeba se k ní už nikdy nevrátím. Zase ji otvírám, tentokrát si vyberu .... Obvykle podle nálady, podle rozpoložení. Je krásná, neomrzí, potěší, poučí, je tady. Vyberte si z ní třeba jednu květinu a potěšte se. Obdivuji nádherný jazyk, kterým je napsána. To je Kytice.
Tato klasika se nikdy neomrzí. Letos jsem si ji dala napřed v divadelní verzi v ND a bylo to úžasné. A teď i knižní podobě. Obě skvělé. Poučné, temné a napínavé. Ke knize jsem se určitě nevrátila naposled. A ilustrace Jana Zrzavého jsou nádherné.
(12/22)
Povinně jsme se učili na základní škole celou sbírku. Nemám to nikomu za zlé, dodnes si pamatuji "Zlatý kolovrátek" a jsem za to velmi ráda. Sbírka je tak krásně ponurá a temná, zároveň ale nesmírně poetická, že si ji beru k ruce každý deštivý nebo sychravý den podzimního období. Nemyslím, že měl Erben primárně za cíl čtenáře šokovat ale spíše vylíčit jeho vlastní vidění světa, které se v knize odráží. Pakliže bych chtěla rozumět psychologii a komplikovanosti lidské mentality hledala bych v knize něco, co Erben po cestě ztratil. Ideály a nevinnost - žádný strach. Jen výčitky. Nic to ale nemění na půvabu, který tato sbírka má.
Kytice vychází z podnětu lidových pověstí, legend a písní. Erben začal své dílo sepisovat v dobách svého studia. V básních se projevuje lidová prostota, moudrost, ale i prostoduchost a Erben se zde zabývá proviněním člověka a důsledky, které z toho plynou, dále z různých pohledů odkrývá vztah matky a dítěte. Hlavní postava se potýká s působením mystických sil a bytostí. Spisovatel, který sepíše takové dílo, jako je Kytice, musí být naplněn smutkem, depresí a má v sobě nevyřešené problémy. To, co ho svírá a dusí uvnitř, vynáší v myšlenkách do těchto smutných básní. Nejsou ale jen smutné, vyzařuje z nich hořkost, místy se dají ztotožnit s žánrem horor či thriller. V básních se Erben potýká s krutostí, bere si za cíl i nevinné děti, které použije pro velice negativní role. Jejich osud skončí většinou tragicky, např. Vodník, Polednice, Dceřina kletba Zajímavé je, že hlavní postavou každé básně je žena, vyjma Záhořova lože, tato jakoby se vymykala z celé kolekce básní i svým obsahem a stylem. Z celého souboru balad jsem nenašla jedinou, která by na čtenáře působila pozitivně. Proč jsou Erbenovy knihy tak krvavé a depresivní? Co se ve spisovatelově mysli odehrávalo při jejich psaní? Co přimělo Ministerstvo školství, aby tuto četbu zařadilo jako povinnou?
Mám sice starší vydání, vzácné z r. 1949, ale básně jsou v každé sbírce stejné, takže to snad nebude vadit.
Má zamilovaná je Vodník. Kdysi jsem ho uměla celý zpaměti.
Když mi bylo šest let a hlídala mě babička, četla mi Kytici. Já si ji okamžitě zamilovala. Moje nejoblíbenější báseň Svatební košile se mi tolik vryla do paměti, že ji umím téměř celou z hlavy. Je to klenot našeho národa a doporučuji každému.
Klasika, ke které jsem se chtěla po letech vrátit. Díky povinné četbě mám na Kytici vzpomínku jako na tu knížku, jejíž obsah je rýmovaný, ale každá balada je čtivá a se smutným koncem.
Po letech jsem na ní názor nezměnila, jen ne všechny balady končily hororově :)
Jako čtenář preferuji téměř výhradně prózu. Pokud mne však nějaká poezie skutečně oslovila, pak je to právě Kytice. Provází mne od základní školy do dneška. Pokaždé ve mne zanechá nějaký nový dojem, něco nového. Komentář píšu po poslechu v podání Jaroslavy Adamové. Každá z básní je něčím výjimečná a každá obsahuje hluboké myšlenky.
