Kytice
Karel Jaromír Erben
Básnická sbírka náležející ke klasickému fondu české poezie poloviny 19. století vyrostla z důkladného studia a procítění lidové tvorby.
Přidat komentář
(SPOILER)
Obdivuji Alef, která se svým výtečným komentářem vypořádala s poetickou knihou NOVÁ DIVOČINA. V mém případě je to horší. Jednoduše proto, že jsem začal úplně jinak než jemné dívky. Tedy s mayovkami a třeba Zelený lučištník od Edgara Wallace byl pro mne Nr.1.
Kytici, ale upravenou Jiřím Suchým, jsem viděl nejdříve v Semaforu a ještě k tomu s Pepou Dvořákem. Druhý pokus byl krásný film F.A.Brabce, kde vidíme sedm vypjatých příběhů o touhách, posedlostech a sobectví . Jak praví chytří lidé, tvorba K.J. Erbena je paralelou k poezii E. A. Poea, plná vášní a přízraků. Kytice poprvé vyšla v roce 1853 a patří k základním dílům národní literární klasiky.
Snažil jsem se vše napravit a nestačil se divit . Najednou zjišťuji, že autor je zde géniem hororu !
13 básní, ale jakých ?
Třeba Vodník : Vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení. Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka ale měla zlý sen a o svou dceru se bojí. Nechce ji k jezeru pustit. Dcera však nedbá matčina varování a jde opravdu prát. Jakmile namočí první kus prádla, stáhne ji voda pod hladinu. Vodník se jí násilím zmocní a učiní ji svou ženou.
Od té doby s ním musí žít v jeho vodní říši. Je velmi nešťastná. Jedinou radost jí přináší její (a vodníkovo) malé dítě. Po nějaké době se jí zasteskne po matce a prosí vodníka, aby ji směla navštívit. Vodník je zásadně proti, ale po dlouhém přesvědčování a mnoha podmínkách jí přece jen dovolí jít. Dítě však musí zůstat v jezeře jako záruka, že se žena vrátí.
Když dcera spatří matku, zapomene na všechny dohody i na dítě, a schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se dlouho nevrací, vodník si pro ni přijde. Matka ji ovšem odmítne vydat a vodníkovi neotevře. Vodník zkouší všemožné výmluvy, jen aby se mu manželka vrátila. Marně. Vodník ji tedy upozorní, že dítě pláče. Kvůli dítěti dcera zvažuje návrat, ale matka jí nedovolí odejít a vodníkovi odpoví, aby přinesl dítě do chalupy. Vodník pak dítě skutečně přinese; nejprve mu však utrhne hlavu a jeho zkrvavené ostatky pohodí na práh.
Brrrrrrr ! Děs, běs !
Hezký komentář zde má Dennis Moore a já se k němu připojuji s dovětkem :
Je velkou škodou, že se K.J.Erben narodil ve špatnou dobu, na špatném místě (*1811 v Miletíně).
Být to cca o 180 let později a ještě k tomu tam "za velkou louží" , urvou mu producenti obě ruce !
A kdo jiný by měl film režírovat ? Je to jasné - Quentin Tarantino !
Na to, že básně čtu nerada tyhle se mi líbily. Děj se mi líbil a doplňoval mé naděje při povinné četbě.
Jsou to nejen skvělé verše, ale i dějově to stojí za to. Aspoň si člověk připomene literaturu, kterou by měl znát.
Tuto knihu mám v knihovně od povinné četby ve škole a vzpomněla jsem si na ní díky čtenářské výzvě. Po těch letech je to jiné čtení a jiný pohled na psané básně. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla znovu přečíst. V mé knihovně má své místo oprávněně.
Básnická klasika zahrnutá do povinné četby. I po mnoha letech od ukončení povinné školní docházky znám některé balady zpaměti. Jsou to nádherné verše plné tajemna, ponurosti, poučení, které mohu číst opakovaně.
Z kytice jsem znal jen Polednici, celá sbírka se mi vyhýbala více než čtvrt století. A můžu říct že je to dobře, ve školních letech bych tímhle dílem lehce opovrhoval už jen z povinnosti povinné četby, teď sem si ale tuhle poezii užil, překrásné dílo!
Jako jo ... tohle můžu ... číst pořád a pořád dokola. Hororový nádech jednotlivých balad a nádherné, doslova kouzelné verše. Erben is DA KING!!!!
Až notoricky známá sbírka poesie. Ale to vlastně není zcela dobré označení, že? Kytice je jedna velká báseň, jejíž struktura a obsah jsou dlouze promyšlené, rozvážně rozvržené a geniální myslí vytvořené.
Nemá smysl zde komentovat geniální Erbenův jazyk, či obsah jednotlivých básní, snad jenom zmíním ty, které mám nejraději a které ve mně vzbuzují nejhlubší city.
