Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274596/bmid_kytice-bFB-274596.JPG
4
9404
9404
Kytice, stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena, je jedinou ucelenou sbírkou básní, kterou kdy slavný spisovatel vydal. Obsahuje třináct balad velmi silně ovlivněných slovanskou lidovou slovesností. Některé z nich byly inspirací i pro Antonína Dvořáka a sedm básní se stalo základem stejnojmenného filmu z roku 2000.
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha se mi na to co jsem čekal dost líbila a nebyla nakonec vůbec špatná.
Pokud má někdo ráda horory, mohlo by se mu to moc líbit.
Tyhle balady mě zaujaly nejvíce (pozor popisek balad obsahuje spoilery):
1. POKLAD - Moc pěkná balada k zamyšlení. Pojednává o tom jak jednu ženu potkalo ohromné štěstí a našla poklad. Měla sebou i dítě, které nechala bez dozoru v domění, že si pěkně hraje. Když se už bohatá vrátila tam kde dítě nechala, nenašlo ho tam a z jejího pokladu se také stala jen bezcenná hrouda kamení. Žena se pak poučila a už brala své dítě nadevše.
2. POLEDNICE - Snad nejznámější balada z kytice. Má však velmi podobné poselství jako poklad. Stejně jako v pokladu jde o mateřskou lásku a o to, že brala matka své činy a slova na lehkou váhu a jak za to krutě zaplatila. Narozdíl od pokladu má však tato balada mnohem morbidnější konec než poklad.
3. ZLATÝ KOLOVRAT - Pojednává o tom jak pro vlastní budoucnost je někdo schopný provést i bratrovraždu. Děj je o tom jak se princ zamiloval do prosté dívky pradleny a měl problémy s rodinu dívky. Nebo spíš dívka měla problém. Macecha té dívky měla totiž také svou vlastní dceru a té přála víc, aby se provdala za prince. Proto pradlenu zabila a dala za manželku princi tu druhou dceru. Princ však krutý čin odhalil a nechal matku i dceru potrestat. A tato balada nakonec skončila vlastně dobře, zlo bylo potrestáno.
4. VODNÍK - Rodiče dětem věci neříkají zbytečně! Rozhodně teda ne to, že nemáte chodit k jezeru, pokud jste mladá krásná dívka a dělá si na vás vodník zálusk. Upřímně jsem příliš nepochopil jaké poslání má tato balada. Ale všiml jsem si, že je to docela dost brutální balada.
5. SVATEBNÍ KOŠILE - Je to velice podobná balada jako vodník, až na to, že jsem pochopil její poslaní a to to, že není dobré věřit úplně každému a rozhodně ne umrlci. Svatební košile je o tom, že se jedné dívce vrátil její milený z vojny. Problém byl však v tom že to byl vlastně zombii. Umrlec ji potom odvlekl ještě tu noc na hřbitov, kde se měli vzít. Svatební košile je docela dost brutální a má docela dost špatný konec, ale hlavní hrdinka tu hroznou noc narozdíl od mnohých balad alespoň přežila.
Překvapivě docela dobré čtení, dávám čtyři hvězdičky z pěti.
Z Kytice mám z dětství zažitou hlavně Polednici ze školy a Štědrý večer z domova z Vánoc. O něco míň pak balady Kytici, Poklad, Zlatý kolovrat, Vodníka a Svatební košili. Ostatní jsem si až dodnes, kdy jsem se ke Kyticí vrátila v jejím komiksovém vydání, skoro nepamatovala. Jen na to, že i pocit z nich byl většinou něčím děsivý nebo aspoň znepokojivý. A jsem přesvědčená, že v době svého vzniku musela Kytice působit ještě mnohem děsivěji. Moje oblíbené básně jsou nejkratší Kytice a jedna z mála se šťastným koncem - Poklad.