Spolu s Májem největší klasika, 1. půle 19. století. Toto úžasné, jedinečné dílo by se nemělo hodnotit jinak než plným počtem.
Dostatek slov a řečí tu vychválil Kytici, tudíž mi nezbývá nežli sem připnout pět blysknavých hvězd a jistotně říci, že naše poesie se bezesporu má čím chlubit.
Kytice se plným právem stala klasikou české literatury. Ponuré básně určitě neosloví každého, ale já dávám pět stars.
Co na to říct? Prostě česká klasika a jeden z těch pokladů. Byť ve své době nedoceněný a někdy až zavrhovaný, v současnosti jeden z našich NEJ. Kytice je pro mě svým způsobem oddechové čtení, ale ne proto, že by obsah byl komicky nebo zábavný, ale proto, že mi i po několikátém přečtení dává tu správnou emoci.
Je naše vlastnitcví krásné literatury a jsem pyšná, že jsme měli tak skvělé básníky i když v té době skvělí nebyli.
Nebudu zde opakovat různá vysoce kladná hodnocení, souhlasím se všemi, je to prostě náš český literární poklad, doslova nám Čechům zažraný pod kůži. Dokud budeme, bude i Erbenova Kytice.
Několik neliterárních asociací.
1. Záhořovo lože. Velmi pravděpodobně psáno podle dispozice Hospitalu v Kuksu. (Erbenův rodný Miletín je od Kuksu vzdálen asi 25 km). Kříž na pahorku - střed špitálu Kuks s kostelem. Na východ cesta do nebe - sochy ctností na východě, na západ cesta do pekla - sochy neřestí směrem západním. Poutník jde na západ a dojde k Záhořovi - socha Garina.
2. Symfonická báseň Polednice Antonína Dvořáka. Při notoricky známém textu tuto skladbu vnímáme skutečně jako malý hudební horor.
3. Symfonická báseň Vodník Antonína Dvořáka. Hudba zde téměř doslova mluví. V textu vodník začíná skoro laškovně, až mile, teprve během několika veršů si uvědomujeme, jaká hrůza přijde. Stejně tak začátek Dvořákova Vodníka. Kdo znáte víte, kdo neznáte poslechněte na Youtube, budete zírat, a to již v prvých vteřinách hudby.
4. Kantáta Svatební košile Antonína Dvořáka op. 69. Absolutně fascinující skladba. Kromě zcela strhujících scén, kdy je posluchač bezprostředně uchopen a vtažen spojením geniality textu a hudby (A on tu napřed skok a skok, scéna v umrlčí komoře) zde upozorním na dvě méně nápadné, ale hudebně psychologicky skvělé záležitosti: Jednak jak se temná hudba na dvou místech úžasně rozjasní při zjevení panny Marie na začátku (text Na stěně nízké světničky...) a před závěrem (modlitba Maria panno při mně stůj), jednak jak se mění atmosféra v hudbě, když dívka náhle přestává být jen pasivně vlečena, ale sama se ujímá aktivity (Však jsi ty byl vždy přede mnou). Kdo neznáte poslouchejte, nebudete litovat. (Na Youtube je to celé.)
Přiznávám, že číst poezii moc neumím a mnohem víc si ji užívám jako posluchač. Proto jsem si tentokrát dopřála audio verzi a byla to nádhera. Ano jsou to balady a jsou hodně drsné, jenže jsou úžasně složené. Ano, když je někdo umí přednést, tak mají nejen slova, ale i rytmus a melodii. Tak přestože je to, díky škole, jedna z nám nejznámějších sbírek a děj balad nejspíš zhruba známe všichni, moc doporučuji k zopakování. Po dlouhých letech jsem si básně dávkovala pomalu a vychutnávala. Skvělý zážitek.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Jde o další knihu, kterou jsem si vybrala ze seznamu povinné četby. Kniha se dobře čte díky jednotlivým baladám/příběhům. Příběhy jsou tajemné, některé strašidelné a poučné. Kytice je naprostá klasika.