Labuť a lovec
Jiří Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534647/bmid_labut-a-lovec-6620de6a25461.jpg
4
158
158
Když Lovec narazí při lovu labutí na tu zvláštní bytost, pochopí hned, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší. Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první, ale rozhodně ne poslední opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím i záblesky naděje.... celý text
Přidat komentář
Vlastně vůbec nevím, co jsem od knihy čekala. Mela jsem dojem, ze autor pise detektivky, a tak nějak jsem si myslela, ze to bude ten případ. Jinou autorovu knihu jsem zatím nečetla, ale rozhodně to napravím. Příběh byl velice poutavý, musím se přiznat, že jsem jinou knihu tohoto žánru nebo typu do této doby necetla, takže to pro mě bylo zase něco nového. Určitě autor dokáže zaujmout, bylo to napínavé, neodhadnutelné.
Labuť a lovec - Pěkné, oddehcové čtivo, měla jsem pocit, že se znovu nořím do knih Eduarda Štorcha, jen mi (stejně jako u Štorchových románů) některé věci připadaly přitažené za vlasy. Je sympatické, že Březina v doslovu bere všechny faktické chyby na svou hlavu a je si vědom torzovitosti pramenů, které máme k dispozici. Stejně tak je sympatické i to, že se pokusil ukázat rozdíl mezi mezolitickým a neolitickým způsobem života, ale obávám se, že změny byly postupnější, pomalejší, tudíž hůře zaznamanetalené z hlediska jedince, který má na tomto světe vyměřeno jen pár desetiletí. Udělat rovnítko mezolit = lov, sběr x neolit = zemědělství + pastevectví, kde se náhle zcela naplno pěstuje obilí, chovají ovce, tkají látky a vyrábí keramika, je myslím příliš zjednodušené. K přechodu patrně docházelo postupně. Ostrý střet dvou zcela odlišných kultur je dnešnímu člověku asi bližší, protože ho lépe známe (z objevení Ameriky či z výprav mezi civilizací - téměř- nedotčené domorodce v 19. a počátkem 20. století). Knihou se navíc vine nostalgie nad ztrátou onoho staršího, dle autora až indiánského a poklidného způsobu života, který je nahrazen agresí, válkami, neustálou prací. Myslím, že jde z velké části o iluzi, o tak časté vzdychání nad ztraceným rájem a o klamnou představu, že "dřív bylo líp" - lidé by nepřešli k zemědělskopasteveckému způsobu života, kdyby k tomu neměli důvod, kdyby jim to neskýtalo výhody, rovněž války či střety mezi lidskými skupinami probíhaly i v pravěku, pouze je díky použitému materiálu tehdejších "zbraní" a nízké hustotě obyvatelstva daleko těžší takové střety odhalit. Uvědomme si, že zemědělství a pastevectví dává člověku daleko větší jistotu potravy, není již tak závislý na stádech zvěře, jejichž výskyt se navíc po poslední době ledové změnil, není již nucen neustále migrovat a také nemusí být tak fyzicky zdatný, jako lovec. Ohlídat stádo či okopávat pole a sít obilí zvládne i člověk, který by se lovem již uživit nemohl z důvodu vyššího věku či opotřebování těla, fyzického postižení, utržených zranění apod.
Poněkud pochybuji, že by pravěcí lovci měli značky na stromech, které by ohraničovaly jejich území, uvážíme-li, jak nepevné byly třeba ve středověku hranice států, stejně tak na mě nepůsobily zrovna věrohodně některé detaily ze života neolitců (= Labutino původní prostředí), např. vůdčí role otce stavěná do kontrastu k "demokracií" Říčních lidí, monogamie nebo zakrývání vlasů u vdaných žen - existuje vůbec tehdy něco jako pojem "vdaná žena"? Navíc se zdá, že neolitické domy sloužily spíše matrilineárním velkorodinám. Mnohé z těchto domněnek z archeologických nálezů asi nikdy nezjistíme. Směsi podobné pemikanu tehdejší obyvatelstvo mohlo vyrábět, ale není užití tohoto termínu poněkud zavádějící?
