Kytice
Karel Jaromír Erben
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štědrý den, Dceřina kletba ). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ". Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).... celý text
Přidat komentář
Čas zalitý náladovostí barev ročních období, ovzduším pozemských neřestí. Zalidněný kraj pojímá vylitá káď mystiky zla. Trhané, zářné květy hypnotických jevů, záhadně neznámých kouzel a jedů, napuštěné silicemi plachosti, krutosti, tragické magiky. Blízkost pulsujícího šálení mimo tento svět. Vstříc zastaveným srdcím v obrazech mýtů, roji hadích jazýčků, střepům zaseknutých ve vlasech.
Co víc k tomu dodat.
Některé básně se četly s lehkostí a s úsměvem na rtech, i když jsou s dramatickým koncem, ale některé jsem ráda nečetla.
Pro mě půlka knihy nudná a půlka zase skvělá.
Určitě básně jako Polednice, Vodník, Svatební košile se mi vryjí do paměti, ale spíše se ke knize již nevrátím.
Kytice je taková moje srdcovka. Na základce jsme dokonce hráli Polednici. Balady jsou možná trošku morbidnější, ale co v dnešní době není? Většina je jich "zatuchlá", děsivá tím starým způsobem, kdy sice necítíte strach, že by vám při čtení lezly oči z důlků, ale jde o strašení, jako za časů prababiček.
Já na básně teda nejsem, ale tohle je prostě klasika. A kdo by neznal aspoň pár veršů. Z fleku dodnes umím celou Kytici a dala bych i Polednici. Vodníka s pomocí :-) Vesměs je to morbidní, ale podle mně si to právě proto lidi pamatují.
Co dodat k Erbenově Kytici - prostě ji zbožňuji a ráda se k ní vracím.
Lehce strašidelné lyricko-epické básně, bohužel se špatným koncem...
Nejvíce mi k srdci přirostla Lilie.
Myslím , že každý by měl mít Kytici přečtenou ;-)
"Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,
tam slzí hořkých mnoho plynulo
srdíčko mé by hořem hynulo
.
.
.
Lilie bílá - kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo ji pocítil,
v každém se touhy plamen rozsvítil. - "
Je to sice klasika a je třeba to znát, ale mně se to skutečně nelíbilo. Já jsem dost mírumilovná osoba a ty morbidní konce mě prostě drtily a nemohla jsem z toho spát. Vrchol všeho byl, když nám naše paní profesorka na ČJ pustila filmové zpracování...
... a na to pole podle skal, zelený mužík zatleskal ... Tak tohle se asi nedá zapomenout. Stejně jako Svatební košile, Polednice a další štěpné kousky z Erbenovy bible českého horroru.
Erbenovy drastické až horrorové příběhy mě fascinovaly už v dětství, kdy jsem po této knize sáhl jako po povinné četbě. "A mrtvý oči otvírá, a mrtvý oči protírá, sbírá se, hlavu pozvedá a půlkolem se ohlédá. ´Bože svatý, rač pomoci, nedej mne ďáblu do moci! - Ty mrtvý, lež a nevstávej, pánbůh ti pokoj věčný dej!´A mrtvý hlavu položiv, zamhouřil oči jako dřív." ... to přece nemá chybu, ne? :)
Kdysi dávno jsem ji jako jednu za mála knih povinné četby přečetla. Bylo to docela zajímavé čtivo, ale je fakt, že já té poezii zase tak moc nerozumím.
Četla jsem jako povinnou četbu. A vůbec mi to nevadilo. Kniha se mi líbila! Rychle se čte. Krásné byly Svatební košile, Zlatýkolovrat, Vodník a Polednice... A Záhořovo lože nic moc. Popravdě ani nevím o čem byla. Rozhodně stojí za přečtení. Hodlám se k ní vrátit!
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Kvalitu díla zpochybňovat bych si nedovolila. Je ohromná, ale bohužel pro mne je většina básní natolik negativních, že mi stačilo si je přečíst jednou, abych si některé ty hrůzy zapamatovala.