Kytice
Karel Jaromír Erben
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco kresba prostředí je stručná a minimalistická. Erbenovy balady si oblíbily už celé generace českých čtenářů a mnohé pasáže díky tomu téměř zlidověly.
Přidat komentář
Klasika. Či spíše klasika českého horroru. Dodnes si většinu básní pamatuji.
Kytice mne očarovala už jako mladou holku. Asi tím, že ty příběhy byly tak drsné - hororové. I když básně nebyly nikdy mou silnou stránkou, tuhle knihu jsem přečetla celou a moc se mi líbila.
Klasické dílo české literatury, které ve mě od mala vzbuzovalo strach a noční můry. Dnes, s odstupem dvou desítek let, vidím, že to bylo způsobeno mistrovským stylem pana Erbena. Strašidelnost dokreslují ve vzpomínkách útržky z filmu. Oproti tomu jsem si s úsměvem uvědomila, že některé pasáže dokážu ještě odrecitoval zpaměti
Klasika nad klasiky, která snad nemůže odradit ani zařazením do povinné četby. Řadím tuto sbírku do zlatého fondu své knihovny a zaslouží si vystavit na piedestal české poezie.
Prekrásne. Máloktorá básnická zbierka sa číta tak ľahko. Najradšej mám báseň Svatební košile. Medzi moja ďalšie obľúbené patria: Polednice, Vodník a Zlatý Kolovrat. Veľmi odporúčam aj filmové spracovanie. Niektoré básne sa podarilo vystihnúť viac, niektoré menej, ale naozaj stojí za pozretie.
Pokud budete chodit po ulicích a ptát se lidí, jestli by Vám nemohli říct alespoň jeden úryvek z Kytice, nikdo by se nenašel, kdo by to nečetl. Za mě osobně je toto klenot, na který máme být právem hrdi. 13 básní, co změnily českou literaturu.
11/10
Hůře se mi četl starý styl jazyka, ale jinak byla kniha moc hezká a určitě se k ní někdy vrátím.
Ať už jsem ji chtěla číst či ne, stejně si cestu Kytice ke mně našla. Četla jsem ji k maturitě a některé balady se mi četly lépe, jako třeba Vodník nebo Kolovrátek. Jiné se mi moc nelíbily, např. Dceřina kletba, ale neodradilo mě to a já u četby Kytice zůstala až do konce. Kytice je smutné, strašidelné, ale i poučné dílo, ukazuje, že po vinně vždy následuje krutý až někdy neadekvátní trest. Alespoň jednou by si to každý měl přečíst.
Naprosto nezapomenutelná sbírka, jež jsem četla již v dětství (ačkoliv mě nikdy nepřestane udivovat, že tohle je jedna z těch nejvýraznějších básnických sbírek, kterou nám hustili do hlavy už na základce, celkem morbidní), které vděčím za nynější vztah k hororovému žánru. Velmi výrazný motiv prohřešku a trestu, nepřehlédnutelné sentimentality i vlivu lidové slovesnosti, to vše ovinuté černou stuhou brutality, která však nepůsobí jaksi prvoplánově. Některé balady mě umí zásáhnout svou ztemnělou pochmurností více, než mnohá díla, psaná účelně k tomu, aby člověka vyděsila a zhnusila. A to ani nemluvím o uchu lahodících rýmech, které mohu číst pořád a pořád dokola. Atmosféra hustá jak tvaroh a mrazivá jako pravá slovanská zima. Nesmrtelné dílo. Mou nejoblíbenější byla a nejspíš i vždy bude Svatební košile pro svou náboženskou pochmurnost, symboliku i veršovanou libozvučnost. Naopak jsem nikdy nepřišla na chut Záhořovu loži a Věštkyni.
„Pěkná noc, jasná - v tu dobu
spěchají živí ke hrobu;
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž -
má milá, nic se nebojíš?“
Naprosto nečekané setkání s nezapomenutelnou klasikou. Dnes jsem dceři půjčila v knihovně, protože sbírku mají číst jako povinnou četbu ve škole a sama jsem do ní znovu nahlédla s tím, že si balady trochu osvěžím. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si na nich smlsla na posezení :-) Znovu jsem si ověřila, že jsou v ní jak verše nesmrtelné a opravdu nezapomenutelné, které si člověk vybavuje i po desetiletích (Kytice, Vodník, Polednice, Štědrý den, Poklad, Svatební košile), tak ale i balady, které mi k srdci prostě nepřirostly - ani při předchozích čteních, ani teď (Záhořovo lože, Dceřina kletba). Nicméně jako celek - skvělé. Prostě klasika, kterou by měl každý znát - je jedině dobře, že je stále ukládaná jako povinná četba, protože tahle kniha do povinných prostě patří.
Toč se a vrč, můj kolovrátku,
všecko ve světě jen na obrátku
a život lidský jako sen!
Asi jako osmiletý jsem měl z této knížky trauma, po nocích jsem se bál a mamka mi jí dokonce zakázala číst. Dnes už jsem pochopil krásu Erbenovy poezie. Pochopil jsem, že po každé vinně následuje trest(jak nám celou sbírkou dokazuje autor).
Moje oblíbená kniha. Miluji už od malička. Hlavně básně Mateřídouška, vodník a polednice. Moje srdcovka
Můj názor na tuhle knížku nikdy nebude kladný, protože takovéhle knížky by se měly zakázat číst. A už vůbec nechápu, jak tohle někdo mohl nazvat 'klasikou'. Upřímně řečeno, kdokoliv, kdo by napsal něco jako tohle, nemůže být normální.
Kytici od K. J. Erbena jsem četla již asi čtyřikrát a rozhodně postupem času se mé hodnocení lehce pozměnilo. Když jsem byla ještě studentkou základní školy, byla pro mě Kytice příliš náročná na pochopení, některé části byly pro mne až příliš pochmurné, ale nyní jsem si její čtení užila a nejspíš bude patřit mezi takovou mojí „klasiku“ knížek, které si mohu přečíst znovu a znovu.
Povinná nesmrtelná klasika, kterou si můj malý synek sám našel v mé knihovně ještě dřív než musel:)) Krátce poté, co se naučil číst. Asi ta morbidita ho vzrušovala stejně jako kdysi mne, ale snad i moudrost:)) Milé vzpomínky.
Kdysi dááávno povinná četba, později představení v Semaforu. Bez podkladu bych si to asi tolik neužila. :)
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Kytice mě mile překvapila. Čekala jsem nudné povídky o ničem, ale tato sbírka je plná krásných a čtivých balad, které by si měl přečíst každý.