Ještěže jsem se nedala hodinami češtiny na střední odradit a Kytici jsem si celou přečetla. Dost to překvapilo můj školou ovlivěný pohled na povinnou četbu.
Hodnocení patří knize Kytice balad. Myslím, že by bylo vhodné zde na DK oddělit Kytici balad od Kytice.
Tohle byl pro mne obrovský objev. Nevím proč, ale nikdy mě nenapadlo, že Erben napsal jiné básničky než ty notoricky známé z Kytice:-D A pak jsem objevila jeho baladu Smolný var a posléze i tuto knihu, která obsahuje další Erbenovu básnickou tvorbu. A jsem úplně nadšená:-) Zajímavé jsou i autorovy prvotní náčrty některých balad. Třeba na Vodníkovi je hezky vidět, jak je finální verze jazykově vybroušená a jak krásně zní. Sbírka obsahuje i překlad balady Král duchů od Goetheho. Vyhledala jsem si i jiný překlad (od Otokara Fishera):-) … Je zvláštní, pro mě dost těžko pochopitelné, že Erben tak často do svých básní zařazoval téma smrti dítěte. Zvláštní mi to přijde hlavně proto, že jemu samotnému zemřelo několik dětí. … Pokud máte rádi Kytici, tak myslím, že zklamáni nebudete:-) Doporučuji.
Smolný var
Dým se valí sloupem tmavým,
hluk slyšeti s praskotem,
v kotlinách se vaří žhavým
smolovina klokotem.
"Pojď, holečku, sem si sedni,
nechoď blízko plamene!
Ná jablíčko! Aj pohledni,
jak je pěkné červené!"
Vzavši jabko z ruky matce
laškuje si nevinně:
běží ještě podívat se,
jak to víří v kotlině.
"Dítě! Kriste na výsosti!"
Vtom se toky rozklenou,
z nichž vynese dětské kosti
matka rukou spálenou.
PS. Král duchů mě navnadil na další balady od J. W. Goetheho:-)
Nejlepší básnická sbírka pro ty, kteří poezii neholdují stejně jako já a pokaždé mě šokuje, jak kruté mají často básně konec. Nejradši mám Vodníka, Vrbu a Svatební košili. Kdysi přečteno, a rozhodně ne naposledy, i poslechnuto jako audiokniha.
Nadčasová kniha, nejznámější Erbenovo dílo. Básnická metoda Erbenova má zcela specifické rysy. Svůj básnický výraz opíral o lidový jazyk, užil maximálně stručnou popisnost, dokonalou přesnost výrazu a rozhodující v jeho poezii se stala funkce dialogů a prudký dějový spád, To všechno dohromady dává Erbenovým baladám dramatický ráz.
Jen pár poznámek:
Je zajímavé, že když člověk dosud tuto knihu nečetl a přitom v povědomí má obsah těch nejznámějších básní, má nutkání se zaměřit právě na ty, o nichž příliš tušení neměl (u mě to byla Lilie, Dceřina kletba, Záhořovo lože a Holoubek), nebo na ty rámcové (Kytice a Věštkyně), které soubor ucelují. Dynamické a archetypální, jasně, ale na větvi z toho nejsem, nejzajímavější stavbou se mi zdálo Záhořovo lože.
Ten Erbenův všemohoucí osud je teda pěkně štvoucí, domnělý pradávný řád může být narušen sebemenší neposlušností a už jsou usekány hlavy, ruce a tak. Společenské prostředí jako by nebylo.
Tak tragické to ale není, protože sem tam se nějaká postava rozhodne obrátit k Bohu, čímž jsou hříchy odčiněny. Nebo teda odčiněny nejsou a pak jsou tam samý hroby a zpřerážený končetiny.
Klíčová slova: osud, ženy, vztahy, děti, křesťanství, pověsti, vlastenčení.
Každý to číst nemusí, stejně jako všechny ostatní knihy, zdar!
