Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337820/mid_kytice-KcJ-337820.png
4
9405
9405
Toto vydání Kytice je založeno na posledním vydání připravovaném ještě básníkem samotným (ačkoliv vyšlo až po jeho smrti), na 3. vyd. u Pospíšila r. 1871. Vedle 13 známých balad oddílu "Pověsti národní" jsou tu ještě "Písně", v nichž nejsou uvedeny básně Perlový vínek, Ohlas žalmu 45 a Ohlas žalmu 140. Připojena je Píseň o vítězství u Domažlic léta 1431, jež je ukázkou historické písně i Erbenova obdivu pro veliké okamžiky českých dějin. Obsah: Pověsti národní-Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně. Písně-Sirotkovo lůžko, Večer, První májová noc, Panna a máti, Cizí host, Anděl strážce, Smolný var, Odchod, Sbor při otevření Měšťanské besedy, Král duchů, Píseň Illyrův, Svatojanská muška, Zazděná, Tužba dívčí. Poznamenání. Příloha-Píseň o vítezství u Domažlic léta 1431. Čtvrté vydání. Cena knihy v čase vydání: 8,50 Kčs.... celý text
Přidat komentář
Kytice je skvělá.....když jsem maturovala, tak jsem doufala, že si ji vytáhnu, páč jsem ji v tu dobu znala skoro nazpaměť, a Svatební Košili úplně :D Pro mě nejlepší Erbenovo dílo :)
Tyto básně jsou prostě nesmrtelné, už ani nevím kolikrát jsem tuto knihu četla a strašně ráda se k ní vracím znova a znova.... a ještě se k ní určitě několikrát vrátím ;)
Tohle bylo zatraceně zajímavý! Do knihy jsem se nejdřív pouštěla s velikou nechutí, hlavně kvůli tomu, že na sobě má nálepku "Povinná četba". Musím říct, že i přestože jsou Erbenovy básně poněkud sentimentální, neudělal z nich pouze sentimentální povídačky, ale přimíchal do nich značnou dávku hororového prvku, který z básní přímo dýchá. Přesto se musím přiznat, že se mi nějaké texty četly špatně, takže mi kolikrát zabraly mnoho času, jelikož jsem si je někdy četla vícekrát, abych je lépe pochopila. Přesto je tohle dílo kvalitní a milovníci poezie si přijdou na své.
Mimochodem, jelikož jsou básně napsané staročeštinou, při čtení jsem si vzpomněla na "newspeak" a "oldspeak" z Orwellova 1984. Hlavou mi při nějakém starém slově, které se už nepoužívá, vždycky problesklo "...ani nevíš jaká je to krása, ničit slova".
Dárek od rodičů někdy v sedmé třídě. Dlouhé a přesto dobře zapamatovatelné verše díky poutavému textu. Baví mne si v ní číst dodnes. Drama života, bájné postavy... vše obsaženo ve skvělé kompozici. Erben je v tomto neopakovatelný.
Poklad české literatury plný poučných a poutavých příběhů, místy celkem dost morbidní, což jen celé vyplývající poučení jen umocňuje. Dílo tvrdé a nemilosrdné jako sám život. Hanba filmovému zpracování, které bylo opravdu otřesné a se sbírkou nemá zhola nic společného!
Klasická poezie + horor = Kytice. Před pár lety jsem jí uměla téměř celou zpaměti. Moje srdcovky jsou povídky Štědrý večer a Kytice, ve filmovém podání zase Zlatý Kolovrat a Polednice. Už od základní školy tato kniha putuje se mnou a bude i celý život, najdu se v něm v jakémkoliv rozpoložení a vždy si mám co do života z toho vzít.
I přes to, že poezie není zrovna můj šálek kávy, tak za mě dobrý. Prostě krásně čtivá klasika. :)
Česká klasika. Kytici jsem přečetla už nesčetněkrát a ještě mnohokrát ji přečtu. Některé balady mě baví víc, některé míň, ale v závěru jsou všechny skvěle napsané, čtivé a poutavé.
Dala by se číst pořád dokola. Vždy v ním objevím něco nového, krásného a děsivého zároveň. Brilantní snoubení lidskosti - snahy, lásky, dobré víry, chyb s nadpřirozeností a mystičností.
Opětovné přečtení. Už jsem tuhle sbírku četl mnohokrát a stále je co objevovat.
Balady, které svými neobvyklými průběhy i zakončeními zaujmou. I přestože byly napsány před téměř dvěma sty lety, jsou čtivé a oblíbené. Každá balada je napsána takovým způsobem, že kniha má temnou atmosféru a příběhy jsou napínavější. Např. v této ukázce to jde dobře vidět:
A znovu se žena děsí,
úzkost hrozná ji uchvátí:
„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!
Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?!“ -
„Tu pod zemí jsem, hluboko!“
hlas tichounký větrem šumí,
nespatří mne žádné oko,
ucho mi neporozumí.
Blaze tu pod zemí, blaze,
beze jídla, beze pití,
na mramorové podlaze,
ryzí zlato v klínku míti!
Autor se nebojí zkrátit důležité postavy o hlavu a tím dát vypravování nejen tragický konec, ale i nějakou tu realističnost a ponaučení do života. Například v baladě Svatební Košile: Hlavní postava se v průběhu cesty vzdávala předmětů, které symbolizují něco z křesťanství. Tím se symbolicky vzdávala Boha, který ji chránil před mrtvým.
Klasika co se nikdy neomrzí.
Moje nejoblíbenější je Svatební košile. Děj je psán podle pověsti o Velhartickém hřbitově na Šumavě. Tam to znám, dříve za hřbitovní zdí rostly modříny a dodnes je tato strana hřbitova ponořena ve zvláštním polostínu a vyřazuje negativní emoce. chybí tam poklid věčného spánku.
"Tělo do hrobu přísluší , běda, kdos nedbal o duši."
Takže....kdo ví?
Klasika, kterou jsem četla hned několikrát. Některé příběhy jsou sice morbidní, ale jinak je to hezky napsané.
Úžasna klasika, kterou zná snad každý a zaujme i lidi, co normálne basne nemusí
Knihu jsem četla vícekrát v různých obdobích mého života a pokaždé jsem si z knihy odnesla něco jiného. Hodnotím pozitivně!
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Klasika na kterou se nezapomíná