Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222468/mid_kytice-222468.png
4
9404
9404
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně... Klasické vydání Erbenových balad v edici Květy poezie. 22-067-88
Přidat komentář
Vznešený úvod se tváří jako zvěstovatel klidného poselství lidové slovesnosti, která i po smrti původních aktérů zůstává v našich srdcích. Poselství mohlo být sentimentálního charakteru, ale Karel Jaromír Erben Kytici ovinul "ozdobnou stužkou". Ovinul ji stužkou, která si nebere žádné servítky, stužkou, která mezi lidské vztahy přináší snad až hororové prvky, ale právě takové lidské vztahy často jsou - hororové. Erben vše popisuje čtivým jazykem, rychle, stručně, výstižně. Neobjevuje se zde žádné dlouhé rozmýšlení postav. Veškerý děj tudíž závisí na okamžitých rozhodnutích, po nichž často přijde trest. Tyto tresty jdou přes mrtvoly nebo dokonce přes jejich jednotlivě oddělené údy. Tresty ale s sebou přinášejí něco nepředstavitelně mohutnějšího, co se narozdíl od vykonání trestu nevyskytuje pouhý okamžik, ale dokáže trápit jediného člověka po celý život - pocit viny, věčného společníka lidských rozhodnutích.
Nadčasová kniha, nejznámější Erbenovo dílo. Básnická Erbenova metoda má zcela specifické rysy. Svůj básnický výraz opíral o lidový jazyk, užil maximálně stručnou popisnost, dokonalou přesnost výrazu a rozhodující v jeho poezii se stala funkce dialogů a prudký dějový spád. To všechno dohromady dává Erbenovým baladám dramatický ráz.
Jako malá, jsem pořád otravovala babičku, aby mi vyprávěla Vodníka a Polednici. Pak když se mi kniha dostala do rukou a já si ji mohla přečíst, byl to pro mě svátek. Od té doby se ke knize velice ráda vracím. Pokaždé je to zvláštní pocit, číst v té staré knize. S novou by to nebylo ono!
Kytice je zkrátka něco jiného. Každá báseň má svoji osobitost a každá je nezapomenutelná. Je to nesmrtelná klasika a dokazuje to i fakt, že je velice oblíbená i mezi mládeží. Pro mě je plus (a velké) i to, že jsou básně tak temné. Mají svoji atmosféru a vždy utvoří něco zvláštního, donutí se nad tím zamyslet.
Moc se tím nechlubím, ale ve škole jsem ignorovala povinnou četbu. Bylo mi proti srsti číst něco, co mi nařizují ostatní. Takže jsem půlku povinné četby viděla zfilmovanou a druhou půlku jsem si vyhledala na internetu, abych aspoň něco věděla. Kytice byla jediná knížka ze seznamu, kterou jsem přečetla a to dokonce nejednou! Každá báseň je tak krásně osobitá, že byla radost jí číst. Skvělé dílo, které (doufám) osloví i x dalších generací. U mne jasně vede Vodník, Zlatý kolovrat a klasika Svatební košile.
Moc jsem tomu nevěřila, ale Kytice mě nadchla. I když je tak trochu ponurá a místy skoro hororová. Líbila se mi. A které básně se mi nejvíce líbily? Vodník, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Poklad a Dceřina kletba.
Jsem téměř seniorského věku a dodnes si vybavuji tajemné pocity a představy, které jsem měla, když nám tatínek jako pohádky četl balady z Kytice . Školní setkání s nimi a moje profese ve mně zanechalo částečné pamětné zvládnutí některých z nich a tím jsem velmi pobavila svého malého vnoučka (3 roky), kterému jsem je (ve stylu Libušky Šafránkové z Báječných let) dramaticky přednášela.
Nerada čtu poezii, ale básně od Erbena miluju! Plno básní jsem se musela učit na recitační soutěže a vždy jsem byla nadšená. Básně se dobře pamatují a rýmují.
Dnes jsem přečetla celou Kytici a mnohé básně si i pamatovala.
Vřele doporučuji!
Ozdoba české literatury. Vždy se k ní znova a znova vracím. A z hlavy většinu básní recituji .
Skvost naší literatury. Kniha se nedá popsat, tato kniha se prostě musí přečíst. Ano, je sice ponurá, ale krásná.
Klasika, která je plným právem součástí povinné četby. Všechny básně jsou sice povětšinou ponuré, ale zároveň tak dokonalé! A řekla bych, že svým způsobem i strhující...
Ačkoliv by mnohý námět balad mohl směřovat k myšlence „pouhé“ veršované prezentace lidových báchorek, Erben prvotně nevypráví o zahořklých vodnících, zlých polednicích a oživlých umrlcích – protože právě skrze jejich slova, činy a skrze samotný mýty nabytý prostor, jehož nelidskými existencemi a jevy dosáhl, vstoupil do krajiny úzkosti jakýsi deus ex machina čili, zde, přírodní zákon trestu. Erben bravurně pracuje s koloběhem života a smrti, s logikou viny a trestu a s lidskými choutkami a osudovými chybami, které vyvstávají na pozadí mysticko-hororové říše. Říše, v níž je člověk, hříšník, bezmocný.
Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prve panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém.
Skvost naší literatury, to se nedá popsat, to se musí přečíst - je dobře, že patří do povinné četby!
Do rýmů a veršů svázaný každodenní život ... vztahy mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi ... otázky viny a trestu ... to vše ve formě dobře pochopitelné snad pro každého.
Máte před sebou lidské osudy svázané hororově pochmurným nadpřirozeným prostředím způsobujícím mráz na zádech a těžké přesto poetické sny :-).
Další kniha z povinné četby, rychle přečtená a docela poutavá. Jsem vážně ráda, že jsem se rozhodla si ji přečíst.
Patřím ke generaci, která se učila ve škole básničky zpaměti. Kytici jsem měla ráda již na základce a později jsem svým dětem recitovala některé balady (Mateřídoušku, Kolovrat, Vodníka aj.) Nějak jsem je naočkovala a později jsem zjistila, že se vzájemně straší Svatební košilí nebo Polednicí. Vydrželo jim to do dospělosti a společná deklamace patří k našemu rodinnému folkloru.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Klasika, která má stále co říci.