Kytice
Karel Jaromír Erben
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štědrý den, Dceřina kletba ). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ". Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).... celý text
Přidat komentář
Jako dítě jsem ji nenáviděla, když jsem se musela naučit nazpaměť Vodníka a Polednici. Jako dospělá jsem si ji zamilovala pro dokonalou práci s jazykem a obrovskou péči, poctivou práci a velké umění pana Erbena, který je pro mě básníkem největším.
Samozřemě klasika, kterou zná snad každý:-) Bez pochyb krásné dílo, ovšem mě nezaujala. Jako malá jsem se jí bála (není divu) a nijak se k ní nepotřebuji vracet ani dnes.
Knihu znám už z dětství. Moc se mi líbila. Ráda se k ní vracím. Moje děti jsou už ve věku , kdy to mají jako povinnou četbu a tak si z ní čtem znovu.
jako dítěti mi Kytici občas babička předčítala před spaním místo pohádek. Pro mě je to víc než sbírka balad, ale kus mého dětství. Kniha se u nás dědí z generace na generaci. Zkrátka srdeční záležitost. Knihu by měl znát opravdu každý.
Kytice je napsaná v staročeštině,tudíž jsem nerozuměla každému slovíčku. Obsahuje 13 balad , které jsou psány rýmy. Né každá však končí špatně (např.: Poklad) . Podle mě je tato knížka velice poučná, protože i když se v některých baladách objevují nadpřirozené jevy , tak jsou tu přesně ukázány některé lidské činy,které se pak dotyčnému vymstí.(např.:Zlatý kolovrat). I když poezii moc často nečtu,tak od této knihy nelze odvrátit oči. Erben je zkrátka skvělý spisovatel a každá z balad je napínavá. Myslím si, že tento klenot české literatury by měl alespoň jednou přečíst každý. :)
Tuhle sbírku znám už od malička, nejdřív mi ji četl bratr, pak jsem si ji četla i já. Už někdy ve 2. třída. Tahle knížka u nás byla hodně oblíbená. Nejvíc asi ty hororové balady.
Nikdy sa mi nepáčilo, keď nám v škole nanucovali, čo máme čítať. Preto mám dodnes odpor voči tejto básnickej zbierke, napriek tomu, že je výborná.
Tato knížka je báječná, básně jsou v ní velmi pěkně napsané a člověk je může číst znovu a znovu vřele doporučuji :)
Kytici mohu pořád a pořád. Kdo ne? Klasa. Poklad české literatury a nejkrásnější básnická sbírka - a česká! - co znám.
Stěžejní dílo nejen Karla Jaromíra Erbena, ale i české literatury, na které jsem právem hrdá. Je málo básní, které se mi zapsaly do paměti, do srdce i do duše, Kytice jimi rozhodně je. Nikdy jsem moc nebyla na básnické sbírky, ale Kytice je něco zcela jiného. Je v ní něco, co se nedá vyjádřit, musíte to cítit. Mají dechberoucí bezútěšnou atmosféru, která zapůsobí na všechny smysly. Když jsem se s ní poprvé setkala v rámci povinné četby, přejel mi mráz po zádech, od té doby se k ní stále vracím. Úplně mám chuť mluvit ve verších.
Erben stvořil dílo tak hodnotné a krásné, že okouzluje čtenáře všech věkových kategorií. Dokázal přimět lidi číst poezii a navíc to má úctyhodnou hloubku. Miluju tu krásu našeho jazyka, ze které mám husí kůži a jíž Erben uměl používat dokonale. Zkrátka skvost po všech stránkách.
Melancholické básně s nádherným, znějícím jazykem a rýmy, s unikátní poetikou. Silné příběhy podané prostou formou s přesahem až do dnešní doby. To si zaslouží úctu.
Více takových děl, jako je toto, a více takových autorů, jako je on, a svět by mohl být hned krásnější. Miluju.
Poezie je podle mě jeden z nejotevřenějších žánrů literatury vůbec - prostor pro fantazii je někdy tak velký, že je snadné v něm zabloudit. V Kytici jsem si ho ale užívala a zbořený mýtus o dokonalosti rodiny je příjemnou změnou. Téma je originální, smrt ve spojení s láskou a nikdy neokoukaný vztah dítě-matka vždy bude dobře fungovat. Za mě ano, klidně znova, klidně několikrát ročně. Kytice je skutečně poklad český!
Lehkost, hravost češtiny a morbidní nádech, jedním slovem krása a moje srdcová záležitost!
I když poezii nemusím, protože jí ve většině případů vůbec nerozumím:), tak tohle jsem brala jako zavzpomínání na studentská léta a jako oživení toho, co mi dodnes uvízlo v hlavě, když jsme se tenkrát jednotlivé balady učili zpaměti.. Asi k tomu musí člověk dozrát, protože teď jsem konečně pochopila všecko to, co je v jednotlivých baladách ukryto:)
Kytice má pěkný příběhy; takový hezky morbidní. I když je to poezie, bylo to celkem srozumitelný a lehce stravitelný.
Nejkrásnější básně, jaké jsem kdy četla. Geniální a dokonalé. Libozvučné verše, kdy člověk všechno úplně vidí, slyší i ochutnává. Tuto knihu považuji za národní poklad.
Musím se přiznat, že Záhořovo lože jsem ještě nepochopila :D, ale jinak dobré, na to, že nemusím básničky
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Snad jedna z mála knih z povinné četby na střední, kterou jsem si hrozně ráda přečetla ~ Tomuhle prostě nejde nic vytknout :3