Pro poznámí dějinné epochy, kdy se má Labuť a lovec odehrávat, doporučuji 2. a 3. díl Archeologie pravěkých Čech (vydáno AVČR)
K Labuti a prostředí, z něhož pochází, doporučuji Benešův článek "Dehtáře, druhé neolitické sídliště v jižních Čechách", který najdeme v časopise Výběr - z prací členů historického spolku při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 1979, ročník 16, číslo 2), k Lovci například "Výzkum jihočeských neolitických lokalit v roce 2021" (Václav Vondrovský, Roman Křivánek, Jiří Bumerl, Martin Pták, Jan John, Erika Průchová, Jaroslav Krejčí, Vladimír Prokop, Daniel Hláse), najdeme v časopise Archeologické výzkumy v jižních Čechách, sv. 35, 2022, s. 27-39 a celkově doporučuji knihu "To nejlepší z archeologické sbírky Františka Vildomce" (Alena Humplová, Vladimír Podborský).
Zajímal by mě názor nějakého odborníka, archeologa na tuto knihu.
Kniha mě dost mile překvapila, čekala jsem něco přehnaně lyrického až mystického, ale bylo to moc fajn. Líbila se mi naznačená žárlivost První ženy. Až půjdu okolo jedné skály tady u nás, kde kdysi předávno žili lidé, bude se mi hned lépe představovat…Děkuji autorovi za milou knihu, praktický formát (dnes se mnou byla kniha v kavárně) a super grafiku.
I mně asi jako hodně čtenářů Labutě a lovce v počátcích mých čtenářských zážitků formoval Eduard Štorch a Josef Augusta, a pokud bych tuto Neolitickou novelu měl s něčím srovnat, tak právě s dílem Josefa Augusty, asi kvůli tomu jak píší někteří komentující, díky absenci přímé řeči v ději, v případě jeho zvířecích hrdinů je to samozřejmé, a i když je to dlouhá doba co jsem to četl, tak si některé jeho povídky dobře pamatuji.
Pokud jde o samotné dílo Jiřího Březiny, tak se mi líbilo a můj pocit z toho je překvapivě i když básně normálně nečtu hodně lyrický.
Vše podstatné už tady někdo napsal, takže jen připojuji poděkování za krásný čtenářský zážitek. Nádherné, originální, díky.
Velmi originální námět. Autor v příběhu přibližuje život lovců v období mezolitu. Zároveň se příběhem vine i mýtus o labutí panně.
Soupeření mezi Říčními a Lesními lidmi, jejich odlišné činnosti a také jiný způsob života pastevců a "labutích" lidí.
Jak se mezi sebou různé kultury misí, jak se svět proměňuje, nechybí násilí a touha po odplatě. Nad tím vším bdí duchové lidí i zvířat a ti dávají lidem znamení.
Líbí se mi, že se autor pustil do takto netradičního příběhu, který odvyprávěl krásným jazykem a vytvořil velmi napínavou atmosféru. Knížka je moc hezky graficky zpracovaná.
"Říční lidé vědí, že každý den může přinést neštěstí.
Na životě nelpí.
Život je všude.
Přelévá se.
Jako se voda z řeky přelévá do tůní, načež se zrána promění v mlhu."
"Med je to nejlepší, co kdy na světě vzniklo."
Vynikajúce! Nie som odborník na toto obdobie histórie, a preto som žiadne odchýlky od možnej reálnosti vyobrazenia doby nepostrehla a celkovo - proste PECKA!!! Doporučujem všetkými desiatimi, výnimočné spracovanie, vnútorné hlasy prakticky bez dialógov, a predsa na vás dielo doslova hovorí, spieva, šumí, dýcha, núti vás premýšľať nad vecami, nad ktorými ste sa nepozastavili, nad zlomami vývoja ľudského pokolenia. Ako drobnosť na záver (aby som nevystrieľala všetky náboje a neokradla budúcich čitateľov o ten silný zážitok) ocením maličkosť, ale podstatnú pre silné vyznenie príbehu - absenciu krstných mien voči Lovec, Labuť, Prvá žena, Brat atď. Tlieskam autorovi za odvážny počin na málo prebádanej zemi a gratulujem k úspechu!
Pravěk...to tu dlouho nebylo. Líbilo se mi po velmi dlouhé době číst něco zajímavě jiného. Stylem, jazykem, tématem. Velmi mě bavily i změny jazyka, přizpůsobení se vývoji a možnostem jednotlivých skupin lidí i jednotlivců, tak jak jim to jejich způsob života umožňoval, kam je dovedl. Říční lidé přemýšlí a hovoří jednodušeji a v kratších větách. Labuť již přemýšlí a hovoří v širších souvislostech a dokonce svému děťátku zpívá. Moc pěkné!