Sama Kytice je takový hymnus, který by mohl klidně býti státní hymnou. Vím, nehodilo by se, ale bylo by to krásné.
Když jsem byl malý, nikdy jsem nepochytil děj Záhořova lože. Báseň jsem jednoduše nechápal a myslel jsem, že je o ničem. Když jsem ji četl nyní? Bože, to je dokonalé! Téměř k smrti vyděšený lidožrout, který nakonec najde jakéhosi pokání u starého kněze, který viděl na vlastní oči trest nejstrašnější. Jaký? Záhořovo lože. Co to je? Neznámo. Strach z věci, která vyděsí i čerta, proč by však mělo děsit nás? Může to být cokoliv.
Vedle Záhořova lože shledávám naprosto úžasnou – a doceňuji ji více a více – báseň Svatební košile. Symbolika a verše povídky na mne mocně působí a vždy mi leze mráz po zádech, když si některé pasáže pročítám.
Dále bych jmenoval Holoubka, Vodníka a samozřejmě Zlatý kolovrat.
To, že zmiňuji pouze šest básní, nikterak nemá snižovati krásu zbytku. Všech třináct básní má své kouzlo – každá trochu jiné, ale vždy poněkud depresivní. Například Poklad je něco co by si měla každá dnešní maminka před spaním odříkat, svět by byl potom možná o něco lepší.
Vůbec doporučovat Kytici zavání nadhodnocením svého ega, dokonce ani dnes neznám mnoho lidí, kteří by snad Kytici nečetli, ale nemohu jinak. Čtěte, čtěte, čtěte! Je to geniální dílo.
Klasika, kterou si můj celkem malý synek našel v knihovně, přečetl s nadšením a zamiloval si ji. To ty skryté horrory :o) Asi si ji taky zopáknu.
Díky Karle Jaromíre ❤️
Sbírka mě doslova provází životem. Od útlého dětství, až doposud. I když mě o půlnoci probudíte, Kytici a Polednici Vám odříkám nazpaměť, a k tomu s jistotou i první dvě sloky Kolovratu a Vodníka.
Přiznám se, že si verše čtu nahlas. Mám celkem tři knížky v různých vydáních. Dvě jsou doma v knihovně, a třetí mám na chatě, abych vyloučil, že ji zapomenu vzít s sebou. Mám známé, kteří říkají, že nikdy žádné básně nečetli. Když jim ale připomenu Kytici, tak se přiznají, že je to asi jedině tahle, kterou kdy četli, a to na základce nebo při studiu. A dokonce se rozpomenou i na počáteční verše Polednice.
Ani jsem netušila, že mě knížka, kterou jsem naposledy držela na základce "znovu" tolik ohromí! Kytice je úžasná sbírka balad s temnou, ponurou až mrazivou atmosférou. Mezi mé nejoblíbenější patří Svatební košile, Zlatý kolovrat, Kytice a Poklad. Musím dodat snad už jen to, že ač básně nejsou úplně mým oblíbeným žánrem, tahle knížka je skvost!
Soubor balad Karla Jaromíra Erbena, které se většinou týkají osudů života prostých lidí. Líbí se mi ta těžce ponurá až hororová atmosféra, která se prolíná básněmi. Ten mrazivý pocit např. ze Svatební košile, Polednice či Vodníka vás doslova pohltí. A někdy smrt je snesitelnější než život s rozvrácenou psychikou.
Tak to jsem vážně nečekal. Při povinné četbě se mi sbírka vyhnula, ale nakonec jsem se k ní dostal díky výzvě. Básně nemusím, ale Kytice byla úžasná.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Erben sa urcite nechcel zapisat do literarnej historie ako hororovy spisovatel basnik. Ale... stalo sa. Porovnavat s Poeom? E.T.A. Hoffmanom? S kludnym srdcom ano. Aby sme pochopili pomaly vstup hrozy do literatury, musime sa vratit do cias starych drevenic, kde sa po veceroch vypravjali strasidelne pohadky aby decka lepsie spali. Po priadkach, kde bujnela fascinacia hrozostrasnymi pribehmi. Pri ohnoch na salasi. Do cias kedy tma bola fakt v noci este tmou. A odtial bol uz len krocik aby to niekto zobral do pera. Svojimi versami to tajomno posobi tak nevinne priam detsky. Ale pri citani sa v hlave rodia obrazy a okolo chrbtice jemne mrazenie. Snad Erben len chcel spoetizovat par motivov a pribehov ktore uz aj tak bludili pomedzi lud. A mozno ich tak preniesol do obrodeneckych salonov. (Chvala bohu ze my (slovac) mame aspon toho Dobsinskeho, ktoreho povesti oplyvaju utatymi rukami, nohami, carami, kuzlami, drakmi a bosorkami.)