Kytice
Karel Jaromír Erben
Ilustrované vydání Erbenovy Kytice, v edici Slunovrat, ilustroval Karel Souček. K vydání připravil a ediční poznámkou opatřil Rudolf Skřeček 1. vydání v nakl. Československý spisovatel. 22-065-77
Přidat komentář
Kytice mezi jinými díly vyniká především tím, že i přes častý výskyt dnes již archaických výrazů (chopíc; jeseň; poutníče; ana; žetě; každéť; čáka; témě) je dokonale srozumitelná. Troufám si tvrdit, že jsem její převážnou většinu pochopila už ve svých desíti, jedenácti letech, kdy jsem ji četla poprvé.
Stručnost, rytmičnost, výstižnost v kombinaci s hláskovou instrumentací činí Erbenovy verše čtivými i po více než stošedesáti letech.
Tohle berte spíš jako doporučení. A to jak do povinné četby, tak k běžnému čtení.
Kytici jsem si oblíbila už na základní škole, kde jsme ji četli. Nejenže každá z balad je jiná a něčím originální, ale dokážou i zaujmout. Pro mě je starší literatura většinou těžší na čtení, takže se jí vyhýbám, ale v tomto případě je tomu naopak.
Knížečka je skvěle zpracovaná, jsou v ní krásné ilustrace (vždy jedna k baladě) a na konci je dokonce slovníček.
Četla se skvěle a já se k ní budu i nadále ráda vracet.
" Z doby kamenné "
Soubor lidové slovesnosti "vázaných do pugétu." Díky své hororové konstrukci se stal slavným dílem jak na školách tak u starší generace.
Rozhodně nejlepší poezie, kterou si současný maturant může zařadit do seznamu. Jasná, srozumitelná, upoutá každého. Bohužel mi nesedly básně Záhořovo lože a Věštkyně, jinak doporučuji všemi deseti. :) Obdivuji hororové, mrazivé prvky, zároveň nadčasovost mnohých myšlenek.
Tato kniha si jistě zaslouží být čtena i dalšími generacemi, já však jsem z ní zas tak moc, jako jiní, uchvácena nebyla. Na základní škole jsme se, jako na jiných školách, neučili nazpaměť Vodníka, Polednici, či samotnou Kytici, avšak tyto básně zná snad každý Čech, aniž by to věděl. Básně jako takové se čtou rychle, jen na to musí být alespoň trochu klidu, aby se čtenář neztratil, třeba v ději Zlatého kolovratu. Celkově můj dojem z tohoto vydání a sbírky je dobrý a asi se ke knize ještě někdy vrátím, ale vzhledem k depresi, která prostupuje všemi básněmi a je znakem romantismu, po ní zase sáhnu až bude chuť a hlavně ta správná nálada. Na závěr však nemohu nenapsat, že nedávno jsem narazila na skvělé přepracování Polednice do školního prostředí. Toto přepracování je snad ještě lepší než samotný originál, jelikož je plno humoru, ale tím rozhodně neshazuji dílo pana Erbena. Kdyby jej nebylo, nebylo by ani přepracovaných parodií.
Kytici jsem přečetla v rámci povinné četby. Mnoho knih z povinné četby mne nezaujalo, ale tuto knihu jsem četla se zaujetím.
Snad jediná básnická sbírka, kterou fakt hodně můžu. Myslím, že většinu motivů nelze neznat - Polednice, Vodník, vlastně i Svatební košile. Ke Kytici mě přivedl kdysi náš pan učitel na prvním stupni základky na malotřídce, který nám třeťákům, čtvrťákům a páťákům hororovým hlasem přednášel Vodníka, Svatební košili a další. A my si představovali a užívali si to... no, jako děti, který se děsně rády řízeně bojej.
Chopila jsem se jí pak sama, začala jí listovat a hledat tam další zajímavosti. Dávkovala jsem si to pěkně po kapkách a četla jsem to náhodně - kde mě něco zaujalo, přečetla jsem stranu dvě a zase to odložila a uživala si ten podivnej děs. Kytice umí vyvolávat neuvěřitelně silný a živý představy, vtahuje a pohlcuje. Třeba Záhořovo lože, bože! To bylo něco! Úplně jsem viděla ty scény v pekle, kde se paličatej ďábel peče v ohni a mrzne v ledu a řve a trpí... A další a další fascinující výjevy.
Jako poslední, snad už někdy na druhým stupni, jsem objevila Dceřinu kletbu, a s úžasem zjistila, že ta do té sbírky skoro ani nezapadá, to je naprosto příběh ze života. Dodnes ji považuju za nejsilnější z celé Kytice.
Podtrhlo to ještě fantastické filmové zpracování. Hrozně mě potěšilo, že si i méně známou Kletbu vybrali ke zpracování... a ta dokonalá, strhaná a hlubokooká Mihulová v roli Dcery, jak jí temný vlasy vlajou kolem hlavy... jo! Dokud jsem neviděla, nevěřila jsem, že se sbírka básní (byť výpravných) dá tak skvěle zfilmovat.