Nebudu tady předstírat, že jsem nějakým velikým fanouškem poezie. Existují však knihy, u kterých vždy rád udělám výjimku. Kytice je právě jednou z oněch mála básnických sbírek, ke kterým se vždy rád vracím. Její balady s sebou přinášejí nereplikovatelnou strašidelnou, smutnou atmosféru a velice jednoduše se čtou.
Myslím, že by měl povinně přečíst každý. Úžasná sbírka i pro "nemilovniky" poezie. Nejsem zrovna čtenářka básní, ale tato sbírka ve mne něco zanechala. Měla jsem jí na základce jako povinnou četbu, četla se mi dobře a neměla jsem ke knize výtku.
Knize dávám plné hodnocení hlavně díky magickým ilustracím Miroslava Huptycha, které svou morbidní poetikou bravurně navodí tu správnou náladu této sbírky ponurých básní.
Kytici jsem četla poprvé na základce, kdy jsem tomu neměla vztah, byla jsem z toho vykulená a bála jsem se. Podruhé jsem ji četla na gymplu k maturitě a to bylo o poznání jiné čtení. Musím říct, že Kytici mám mnohem radši než Máj.
(SPOILER) Poučná, pověrčivá a hlavně lidská. Příběhy z této sbírky, zná asi každý. Principy a ponaučení obsažené v těchto básních jsou platné dodnes. Čtou se dobře i ve formě básně. Osobně jsem zapomněla na méně známou báseň ze sbírky "Věštkyně", která překvapila.
Vzpomínám, jak jsme si museli zvolit jednu z těch básní a naučit se ji nazpaměť.
Hrozivé balady v nádherném podání Erbena.
Mé oblíbené klasiky -Vodník,Svatební košile a Polednice.
Kytici samozřejmě moc dobře znám, zajímavé ovšem je, že až nyní jsem prvně četla Záhořovo lože a Holoubka. Nevím, jak se stalo, že jsem je před tím přeskočila. Všechny balady rychle plynou, Záhořovo lože je trochu obtížnější oříšek, o to víc před Erbenem smekám, opravdu uměl navodit atmosfér. No a krásné ilustrace Míly Fürstové tomu všemu dodávají pomyslnou třešničku na dortu.
Moc krásně napsané. I přesto, že jde o básně, se dají příběhy skvěle pochopit a dobře se čtou. Doporučuji se podívat i na film, ten je za mě také moc pěkně propracovaný.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Nikoho snad nepřekvapí, že byla tato jedna z českých nejlegendárnějších sbírek básní, mou první, jež jsem celou četl. Zajisté mě nezklamala, byla v mnohých směrech velmi emočně nabitá a prostě velmi krásně napsaná. Často bývá Kytice přirovnávána z dobrých důvodů ke starým hororům, situace v některých příbězích básní jsou totiž velmi nepříjemné a vlastně i děsivé, objevuje se v nich utrpení, bolest, smrt a nadpřirozené bytosti, které předchozí tři zmíněné body způsobují. Snad v žádné není ani náznak vysvětlení, proč se ty věci dějí, nebo odkud se vzaly, a tak působí veškeré fantastické prvky jako něco, co člověka hluboce přesahuje, co tu bylo dávno před ním, a co ho dalece přežije. Když jsem četl například Poklad, běhal mi mráz po zádech. A u mé nejoblíbenější básně z celé sbírky - Záhořovo lože - jsem byl dokonce dojat k slzám. Celkově jsou všechny básně zahaleny jakousi rouškou tajemství. Líbivost básní však nebyla u všech na úrovni. Například tři nejznámější, Svatební košile, Vodník a Polednice, jsem si moc neužil. Možná tak bylo právě kvůli jejich ohranosti. Jiné byly prostě slabší nebo jsem je dokonce nepochopil. Musím však říct, že jsem si čtení Kytice při občasném pohledu směrem k lesu a při poslechu vážné hudby vysloveně užíval.