Tenká novela z pravěku vyprávěná v přítomném čase, autorova fantazie v lyrickém příběhu. Nečekejte žádná dramata, thriller-scény. Jednoduchý příběh - a moc se mi líbil.
Milé překvapení. Jednoduchý příběh z období pravěku. Lovci,Říční lidé, pastevci , zvláštní Labuť. Útlá knížečka, přesto přináší zamyšlení co vše člověk potřebuje k životu.
Oddechová kniha k mírnému zamyšlení nás vrací do dob, kdy lidé měli starosti pouze o své obydlí, rodiny a obživu. Propojení přírody a lidských životů....děkuji
Za mě velmi zajímavý příběh napsaný zajímavým způsobem. Četlo se mi to velmi dobře, doporučuji na zimní večery.
Jako fanoušek detektivek pana Březiny jsem se stále nemohl odhodlat k přečtení této knihy, nějak jsem podvědomě nebyl v tom správném nastavení. Teď, po přečtení, vím, že jsem to udělal správně a všem budoucím čtenářům doporučuji, aby si čtení užili v klidu, bez vyrušování a nejlépe na jeden zátah. Není to nijak složité, stačí jeden večer, kniha je útlá.
Obsahově se jedná o mýtický či poetický příběh, jehož zajímavostí je, že neobsahuje žádnou přímou řeč. Ke konci autor, jako správný detektivkář, stupňuje napětí a příběh dovede k zajímavému rozuzlení, které je ještě dovysvětleno autorovou poznámkou. Zajímavá je i deklarované vazba na Lipensko a okolí, což ovšem není pro příběh nijak podstatné – spíše nás to vede k zamyšlení o životě v dávných dobách na území naší vlasti.
Kniha je sama o sobě krásná, doplněna zajímavou grafikou a jistě bude ozdobou každé domácí knihovny. Sám se mohu pochlubit osobním autorovým věnováním.
Okouzlující příběh inspirovaný pověstí o Labutí panně, zasazený do období mezi mezolitem a neolitem, kdy v oblasti dnešního Lipna žily kmeny lovců, které pomalu vytlačují pastevci a zemědělci.
Tak tohle jsem si opravdu užila! Jednoduše, ale poutavě napsaný příběh, krásné grafické zpracování knížky ještě podtrhuje atmosféru...Mám ráda detektivky pana Březiny, ale tohle byla lahůdka.
Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat. Bežně nevyhledávám příběhy z doby pravěku, no musím uznat, že toto dílo je opravdu povedené. Psané krásným jazykem, dojemné. Opírá se o mýtus o labutí Panně.
Jednoho dne Lovec vyráží na výpravu za jídlem pro svou osadu. Netuší však, že kořist nebude jen tak ledajaká - ,,uloví" si totiž budoucí ženu. Problém je v tom, že vůbec není podobná Říčním lidem, ke kterým patří náš Lovec. Proto ji ostatní osadníci neuznávají, bojí se ji, chtějí ji vyhnat. Avšak příběh Labutě je mnohem rozsáhlejší a sám Lovec na něj nakonec přijde. Musím uznat, že konec, kdy Labuť nalezla cestu zpět a dokázala se vrátit ke kořenům, byl dojemný. A samozřejmě nemůžu opomenout nádherné grafické zpracování, které doplňovalo příběh.
Krásný příběh, krásné grafické zpracování, skvěle vykreslena atmosféra a emoce, nemám co vytknout. A autor naprosto zbořil můj předsudek - že příběhy bez přímé řeči mě nebaví.
V této knize vkročíme do střední doby kamenné a tím se dostaneme do krásného historického příběhu. Poznáme lovce, který postřelí Labuť - labutí dívku, ale chce ji zachránit, odvede si ji domů mezi Říční lid, ale Labutí rod a Říční rod jsou dva rody, které se moc neslučují.
V tomto příběhu nás autor seznámí mimo jiné s archeologií, s dovednostmi přírodních národů, s jejich zvyky, s vírou, také se sílou lesních duchů přírody a dozvíme se, jestli v tomto příběhu bude láska všemocná.
Musím vyzdvihnout krásné ilustrace Sabiny Chalupové, které tuto knihu krásně zdobí.
Kniha mě okouzlila na první pohled a tento nově zpracovaný známý příběh v ní, se mi moc líbil.