Kytice mě nikdy neomrzí, ani jako audiokniha, kniha, filmové či komiksové zpracování. Na tu dobu výborné, poutavé a mnohdy až mrazivé texty.
Kytici jsme povinně museli přečíst do školy jako povinnou četbu, a tak se mi do ní pochopitelně moc nechtělo. Na konečný dojem to ale nemá žádný vliv, Kytice je klasika, některé básně nebo verše jsou známé snad všem. Básně jsou srozumitelné, s děsivou atmosférou a tragickým koncem.
Za nejlepší považuji Kytici, Vodníka, Svatební košili, Polednici, Zlatý kolovrat a Štědrý den, oproti tomu Věštkyně byla slabší.
K maturitě doporučuji a hodnotím 5*
Kniha mi připomínala domov, kde z mnohých básní nám rodiče citovali. Je to poklad české literatury a ráda se k němu vracím.
Kytice je klasika, která by neměla chybět v knihovně každého milovníka knih. Je těžké slovy vyjádřit emoce, z této knihy, plné veršů a básní, tajemna a staré doby, kdy lidé brali většinu věci jinak než dnes. Při čtení, jako byste se vrátili do minulosti, vžili se do situací a byly ony postavy, prožívali jejich život.
Na Kytici obdivuji hned několik věcí. To, že je to Erbenova jediná básnická sbírka, a přesto jsou některé básně úchvatné. To, že je stará přes sto padesát let, a přesto působí dodnes živě. To, jak se autorovi podařilo vystihnout všeobecně platné vztahy, pocity, touhy, takže jímavé příběhy zasáhnou různé věkové kategorie i generace. Úplně jinak jsem Kytici vnímala jako studentka a úplně jinak ji vnímám jako matka (a v obou případech se mi líbila). Je názorným příkladem toho, že velké dílo zasáhne množství generací, protože přes všechny změny postojů a životního stylu, přes vývoj jazyka jsou láska, vina, touhy a obavy stejné a tím i srozumitelné (vždyť koneckonců mnohé balady vycházejí z lidové slovesnosti, ty příběhy jsou tu s námi od pradávna a Erben jejich přetavením do veršů jen ještě zesílil jejich účinek). Tu jednu hvězdičku mají na svědomí Věštkyně a Záhořovo lože, se kterými jsem se minula.
P.S. Při čtení jsem musela vzpomínat na scénu líčenou v románu Srdce v kleci, kdy mladý Jan Neruda s kulturně založenými přáteli čte (na Petříně?) čerstvě vydanou Kytici a tohle dílo trošku vysmívaného, churavějícího Erbena na ně zapůsobí jako zjevení.
Zvukomalebnost. Slovo, které o této knize vypoví téměř vše. Nevím, zda větší zážitek umožní kniha, nebo film, ale to není důležité. Přízračný svět Erbenových balad vás vtáhne a drží ještě dlouho po přečtení či zhlédnutí. Málokteré klasické dílo dodnes vládne takovou silou. Plný počet nedávám kvůli těžce srozumitelné Věštkyni a Záhořovu loži.
Moje srdeční záležitost. Pořád mám v živé paměti, jak mi babička v dětství recitovala Vodníka. Cítila jsem se být součástí příběhu, stále si dokážu vybavit, jak jsem si představovala finální scénu.
Ano, ano a ještě jednou ano. Je evidentní, že horory nemusí být plné krve, aby z nich měl člověk sevřené půlky. Je to prostě naprostá klasika, ze které dokáže kousíček odrecitovat snad každý Čech. Když jsem byl malý a zlobil jsem, občas mě rodiče postrašili Polednicí. A to byste koukali, jak to na mě platilo. A když jsem zlobil večer, postrašili mě zase Večernicí :)) Líbil se mi film z roku 2000 v režii F. A. Brabce.
Je to klasika a každý by si ji měl aspoň jednou přečíst. Asi se už k tomu nebudu nikdy vracet, ale líbilo se mi to.
Nejraději mám asi Polednici, Vodníka, Zlatý kolovrat a holubici.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Věřím, že dlouhé oslavné zpěvy by zřejmě spoustu lidí již unavovaly, ale přesto cítím potřebu toto dílo chválit pokaždé, kdy na něj přijde řeč. Za svůj život jsem nepotkal člověka, který by řekl proti této sbírce balad hanlivé slovo, snad právě proto, že různorodost námětů je pestrá a umožňující každému si vybrat svůj oblíbený příběh. Nádherná Erbenova čeština, jeho schopnost vykreslit poeticky lidské city a prožívání jsou jen dílčí aspekty dokládající genialitu tohoto autora, která ve mně budí obrovskou národní hrdost.
Děkuji Vám pane Erbene