Kytice
Karel Jaromír Erben
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní autora Karla Jaromíra Erbena. Jeho balady jsou inspirované slovanskými i jinými pověstmi a vyznačují se dějově dramatickým spádem.
Přidat komentář


Zvukomalebnost. Slovo, které o této knize vypoví téměř vše. Nevím, zda větší zážitek umožní kniha, nebo film, ale to není důležité. Přízračný svět Erbenových balad vás vtáhne a drží ještě dlouho po přečtení či zhlédnutí. Málokteré klasické dílo dodnes vládne takovou silou. Plný počet nedávám kvůli těžce srozumitelné Věštkyni a Záhořovu loži.


Moje srdeční záležitost. Pořád mám v živé paměti, jak mi babička v dětství recitovala Vodníka. Cítila jsem se být součástí příběhu, stále si dokážu vybavit, jak jsem si představovala finální scénu.


Ano, ano a ještě jednou ano. Je evidentní, že horory nemusí být plné krve, aby z nich měl člověk sevřené půlky. Je to prostě naprostá klasika, ze které dokáže kousíček odrecitovat snad každý Čech. Když jsem byl malý a zlobil jsem, občas mě rodiče postrašili Polednicí. A to byste koukali, jak to na mě platilo. A když jsem zlobil večer, postrašili mě zase Večernicí :)) Líbil se mi film z roku 2000 v režii F. A. Brabce.


Je to klasika a každý by si ji měl aspoň jednou přečíst. Asi se už k tomu nebudu nikdy vracet, ale líbilo se mi to.
Nejraději mám asi Polednici, Vodníka, Zlatý kolovrat a holubici.


Výborné! Balady z Kytice miluju už od dětství. Tresty jsou opravdu někdy nepřiměřené, ale to je Erbenův záměr. Nejraději mám Vodníka a Zlatý kolovrat.


Naprosto excelentní Erben! Jeho balady miluju už léta. Velmi na nich oceňuju, že poukazují na běžné lidské chyby - rouhání se (Svatební košile), hamižnost (Poklad), neuposlechnutí matky (Vodník) ad. Tyhle lyrickoepické příběhy zkrátka nikdy neomrzí. To, jak Erben dokáže vyvolat děsivou atmosféru s kombinací vhodných básnických prostředků, nikdy nikdo nenapodobí.


Miluju, miluju , miluju. Kniha, kterou už miluji od základní školy a pořád se k ní velice ráda vracím


Tahle sbírka basní je specifická tím, že se zde vyskutují jenom balady, což znamená, že všechny básně mají pochmurný, podle mě někdy až dost brutální konec. Všechny příběhy vycházejí z lidové slovesnosti. Základním tématem jsou tu mezilidské vztahy. Podle Erbena jsou zde základní vztahy, kterým dominuje vztah mezi matkou a dítětem, které když jsou narušeny, tak vznikají konflikty. Dále se básně zabývají tématikou viny a trestu. Za každou vinu přichází, čadto nepřiměřený, trest. Vinu nese vždy člověk, ne společnost. Vyskytují se zde nevzdorovití hrdinové, kteří zcela bázlivě a čadto s pokorou přijímají svojí vinu. Básně jsou (až na výjimky) velmi čtivé.


Můj styl tohle úplně není ale musím říct že některé povídky jako Svatební košile, Poklad nebo Holoubek fakt stojí za to. Naopak jsou tam ale bohužel i balady pro mě nudné či nezajímavé. Špatné dílo to není a chápu že se mnoha lidem líbí ale já už se k této knize asi nevrátím :D


Kytice je klasika, její verše zná každý, ano, ale chlapče, to ty sis dovolil hanobit Máchu?


Knihu bych mohla číst pořád dokola. Za mě nejhezčí balada Vrba, ačkoli není tolik profláklá jako ostatní balady. Moc se mi nelíbí Holoubek a Dceřina kletba.


Legendární Erbenova sbírka balad - opravdu velmi pochmurných a tragických lyrickoepických básní, přičemž nejlepší jsou dle nás: Vodník (Sviť měsičku, sviť, ať mi šije niť...), Štědrý den (Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku...), Polednice (Tu slyš: jedna, druhá třetí, poledne zvon udeří. Klika cvakla, dveře letí, táta vchází do dveří.
Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté. Matku vzkřísil ještě ztěží, avšak dítě zalknuté - ještě si pamatujeme ze školy), Kytice (Zemřela matka do hrobu dána, siroty po ní zůstaly....), ale všechny jsou výborné!


Poezie prostě není můj šálek kávy. Tyhle básně jsou děsivější, než nejlepší filmové horory. A i když oceňuji Erbenovu představivost, já osobně jsem zápletku většiny básní moc nechápala.


Poezie prostě není nic pro mě. A ani pravděpodobně nejslavnější zástupce tohoto literárního druhu v našich končinách tenhle názor nezměnil. Nebýt filmu, který mi některé balady alespoň trochu přiblížil, pochopil bych na jedno přečtení maximálně tak Vodníka a Svatební košili.


Klasika, která nechybí snad v žádné povinné četbě a mnohdy ani na základních školách. Tato sbírka neminula ani mě. Byla zvláštní, hezky napsaná, ale až děsivá. Kvůli její negativitě se k ní opravdu vracet nepotřebuji, ale zároveň tím dílo nehaním. O filmu nemluvě, doslova horor :D a ty já nerada...


I když nejsem velký milovník poezie, tak sbírku balad od Karla Jaromíra Erbena mám moc rád a velice obdivuji jeho tvorbu. Určitě by některé z balad měl znát každý.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezieAutorovy další knížky
2009 | ![]() |
2012 | ![]() |
2008 | ![]() |
2016 | ![]() |
1974 | ![]() |
Na Kytici obdivuji hned několik věcí. To, že je to Erbenova jediná básnická sbírka, a přesto jsou některé básně úchvatné. To, že je stará přes sto padesát let, a přesto působí dodnes živě. To, jak se autorovi podařilo vystihnout všeobecně platné vztahy, pocity, touhy, takže jímavé příběhy zasáhnou různé věkové kategorie i generace. Úplně jinak jsem Kytici vnímala jako studentka a úplně jinak ji vnímám jako matka (a v obou případech se mi líbila). Je názorným příkladem toho, že velké dílo zasáhne množství generací, protože přes všechny změny postojů a životního stylu, přes vývoj jazyka jsou láska, vina, touhy a obavy stejné a tím i srozumitelné (vždyť koneckonců mnohé balady vycházejí z lidové slovesnosti, ty příběhy jsou tu s námi od pradávna a Erben jejich přetavením do veršů jen ještě zesílil jejich účinek). Tu jednu hvězdičku mají na svědomí Věštkyně a Záhořovo lože, se kterými jsem se minula.
P.S. Při čtení jsem musela vzpomínat na scénu líčenou v románu Srdce v kleci, kdy mladý Jan Neruda s kulturně založenými přáteli čte (na Petříně?) čerstvě vydanou Kytici a tohle dílo trošku vysmívaného, churavějícího Erbena na ně zapůsobí jako zjevení.